Evropská unie nařídila přerozdělovací mechanismus ostatním státům Unie. Na bruselský postup si postěžoval i český premiér Bohuslav Sobotka. Prý se mu především nelíbí to, že zatímco on investuje politický kapitál do proevropské politiky, Evropa se odvděčuje diskusí o kvótách, která posiluje jen radikály a euroskeptiky. Do jaké míry je otřesena důvěra v Evropskou unii?
Zatím ještě nemáme žádné nové výsledky veřejného mínění a navíc se nálada usadí během následujících měsíců. Už teď je ale vysoce pravděpodobné, že v podstatě většinová společnost většiny evropských zemí je protiunijní. Takový je základní konsenzus v ČR, Polsku, Maďarsku atd., koneckonců i ve Velké Británii. Obyvatelé Evropy nedůvěřují Evropské unii. Druhá věc je, že se samozřejmě dramaticky rozšířil názorový příkop mezi úzkou elitou a většinovým obyvatelstvem. Rozdíl existoval vždycky a velký, ale myslím si, že si téměř nikdo nedokázal představit, jak se obrovsky může ještě zvětšit.
Je tady konsenzus většiny obyvatel, kteří mají jasno po stránce zavírání nebo otevírání hranic, na druhou stranu je tu úzká skupina byrokratů a intelektuálů, která se domnívá, že migrace je prospěšná a že musíme udělat humanitární gesto. Obě tyto strany se radikalizují. Nedávno jste na ParlamentníchListech.cz uvedli vyjádření doktora Vojtíška, který mluvil o tom, že islámský fundamentalismus není špatný. Před půl rokem by říkal, že islám není špatný. Teď už hovoří o islámském fundamentalismu.
A ještě mám k tomu jednu poznámku. To, že lidé nedůvěřují Evropské unii, neznamená, že by byli ochotni z Evropské unie vystoupit.
Měli bychom jít kvůli kvótám do legálního sporu?
Dokonce bych řekl, že je to naprostá povinnost. K čemu tady zaměstnáváme všechny právníky? Soudíme se s každou firmou, člověkem o kde co… Nechápu, proč se nesoudíme v takto zásadní věci důležité pro budoucnost národa. Jak by mohlo vůbec někoho napadnout, že se nebudeme soudit? Je to absolutní povinnost.
Dochází k viditelným změnám politické mapy, nejnověji se zapojuje do debaty o migrační krizi také vicepremiér Andrej Babiš. Z pohledu sociologa, do jaké míry stáhne voliče na svou stranu právě Andrej Babiš?
Jeho pozice je v této chvíli poměrně komplikovaná, a to se netýká pouze rétoriky, i když měl průlomové vystoupení, kde se přihlásil v podstatě k některým názorům, které má i Martin Konvička. Jenže, a v tom je rozpor, stejný týden proběhlo uzavřené jednání v Parlamentu, na němž Babišův náměstek uvedl, že se v žádném případě neuvažuje o obraně hranic, a vyjadřoval názory, které patří jednoznačně k tzv. sobotkovské linii. Pro Andreje Babiše bude teď poměrně obtížné udržet obraz konzistentní.
Andrej Babiš měl vždy komunikaci nastavenou tak, že on je osobnost, která má až nadpřirozené schopnosti, a na cokoli sáhne, to se povede a bude úspěšný. My to zvládneme, prostě to uděláme. Teď je Andrej Babiš významným členem vlády, jež dělá opačné kroky. I když se od nich distancuje, zobrazuje zároveň sebe jako člověka, který nedokáže tyto věci prosadit. Nemůže říct: „Prostě uzavřeme hranice.“ Ukazuje sice, že má dobré názory, ale není schopen ukázat kompetenci. Celá jeho dosavadní komunikace přitom byla založená na tom, že dokazoval svou kompetenci. To, že by se stal zachráncem národa před imigranty, nebude možné.
EU zatím nezasáhla agresivně proti převaděčům. V komentáři pro Lidové noviny položil Tomáš Pojar, prorektor Cevro Institutu, bývalý diplomat, otázku, jak je možné, že dosud nebyl potopen jediný člun pašeráků, který pendluje mezi tureckým pobřežím a ostrovem Lesbos? Zároveň konstatuje, že jde o „triviální operaci“. Situaci zdůvodňuje tím, že nejsme schopní připustit, že pro obranu hranice je možné použít sílu. Co si myslíte o tomto názoru a domníváte se, že časem k silovému řešení dojde?
Financujeme a udržujeme armádu a s tím, že armádu máme, souvisí i předpoklad, že je možné ji využít. Pokud se vytvořilo mínění, že armáda při obraně hranic nemá právo střílet, nemá právo vysílat rakety atd.? Pak to není armáda. K čemu je armáda, která nesmí používat zbraně? Přesto vím, že i takové názory jsou.
To, že nyní Evropa čelí náporu uprchlíků, je výsledkem evropské politiky, která je určována Velkou Británií a Francií. V rozhovoru pro server Novinky.cz to uvedl syrský chargé d’affaire v Česku Bašár Akbik. „Prostředky, které poskytují evropské státy na jednoho uprchlíka, pokryjí potřeby minimálně šesti až sedmi uprchlíků v jejich vlasti. Kdyby jim adresně pomohli, mohli by zůstat ve své kultuře, ve své vlasti. Jenomže Evropa má politiku dvojího metru,“ kritizuje diplomat. Co vy na to?
Situace migrantů ze Sýrie je podobná, jako by někdo za II. světové války řekl, že bude pomáhat Anglii tím, že přijme dezertéry z britské armády, kteří nechtějí bojovat proti Hitlerovi. To by přece bylo naprosto zničující pro Anglii. Každý muž, kterého přijímáme ze Sýrie, je buď radikální islamista, nebo dezertér, který odmítl proti islamistům bojovat. Pokaždé, když Evropa přijme jednoho takového člověka, nahrává Islámskému státu a pomáhá mu k vítězství. Pokud chce někdo pomoci lidem v Sýrii, ať začne tím, že každého dospělého muže, který přijede do Evropy, předá Asadovu režimu. A po stránce financí? Samozřejmě že by bylo efektivnější pomáhat lidem přímo v Sýrii.
Zaznívá myšlenka o vytváření uprchlických táborů již na severoafrickém území. Je to správné řešení a jak ho realizovat, když státy jako Maroko nebo Tunisko nechtějí spolupracovat a Libye nemá funkční vládu?
Musím říci, že příliš nechápu, jaký by měl být účel táborů v severní Africe. Jestliže někdo odejde ze Somálska nebo z Nigérie, aby šel do Evropy, proč bychom pro něj měli zajišťovat ubytování v severní Africe? Ať se vrátí domů.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Daniela Černá
