Na konci roku 2018 vyvolal velkou odezvu plán Donalda Trumpa stáhnout vojáky ze Sýrie. Trump je kritizován, že v Sýrii uvolňuje místo Putinovi a Íránu, případně ještě Turecku. Je tedy rozhodnutí o ústupu USA moudré? Jak bychom, jakožto západní koalice, měli postupovat?
Západní koalici se povedl neobyčejně inteligentní kousek. V nejstrategičtější části světa vojensky (i když bez vyhlášení války) rozvrátila jediné tři režimy, které byly schopné brzdit nástup agresivního islamismu. Irák, Libye a Sýrie tvořily hráz expanzi náboženských fanatiků. Tuto hráz se našim spojencům podařilo dokonale rozbombardovat. Výsledkem je masová migrace do Evropy a destabilizace zbylých relativně umírněných režimů v arabském světě. Ti chytráci, kteří dnes kritizují Trumpa, zarytě mlčeli, když docházelo k těmto osudovým chybám. Někteří jim k tomu ještě tleskali.
Co nám říká chování Kurdů, kteří v reakci na Trumpův krok do jimi kontrolovaných oblastí pozvali Asadovy vojáky, neboť se bojí vpádu Turky podporovaných rebelů?
Když bývalé koloniální velmoci pěkně podle pravítka vytyčovaly hranice nových států, rozdělovaly přitom celé národy a etnika do různých nově vzniklých států. Do těchto uměle vytvářených celků vměstnávaly skupiny, které pohromadě žít nechtěly. Kurdové patří k nejpočetnějším obětem tohoto postkoloniálního inženýrství. Svůj stát už nikdy mít nebudou, protože by se cítilo poškozeno Turecko, vznikly by další problémy v Iráku i jinde. Myslím si, že nemáme právo Kurdy kritizovat, když se v této situaci snaží o to, co považují za menší zlo.
Generál Stanley McChrystal zkritizoval stažení amerických vojsk ze Sýrie. Řekl, že kdykoli v posledních 60 letech USA někde uvolnily místo, byl z toho problém, ztráta stability v daném regionu, atp. Hrozí podobná věc i v Sýrii, nebo tam pořádek zjedná Rusko, případně někdo jiný?
Pan generál zapomněl říci, že aby Američané mohli nějaké místo „uvolnit“, museli tam předtím vtrhnout. Jejich vpád zpravidla znamenal takovou ztrátu stability v daném regionu, že vše ostatní už jsou pouze a pouze „kolaterální důsledky“, jak Američané s oblibou říkávají. V případě Sýrie darovali Američané Rusům příležitost vystupovat jako mírotvorci. Jsou prostě geniálními stratégy, takže se nedivím, že sklízejí obdiv na obou polokoulích.
Fotogalerie: - Zeman v USA
Vladimir Putin poslal Donaldu Trumpovi novoroční dopis, ve kterém ho vyzývá k širokému dialogu. Putin v dopise zdůraznil, že vztahy Ruska a Ameriky jsou „nejdůležitějším faktorem pro strategickou stabilitu a mezinárodní bezpečnost“. Můžeme v roce 2019 očekávat vřelejší vztahy mezi oběma zeměmi? A co by jejich sblížení mohlo vyřešit?
Prezident Trump se chová naprosto nepředvídatelně. Není to tak dávno, co chtěl zničit Severní Koreu, potom si velice vřele notoval s jejím vůdcem. Pro nikoho na planetě není dobré, když v čele největší mocnosti stojí nevyzpytatelný člověk. Žádný expert na mezinárodní politiku vám dnes neřekne, jaké budou vztahy mezi USA a Ruskem už příští měsíc, natož někdy v létě či ještě později. Tady je třeba sledovat sázkové kanceláře a snažit se zjistit, jaké kurzy vypisují na uchování celosvětového míru a jaké na vypuknutí nukleární války. Nikdo, kdo má děti, nemůže mít radost z toho, jak dopadly sliby, které byly s takovou upřímností dávány předními světovými politiky někdy počátkem 90. let minulého století.
Zkoumání ruského vlivu na kampaň Donalda Trumpa se zadrhává. Speciální vyšetřovatel Robert Mueller zatím s žádnými konkrétními závěry týkajícími se přímo Donalda Trumpa nepřišel. Zatím se prokázalo „jen“, že Trumpův poradce Paul Manafort pral špinavé peníze. Sám Trump vyšetřování od počátku označuje za nepodložené a zbytečné. Jak lze vnímat to, že od května 2017 Muellerův tým nedokázal na Trumpa nic najít?
Nevím, zda Trump je, či není ovládán a řízen z Moskvy. Za jisté považuji pouze to, že pokud z ní ovládán je, pak ho na drátkách vodí nějaký těžký schizofrenik. Jinak si jeho geopolitickou náladovost vysvětlit nedokážu.
Končící německá kancléřka Angela Merkelová v novoročním projevu uvedla, že Německo se pokusí převzít větší zodpovědnost při řešení celosvětových problémů. Je to dobře? A jde o reakci na určité oslabování Evropy na světovém kolbišti?
Angela Merkelová může při svém odcházení prohlašovat cokoliv. NIjak tím nezamluví, že odchází proto, že nedokázala uřídit v kritické situaci ani svoji vlastní zemi. To není ta nejlepší kvalifikace pro převzetí zodpovědnosti za řešení celosvětových problémů. Ke druhé části otázky. Evropská unie ve skutečnosti žádnou zahraniční politiku nemá. Vzhledem k těm, kdo stojí momentálně v jejím čele, je to tak možná lepší.
Analytik Jakub Janda z think-tanku Evropské hodnoty varoval, že rok 2019 bude pro českou bezpečnost horší, Rusko a Čína tu prý mají své služebníky, mezi něž Janda kromě komunistů řadí i prezidenta Zemana. Obě velmoci prý v roce 2019 zaútočí, neboť jim běží čas. Máme se tedy obávat zvýšeného tlaku Rusů a Číňanů, je to reálná hrozba?
Nevím, v čem spočívá odbornost Jakuba Jandy. Z jeho vystoupení se to bohužel při nejlepší vůli poznat nedá. Toto poslední prohlášení ovšem naznačuje, že by mohl mít možná nějaký bakalářský diplom na šíření poplašných zpráv. Když takhle vypadá „myšlenkový tank“, hrozně by mě zajímalo, jak asi vypadá myšlenková stříkací pistolka.
Premiér Andrej Babiš volá dlouhodobě po tom, aby se Evropská unie změnila. Chce také, aby byla posílena role členských států. Je to rozumný návrh, mají dnes jednotlivé členské státy málo pravomocí? A imponuje Babišův přístup euroskeptikům?
Všichni by byli rádi, kdyby se Evropská unie změnila. Každý si tu změnu ale představuje jinak. Stoupenci co nejužší integrace, jako je třeba předseda frakce evropských liberálů Verhofstadt, by nejraději rovnou udělali z eurokomisařů ministry celoevropské vlády a z dnešních národních vlád pouhé regionální orgány. Jejich snem je, aby politici na národní úrovni fungovali jako satrapové v Perské říši, tedy aby populaci ospravedlňovali rozhodnutí činěná v centru, vybírali daně a zajišťovali pořádek. Jsem zvědav, jak Andrej Babiš Verhofstadtovi takové představy rozmluví, když jeho ANO patří právě do frakce evropských liberálů.
Často zaznívá názor, že Babiš Evropskou unii potřebuje kvůli dotacím. Nedávno ale byly Agrofertu v mediálně velmi propírané kauze dotace zastaveny. Je možné, že se Babišův postoj k EU „změkčí“ a že český premiér ve skutečnosti opozicí proti dnešnímu unijnímu establishmentu není, nebo jde o zcela vážnou pozici?
To ukáže teprve čas. Andrej Babiš je dost chytrý na to, aby věděl, že pokud by změkl, jeho hnutí by rychle dohnalo v míře popularity Kalouskovu topku.
Hovoří se o špionáži ze strany Číny. Firma Huawei byla označena Národním úřadem pro kybernetickou a informační bezpečnost za bezpečnostní riziko. Jde o reálnou hrozbu? Jak to lze srovnat s kauzou Prism, na kterou upozornil americký whistleblower Edward Snowden? Není to tak, že vlády všech velmocí mají otevřenou cestu do velkých technologických firem a je to tedy s trochou nadsázky jen o tom, zda chceme, aby nás raději odposlouchávali Američané, nebo Číňani?
Docela by mne zajímalo, co by tak asi Číňané chtěli od nás odkoukat. Na odvrácenou stranu Měsíce jsou schopni doletět i bez našeho know-how. V čem si asi tak bez nás nevědí rady? Montovny dokážou určitě postavit sami a s revolucí 4.0 jim asi mnoho nepomůžeme.
Prezident Miloš Zeman ve svém vánočním poselství kritizoval tzv. „lepšolidi“, kteří nám diktují, jak tu máme žít. Jsou tu takoví lidé? A co k jeho kritice říci, byla namístě?
Myslím si, že prezident republiky nemá zapotřebí volit takový tón. Měl by být z titulu své funkce povznesen nad útoky, které na něho z podhradí často velmi nevybíravě a nevkusně směřují.
Všechny státy jsou dnes názorově rozervány. V USA kvůli Trumpovi, v Británii kvůli brexitu, ve Francii kvůli Macronově politice. Neřešených problémů přibývá a vzájemné nálepkování ničemu nepomůže. Celý systém se ocitl ve vážné krizi a ti, kdo současný stav zcela oprávněně kritizují, nemají věrohodnou alternativu. Bezradní jsou všichni, kdo aspoň trochu uvažují. Když si budeme k tomu navzájem ještě nadávat, je to asi tak užitečné, jako když jedni dělají z těch druhých agenty nepřátelských mocností. Jenom se tím odvádí pozornost od věcí skutečně závažných a pro přežití nás všech klíčových.
Fotogalerie: - Miloš Zeman v Polsku
Vypadá to, že společnost je opravdu natvrdo rozdělena na dva tábory. Prezidenta zhruba polovina národa takřka adoruje, druhou polovinu znechucuje. Měl by rok 2019 být rokem konce Miloše Zemana?
Příští rok může být rokem konce kohokoliv. Také já dostávám občas vzkaz od někoho, kdo mi přeje konec. Je to dvojnásob nesmyslné. Jednak z politiky z důvodu duševní hygieny stejně odcházím, jednak marně uvažuji, jak by mohl můj konec zlepšit třeba jen okrajově situaci někoho jiného. Přát někomu konec je tedy nejen poněkud nezdvořilé, ale i krajně neracionální.
Co bychom si v roce 2019 měli přát, co se týče geopolitického hlediska? Na co si dát pozor, čemu se bránit?
Hlavně bychom si měli přát, aby nevznikl velký válečný konflikt. Myslím, že třeba Ukrajina, která mírumilovností jen srší, k tomu má docela dobře nakročeno. Takový konflikt by neměl vítěze a možná by už neměl ani pozůstalé. Bránit se musíme iniciativám z Bruselu i z OSN, které mají za cíl prosadit pod jakoukoliv záminkou a v jakékoliv formě nucené přerozdělování migrantů. A pozor bychom si měli dávat na ty, kteří jsou přesvědčeni, že každý, kdo uvažuje jinak než oni, musí být určitě zákeřným agentem nepřátelské velmoci. Takový způsob uvažování je všelijaký, jenom ne demokratický. Takový Jakub Janda to pochopitelně při svém rozhledu nemůže vědět, ale takový způsob uvažování naprosto odporuje všem evropským hodnotám.
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Marek Korejs
