Vládou schválený rozpočet na příští rok s deficitem 40 miliard je podle některých analytiků promarněnou příležitostí a nezodpovědností, na kterou doplatíme. Čím je pro vás?
Musíme vyjít z toho, že pro rok 2019 očekává Ministerstvo financí podle predikce zveřejněné koncem července růst ekonomiky kolem 3,1 procent. Pokud počítá s tak velkým růstem, proč má tedy deficit rozpočtu? Kdy jindy mít přebytek než v době růstu?
Fotogalerie: - Babiš v Itálii řešil migraci
Jak raději pomoci sirotkům ze Sýrie?Anketa
Jenže ono to je ještě horší. S deficitem 40 miliard korun úřad počítá i v letech 2020 a 2021. Ano, krátkodobě lze i s deficitem snížit vládní dluh - stačí rozpustit rezervy z minulých let nebo prodat nějaký státní majetek. Dlouhodobě však NELZE mít deficit státního rozpočtu a snižovat státní dluh. Takto hospodařili Řekové a víme, jak skončili. Každý rok měli deficit, ať ekonomika rostla, nebo klesala. To je cesta do pekel.
Zkrátka máme tu klasický předvolební levicový rozpočet. Příjmy státního rozpočtu jsou až moc optimistické, protože i očekávání, že ekonomika poroste o více než 3 procenta, je nepravděpodobné.
Z opozičních kritik jsem vybral tu, která přišla od Pirátů. Ti považují vytváření takto vysokého deficitu za nerozumné a při projednávání rozpočtu budou prosazovat úspory minimálně ve výši 10 miliard korun. Rozpočtu vytýkají, že neobsahuje části, kterými by vláda směřovala k modernizaci státu a ekonomiky. Jejich prioritou je větší důraz na financování vědy a výzkumu a extrémně nákladný provoz státu by zlevnili pomocí digitalizace. Jsou tahle jejich vyjádření jen politickým marketingem, nebo doporučeními, kterými by se měl Babišův kabinet řídit?
Piráti jsou poněkud „jednostranně“ zaměření v tom smyslu, že tradičně je pro ně digitalizace významnou otázkou. Proto ji i tentokrát zdůrazňují. V principu ale mají pravdu. Ten schodek rozpočtu je vlastně projedený. Skutečně nesměřuje k nějaké modernizaci, k technologiím, k investicím. Za mě za největší chybu považuji fakt, že předešlá vláda nabrala 40 tisíc dalších státních zaměstnanců. Takže když pak státním zaměstnancům přidáme, což samo o sobě je v pořádku, živíme tím najednou o mnoho víc krků, nota bene pokud státním zaměstnancům přidáme ještě víc než soukromý sektor.
Pak se dostáváme do stavu, že tenčící se soukromý sektor, kterému ubývají lidi, musí živit stále rostoucí a stále dražší státní sektor. Každý pochopí, že to nelze, to prostě matematicky nevychází.
Psali jsme:
Podle poslankyně ODS Miroslavy Němcové není možné říci, že bohatá prosperující společnost není připravena postarat se o padesát dětí, které nemají rodiče. Byla to její reakce na odmítavý postoj premiéra Andreje Babiše k návrhu europoslankyně Michaely Šojdrové, aby Česko přijalo padesát syrských sirotků z uprchlických táborů v Řecku. Obě političky jsou matky, ale je nejen proto jejich apel na bohaté Česko pochopitelný?
Na to mohu říct jen jediné. Je hrozně „zajímavé“, jak každý má jasný názor na syrské děti, o kterých je tak málo informací. Ve skutečnosti se pohybujeme na poli domněnek. Potřebují pomoc? Nepotřebují? A je to nějaký podvod? Všechno je možné. Kdo z nás v tom uprchlickém táboře skutečně byl? Já osobně znám jen zatraceně málo lidí, kteří uprchlický tábor skutečně osobně navštívili, a na jejich názor dám. Ostatní jsou hospodští filozofové.
Proto je vysoce podivné, jak tolik lidí má silný názor, co je správné, na základě skoro nulových informací. Já ty informace taky nemám, takže prostě neumím soudit – tudíž bych se neodvážila mluvit tak kategoricky jako paní Němcová. Zato vím bezpečně jinou věc. Tihle politici, kteří teď, před volbami, mají silný názor na syrské děti, ať takový, nebo makový, se vůbec neprojevují, když jde o děti české ukradené českým rodičům. Přitom o nich je informací dost a kdo si je chce zjistit, může.
Vím o několika případech, kdy české orgány naprosto trestuhodně selhaly. Známý případ Evy Michalákové je jen jedním z nich, není jediný. Já přitom znám jen tři politiky, kteří se o české děti zajímali, a to i když volby byly v nedohlednu: A to Jitka Chalánková, která odešla z TOP09, lidovec Tomáš Zdechovský a Petr Mach ze Svobodných. Jak vidno, tyhle lidi nespojovala jedna strana, bylo to spíš o jejich osobní povaze a skutečně upřímném zájmu, ačkoliv zdaleka ne vždy našli ve své vlastní straně podporu. A to je pro mě nesrovnatelně cennější, než vařit si před volbami politická gesta na syrských dětech. Prostě nejprve bychom si měli zamést před vlastním prahem a postarat se o naše vlastní české děti, než budeme naši dobrosrdečnost exportovat dál.
A pokud mi někdo chce namítnout, že o těchto ukradených českých dětech také „nemohu nic vědět“, tak ho mohu snadno vyvést z omylu, protože poslední rok jsem volný čas strávila intenzívním studiem právě jednoho takového případu, v němž dost děsivě selhaly státní instituce. Vše je dnes už podrobně zdokumentováno v knize Ukradený syn. Ovšem čtení je to jen pro otrlé.
Po schválení v ústavně-právním výboru se bude v Poslanecké sněmovně projednávat předloha zákona na zdanění finančních náhrad za restituce církevního majetku. Vnímáte to jako čistě politické, nebo také trochu ekonomické téma, neboť stát by mohl získat každoročně zpět zhruba 380 milionů korun z přibližně dvou miliard korun, které církvím posílá, pokud se ukáže, že hodnota vraceného majetku byla několikanásobně nadhodnocená?
Ekonomie a právo musejí jít vždy ruku v ruce, jinak to nemůže fungovat. Takže, pokud by nějaké rozhodnutí bylo motivováno pouze ekonomickým prospěchem pro stát a současně by bouralo dlouhodobé právní zvyklosti, pak se to zpětně stejně státu vymstí na zhoršení právního a tedy i ekonomického prostředí. Tudíž v případě církevních restitucí vždy půjde o čistě politické rozhodnutí.
Více než dvě stovky sociologů, ekonomů a enviromentalistů kritizují v otevřeném dopise představitele Evropské unie a jejich politiku neustálého ekonomického růstu. Podle nich by se bohaté země EU měly zaměřit na udržitelnost, kvalitu života, spravedlivé rozdělení bohatství ve společnosti, smysluplnou práci. Co říkáte jejich výzvě, aby se společnost přestala neustále zaobírat ukazatelem hrubého domácího produktu, protože řešení sociálních problémů v Evropě nevyžaduje další růst, ale spravedlivější rozdělení příjmů a bohatství, které již máme?
Když slyším hesla jako „spravedlivější rozdělení příjmů a bohatství“, dostávám osypky. Ano, příjmy a majetek v Evropské unii jsou rozděleny skutečně nespravedlivě – ovšem nespravedlivě proto, že jsou příliš rovnostářské. Protože schopní a pracovití musí živit i ty, kdo pracovat nechtějí.
Socialisté v Evropě tlačí na stále větší rovnostářství a popírání zásluhovosti a to spravedlivé být nikdy nemůže. Zatímco lidé postižení, skutečně nemocní či staří mají příjmy nízké, živíme řadu pro společnost zbytečných lidí v neziskových či státních sektorech, kteří pak mají čas sepisovat petice na podporu ještě většího socialismu.
Tomáš Zdechovský
V červenci letošního roku zahájily Spojené státy celní válku s Čínou. Ta následně uvalila vlastní cla na americké zboží stejné hodnoty. Tento týden USA vyhlásily cla na téměř šest tisíc různých druhů zboží čínského vývozu, jako například rýži, textil nebo nábytek. Druhá strana v odpovědi zavede cla na dovoz amerického zboží do Číny v hodnotě 60 miliard dolarů. Opatření by se mělo týkat i zkapalněného zemního plynu, který produkují ty americké státy, v nichž má prezident Donald Trump pevnou voličskou základnu. Co ta dosavadní přetlačovaná dvou velmocí přinesla a může v ní mít některá z nich výrazně navrch?
Protekcionistická politika v zahraničním obchodě poškodí úplně každého. Tedy i toho, kdo ji začne zavádět jako první. Tedy i Spojené státy. A s nimi celý globalizovaný svět. Akorát někomu ublíží víc a někomu míň – ale ublíží úplně každému. Tohle byl jeden z prvních ekonomických poznatků, které vykoumali už první ekonomové kdysi v dávných dobách Adama Smitha, kdy ekonomie ještě skutečně byla ekonomií a ne jen parodií na ekonomii v podobě ekonometrie.
_profil_top.jpg)
Jenomže ucho u džbánu, se kterým se příliš dlouho chodilo pro vodu, se už utrhlo. Organizace OECD ve své interní zprávě upozornila, že zavádění obchodních bariér ze strany USA a reciproční odvetné kroky ze strany jejich obchodních partnerů výkonnost světové ekonomiky už začaly poškozovat. A co víc, tento protekcionismus podle OECD představuje závažnou hrozbu pro světovou ekonomiku pro příští rok.
Konkrétně OECD si ve své čerstvé prognóze myslí, že světová ekonomika příští rok poroste o 3,7 procenta. To představuje zhoršení prognózy proti poslední květnové, kde se počítalo s růstem o 3,9 procenta. Jenomže vtip je v tom, že já jsem přesvědčená, že i tohle je pořád přehnaně optimistický předpoklad.
Psali jsme:
 |
Když noční můra se stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě…OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
