Jak vnímáte případ kolektivního znásilnění Polky v Rimini? A následnou reakci pákistánského mezikulturního mediátora, jenž má harmonizovat vztahy migrantů s domorodci, že nešlo o nic tak hrozného?

Sledoval jsem událost z denního tisku a ze sociálních sítí a krásně se nám ukazuje, že mnohé z osob, které k nám přicházejí přes Středozemní moře, jsou zvěř s mentalitou doby kamenné. Pákistánský mediátor byl možná ještě zajímavější případ. On se vlastně nechal slyšet, že znásilnění jako akt není tak strašná věc, protože se ženě líbí. To vyvolalo oprávněnou bouři nevole a já jsem se nad tím zamyslel trochu víc, protože v tom něco víc je. Vzácně se totiž může stát, a je to nepsané tajemství, že se znásilňovaný člověk vzruší.

Stává se to vzácně a jen některým, ale to do značné míry komplikuje celou otázku, protože pak se právě tyto oběti stydí za to, co se jim stalo, jsou zmatené, neudávají viníka, nebo ho udají, ale potom třeba váhají požádat o psychologickou pomoc a podobně. Stává se to vzácně, ale komplikuje to celou záležitost.