Cítíte spokojenost s výsledkem sněmovních voleb? Ve volbách zvítězilo hnutí ANO, překvapili Piráti i SPD, „tradiční strany“ naopak hluboce propadly. Čím si to vysvětlujete?
To je jednoduché. Oslovily voliče. Tradiční strany se utopily v proklamacích a dostaly také vysvědčení za svoji práci na vrcholové úrovni. To není vůbec složité pro soudného člověka pochopit.
Kdybyste byli prezident, vyžadovali byste od Babiše 101 hlasů, jako chtěl Zeman kdysi po Němcové?Anketa
KSČM získala pouhých 7,76 procent, což je nejhorší volební výsledek v historii. Podobně je na tom i ČSSD. Kde vidíte příčinu tak velkého neúspěchu levice?
Tento debakl jsem ve svých prognózách předpovídal a byl jsem přitom optimista. Má prognóza totiž zněla 8,5 procent pro KSČM. Je to opět o lepší práci - a hlavně o práci mezi lidmi a pro lidi, nejen pro sebe.
Očekával jste po tak ohromném debaklu ve vedení KSČM nějaká personální zemětřesení a vyvození osobní odpovědnosti partajních špiček?
Ještě uvidíme, jak se to v KSČM vyvrbí. Odpovědnost ale mají všichni členové strany, i když zejména hlavní „generálové“. Já se také odpovědnosti nezříkám, jen mi jaksi nebylo dopřáno slyšení, když jsem na některé věci upozorňoval dopředu.
V loňských senátních volbách vás KSČM v Brně poslala (58. obvod, pozn. red.) do boje o křeslo jako svého favorita, nyní jste ve sněmovních volbách kandidoval až z nevolitelného 17. místa. Měl byste k tomu nějakou poznámku?
Pro to je jednoduchá odpověď: Prostě o tom rozhodly nominační konference a hlavy pomazané. Respektoval jsem to, i když jsem k tomu mohl mít milión námitek. Já si o funkce říkat nechodím a nebudu! Navrhnou-li mne ostatní, pak to přijmu, ale pokud nenavrhnou, nezblázním se. Ale konečné výsledky mě ze 17. místa nepřekvapily.
Volební kampaně KSČM zpravidla nebývají příliš graficky a ani hesly nápadité. Vy jste ale vsadil v těchto volbách na „svůj vizuál", měl jste jinou grafiku, fotografie, ba dokonce i hesla. Co vás k tomu vedlo?
Vsadil jsem na lidi, co mi fandí. Nc víc, nic méně. Víte, spousty věcí jsem začal dělat v životě z recese a u toho zůstanu i nadále. Legrace je v tom, že lidé, co mi pomáhali, se ke mně přidali - reakce na to se pak rojily jak na Facebooku, tak i na Twitteru. Další věci vám ale k tomu prozrazovat nebudu. Víte co je know how?
Některá média jste ve „své“ kampani zaujal dost svérázným heslem: „Nastal čas vyměnit samet za klacky“. To jsou ale hodně silná slova. Co jste tím chtěl říci?
Věřím, že mě spousta lidí pochopila, ale těm, kteří chápat nechtějí, je zbytečné něco osvětlovat. Vyměnit samet za klacky? To je podobné, jako když Miroslav Sládek provolával „naházet vládu do Vltavy". To platí pro domácí scénu. A pro tu mezinárodní? Jsme slovanský národ a asi jsme zapomněli na nástup anglo rasismu. V historii jsme ale vždy byli obětováni. V uprchlické krizi jde témeř vždy o ekonomickou záležitost těch, co prchají, ale vyberte si mezi nimi „potřebné"! Ovšem co s „nepotřebnými", kteří jsou bez dokladů a peněz? Mohou se v EU rozprchnout jak je libo a pak se dostanou třeba i k nám... A pak nastává onen problém. No a tito „levní lidé" z východu - pokud vůbec budou pracovat - mohou starousedlíkům vytvořit peklo. Navíc při bydlení na ubytovně nemají u nás problém pracovat za deset tisíc. Proč? Protože u nich „doma“ je průměrný plat v přepočtu jen dva tisíce. Jenže v momentě, kdy jich tu zůstane víc, tak nějakého „blázna“ pak může napadnout svěřit tomuto etniku i volební právo, jako se to stalo třeba v Angli, kde starosta Londýna řekl, že se budou muset chtě nechtě podřizovat vpodstatě rasovému útisku... Chtěl bych ale zdůraznit, že nejsem žádný rasista, jen bych rád, abych každý zůstal tam, kde se narodil, což nevylučuje, že se můžeme vzájemně navštěvovat a přitom můžeme respektovat danou kulturu po celém světě.
Na svém osobním facebookovém profilu poměrně často a ostře kritizujete jak samotné vedení KSČM, tak i poměry ve straně. Máte ale kromě kritiky i recepty na to, jak to "dělat" jinak?
Nabízel jsem a nabízím spousty věcí, zkušenosti i lidi, které mám kolem sebe. Jenže má slova téměř vždy zapadají. Nemíním dokola házet hrách na stěny. Můj návod zazní až bude třeba. Víte, nejvíce kritický jsem v prvé řadě k sobě. Pokud ale kritizuji, tak mám vždy připravena řešení. Ti, co mě nejblíže znají, to ví, ale zatím zůstaneme u toho, že recept je zároveň moje know how. A to nebudu vytrubovat do světa!
Vraťme se k propadu tradičních stran. Zvítězil Andrej Babiš se svým hnutím ač proti němu jeho političtí konkurenti i média vedla ostrou protikampaň. Navíc Babiš čelí trestnímu stíhání. Jak si ale takovou popularitu Andreje Babiše vysvětlujete?
Lze si to vysvětlit jednoduše. Andrej Babiš něco dokázal, ať je to jak chce a ať to bylo jak bylo. Trestní stíhání není trest. Jen odbočím. Největším trestem je svědomí. No a o jeho popularitu se postarali sami odpůrci. On - narozdíl třeba od KSČM - svým vystupováním obrátil negativa ve svůj prospěch. To se ale KSČM nepodařilo za 28 let nikdy! Kde co se svádí na komunisty, ale nikdy tohoto faktu nedokázala strana využít ve svůj prospěch!
Chtějí snad ti, kteří volili Andreje Babiše, Tomia Okamuru, ale i KSČM tzv. vládu silného vůdce, který se o ně prostřednictvím státu „postará“?
To ani ne, jen lidé prostě momentálně hledají v někom spasitele. Ten ale nebyl a ani nikdy nebude. Lidé musí pochopit, že spasitelem je každý sám. Samozřejmě postiženým lidem - ať fyzicky či mentálně - je třeba pomoci. Já si ale myslím, že Andrej Babiš je takový český Silvio Berlusconi. Kdo nevidí, či nechce vidět paralelu, tak ji možná uvidí až časem, ale opravdu nejsem prorok. Krásné by bylo, kdyby byl minimálně Muammar Kaddáfí.
Kdo je tzv. typický volič KSČM? Je to důchodce, či sociálně frustrovaný jedinec, který čeká návrat předsametových jistot? Těžko lze očekávat to, že by KSČM volil ten, komu vyhovuje dnešní demokracie a kapitalismus...
Začnu od konce. Demokracie trvá maximálně pět dnů po jakémkoliv převratu a potom nastává totalita, protože musíte tak či tak vytvořit zákony. Jde jen o to, zda budou výhodné pro většinu lidí, nebo jen pro menšinu. Tedy zda budou sloužit lidem, anebo budou proti nim. O demokracii si nechte ale zdát! Vrcholem „demokracie" je totiž akorát anarchie. A typ demokracie podle mne? K tomu malinko odbočím. Víte v „Říši“ mají taky zákony a byť jsou „blbé či hloupé“ tak je všichni dodržují. U nás může vzniknout sebelepší zákon, ale hned druhý den po jeho platnosti někdo objeví, jak jej lze obcházet.
A kdo je typický volič KSČM? Ti totalitní komanči ze mě komunistu jistě neudělali, ale novodobým „demokratům" se to podařilo. Určitě v tomto nejsem nijak ojedinělý, frustrovaných jedinců je v dnešní době habaděj! Zrovna tak jako v minulosti existovaly pitomosti, tak existují i dnes. Avšak domnívám se, že těch spokojených a usměvavých tváří bylo v minulosti více. A to je na pováženou! Odpovím vtipem: Chcete-ll dnes někoho nazlobit, začněte se smát!
V Kraji Vysočina za KSČM kandidovala Helena Vrzalová, která byla ze zaměstnání „odejita“ za hrubé porušení pracovní kázně. Jak to, že pro komunisty toto nebylo překážkou?
To je otázka svědomí každého jedince. Ukažte mi ale někoho, kdo nikdy nic neprovedl!
Vrcholní straničtí představitelé před volbami hlásali navenek jednotnost partaje, v kampani ovšem jednotliví kandidáti nabádali voliče, aby „kroužkovali“ právě toho konkrétního uchazeče o poslanecký post a doslova se podbízeli na svých profilech. Kam zmizela ona proklamovaná "stranická jednota"?
Právě na to poukazovala moje kampaň, kterou ovšem někteří nepochopili. Politická strana či hnutí je „kolektivní sport“ a v kolektivním sportu nevyhrává jedinec, ale celek. Jedinec může v kolektivu vyniknout přirozeně, podobně jako Miroslav Grebeníček. Ale postoupit se dá i z recese. Pdoívejte, jak to dokázal Dominik Feri, či Marek Benda! Podobnost čistě náhodná Tydýt - Pavlásek v taneční soutěži či druhé neuznané místo v soutěži o Zlatého slavíka Brněnské legendy Rudy Kovandy.
Příští rok se budou konat komunální volby. Jak se na ně připravujete? Vsadíte na kvalitní marketing, nové tváře a masivní intervenci na sociálních sítích, které mohou pomoci ve volebním rozhodování lidí?
Tato otázka jde zatím mimo mne. Za prvé jsem dlouhodobě nemocen a za druhé - pokud se ke mně dostaly dobré informace - tak KSČM se prý chystá k tomu se mnou rozvázat pracovní poměr. Prý mne dokonce chtějí vyloučit ze strany! Podrobnosti k tomu ale řeknu, až přijde čas. Rozhodně nebudu nad ničím fňukat. Chci však i nadále přispívat k tomu, aby se žilo většině lépe, ne menšině. Teď půjde o to, zda o to lidé budou stát.
Psali jsme:
autor: Olga Böhmová
