Expert ODS na školství Václav Klaus mladší v reakci na sérii vražedných útoků muslimských imigrantů v EU napsal: „Nevidím jinou cestu než vypadnout z Evropské unie a tvrdě kontrolovat vlastní hranice. I za cenu, že o třetinu zchudneme.“ Co si o tom myslíte?

Bohužel v mnohém má Klaus mladší pravdu. Jen s tím zchudnutím pravdu nemá. Pouze přestanou přicházet z EU peníze na věci, jež mnohdy nezbytně nepotřebujeme. Ohledně hranic a jejich ochrany má stoprocentní pravdu. Staré přísloví praví: „Těžko se bránit nepříteli, když už pochoduje tvou zemí.“

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácejí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

Tuto otázku si kladu taky. Podle mne jsme se dostali ze zastupitelské demokracie do spárů nikým nevolených samozvanců, kteří si osobují právo špinit každého, kdo nechce držet politickou linii vyžadovanou těmito samozvanci. Navíc naše média se slastně veřejně prohrabávají v těmito samozvanci servírovaných pseudokauzách. Tím se také mění vnímání lidí ve vztahu k politice a politikům. Nevšimli jste si, že strany nevyhrávají volby, protože mají nejlepší volební program, ale podle toho, jak je mediálně manipulováno s voliči před volbami? Že politické strany, které by vytvořily program, ve kterém by pojmenovaly společenské problémy pravým jménem, například pojmenovali zlodějinu zlodějinou a navrhly jednoduchá a účinná řešení, by byly okamžitě společensky znemožněny?

Stranám i politikům chybí odvaha něco zásadního řešit. Používá se metoda „co nemusíš udělat dnes, přesuň to na zítra“. Pak už ten problém nebude aktuální. Například tanečky kolem výběru mýtného na dálnicích. V čem je problém. Jen v tom, že jde o miliardy! Obdivuji politiky, kteří dokáží problémy pojmenovat pravým jménem a nebojí se nést odpovědnost za to, jaké jednoduché a v čase rychlé řešení přijmou. Tím se vracejí ke kořenům politiky. Cílem by mělo být řešení společenských problémů, a ne nastavování procesních pravidel. Proto mezi lidmi občas ve volbách může uspět i Norbert Hofer. Přeji mu, ať mu odvaha a razance vydrží co nejdéle.