„Pokud místo léčby nemoci jen uměle srážíme horečku, jako to po celou dobu dělala třeba Evropská centrální banka, zvyšujeme sice nějakou chvíli HDP, protože pacient je schopen chodit do práce, ale příští projev nemoci bude mnohem závažnější,“ řekla jste mi v minulém rozhovoru o ekonomice. Jak jsme na tom nyní? Propukla už zpomalením ekonomiky nemoc? Vláda začíná škrtat, rušit sliby...

Zaprvé, vláda zatím neškrtá, pouze o škrtání mluví. Zadruhé, je rozdíl mezi zpomalením ekonomiky a recesí. Zpomalení znamená, že auto jede pomaleji – ne sto kilometrů za hodinu, ale třeba jen padesát kilometrů za hodinu. Recese je couvání. Recesi definuje Český statistický úřad jako dvě po sobě jdoucí čtvrtletí, ve kterých se hospodářství propadalo. Samotné datum recese však vůbec není důležité – určit přesné datum krize ostatně neumíme mnohdy ani zpětně. Oficiální vyhlášení recese neznamená nic jiného, než že si otevřeně přiznáme ekonomické problémy země.

České hospodářství na tom není zdaleka tak špatně, na rozdíl od Německa, Itálie nebo Francie má zdravé kořeny. Pokud bychom se dokázali připravit na propad hlavních evropských ekonomik, mohli bychom novou evropskou recesi přežít právě tak, jako Polsko přežilo krizi v roce 2008/2009. Zatím je ovšem naše hospodářská politika poněkud nešťastná – rozdáváme dárečky, uplácíme voliče, přidáváme jednotlivcům stokoruny, ale z našich daní platíme miliardy. Slib „žádné nové daně“ zjevně už neplatí, jinak by se nezvyšovala spotřební daň z tabáku; podobně berou za své i další krásné sliby minulých voleb.