Konečná: Naprosto trapné. Uprchlická krize sužuje státy EU, ale páni generálové z NATO řeší Rusko. Schwarzenbergova paranoia a tajemný plán na ovládnutí světa…

29.07.2016 13:02

ROZHOVOR „Politické elity zklamaly, a tak je nyní, zdá se, přirozené, že expert na motýly Konvička se vyzná v islámu, stát se řídí jako firma a pravicoví populisté najednou chtějí, aby v referendech rozhodoval lid, kterým do té doby opovrhovali jako tupou masou,“ říká europoslankyně KSČM Kateřina Konečná. „Islámský stát útočí po celém světě, občanská válka v Sýrii stále trvá, uprchlická krize sužuje státy EU a Blízký východ, ale páni generálové řeší Rusko,“ zlobí se poslankyně.

Konečná: Naprosto trapné. Uprchlická krize sužuje státy EU, ale páni generálové z NATO řeší Rusko. Schwarzenbergova paranoia a tajemný plán na ovládnutí světa…
Foto: Archiv Kateřiny Konečné.
Popisek: Europoslankyně Kateřina Konečná.

Co si myslíte o puči v Turecku? Karel Schwarzenberg varuje, že se Erdogan může vyjevit jako spojenec Putina…

Dnes je velmi těžké soudit, zda to byl opravdu puč, anebo jen zinscenované divadlo s cílem pozatýkat své odpůrce, na to máme málo informací. Každopádně je jasné, že seznam těch, kteří byli pozatýkáni, nemohl vzniknout za pár hodin po puči a Erdogan se chystal zamést se svými protivníky již delší dobu a teď využil situace. Mám obavu, že jde o konec sekulárního Turecka. Turecko nikdy nebylo evropské, ale bylo aspoň stabilní zemí, nyní se posouvá k autoritativním režimům Blízkého východu. Je otázkou, nakolik bude agresivní vůči svému okolí a nakonec nebezpečné i vůči Evropě. S ambicemi přiblížit Turecko EU bezvízovým stykem či dokonce mluvit o jeho vstupu do EU je konec a pokračovat v této politice by bylo bláznovství. Naopak, musíme být velmi obezřetní, ať už jde o migraci, či vztah Turecka k Islámskému státu. Karel Schwarzenberg podléhá své paranoie ohledně Ruska. Turecko a Rusko si budou nadále hrát mocenské hrátky. My v Evropě to musíme bedlivě sledovat bez emocí

„Nevhodné jsou už také ekonomické sankce vůči Rusku, poškozují naše podnikatele, jak jsem se dozvěděl i na návštěvě několika firem v Moravskoslezském kraji. Putin určitě nepřipravuje válku proti NATO, nevěřím tomu, to by se snad musel zbláznit,“ řekl Andrej Babiš. Co o tom soudíte?

Naprosto s ním souhlasím. Atmosféru nedůvěry a nepřátelství mezi Ruskem a EU si přejí snad jen ti, kteří nechtějí bojovat proti Islámskému státu a nepřejí si mír v Sýrii. Můžeme s Ruskem jednat a řešit globální problémy, nebo mu dávat najevo, že pro nás není partner, a přijmout důsledky. Já od začátku prosazuji tu první variantu.

Anketa

Ministerstvo vnitra tvrdí, že migrační krize odezněla. Má pravdu?

1%
99%
hlasovalo: 10439 lidí

V souvislosti s Brexitem, ale také třeba s úspěchy Donalda Trumpa v republikánských primárkách či Norberta Hofera v Rakousku se hovoří o tom, že lidé ztrácí důvěru ve stávající politické uspořádání a elity. Považují je za změkčilé, politicky korektní ve vztahu k imigraci, řešící podružnosti (sňatky homosexuálů a podobně) místo řešení ekonomických či bezpečnostních otázek. Co se stalo s politickými, mediálními a akademickými elitami, že se jim lidé smějí?

S těmito elitami se vlastně nestalo vůbec nic. Mají stále stejné zájmy, postupy a mění se jen málo. Jen je už nikdo neposlouchá, a když je poslouchá, tak jim nevěří. Michael Gove (britský konzervativní politik, který byl současně lídr kampaně za odchod z EU) v jedné debatě o Brexitu řekl: „Lidé této země mají již expertů plné zuby.“ Neřekl elit, jelikož sám elitou je, ale myslím, že poukázal na podstatný prvek západní společnosti. Lidé mají již dost elit a jejich expertiz, analýz, konferencí a podobně. Chtějí výsledky a mají dost toho, co považují za prázdné tlachání.

Donald Trump má například řešení na všechno. Většinou vlastně několik a někdy preferuje to a jindy ono. Je expertem na to, jak dávat svoje jméno na budovy a nyní ho chce na vlastní zeď s Mexikem. Expertizy ho nezajímají a namísto chytrosti ukazuje jedno velké představení. Je to showman, a ne politik. Babiš je podnikatel, a ne politik. Zdá se, že všichni chtějí dělat politiku, ale nikdo nechce být politik. Politické elity zklamaly, a tak je nyní, zdá se, přirozené, že expert na motýly Konvička se vyzná v islámu, stát se řídí jako firma a pravicoví populisté najednou chtějí, aby v referendech rozhodoval lid, kterým do té doby opovrhovali jako tupou masou. KSČM za obecná referenda bojuje konzistentně již desetiletí, protože chceme, aby voliči měli možnost se vyjadřovat k aktuálním problémům, protože jim věříme a vážíme si jejich názoru.

Zajímavé jsou některé voličské přesuny podpory. Pro Brexit byli lidé volící normálně levici, Marine Le Penovou začínají podporovat dělníci. Co se to stalo s běžnou levicí, že přestala uspokojovat potřeby svého evropského voliče?

Spíš bychom se měli ptát, co se stalo s tradičními stranami. Lidé už mezi nimi nevidí rozdíl. Jaký je třeba pro voliče rozdíl mezi sociálními demokraty a lidovci? Mainstreamové strany se přibližovaly názorovému středu a snažily se ulovit všechny voliče. Začaly ztrácet své principy a nakonec ztratily svoji vlastní identitu a voliči si toho všimli. Naději vystřídala frustrace. Strany prezentující jednoduchá „řešení“ mají nyní silnější hlas, protože říkají to, co v lidech rezonuje. Stále jsem však přesvědčena, že alternativu mohou přinést pouze strany s pevnou členskou základnou a odborným zázemím, které již několik desetiletí dávají jasně najevo, že Česká republika nekráčí dobrým směrem a oddaluje se svým vlastním lidem.

Podstatou demokracie je i to, že máte ke svým voličům odpovědnost a měli byste s nimi mít i kontakt. Všechny nově vytvořené subjekty, které o sobě často ani nechtějí uvažovat jako o stranách, jen přijedou před volbami na náměstí, vykřičí do tlampačů své názory a odjedou. To, že nemají členskou základnu a zázemí vede k tomu, že s nimi poté není možné vést debatu a ovlivňovat jejich politiku. Nechají se prostě zvolit a po čtyři roky dělají vlastní agendu, ze které se neodpovídají. Takto se nedělá seriózní politická práce, tak se dělá nezodpovědná politika pro vlastní prospěch. 

V rámci Brexitu, ale i v rámci rakouských voleb se ukázalo zajímavé rozdělení: mladí proti starším, venkované proti městům, chudší proti bohatším. Ti bohatší, kosmopolitnější, žijící ve městě jsou pro uprchlíky, pro EU a podobně, ti druzí opačně. Čím to podle vás je?

Domnívám se, že lidé ve městech se více cítí součástí systému, jelikož jsou blíže právě oněm zmiňovaným elitám a velmi často, právě protože elitami jsou, ve městech žijí. Lidé na venkově jsou často v jakési mocenské periferii. Mají dojem, že na ně nikdo nemyslí a nikdo se o ně nestará. Jako závažný problém také pociťuji, že ony dělící linie se čím dál více otevírají i v rámci EU – jižní versus severní státy, staré členské země versus nové členské země, východ versus západ. I to atmosféře klidu rozhodně nepřidá a další nové výzvy jako migrace a Brexit jenom zvětšují jejich viditelnost. 

Očekáváte, že z EU vystoupí další státy? Marine Le Penová může vyhrát ve Francii, Nizozemci jsou euroskeptičtí, Dánové, Rakušané... V Itálii roste odpor k euru...

To bude do značné míry záležet na tom, jak si teď Velká Británie povede a jak bude probíhat vyjednávání o jejím vystoupení z EU a dohoda o budoucích vztazích s EU. V tuto chvíli se zdá, že politická krize u Konzervativní strany je zažehnána, ale nic to nemění na tom, že britská politická scéna utržila pořádné rány a odcházející premiér je často komentován jako ten nejhorší od Nevilla Chamberlaina. Británie si musí vyřešit vlastní politickou krizi v době, kdy by měla zároveň vyjednávat s EU o mimořádně citlivých otázkách. Je to mnoho prostorů na přešlapy a všichni přitom ví, že tentokrát opravdu nesmí šlápnout vedle, protože na to přesně Marine Le Pen a jí podobní čekají.

V rámci varšavského summitu NATO jasně zaznělo, že jakkoliv Aliance nečeká bezprostřední hrozbu z Ruska, je třeba situovat do Pobaltí menší počet jednotek. Je to správné rozhodnutí? A správné množství? Moc, nebo málo? Z Moskvy zaznívá obava, že dané síly budou jen předvoj k přisunutí dalších, stejně tak k výstavbě infrastruktury, včetně protiraketové. Je to důvodná obava? A co riziko, že Rusko rozmístí v Kaliningradské oblasti nejnovější rakety?

Já bych v prvé řadě očekávala, že NATO nebude řešit hrozby, které nejsou bezprostřední, a bude se primárně věnovat reálným problémům, které s bezpečností v současnosti máme. Islámský stát útočí po celém světě, občanská válka v Sýrii stále trvá, uprchlická krize sužuje státy EU a Blízký východ, ale páni generálové řeší Rusko. Je to naprosto trapné. Zvyšovat napětí v době, jako je tato, značí buď naprostý nedostatek soudnosti, či špatný úmysl. Každá akce vyvolává reakci, takže nechápu, proč budeme přesunovat jednotky k ruským hranicím. Zase mluvíme o protiraketové obraně, ale o diplomatických řešeních mnoho slov nepadlo. NATO sice deklarovalo, že je ochotno k dialogu, a Rusku k hranicím posílá celkovou sílu dva až tři tisíce vojáků. Neměli bychom se pokusit najít společnou cestu, nebo nás již mír tak omrzel? 

Do jaké míry potřebujeme Rusko jako spojence k boji proti terorismu? Přičemž riziko terorismu nám hrozí v Evropě, stejně tak bojujeme na Blízkém východě s Islámským státem, v Afghánistánu stále není vyřešen Tálibán, problémy jsou v Africe. Jak v jednotlivých „segmentech“ bojovat a kde Rusy potřebujeme?

Potřebujeme jejich hlas v Radě bezpečnosti, potřebujeme je při hledání míru v Sýrii, potřebujeme si vyměňovat zpravodajské informace a podobně. Společně máme zodpovědnost za stav současného světa. Samozřejmě se můžeme navzájem sankcionovat, můžeme si přesouvat jednotky k hranicím, vyrábět novější a nebezpečnější zbraně, ale taky spolu můžeme jednat u kulatého stolu. Otázka je, jestli to chceme, či chceme mít z Ruska sjednocujícího nepřítele. Skvěle to nedávno řekl Oskar Krejčí: „NATO samo vytváří svá bezpečnostní rizika. Jsou obsažena v takových rozhodnutích a činech, jako je expanze Aliance na východ, bombardování Jugoslávie, útok na Libyi, intervence některých států Aliance v Afghánistánu, Iráku a v Sýrii.“ To, co se děje nyní, vnímám jako právě takovou snahu. 

Lidovky.cz přišly s poměrně průlomovým článkem, který temně naznačuje, že zatímco EU se rozpadá, úspěšně probíhá prohlubování vztahů mezi Ruskem a Čínou a jejich okolím. Z článku je cítit značná nervozita a je zakončen varováním: „Brexit tak vposledku povede k rozšiřování vlivu ,eurasijské integrace’, totiž rodící se mocenské osy Moskva–Peking, na západ. Při zkušenostech z posledních dvou let si není těžké představit dobu, kdy bude i Česko stát v měnícím se domácím i geopolitickém rozložení sil před zásadní volbou. Člověk se bojí pomyslet, nakolik je tato země na takový osudový moment připravena.“ Cítíte ten strach, že by Česko mohlo změnit geopolitický směr? Lidé typu Jakuba Jandy říkají, že Miloš Zeman nás může do pár let vytrhnout z euroatlantického tábora... Hrozí to? A bylo by to špatně?

Nevím, jak by země ve středu Evropy s ekonomikou vázanou na EU a zejména Německo mohla rozhodnout v dnešním globalizovaném světě zcela otočit kormidlem. Ano, budeme s Ruskem a Čínou obchodovat, budeme rádi, když tu budou investovat a pomáhat nám rozvíjet naši ekonomiku, ale jsme v Evropě. Najednou se bojíme, že si naši zemi někdo „koupí“, a přitom ještě nedávno jsme investičními pobídkami o zahraniční investory jasně žádali. Tohle již opravdu zavání silnou paranoiou. Je spousta těch, kteří každé slovo proti NATO považují za podlézání Kremlu, Pekingu, Havaně, Pchjongjangu, Teheránu – stačí si jen vybrat. Takhle opravdu nemůžeme vést smysluplnou veřejnou debatu.   

Někteří analytici si všímají postoje Německa. Nejenže předvádí smířlivý postoj vůči Rusku a Číně, ale rovněž si v klidu buduje produktovod NordStream 2. Lze to chápat jako zradu západních zájmů? Padají dokonce úvahy o případné mocenské ose Peking–Moskva–Berlín, do které bychom byli samozřejmě zataženi i my… A do jaké míry se v nejbližších desítkách let naplní zatím rýsující se rozložení sil USA – Evropa (podepřeno TTIP) versus Čína–Rusko?

Tyto teorie jsou tady již dlouho a vždy se ve zlých dobách vynoří. Osobně na tom mnoho pravdivého nevidím. Nehodlám nikoho idealizovat, ale ani démonizovat. Pravdou je, že spojenectví USA a Evropy a Ruska s Čínou je dlouhodobě silné a je to vidět zejména v OSN (respektive v Radě bezpečnosti), ale to je spíše dáno geopolitickými faktory než jakýmsi tajemným plánem na ovládnutí světa. Je přirozené, že se vytváří takovéto bloky, ale nic to nemění na tom, že tyto bloky by se měly snažit spolupracovat, a nikoliv na sebe pouze zlostně ukazovat prstem.

Pravdou je, že TTIP je snahou o vytvoření obchodního bloku, který by zastavil ekonomický úpadek na úkor ostatních velkých světových hráčů. V tuto chvíli je Amerika s Evropou propojena vojensky (NATO) a k tomu ještě plánuje fúzi obchodní. Hodnocení ať si každý udělá sám.

Václav Klaus je součástí rady institutu Dialog civilizací, který v Berlíně zprovoznil prokremelský podnikatel Vladimir Jakunin. Miloš Zeman je pro pořádání referenda o setrvání Česka v EU i NATO. Lze za těmito dvěma událostmi vidět podlézání českých prezidentů Kremlu nebo snahu o vedení suverénní zahraniční politiky?

Václav Klaus dělá to, co dělal vždycky – bojuje za zájmy Václava Klause. Politický důchod mu nesvědčí. Nikdo si ho nevšímal a bylo mu očividně smutno. To bych moc neřešila.

Snaha o vedení suverénní zahraniční politiky padá na vládu, i když to tak často nevypadá. To, že pánové odmítají na Rusko plivat, ještě neznamená, že jim někam lezou. Myslím, že je to odraz toho, jak tuto debatu vedeme. Buď jste na straně Ruska, nebo na straně USA/NATO. Zdá se, že to nikomu nepřijde divné a že jsme se prostě jen tak vzbudili znovu do minulého století.

Ing. Kateřina Konečná

  • KSČM
  • Jsem poslankyne - díky Vám, pro Vás, s Vámi
  • europoslankyně

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Lukáš Petřík

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

20:34 EU je ekonomická supervelomoc, vykládal před lidmi Niedermayer. Jen je škoda, že nemá společnou zahraniční politiku

REPORTÁŽ Europoslanec versus český podnikatel. Chvála prezidenta za jeho aktivity v Číně. To pro mno…