Zběsilý útěk všech zahraničních diplomatů včetně amerických z Kábulu mně připomněl, jak z Vietnamu, přesněji ze Saigonu, prchali poslední Američané, kteří tu ještě zůstávali i během finální ofenzívy severovietnamských jednotek a ozbrojených sil Národní fronty osvobození jižního Vietnamu. Americký velvyslanec tehdy stihl ještě odletět vrtulníkem ze střechy své budovy ve chvíli, kdy vietnamský tank rozrážel vrata zavírající vchod do tohoto objektu.
Útěk hodný úprku
Mají Piráti kvalitní program pro seniory?Anketa
Při své vietnamské porážce Američané ani nestačili vztyčit na stožár bílý prapor. A to již měli za sebou jiné trpké zkušenosti. Například z Koreje. Ač jich tam připlulo čtyři sta tisíc a v jednom okamžiku se dobrali až na severní korejskou hranici s Čínou, stejně nakonec válka skončila po třech letech tam, kde začala: na demarkační čáře vyznačené podle 38. rovnoběžky. Jen s tím rozdílem, že na tomto bojišti padlo podle amerických údajů 118 518 amerických vojáků, raněno jich bylo 264 591 a 92 987 zajato, z nichž se většina ze zajetí také nevrátila.
Jak se sundaly růžové brýle mámení
Do války ve Vietnamu vstoupily USA oficiálně v roce 1964 a pařížské dohody o své porážce a konečném odchodu podepsaly 27. ledna 1973. Celkem se na vietnamském bojišti vystřídalo na deset milionů amerických vojáků, aniž dosáhli svého cíle. Skončili tam ještě hůře než v Koreji: do rukou severního Vietnamu a jihovietnamských revolučních bojovníků padl celý Vietnam, ačkoliv do příchodu Američanů existovala pod 17. rovnoběžkou Vietnamská republika jako americký spojenec. Při své finální ofenzívě Severovietnamci a jednotky NFO postupovali bez sebemenšího odporu, ačkoliv Američané předtím za miliardy dolarů vyzbrojili a vycvičili jihovietnamskou armádu. Byla to současně první porážka, kterou ve Spojených státech mohli občané sledovat v přímém televizním přenosu.
Stejně tak Američané ani se svou 6. námořní flotilou neuspěli na Středním východě: Suezský průplav byl nenávratně znárodněn Egyptem pod Násirovým vedením a Izrael s americkou podporou sice odrazil arabské útoky a udržel svou územní celistvost a státní nezávislost, na druhé straně musí i v současnosti čelit raketovým a dalším útokům palestinských bojovníků. Mírové dohody Izraele s arabskými sousedy, byť podepsané dokonce v Oválné pracovně Bílého domu ve Washingtonu, dodnes nezaručují této oblasti klid zbraní.
Je dobře, že BIS podle tvrzení prezidenta Zemana odposlouchává jeho okolí?Anketa
A co přineslo někdejší Jugoslávii mnohonásobné bombardování Bělehradu v roce 1999, sice pod hlavičkou NATO, ale především prostřednictvím amerických bombardérů?
Příběh Fidela: Z pravičáka komunistou aneb Díky Ameriko
Američané si nedokázali udělat pořádek ani před svým domem, jak by se dala obrazně vyjádřit jejich úporná snaha změnit režim na Kubě, který tam nastal od vítězného nástupu Fidela Castra k moci v roce 1959. Místo aby ho získali na svou stranu, protože v té době nebyl Castro žádným komunistou, spíše jako synek z bohaté rodiny měl z počátku s kubánskými komunisty samé konflikty, tak ho svou politikou embarga, nezdařenou operací CIA v Zátoce sviní v roce 1961 přivedli k tomu, že padl do náruče Sovětů a byl objat tak pevně, že se nebránil ani tajnému rozmístění sovětských raket na svém území. Nakonec je sice N. S. Chruščov stáhl, ale oplátkou museli Američané stáhnout své z Turecka a Itálie, takže opět partie, která skončila přinejmenším nerozhodně.
Zpackaný Balkán a další
Stejně tak jsou sporné úspěchy americké politiky vůči Balkánu, kde se USA angažovaly už v roce 1947 nepřímo podporou britské intervence v Řecku a přímo vůči Srbsku bombardováním Bělehradu v roce 1999 leteckými silami NATO kvůli otázce kosovské samostatnosti. I když je pravda, že od roku 1952 je Řecko členským státem NATO, ale až po řadě peripetií především ve vnitropolitickém vývoji. Srbsko je od roku 2006 republikou s tímto názvem, když se od něj oddělila Černá Hora.
Nezdařilo se ani letecké pozorování sovětského území pomocí špionážních letadel U-2, o nichž se Američané domnívali, že jsou ve výšce, v níž létaly, nedosažitelné a nezranitelné. Sestřelení jednoho z nich nad Sverdlovskem 1. května 1960 prokázalo, že zranitelná jsou, a lety musely ustat.
Vrchol všeho je Kábul
Ale Afghánistán je nejvýraznějším neúspěchem americké zahraniční intervence. Oficiálně ji USA zahájily za prezidentství George W. Bushe 7. října 2001 a o dva roky později, v květnu 2003, americký ministr obrany při své návštěvě Kábulu oznámil, že „… větší boje skončily a je čas na rekonstrukci země“. V Afghánistánu tehdy bylo osm tisíc amerických vojáků. Jenže boje pokračovaly dál a v roce 2017 Američané na tuto válku denně vynakládali 100 milionů dolarů. Válka je stála od roku 2001 celkem 978 miliard dolarů. Za dvacet let si vyžádala 242 tisíc lidských životů, z toho amerických a spojenců na tři a půl tisíce.
A výsledek? Úhlavní nepřítel, kvůli němuž se v Afghánistánu bojovalo dvaačtyřicet let (první vojenská intervence, sovětská, začala v roce 1979), Tálibán, nakonec bez výstřelu obsadil poslední pro něj nepřátelskou baštu, Kábul. Americký velvyslanec si ani nestačil řádně zabalit kufry, jak spěšně odsud odlétal, třebaže, pravda, nemusel ze střechy velvyslanectví, jako to činil jeho kolega kdysi v Saigonu...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Václav Fiala
