Paní Jiříková, Vy jste dlouhá léta sloužila u Celní správy ČR. Jak sama říkáte, „se zbraní za pasem“. Co se stalo, že nyní se politicky angažujete v opozici? Dokonce ve straně PRO, kterou liberální média označují jako „antisystémovou“? Cítíte se být „proti systému“?
Má Markéta Pekarová Adamová vaši důvěru?Anketa
Ano. Této zemi jsem skoro 19 let loajálně a s hrdostí sloužila v uniformě a se zbraní za pasem, jak někdy zjednodušeně říkám. Celní správa je ozbrojeným bezpečnostním sborem a celníci stejně jako policisté musí být ve své práci apolitičtí, což podle slovníku spisovného jazyka českého znamená... lhostejní k politice či stranící se politického dění. Ale celník je také občan a nežije ve vzduchoprázdnu. Chodila jsem řádně k volbám a politiku vždycky sledovala, jen pro mě nebyla nikdy cestou, po které bych se toužila vydat. Dokonce jsem o ní neuvažovala ani poté, co jsem celní správu opustila a začala podnikat. Až covid všechno změnil. Jakmile se svět zavřel jako slepice v kurníku, pochopila jsem, že je čas vyjít ze své komfortní zóny a přestat o věcech veřejných mlčet. Covidová doba nás kopla do zadku hůř než Bruce Willis zločince ve Smrtonosné pasti. Co mu taky zbývalo, když po chvíli zjistil, že nemá boty, nemá ženskou, netuší, co se kolem něj, krupica, děje a namísto krájení krocana v japonském mrakodrapu se zničehonic schovává před bandou teroristů. V covidu jsem se cítila podobně. Superelity si na nás vyzkoušely takové hezké cvičení. Co vydržíme. Ve jménu jakýchsi vyšších cílů, o kterých ale s námi tak nějak zapomněly diskutovat, nás zavřely doma, zakázaly nám zpívat a dokonce i dýchat. Kdybych to den po dni nežila, nevěřila bych. Covidová doba ukázala, že o základní lidská práva můžeme přijít lusknutím prstu. A já si tenkrát řekla: „Jiříková, tohle ale není film, tohle je tvůj život. Jediný, který máš." A současně jsem chtěla mít odpověď na případnou otázku své dcery: „A co jsi dělala ty, mami, když se svět hroutil?"
Fotogalerie: - Fialo, odstup satane
Velkým tématem současnosti je hrozba války. Buď toho, že Česko bude přímo vtaženo do války na Ukrajině, nebo možnost války přímo s Ruskem. Jak Vaši někdejší kolegové od ozbrojeného sboru vnímají tuto hrozbu? Jsou ochotni v takovém případě jít bojovat, jak naznačuje třeba generál Řehka?
Víte, naši celníci se obdobně jako vojáci v minulosti účastnili různých válečných misí. Byli v Afghánistánu, Iráku, Kosovu nebo pobaltských zemích, kde většinou dohlíželi na dodržování mezinárodních sankcí nebo embarg či různých omezení při exportu a importu. Vraceli se s obrovským množstvím nedocenitelných zkušeností, které jsme pak mohli využívat při své práci. Válka na Ukrajině je absolutně něco jiného než mise. Neznám ani jednoho kolegu, který by o dobrovolném odchodu na frontu uvažoval byť někde v koutku duše. Panu Řehkovi, ale i Černochové, Fialovi a všem dalším válečným štváčům bych ráda jako jedna z českých žen a matek vzkázala, že naše děti, které jsme porodily a vychovaly, ale ani naše muže, do války, jež je jen obhajobou jejich partikulárních zájmů a s nimi souvisejících astronomických zbrojních výdajů, za cenu desítek tisíc zmařených životů a žalem puklých srdcí, NEDÁME! Zrovna dnes jsem zahlédla v eKLEPU novelu zákona o služebním poměru, která přináší změnu v tom, kdo se může stát policistou. Nově to může být i cizinec!!! Stačí, že u nás bude žít 3 roky a složí zkoušku z českého jazyka. Podmínka státního občanství je v návrhu zrušena!!! V kontextu Vaší otázky to tedy znamená, že naši policisté, vojáci i celníci půjdou do úplně cizí války padnout za cizí zájmy a za ně nám do našich ozbrojených sborů nastoupí ukrajinští dezertéři, co se u nás skrývají před mobilizací, aby hájili naše české zájmy? Absurdistan.
Škodí Andrej Babiš České republice?Anketa
Vy jste pracovala ve vedení celního úřadu na mezinárodním letišti v Mošnově. Toto letiště nepatří k nejvytíženějším kvůli konkurenci letiště v Katowicích. A tak se čas od času zmíní možnost, že by mohlo sloužit jako základna vojenských sil NATO. Je to reálná možnost? Jak by se k tomu veřejnost v Ostravě stavěla?
Mošnov je moderní, zářící letiště, připravené přijímat davy cestujících, které by mohlo být branou do světa, ale místo toho slouží spíše jako smutná připomínka toho, čím by mohlo být, ale není. Jeho bída a zmar neberou konce už drahně let! Všichni víme, že potenciál tohoto letiště je enormní. Skvělá lokalita, moderní vlakové spojení s Ostravou, dálniční přivaděč v bezprostřední blízkosti, logistické zázemí a dokonce i architektonicky přitažlivá stavba. A přesto se stávající linky odtud ztrácejí rychleji, než pára nad hrncem. Čím to je? Řekla bych, že kombinací špatného marketingu, politických rozhodnutí a neschopnosti. Provozovateli se toto letiště zkrátka nepovedlo rozlítat, čehož mazaně využila ministryně války Černochová, která před rokem začala nenápadně vypouštět zkušební balónky s informací, že na Mošnově bude logistický uzel Armády ČR. Když jsem to poprvé slyšela, řekla jsem si „...ještě tu o Červené Karkulce...". Vidle jí do tohoto testu ovšem hodil samotný Petr Pavel, který na tiskové konferenci po návštěvě polského Rzeszówa pravděpodobně omylem prozradil, že letiště Ostrava-Mošnov nebude žádným logistickým uzlem Armády ČR, ale spíše vícenárodní vojenskou základnou pro překládku zbraní pro Ukrajinu, jakou mají Poláci a Američané právě v polském Rzeszówe. Válečnou terminologií se takovému místu říká strategický cíl. Vedení obcí v okolí je při vyslovování jakýchkoliv názorů na základnu velice opatrné, lidé jsou ale proti. Jednak mají zkušenost s dlouholetou přítomností ruských vojáků a také se bojí. Svůj strach většinou shrnou do slov „Kdyby k něčemu došlo, tak budeme první na ráně a Rusové by to mohli považovat za provokaci..." Chci jen říct, že podobné obavy vyjadřují i občané některých městských částí v Ostravě, protože Mošnov je od Ostravy vzdálen zhruba 15 - 20 km, což je bezprostřední blízkost a tedy i bezprostřední riziko.
Fotogalerie: - Ceny svobody projevu
Co se v této zemi dle Vás v první řadě musí změnit? Mluví se o cenách energií, celkových nákladech na život, hrozbě ztráty pracovních míst kvůli Green Dealu… Ale co je první a zásadní, co chcete v České republice změnit?
Tady budu stručná. Pokud bych měla tu moc, jako první bych vyhnala politické neziskovky ze škol. O tom, jak se mají vychovávat děti, musí rozhodovat jejich rodiče a nikdo jiný. Rozhodně ne neziskovky s jejich nelegitimními a nevolenými strukturami, které se infiltrovaly do státních institucí a ovládají agendy, co nemají žádnou souvislost se sociální, rodinnou a školní realitou naší země. O tom, jak obrovské finanční toky jsou zneužívané k indoktrinaci našich dětí, mnozí nemají vůbec představu. Druhým krokem by bylo navržení zákona, který by rozkrýval financování těchto neziskovek. Cui bono? Základní otázka, kterou bychom si měli klást nejen v této souvislosti.
Po odchodu ze služby jste podnikala v oblasti vzdělávání. No, vzdělání je pro tuto vládu prý priorita a záruka budoucnosti. Je to vidět? Ubírá se dle Vás tento obor správným směrem?
Ještě v celní správě jsem se zabývala profesním vzděláváním celníků. Konkrétně jsem měla na starosti vzdělávání pracovníků všech letišť u nás. A abych tuto práci nedělala stylem pokus omyl, začala jsem studovat učitelství ekonomických předmětů na pedagogické fakultě Ostravské univerzity. Konkrétně mě velmi zajímalo vzdělávání nadaných žáků, které bylo a stále je v našem školství naprostou Popelkou zvlášť ve srovnání s péčí a časem, který věnujeme vzdělávání dětí s různými dysfunkcemi či speciálními vzdělávacími potřebami. Inkluzi v podobě, jaká byla u nás zavedena, považuji za zločin. Mým vzdělávacím vzorem bylo dlouhá léta Finsko, jehož vzdělávací systém byl považován za nejlepší na světě a ostatní země se snažily přijít na to, co dělají špatně. V posledních letech se Finsko ale v mezinárodních srovnávacích PISA testech značně propadlo a výsledky finských žáků sklouzly do průměru. A tak Finsko analyzovalo (to se už tak v zemích s příčetnými vládami dělá) a výsledky by mohly být poučné i pro nás. Považte! Jedním z největších příčin pádu finského školství je podle odborníků migrace!!!
Fotogalerie: - Mimořádná o bezpečnostních hrozbách
Po vzoru Dánska, Švédska, ale i Německa se v tamních školách začal kvůli velkému přílivu migrantů dávat větší důraz na integraci nově příchozích žáků ze zahraničí, což negativně ovlivňovalo výuku. Školy jednoduše dávaly větší důraz na začleňování před kvalitou výuky. V tomto ohledu jistou paralelu s aktuální situací u nás rozhodně vnímám. Dalším obrovským problémem finského školství je příliš překotná digitalizace. Elektronika děti rozptyluje a místo učení sledují videa nebo hrají hry. I tohle nám zdravý selský rozum našeptává, ale praxe je přesně opačná. Digitalizujeme jako diví. Od extrému k extrému. Ještě nedávno spousta našich učitelů o on-line výuce neslyšela ani ve spaní. Dneska, kdo neučí na on-linu, jako by nebyl. Osobně on-line výuku nenávidím. Každému, kdo tenhle výdobytek obhajuje, bych napařila povinnost takhle učit aspoň rok všechny třídy a předměty a ona by ho zašla chuť na blbosti. Finsko je pro mě velkou inspirací jak při analýze svých úspěchů, tak ve snaze najít a pojmenovat příčiny svého aktuálního propadu. Bez kvalitní analýzy nemůžeme přijímat opatření k nápravě a odrazit se ode dna. To platí nejen ve školství.
Obecně, pokud jde o Ostravu a Moravskoslezský kraj, tak vládní strany tam zrovna nevyhrávají volby. Co dle Vašeho pozorování místní lidé od politiků poptávají? Je něco, co třeba i sněmovní opozice příliš nezdůrazňuje?
Jak trefně a fajně po našemu zpívá Jarek Nohavica, Ostrava je region razovitý a já dodávám, že je to láska na celý život a ne jen románek na jednu noc. Cizinec našemu naturelu, nářečí, ani velmi složité historii nerozumí a cítí se tu nepatřičně. Podobně jako když se vetřete na cizí oslavu. Všichni vaši přítomnost tiše tolerují, ale nikdo s vámi moc nemluví, a tak jen stojíte opodál a nervózně kroužíte prstem po skleničce s pitím. Kontinuita, naslouchání a pochopení jsou v komunikaci důležité, ale mezi Prahou a Ostravou nějak neumíme navázat spojení. U nás se netančí moc zdvořilostních tanečků. Je to tady víc na rovinu. V Ostravě nehrajeme na „My se vám ozveme!“ Buď vás pošleme hezky slezsky někam, nebo řekneme: „To je fajne a poďme to zrobit."
A taky do puntíku platí další Nohavicovo: Praha daleko a Pánbůh vysoko. Tak to prostě je, co svět světem stojí. My tady dole stojíme v černé, kalné vodě po kotníky, někdy po kolena, zvedáme ruce nad hlavu a voláme o pomoc, ale ti nahoře nás zkrátka neslyší a nepomohou. Ne, že by nechtěli nebo nemohli, oni prostě neslyší. Jsou moc vysoko a mají jiné starosti. Pro příklad nemusíme chodit daleko. Stačí jedno slovo - Liberty. Slyšíte v Praze to ohlušující ticho? My tady v Ostravě ano. Slepému neukážeš, hluchému nepovíš a debilovi nevysvětlíš.
Fotogalerie: - Slovenské pohledy
Vaší současnou prací je řešení přestupků. Jaký trend můžeme v posledních letech vidět? V době ekonomické nestability může dojít třeba k většímu množství krádeží, ale třeba i přestupkům proti občanskému soužití. Pozorujete něco takového?
Pokud Rakušan na svých údajně bezcenzurních spanilých jízdách mluví v souvislosti s vývojem kriminality o statistikách ministerstva vnitra, tak ty sledují pouze tzv. velkou kriminalitu, tedy trestné činy. Malá přestupková kriminalita se naposledy vykazovala v roce 2021!!! (tedy za rok 2020) a od té doby ministerstvo vnitra přestalo po obcích vyžadovat statistické vykazování přestupků. V každodenním životě nás ale nejvíc rozčiluje právě ta drobná, každodenní kriminalita... nejen krádeže, zpronevěry, ničení a poškozování cizích věcí, podvody do 10.000 Kč, ale taky ublížení na zdraví, vyhrožování, jiné hrubé jednání, urážky na cti, rušení nočního klidu nebo porušování obecních vyhlášek. Ale považte, nic z toho se nevykazuje a nesleduje, takže Rakušanova další bohapustá lež. On vážně lže včera, dnes a zítra, v sobotu večer i v neděli ráno. Nadto od října 2020 byl zvýšen limit pro trestní stíhání za majetkové trestné činy z částky 5.000 Kč na 10.000 Kč. Tedy dvojnásobně. Co to znamená? Že když někdo způsobí krádeží, zpronevěrou, podvodem nebo poškozením cizi věci majetkovou škodu do 10.000 Kč, je to „jenom" přestupek, který se navíc statisticky nevykazuje, a tedy se v žádných analýzách nepromítne. Logicky. Takže další důvod, proč „papírově" klesla velká kriminalita. Protože se částečně šoupla mezi přestupky, které se přestaly úplně sledovat a vykazovat. Tak mě napadá, jak asi podle Rakušana vypadá strategie řešení problému, když problém ani neidentifikuje, ani nedefinuje. Vlastně nevím, jestli to chci vědět.
Fotogalerie: - Výročí okupace
Ministerstvo vnitra a Policie ČR zdůrazňuje, že pokud jde o trestnou činnost, Ukrajinci za poslední roky nepáchají nadproporčně víc kriminality. Jak Vy vnímáte soužití s těmito „novými obyvateli“ nejen z tohoto pohledu?
Já už si běžně vyzpěvuji společně s králem z pohádky Ať přiletí čáp, královno!
„...Všechno naruby tu je,
všechno naruby tu je,
jenže nikdo s tím nic neděláááá..."
a abych se dobrala pravdy, musím jak Nesmrtelná teta všechno znegovat. Takže když Rakušan řekne, že Ukrajinci za poslední roky nepáchají nadproporčně víc kriminality, přesný opak je pravdou. Jak jsem uvedla v předchozí odpovědi, drobná přestupková kriminalita se statisticky od roku 2021 nevykazuje a nesleduje a i když se do roku 2020 vykazovala, tak nikoliv podle národnosti pachatelů. Znali jsme údaje o počtech přestupků spáchaných na našem území podle jednotlivých skutkovych podstat, ale o národnosti, pohlaví či věku pachatelů vykazovaná data mlčela. Dnes ale ministerstvo vnitra nezná ani ty počty, takže Rakušan si je zřejmě cucá z prstu. Dokonale vymlčeno. Nejsou čísla, není problém. Statistiky trestných činů existují, ale pokud jsem se bavila s kolegy od Policie ČR i Městské policie, s uváděním národnosti je permanentně problém. Zkrátka jsme s vaničkou GDPR vylili i dítě. Někdy si říkám, že to musí byt záměr. Kde totiž neexistují data, není možné nic analyzovat ani vyvozovat, natož přijímat opatření. Já tomu říkám dojmologie. Jelikož jsem přestupkářka, tak jsem v každodenním kontaktu s touto smutnou realitou, která je na hony vzdálená Rakušanovým číslům nalakovaným na růžovo. A když už jsme u těch statistik. Myslíte, že existují data o zneužívání a neoprávněném vyplácení sociálních dávek či dávek hmotné nouze? Ne. Bohužel ani o těchto černých dírách, ve kterých se ztrácejí naše peníze, nemáme ani potuchy.
Fotogalerie: - Protest zemědělců v Chomutově
Jakže se to v té pohádce zpívá?
„...Všechno naruby tu je,
všechno naruby tu je,
jenže nikdo s tím nic neděláááá..."
Na sobotní demonstraci, jak jste sama uvedla, jste promluvila vedle obecně známých řečníků i Vy nebo Ivana Turková, také žena ze strany PRO. Ono je to takové omleté klišé, ženy v politice. Rády o tom mluví liberální političky. Co ale dle Vás může v politice nabídnout žena víc než muž?
Už jste si někdy řekl, že svět se v kravskou prdel obrací a zcela pozbyl zdravý rozum? No, já ano. A poslední dobou mi takové myšlenky šmrdlají v hlavě často.
Vzpomínáte na prezidenta Billa Clintona v dobrém?Anketa
Vždycky jsem si myslela, že být ženou je skvělá věc. Máme intuici, sílu, empatii, slzy a laní oči, umíme multitasking jako nikdo jiný a navíc dokážeme přežít i týden plný hormonálních výkyvů bez toho, abychom někoho zavraždily. A ačkoliv jsem půl pracovního života strávila skoro v čistě pánském klubu, nikdy, opravdu nikdy jsem se necítila muži diskriminována. Proč? Protože jsem vždycky věřila, že máme stejné příležitosti, a pokud ne, můžeme si o ně říci. Ze své manažerské praxe vím, že muži bývají průraznější, silovější, netrpěliví, přímočaří, rychlí, sebevědomí, se zaměřením na konečný výsledek. Naopak ženy častěji řeší vztahy, jsou empatičtější, dokážou se vcítit do potřeb druhých a orientují se více na detail. Jsou diplomatičtější a trpělivější při řešení problémů. Nakonec ale dojdou ke stejnému cíli, jen jinými cestami. Nejlépe tak fungují týmy smíšené. Díky různým pohledům na věc se jim lépe daří identifikovat a řešit různé projekty a zadání, protože nepřevládá ani jeden extrém. Jednoduše řečeno, smíšený tým znamená zlatou střední cestu mezi „slepičárnou“ a „smradlavou hokejovou šatnou“. A to platí i v politice, kde se rozhoduje o životě a směřování celé společnosti. Možná vás překvapím, ale nejsem zastáncem kvót. Tisíckrát radši bych ve vládě viděla jednu Margaret Thatcher než deset Černochových, Richterových, Adamových nebo dokonce Pekarových, o Nerudových ani nemluvě. Můj táta vždycky říkal, podle několika slepic se nedá hodnotit úroveň celého kurníku a já věřím, že pohlaví nebude nikdy jediným určujícím kritériem pro jakoukoliv pozici.
V práci nerozlišuji, jestli je můj kolega, zákazník nebo klient muž či žena. V podstatě to pro mě není důležité. Před jednáním si neříkám „Teď mám schůzku se ženou, to bude snazší.” Řeším člověka jako takového. Jaké má vlastnosti, jaký je odborník či vyjednavač. Jestli jde o muže nebo ženu, je v podstatě detail. Chci věřit tomu, že lidé bez ohledu na pohlaví nakonec pochopí, že jedině komunikace je cesta a že si spolu musí sednout k jednomu stolu. Nejen v naší politice, ale hlavně při jednáních o míru. Já v to věřím, a ti, kteří chtějí pochopit, mě pochopí. Vždycky se ale najdou tací, co si ke společnému jednacímu stolu zkrátka nesednou a navíc ještě budou hejtovat. Jako malé, hašteřivé děti ve školce, co si všechno vydupou nožkou. A tady si vždycky vzpomenu na slova Jana Wericha: „S blbostí se bojovat musí, leč vyhrát se nedá".
Co se mě osobně týče, nejsem životní sólista, mám velký smysl pro týmovou hru a vím, že první řešení nemusí být to nejsprávnější. Že je někdy lepší nechat opadnout emoce a počkat si na to, co mě napadne, až se uklidním. A taky je mi jasné, že i pád na hubu je pohyb dopředu a nejlepší suchý Tramín červený je bez diskuse z Moravy.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jaroslav Polansky
Filipes
