Pracujete řadu let jako investigativní novinář České televize. Zveřejnění některých informací z vašich kauz, kterými jste se dříve zabýval, zahýbalo i českou politikou, například případ bývalého místopředsedy vlády Jiřího Čunka. Jak vůbec vnímáte nyní naši politickou scénu? Je v ní více, či méně korupce než před deseti lety?

Korupce byla, je a bude, a jakmile se někdo dostane k moci a má snadný přístup k veřejným financím, tak ho to vždy může začít svádět k využívání těch peněz z menší či větší části ve svůj prospěch. Mění se pouze formy korupce. V dřívějších letech měla blízko k raketiringu, tedy k vydírání podnikatelů, kteří mnohdy neměli na výběr, a pokud chtěli, aby jejich firmy ekonomicky přežily, museli platit výpalné – různé poplatky či desátky. Zároveň mnozí státní úředníci, ale třeba i policisté vnímali své funkce jako cestu k lehce vydělaným penězům a k přijímání úplatků. Byli velmi náchylní bez ohledu na následky a škody, které tím páchali nejen vůči jednotlivým lidem, ale i celé společnosti.

I dnes korupce v politice pokračuje, ovšem skrytější a sofistikovanější formou. Oddělilo se totiž zrno od plev a mezi podnikateli již nejsou v tak velké míře zastoupeni gauneři z 90. let, kteří se tehdy právě za podnikatele vydávali, ačkoliv to byli obyčejní zločinci. Současní majitelé firem jsou již mnohem zkušenější a vzdělanější lidé, stejně jako zaměstnanci státní správy, a pokud se mezi nimi najdou takoví, kteří se korupčního jednání dopouštějí, postupují mnohem rafinovanějšími způsoby. K prosazení svých zájmů dokážou ovlivňovat tvorbu zákonů nebo jejich výklad, a když už ovlivňují výkon státní nebo komunální správy, zakrývají své úmysly například za dobročinnost a k samotným převodům korupčních peněz pak využívají složité bankovní operace, kdy částky končí na zahraničních účtech neprůhledných společností. Typické jsou třeba nákupy předražené reklamy za miliardy korun, kterými jsme se nedávno zabývali. I touto cestou byly generovány obrovské peníze, které mohly být následně využívány ke korupčním účelům.