Míra nezaměstnanosti poklesla v říjnu na nová historická minima, a to na 2,8 procenta. V některých komentářích zaznělo, že po sérii slabších čísel včetně průmyslu a maloobchodu jde o číslo pozitivní a že je to dobrá zpráva pro aktuálně hlavní poptávkový motor české ekonomiky – spotřebu domácností. Jak nejnovější čísla o české ekonomice hodnotíte vy?
Samozřejmě to je příjemné pro zaměstnance, pro podniky ale už ne. A pro ekonomiku jako celek to taky není optimální stav. Vysvětlím. Tak třeba v okrese Rychnov nad Kněžnou, který má míru nezaměstnanosti nejnižší, činila míra nezaměstnanosti 1,1 procenta. A to je díky tomu, že tu působí kvasinský závod Škody Auto. Nemá to ale pro okres jen pozitiva. Tamní výrobní linka totiž nasává i pracovníky, kteří pak chybějí v jiných profesích – u městské policie, v pohostinství, v obchodě … Tam všude služby pro klienty váznou.
Navíc je zjednodušující tvrzení, že tak nízká nezaměstnanost svědčí o pokračujícím rozjetí ekonomiky. Když se totiž podíváme na vývoj počtu nových pracovních míst, zjistíme, že meziměsíčně jejich počet v podstatě stagnoval, tedy zvýšil se jen o 752 míst. A to znamená, že firmy už začínají být opatrnější s otevíráním nových pracovních míst. Neboli firmy už přestávají investovat do svého rozvoje a do dalšího rozšiřování výroby ve srovnání s předešlými měsíci, protože už pociťují pokles domácí a hlavně zahraniční poptávky po své produkci. Vlastně to tedy můžeme číst tak, že zatímco vývoj v průmyslu se zlomil už v létě, situace na trhu práce se láme teď.
Přesto bude změna jen postupná, trh práce nenarazí hned. Dobrá nálada na trhu práce vydrží minimálně do konce roku, kdy míra nezaměstnanosti lehce překoná 3 procenta. Do konce roku 2019 ale už podle mého odhadu bude růst k 5 procentům.
Fotogalerie: - Programové prohlášení lídrů
Platí ještě pravidlo, že v časech hrozící nejistoty jsou drahé kovy považovány za bezpečnou investici? Ptám se proto, že Ruská centrální banka přikoupila ve třetím čtvrtletí rekordních 92,2 tuny zlata, přičemž zlatý majetek navýšila na více než dva tisíce tun. Přikupují i jiné národní banky včetně evropských. Opačnou politiku sleduje Německo a Česká republika, které své zlaté rezervy v uplynulém čtvrtletí snižovaly. ČNB nyní vlastní méně než deset tun zlata, každý rok se zbaví stovky kilogramů. Máte vysvětlení pro její postup, kvůli němuž patří nyní Česká republika mezi země s nejmenšími zlatými rezervami na světě?
Ano, platí, že zlato je pojistkou pro turbulentní období. A vysvětlení pro chování České národní banky mám: ČNB se nechová v tomto případě tak, jak by se za normálních okolností choval klasický spekulant. To se má tak:
ČNB se v minulosti zbavila zlata v dost nešikovný okamžik, kdy to zrovna bylo cenově nevýhodné. Hlavním argumentem ČNB proti zlatu dneska je, že centrální banka by si prý „neměla hrát na spekulanta“ a neměla by rozkládat své devizové rezervy podle očekávání, které měna bude posilovat či oslabovat. Jistou logiku to má. Například zlato je nepoužitelné pro účely měnové politiky, nelze využít k intervencím, k operacím na volném trhu, nelze jím ani spravovat devizovou likviditu domácích státních institucí. Čili mít rezervy ve zlatě si může dovolit zejména taková centrální banka, která působí v zemi, která není příliš otevřenou ekonomikou a která má silné devizové rezervy i v likvidních rezervních měnách.
Na druhou stranu vhledem k tomu, že zlato zažívá celkem renesanci, bych jej nezatracovala ani pro účely centrálních bank našeho střihu. Osobně si myslím, že byla chyba prodat tak velké množství zlata právě v ten okamžik, kdy to ČNB udělala. Asi by bylo rozumnější mít vyšší podíl zlata než tak ohromné zásoby nejistých eur, jaké má v devizových rezervách ČNB. Pokud totiž koruna bude – jak čekám – v dalším roce k euru slábnout, tak z našich devizových rezerv budeme mít ztrátu; kdybychom měli méně eur a víc zlata, naopak bychom mohli mít zisk.
Ministerstvo práce a sociálních věcí chce do připravované novely zákoníku práce zahrnout pravidla pro sdílení pracovního místa, což by mělo usnadnit návrat do práce rodičům s malými dětmi, ale také pomoci zajistit více zkrácených pracovních úvazků pro seniory nebo zdravotně postižené. Co ale říci tomu, že ministerstvo zvažuje, že sdílená místa podpoří i finančně, když by nejspíš šlo o mzdové dotace pro firmy)?
Neznám jedinou dotaci, která by se osvědčila. Dotace jsou dobré akorát tak ke korupci a k tahání peněz z kapes daňových poplatníků. Jinak ovšem sdílená místa jsou celkem jistě budoucností, ostatně jako celá sdílená ekonomika. Technologie to zkrátka dneska už umožňuje. Ale ministerstvo by udělalo nejlíp, kdyby sdílené ekonomice neházelo klacky pod nohy administrativou, to je užitečnější než vymýšlení dotací.
Psali jsme:
Hnutí STAN navrhuje přemístit 23 státních institucí mimo hlavní město, protože rozdíl v ekonomické výkonnosti mezi Prahou a regiony je vysoký. V regionech tím vznikne 4838 nových pracovních míst a k jejich posílení výrazně přispěje i 2,6 miliardy korun vyplácených na mzdách. Pomohlo by přemístění úřadů do krajských měst k udržení ekonomicky aktivních obyvatel v regionech, ke zvýšení rozmanitosti trhu práce, ke snížení vnitřních sociálních, ekonomických i kulturních rozdílů v rámci ČR, k uvolnění prostor v centru Prahy pro bydlení, kulturu a další využití, k úspoře za drahé nájmy, k vyřešení nedostatku vhodných kancelářských prostor ve stávajících budovách a k mnohému dalšímu, jak Starostové očekávají? Je to z ekonomického hlediska dobrý nápad?
To vypadá skoro jako zázračný recept, když jmenujete všechny ty domnělé benefity. Vypadá to, že stačí přestěhovat pár úřadů a v metropoli se stanou dostupnější ceny bytů! Ne, nechci to zlehčovat, samozřejmě jistou logiku ten nápad má, akorát si musíme uvědomit, že za prvé opravdu to nevyřeší všechny ekonomické problémy, za druhé to má i mnoho negativ, která už zmíněna nejsou. Takže namátkově:
Zaměstnanci úřadů z Prahy už jsou dobře vyškolení, znají svou práci. Když teď úřady začneme přenášet do krajských měst, pražští úředníci přijdou o práci. Lidé v krajských městech nebudou s novou agendou obeznámeni. Úřady přestanou načas fungovat, protože najednou budou měnit proškolené úředníky za nováčky. Navíc je jaksi logické chtít v případě potřeby návštěvy nějakého centrálního úřadu do hlavního města, které je už na nápor „přespolních“ zvyklé, než najednou směřovat dojíždění do krajského města, které logicky kvůli nižšímu počtu obyvatel má slabší infrastrukturu. A hlavně: V Praze je jednoduše nejvíc lidí, čili tito lidé navštěvují centralizovaný úřad v místě svého bydliště, takže se četnost dojíždění minimalizuje. Zdá se mi jaksi logičtějším třeba lidi z Karlových Var poslat na úřad do Prahy, než Pražáky poslat do Karlových Varů – jednoduše kvůli obrovskému nepoměru v jejich počtu.
Fotogalerie: - Merkelová na právech
Samozřejmě tyhle počty by nehrály roli, kdyby už byla státní správa tak digitalizovaná, že by vůbec nebylo nutné žádné úřady fyzicky navštěvovat a vše by stačilo vyřídit online. Jenomže k tomu jsem dnes ještě dost skeptická.
Generální sekretář německé sociální demokracie Lars Klingbeil je přesvědčen, že SPD může být pro lidi znovu atraktivní, když se jasně profiluje a bude přinášet nové myšlenky. A sám přišel s takovou, že lidé, kteří 12 let pracují, by si po této době mohli vybrat rok volna, v němž by od státu dostávali každý měsíc nezdaněných tisíc eur a stát by za ně během této doby zároveň hradil sociální a zdravotní pojištění. Pomohlo by to nejen zaměstnancům, kteří se cítí vyhořelí a vystresovaní, ale z celkového pohledu by to prý prospělo celé společnosti a tedy i firmám. Pokud by se takového nápadu u nás chytla ČSSD, mohlo by jí prosazování této nové myšlenky učinit pro české voliče znovu atraktivní?
Pan Lars Klingbeil se buď zbláznil a měl by navštívit psychiatra, anebo dost ostudně lže. Každý personalista zná rozdíl mezi krátkodobou – takzvanou frikční – nezaměstnaností a mezi dlouhodobou nezaměstnaností. Dlouhodobě nezaměstnaného pozná personalista na sto honů. Když totiž člověk na delší čas vypadne z trhu práce, ztrácí pracovní návyky a motivaci a smiřuje se se svým stavem. A když pak náhodou práci dostane, už pracovat ani „neumí“. A právě takový typ lidí bychom tímto způsobem vyrobili. Pokud by se pracovník rok povaloval doma a jen bral sociální dávky, aniž by se musel starat o to, jak si opět sehnat práci, po roce by se mu do práce zatraceně nechtělo. Nehledě na to, že by i sociálně zaostal, protože by se mu rozpadly sociální kontakty, ujely mu technologie. Takový pracovník by se pak hrozně těžko dostával znovu do formy a pro starší lidi by takový rok byl možná v pracovním procesu konečnou.
Na mě to působí jednoduše: Socialisté jsou už úplně zoufalí. Nějak ztrácejí smysl své existence, protože jejich socialistickou agendu jim postupně rozebraly okolní strany. A tak prostě zkouší vypouštět úplné nesmysly o pečených holubech do huby.
Ing. Michaela Šojdrová
Jak se díváte na snažení lidovecké europoslankyně Michaely Šojdrové, která chce dostat do Česka syrské sirotky z táborů pro uprchlíky v Řecku a už je má vytipované? Šlo by ale jen o dočasnou mezinárodní ochranu, protože trvalý azyl, české občanství nebo adopce syrské úřady neumožňují. Měli bychom se zachovat podobně jako Slovensko, které už přijalo deset syrských sirotků?
No vidíte, a já myslela, že tohle téma syrských sirotků už vyšumělo. Ale ono se nám nejspíš bude pořád vracet jako bumerang, jak si na něm někteří politici budou zkoušet přihřívat svou polívečku.
Něco vám řeknu. Kritizujeme Norsko za jeho systém juvenilní justice a odporné odebírání dětí z fungujících rodin. Podivujeme se nad tou zvráceností, když dva kluci Michalákovi jsou sebráni matce, a ačkoliv o ně jeví zájem česká babička s dědečkem, nejsou vráceni této části biologické rodiny, ale jsou od sebe odděleni (!) a dáni k adopci úplně cizím lidem. A teď najděte tři rozdíly proti tomu, co chce udělat Česko: Chceme snad ukrást osiřelé děti z jejich širokých biologických rodin, které se o ně v drtivé většině případů starají a mají o ně zájem, protože tak to v syrské kultuře rozvětvených klanů funguje, a přesídlit je proti jejich vůli (!) do cizí země s cizím jazykem k cizím lidem? To je ještě větší zvrácenost než v případě ukradených norských dětí.
Chápu, že mnozí lidé to myslí se sirotky dobře. Ale tak, jako se Norové dopouštějí v rámci svého opovržení českou kulturou morálního zločinu, tak bychom se i my v rámci naší neznalosti a opovržení syrskou kulturou dopustili dobře míněného zločinu.
Psali jsme:
Když se noční můra stane skutečností: Vinou zvůle státních institucí je i dnes možné, aby se člověk dostal do institucionální pasti, z níž není úniku. Toto je biografický a investigativní příběh ženy, kterou „rozvinutý stát“ kvůli své aroganci téměř zničil. Víc než rok byla na základě vykonstruovaných obvinění držena proti své vůli v blázinci. A když nakonec byl podvod odhalen a žena musela být propuštěna, zaplatila cenu nejvyšší: zkorumpované úřady jí v době, kdy byla na základě podvodu zavřená v psychiatrické léčebně, odebraly dítě… – OBJEDNAT za zvýhodněnou cenu ZDE. |
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Jiří Hroník
