Od dubna jsme několik týdnů sledovali demonstrace organizované spolkem Milion chvilek. Masy občanů protestovaly proti premiéru Babišovi, ale i prezidentu Zemanovi. Co tahle kampaň vlastně znamená, co se nám tu objevilo?
Iniciativa Milion chvilek znamená neochotu demokraticky přijmout porážku ve volbách. Když prohraji sportovní zápas podle daných pravidel, nezbývá mi, než potřást rukou vítězi – třeba přitom soptím vztekem. Já mám k Babišovi a k Zemanovi spoustu výhrad, ale zvítězili ve svobodných volbách a mně nezbývá, abych si se skřípějícími zuby počkal na příští volby, eventuelně si založil vlastní stranu. Chtít, aby odstoupil demokraticky zvolený (a stále právně nevinný, protože neodsouzený) člověk, znamená šlapat demokracii rovnou po krku – a ještě si hrát na zachránce demokracie. Na to by nepřišel ani Orwell.
„Babiše a Zemana volili zejména lidé z venkova, starší a méně vzdělaní,“ slýcháme od jejich kritiků. Je to opravdu tak? Jde o lidi nevědomé a zmanipulované? A je letošní odpor proti nim generační věcí?
Jestliže někdo tvrdí o druhých (jako v tomto případě „Pražáci“ o venkovanech a starých lidech), že jsou méně vzdělaní či politicky neuvědomělejší, znamená to, že se staví do povýšenecké role arbitra osobujícího si právo rozhodovat, čí názor je ten správný. Zároveň nám tím podsouvá, že hlasy těch „nesprávných“ nemají mít stejnou váhu, a tím zpochybňují výsledky voleb. A to si říkají demokraté! Je to stejná absurdita, jako když v 90. letech rozkrádali ódéesáci stát v míře, o jaké se ani komunistům nesnilo, a prohlašovali se přitom za antikomunisty.
V celém západním světě včetně Česka sledujeme vlnu protestů mládeže za řešení tzv. klimatické krize. Jde o zneužití dětí pro politický aktivismus, nebo o naši ostudu, že tak vážný problém musí brát do rukou dospívající? Bylo letošní horké počasí argumentem pro to, abychom čistili náš průmysl od uhlíkové stopy a omezovali sami sebe, třeba i ve spotřebě masa? Jak se v této souvislosti díváte na to, že některá města či městské čtvrti vyhlašují stav klimatické nouze? Jaký to má význam?
Žádná 14letá holka by takovouhle kolosální akci nezorganizovala, kdyby za ní někdo nestál. Čí je to nastrčenec, je nabíledni. Připomíná mi to středověké křížové výpravy zfanatizovaných dětí...
Neohrozí různá v Evropě navrhovaná opatření místní průmysl, třeba automobilový? Směřuje evropská politika ochrany životního prostředí skutečně k záchraně klimatu na Zemi?
Evropa se na celkovém znečištění planety podílí malým dílem. Přesná čísla jsou dohledatelná, myslím, že je to méně než 10 procent. Afričané a Asiaté jsou v klidu, a my se tady budeme bičovat... Je to, jako kdyby někdo vedle čadící tepelné elektrárny rozkopával trampům ohníček, aby snížil emise.
Po letošních volbách obsadili vrcholné orgány EU výhradně Západoevropané. Co si o tom myslíte? A i o způsobu jak se vybírali?
Co si tak o tom mám myslet – RVHP se Sověty v čele hadr.
Pokud se podíváme na životní úroveň obyčejných Čechů, jak si stojíme ve srovnání se západní Evropou? Mají Češi dost peněz? Co bezpečnost na ulicích měst? Dohnali, či předehnali jsme Západ v některých ohledech?
Životní úroveň není výhradně daná velikostí průměrné výplaty. K čemu je snaha o dohnání Západu v ekonomických parametrech, když je vykoupená úpadkem vzdělanosti, kultury a klasických hodnot vůbec, sociálními nejistotami, ztrátou spolkového života, drogami, sebevraždami a strachem o budoucnost dětí?
Psali jsme:
Vydobyla si naše země v rámci nové, sjednocené Evropy silné postavení? Má podle vás značka „Česká republika“ dnes lepší zvuk než před čtvrt stoletím? Kdo se o jméno naší země zasloužil především? Mají na tom nějaký podíl dnešní vrcholní politici? A v jakém stavu je dnes, podle vás, národní povědomí a úcta k českým zvykům a tradicím? Jde o silné hodnoty, které přežijí i s mladou generací? Je dnes hrdost na příslušnost k českému národu tak silná, jak by měla být? Oslabuje národní povědomí? A pokud ano, čím je ohrožováno?
Politická korektnost cíleně vymycuje národovectví, a to tím, že se jí podařilo jeho synonymu „nacionalismus“ v rámci newspeaku dodat nový význam něčeho nepatřičného, odsouzeníhodného, pro školní výuku nevhodného. Je třeba se ptát cui bono? Jakým mechanismem se na rozhodující politická a mediální místa dostávají výhradně ti politicky korektní? Kdo by šel dnes jako legionář krvácet na konec světa za vlast a její symboly? Které to vůbec v dnešní době jsou? Kalousek, Topolánek, Babiš a zpívající „celebrity“ ve sportovních halách? Parlament pod diktátem EU? To dříve to byl Masaryk, přemyslovští králové, obrozenectví, Smetana, Národní divadlo... Za dnešní „vlast“ bych krvácet také nešel. Jakou vlajku by mně vlastně dali na rakev? Českou, nebo tu modrou s hvězdičkami?
Přistupujeme v roce 2019 důstojně k menšinám? Jsou u nás v Česku Romové či homosexuálové občany druhé kategorie, nebo zde mají příznivé podmínky a stav věcí došel spíše do roviny pozitivní diskriminace? Je například otázka uzákonění manželství homosexuálů aktuálním problémem, kterým je třeba se zabývat?
Menšiny, homosexuálové, feministky a imigranti jsou typickým příkladem nestátotvorného prvku národa. Proto se jim od politicky korektních vlastizrádců dostává ohromné podpory. Význam slova nestátotvorný není daleko od „rozvracečský“. Podkopat klasické hodnoty (nejen ty národovecké) je už dlouhou dobu cílem sorosovské politické garnitury, bohužel pořád dokola demokraticky volené, protože nikdo jiný peníze na volby nedostane.
Rozvrátit klasickou hierarchii hodnot (včetně rodiny) se hodí z mnoha důvodů. Dezorientovaný člověk bez vlastního názoru se stane snadnější kořistí komerčního braku, novému „modernímu“ člověku bez národního i náboženského povědomí, bez vyhraněnosti k pohlaví, bez klasického vzdělání s hodnotovým žebříčkem a následně bez vlastního pevného přesvědčení, se snadněji implantují očekávané názory z médií. Jenom malá ilustrace: Dříve byli klukům za vzor předkládáni Foglarovi hrdinové a Vinnetou. Dnes? Následováníhodné mají být ty rozcapené umělohmotné celebritky pochybného pohlaví.
Evropská unie – přináší nám do životů více svobody, nebo je část pravdy i v hlasech odpůrců, kteří říkají, že by nám bylo lépe bez ní, a argumentují například migrační krizí nebo množstvím nových nařízení a regulací?
V poslední době patřím mezi odpůrce diktátu EU. Jako publicista moc dobře vím, jaká politicky korektní cenzura dnes v médiích vládne. Kdyby se o praktikách EU lidé mohli svobodně dozvídat všechno, řady odpůrců by zdesateronásobily. Na volný pohyb osob a zboží není zapotřebí mamutích struktur EU. Společná obrana proti vnějšímu nebezpečí (imigraci) se ukázala jako jedna velká evropská vlastizrada. Tzv. dotace evropských fondů jsou předmětem neslýchané korupce politických stran, navíc z jedné třetiny musí být spolufinancovány ze státní kasy, ovšem česká strana si může jen stěží určit, kam finance poputují.
Když se někde (místo opravy silnice) slavnostně zbuduje za miliony nějaký ekologický rybníček, jsou kolem dokola cedulky „Zbudováno z fondů EU“ a ty praporky s hvězdičkami. Zato o miliardách tekoucích pozitivně diskriminačním směrem (včetně absurdního zásobování 50.000 českých smažek injekčními stříkačkami, aby se na krku daňového poplatníka dožily vyššího věku), to se nedozví nikdo. Sám jsem několikrát rozeslal na příslušná ministerstva nevinný dotaz, jaký je roční rozpočet na podporu Romů a feministek, a přesto, že jsem jej stylizoval ve smyslu zákona 109/99 o právech občana na informace, nikdy se mi nedostalo odpovědi, ba ani vyhýbavé. Mlčí, přece se kvůli nějakému blbému zákonu nebudou obtěžovat. Stěžovat si není kde – nadřízení jim jistě tleskají.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
