Kumar Vishwanathan, aktivista a uprchlík z Indie: Sedm skinů mě mlátilo, a nikdo mi nepomohl. U nás říkal Gándí: Oko za oko, a svět je slepý

15. 7. 2015 4:48

CIVILIZACE A MY – „Oko za oko a svět je slepý.“ Také Gándhího slova připomíná v rozhovoru pro ParlamentíListy.cz Kumar Vishwanathan, aktivista a ředitel společnosti Vzájemné soužití. „Opustit Huntingtonův střet civilizací a přejít na koexistenci, soužití civilizací,“ doporučuje Vishwanathan, který věří, že Evropa všem hrozbám doby nepodlehne a „nedopustí nějaké šílenství, protože má svou paměť“. V rozhovoru připomněl také žhářský útok ve Vítkově, popálenou Natálku nebo to, jak ho mlátili skinheadi.

Kumar Vishwanathan, aktivista a uprchlík z Indie: Sedm skinů mě mlátilo, a nikdo mi nepomohl. U nás říkal Gándí: Oko za oko, a svět je slepý
Foto: Daniela Černá
Popisek: Kumar Vishwanathan

Veškerá témata v současné době přebíjí migrační krize a nebezpečí tzv. Islámského státu, který rozvrací státy zanesené na mapě a místo nich nastoluje státní zřízení založené na brutálních interpretacích islámu. Hrozí našemu světu vážné nebezpečí ze strany takto expanzivního útvaru?

Všeobecně ho vnímám jako rostoucí problém nejen pro Evropu. Je to velmi extrémní hnutí, které zneužívá náboženství k politickým cílům. Domnívají se, že mohou své cíle prosadit všemi prostředky a volí násilí. Jiná věc je, proč k takové radikalizaci dochází? Někdo stojí za nimi, podporuje je a financuje. Pokud chceme pochopit situaci, neměli bychom se bát podívat do historie. Myslím si, že příčinou je postkoloniální uspořádání světa, svou roli hraje studená válka i sebenaplňující ideologie.  

Existuje mapa vysněného rozsahu území, které by tzv. IS chtěl: Půl Afriky, západní Asii, jižní Evropu. A někteří učenci mluví o tom, že islám jako takový má povinnost dobýt celý svět v základech. Prezident Zeman přirovnává IS k nacistickému Německu a vyzývá, abychom nezaspali. Jak vy se díváte na to, že se často spojuje islám a dobývání celého světa?

Jak víte, pocházím z Indie, kde jsem žil 18 let. V Indie vidíte, jak vedle sebe žijí stovky let hinduistické, židovské, islámské, křesťanské a spousta dalších náboženství. Já jsem vyrostl v takovém duchu, že například křesťanský svátek byl svátkem všech, všech byly svátky islámské i hinduistické. Bylo to zcela jiné prostředí a nemám žádný důvod uznávat teze jako střet civilizací. Možná každé náboženství se vybouří, pak uklidní a teď to šílenství prožívá část mladých lidí, kteří vyznávají islám. Musím ale říci, že pro mě je nepřijatelné násilí z jakékoli strany. I to, že se státy snažily bombardovat země s představou přinášení demokracie. Násilí vede k násilí. Jak říkal Gándhí: „Oko za oko a svět je slepý.“ Svět nemůže být postaven na násilí. Oni budou nás terorizovat, my je budeme více bombardovat, oni zase zvýší aktivitu, my také. To nikde nekončí, jen ve větším a větším neštěstí.

Národy jsou mezi sebou schopné sdílení v různých směrech, vzájemně se ovlivňují. Lidé by se měli navzájem uznávat a koexistovat. Musíme opustit dvacet nebo třicet let starý Huntingtonův střet civilizací, protože to vyvolává větší a nekonečné střety. Musíme odpustit a hledat jiné cesty. Ta jedovatost určitých skupin, které využívají islám… Mohli využívat cokoli. V určité době tak bylo zneužíváno i křesťanství a Ježíš. Přitom šlo jen o moc. Křesťanství, islám, židovství mezi sebou válčí, a to je mi líto. Jsme zatížení ekologickými problémy a ještě mezi sebou rozšiřujeme jedovaté ideologie zprava i zleva. Musíme hledat jiné způsoby soužití, aby lidstvo a příroda, jak je známe, přežili. Vyžaduje to, abychom se spojili. Už za rohem je válka, na Ukrajině bratr vraždí bratra. Připomenu legendu o třech prutech Svatoplukových. Princové se hádali o zem svého otce a co on udělal? Víme. Všichni nakonec pochopili, že jen dohromady mohou být silní. Opustit Huntingtonův střet civilizací a přejít na koexistenci, soužití civilizací. Uznat s respektem sdílení a nepodléhat novým idejím. Věřím, že Evropa nepodlehne a nedopustí nějaké šílenství, protože má svou paměť. 

Když mluvíme o Evropě a islámském světu, zmiňuje se, že zatímco my, Evropané, jsme se naučili žít bez Boha a víry, muslimovi zasahuje do života náboženství mnohem drtivějším způsobem. Jak jsme na tom vlastně my, lidé Západu, s nábožensko-filosofickými základy našeho života? Co nás spojí, nakonec víra, křesťanství? Co bude, pokud přijde nějaká skutečně vážná krize?

Víra sama o sobě není vůbec špatná věc. Je jen otázkou, jak ji někdo uchopí. Nic samo o sobě není špatné nebo dobré, je to jen otázka přístupu. Pokud náboženství vede ke stmelení lidí, pocitu zakotvení, dává svobodu, proč ne. Narodili jsme se, abychom měli vnitřní svobodu. Pokud používáme víru, abychom někomu jinému vypichovali oči, to je zneužití. Nesmíme se stát otroky náboženství, mělo by vést k osvobození. Vnitřní lidská svoboda, to je podstata všeho. Když umíráme, jsme sami, jde o to, abychom umírali ve svobodě a ne jako otroci, kteří zanechali krvavé stopy. To není smysl našeho bytí, všechno směřuje k vnitřnímu světlu. Nestojí nic, jak řekl Dostojevskij, za cenu pláče jednoho dítěte. Jestli je to islámský stát, hinduistický stát, křesťanský stát, demokratický stát, svobodný stát, pokud ho chce někdo vytvořit za cenu pláče jednoho dítěte, nestojí za to. 

Migrace – zásadní téma současnosti. Jak si zatím Evropa vede v boji se současnou migrační vlnou? Liberálně orientovaní lidé nadávají veřejnosti, že uprchlíky i migranty nechce přijímat, obviňuje ji z necitlivosti či dokonce extremismu. Výrazná část veřejnosti naopak dává najevo, že se nechce dělit o své zbylé zdroje, že se bojí kulturně odlišných migrantů a islámského radikalismu a že nechce „tahat“ do Evropy další chudinu. Kdo je v právu?

Je to složité. V každé zemi uprchlíci vyvolávají určitou diskusi. Pamatuji si, jak přišli Romové na Liščinu. Sedm set lidí podepsalo petici, starousedlíci koupili pušky. Lidé vyhrožovali, že udělají domobranu, báli se, že soužití s novými Romy destabilizuje jejich svět. Nakonec stačilo tak málo, aby se Liščina uklidnila. Jen rok práce. Nakonec se Liščina stmelila. Samozřejmě hodně věcí způsobuje neznalost. Na druhou stranu všude je určitá kapacita pomoci. Jednou i my sami budeme pomoc potřebovat. Tak to vždycky bylo a je. Vše je otázka vize. Kvůli uprchlíkům nemusí vznikat hysterie, vždycky jsme přijímali uprchlíky, i já sám jsem vlastně uprchlík.  

Jak obecně vnímáte atmosféru v naší společnosti? Známí psychiatři již od dob krize potvrzují nárůst depresivních pacientů. Jak se máme přiučit z minulých dob, kdy lidé museli zvládat nejen špatné zprávy, ale i mnohem krutější realitu než my?

Stala se zásadní věc. Stali jsme se osamělými. Uvedu vám příklad. Velké neštěstí, které jsem viděl, bylo popálení Natálky z Vítkova. Rodině hodili zápalné láhve do domu. Vždycky mě fascinovalo, jak je její matka ušlechtilá. Nikdy nenadávala, nestěžovala si, neříkala: „Co jste udělali mému nevinnému dítěti?“ S její matkou se znám od té doby, co se to stalo, jsem s ní v kontaktu a nikdy jsem neslyšel špatné slovo vůči majoritě. Odkud brala sílu? Pořád se na to ptám. Ona není ten klasický případ, že by padla do depresí, začala pít alkohol. Ještě pro dokreslení situace připomenu, že když se to neštěstí stalo, všechno vyhořelo, a přesto ostatní děti poslala rodina do školy. V čem byla síla? Nebyli sami. Fungovali jako jedna velká rodina. Dokázali jeden druhého podpořit, sestry ubytovaly děti, každý něco přinesl, fungovali jako včelí úl. Měli zdravý základ, nikdo z nich se necítil osamocený. Pak jim začala pomáhat i majorita. Natálka stále musí chodit na operace a bude se s popálením potýkat celý život. Prošli ohnivým testem, utvrdili si ale víru ve svou rodinu.

Když jsem byl učitelem fyziky v Olomouci, také mě mlátili skinheadi. Sedm lidí mě mlátilo před nádražím, nikdo mi nepomohl. Jen se dívali, jak mě bijí. Špatně jsem to bral, v tom okamžiku jsem podlehl. Když jsem se vrátil z nemocnice, pomohla mi manželka, ale také mí žáci, kteří mi nosili květiny, přicházeli na návštěvu. Kdybych se cítil sám, situaci bych nezvládl. Žijeme atomizovaně, chybí tradiční vzájemnost, sdílení radostí a smutků. V atomizovaném světě se ztrácíme, možná i kvůli tomu se snažíme mezilidský dotek nahradit tabletkami.

Když umírá nejchudší Rom, má velmi důstojné rozloučení, přijde spousta lidí, všichni se snaží udělat pomník, investují peníze, i kdyby pak neměli mít na jídlo. Před pohřbem nespí, myslí na toho člověka. Musí to udělat. V ubytovnách vidíme spoustu mužů, kteří jsou psychicky nemocní. Nejzranitelnější skupina jsou muži nad padesát let, kteří ztratili práci, ženu, byt, děti vyrostly. Oni zůstali venku a žijí v ubytovnách. Byl jsem včera v lesíku za Bohumínem, žije tam ve stanech asi šest mužů a pár žen, bezdomovci. Všichni mají šílený osobní nešťastný život, ale sešli se dohromady a jsou silnější. Pokud by tam byl člověk sám, zbláznil by se, nepřežil by jedinou studenou noc. Fungují jen proto, že mají mezi sebou vztahy a společenství. To jim dává sílu.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Daniela Černá

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Zkušená Čurdová: Ten sirotek přijel na náklaďáku, pak na člunu. Jak ono to s ním je? Jako matka vím, že...

17:25 Zkušená Čurdová: Ten sirotek přijel na náklaďáku, pak na člunu. Jak ono to s ním je? Jako matka vím, že...

ROZHOVOR Sirotci europoslankyně Michaely Šojdrové se pod tíhou argumentů exministryně spravedlnosti …