Není agrární strana takový přežitek – spíše retro z první republiky?

To je velmi dobrá otázka. Pokud se podíváme na aktuální stav českého zemědělství, životního prostředí a vůbec celou faunu a floru v Česku, tak si spíš myslím, že agrárníci jsou pro naši krajinu něco jako blaničtí rytíři. Už z historie moc dobře víme, že za první republiky jsme byli v zemědělství a v potravinářství na špičce nejen v Evropě, ale i na celém světě. Je velká škoda, že tyto zkušenosti, které jsme z minulosti měli, dnes už moc nepoužíváme. Voda, sucho, potravinová bezpečnost a soběstačnost, nedostatek organické hmoty na poli, dvoutřetinový úbytek zvířat, a tedy téměř likvidace živočišné výroby, to jsou tak rozsáhlé dopady na hospodaření a život v krajině, které v České republice nikdy za její historie nebyly. Moc rád budu retro agrárníkem, který pomáhá naší krajině a inspiruje se Antonínem Švehlou.

Váš otec je prvním místopředsedou. Nejde tak trochu o rodinný podnik?

Můj otec je především lídr kandidátky do Evropských voleb. V naší straně máme přes 500 členů a je v ní spousta synů a otců, to není ojedinělé, ale naopak velmi přínosné z mnoha důvodů. Naše strana se prolíná generačně, od mladých až po starší agrárníky. Zajímá nás nejen osud naší krajiny, ale také když se menší zemědělské hospodářství převádí z otce na syna. My mladí máme ty toužebné vize měnit svět a starší generace nám zase ze svých zkušeností ukazují, jak moc reálné naše vize jsou a pomáhají nám s nimi.