Lepšolidi v sobě mají tolik rozporů. Třeba Wollner. Pohoršoval se nad generálem Lorencem a přitom tohle prováděl v ČT v době televizní krize on. Jana Dědečková přistoupila k detailům

29.11.2018 4:41

ROZHOVOR Jak zvládla česká média listopadovou aféru? „Ta kampaň s nemocným synem premiéra měla naprosto shodné rysy s jinými účelovými kampaněmi, jen zoufalost novinářů je stále více zřejmá z toho, že se už neštítí ničeho,“ komentuje členka Rady ČT v době televizní krize Jana Dědečková. Poukazuje na „lepšolidi“ a přidává citát z písně Jarka Nohavici s názvem „To umí každý debil“. K pokusu o vyslovení nedůvěry kabinetu podotýká: „Byla to možná ztráta času, ale pořád lepší, než kdyby schválili další blbinu, která zasahuje do osobních životů občanů.“

Lepšolidi v sobě mají tolik rozporů. Třeba Wollner. Pohoršoval se nad generálem Lorencem a přitom tohle prováděl v ČT v době televizní krize on. Jana Dědečková přistoupila k detailům
Foto: Hans Štembera
Popisek: Česká televize

Menšinová vláda hnutí ANO a ČSSD ustála ve Sněmovně pokus o vyslovení nedůvěry. Po sedmihodinové debatě kabinet podle očekávání podpořili komunisté a koaliční sociální demokraté před hlasováním opustili sál. Co nám přinesla tato debata? Byl to jen „zabitej den v práci“, jak říká Andrej Babiš, nebo jsme blíž předčasným volbám, jak tvrdí ODS?

Původní význam slova parlament pochází z francouzského slova parler, což znamená mluvení, řečnění, takže poslanci ten den jen význam slova naplnili obsahem. Řečnili a předváděli svá zbytnělá ega. Byla to možná ztráta času, ale pořád lepší, než kdyby schválili další blbinu, která zasahuje do osobních životů občanů.

Kdo podle vás uspěl a kdo ne? Opozice tvrdí, že Andrej Babiš sice přežil hlasování, ale krize nekončí.

V tomto nevkusném divadle neuspěl nikdo. Opozice nesehnala dostatek hlasů na vyslovení nedůvěry, a tak jen exhibovala před televizními kamerami, a nevyhrál ani Andrej Babiš, protože svůj problém nadále tlačí před sebou. Prohráli však občané, protože se jen zvýšila míra znechucení z politiků.

Bylo by dobré, aby příští rok vláda padla, nebo nyní Česká republika potřebuje trochu klidu a stability bez ohledu na to, co si o vládě myslíme?

Vláda nepadne. Není to zájem opozice, která se v nejnovějších průzkumech propadá do marginálních čísel, ani občanů, kteří jsou unaveni častými volbami a faktem, že ať již volí jakkoli, výsledky volby nejsou respektovány, jejich problémy nikdo neřeší a veškeré hádky jsou vedeny účelově se záměrem zachovat si korýtka.

Změnil se nějak po této aféře váš pohled na premiéra? Andrej Babiš dříve tvrdil, že není politik. Stal se jím už?

Nezměnil. Andrej Babiš může tvrdit cokoli, ale politikem se stává každý, kdo do politiky vstoupí. Tedy politikem je od počátku i pan Babiš. Tím ovšem neříkám, zda byl nebo se už stal politikem dobrým. A už vůbec to neznamená, že by měl aureolu státníka. Za ta léta se pochopitelně něco naučil, ale stále více ještě těží z toho, že na naší politické scéně není jediná charismatická osobnost.

Babiš v jednom týdnu vystoupil v médiích v mnoha obsáhlých rozhovorech, mimo jiné na Nově, na Barrandově, v Blesku, na Primě, v ČT. Prokázal tím svou komunikační zdatnost, nebo se spíše snažil využít média, která jsou, jak někteří tvrdí, k němu přátelská?

Panu Babišovi se sáhlo na rodinu, a to naprosto nepřijatelným způsobem. Jeho rozhovory nebyly ani tak o komunikační schopnosti, ale projevem chaosu člověka, kterému se hroutí vnitřní svět. Domnívám se, že se potřeboval vypovídat a vše vysvětlit. Rozhodně se účelově nesnažil o využití jemu přátelských médií, protože sama uvádíte, že poskytoval rozhovory všem, dokonce i ČT. Vzpamatoval se až ve chvíli, kdy našel zpátky sám sebe a poznal, že napáchané škody se nenapraví žádným, byť sebeupřímnějším vysvětlováním. A to bylo ve chvíli, kdy opozice řičela nadšením a on prohlásil větu, která bude zapsána do novodobých českých dějin: „Nikdy neodstoupím, nikdy. Ať si to všichni zapamatují.“

Opět se rozběhla diskuse o nezávislosti médií. Prospěla demokracii reportáž Slonkové a Kubíka? A prospěla něčemu? Je namístě je pochválit, nebo spíše kritizovat?

Já ty dva jednoznačně kritizuji. Natáčet tajně nemocného člověka, a dokonce vyvozovat nějaké závěry ze slov psychicky nemocného člověka, je prostě prachobyčejné estébácké svinstvo, a nikoli veřejný zájem.

Jaroslav Plesl řekl, že bylo od Seznamu nezodpovědné, že se rýpal v soukromí Andreje Babiše, zejména jeho údajně psychicky nemocného syna. Šlo o narušení soukromí a překročení pomyslné čáry, za kterou se nechodí? Je to trefná poznámka, nebo jen Plesl hájí zájmy s ním spřízněného Babiše?

Souhlasím s vyjádřením pana Plesla, jehož novinářskou práci znám dlouhá léta. Na rozdíl od mnoha novinářů psal objektivně nejen v době televizní krize, ale při všech velkých společenských pohybech. Je zajímavé, že média zmiňují pejorativně tzv. spřízněnost pana Plesla s majitelem Babišem, ale nikdo si nedovolí zmiňovat spřízněnost redaktorů s majiteli  Respektu, Hospodářských novin, Seznamu, DVTV a tak dále. Používá se dvojí metr, a účelově se tím znehodnocují nepohodlné názory.

Jak zvládla česká média listopadovou aféru? Bylo něco, co by vás výrazně překvapilo, zaujalo nebo naštvalo?

Od médií už mě nepřekvapí naprosto nic. Ta kampaň s nemocným synem premiéra měla naprosto shodné rysy s jinými účelovými kampaněmi, jen zoufalost novinářů je stále více zřejmá z toho, že se už neštítí ničeho. Přesto prohrávají, protože jejich nedůvěryhodnost je vysoká a s každým dalším kouskem se jen prohlubuje. Nepomůže, když budou Babišovy voliče nazývat nevzdělanou lůzou, kobliháři, venkovskými pitomci atd. Jen prohloubí příkopy. Dnes čestnější povolání než novinář je i uklízečka.

Jak během této krize obstál prezident Miloš Zeman, který dal Andreji Babišovi bianco šek a řekl, že ho klidně znovu pověří sestavením kabinetu, kdyby vláda padla?

Miloš Zeman je homo politicus. Zná dobře jednotlivé aktéry, zná zákulisí, zná novináře a ví, co si může dovolit. Prožil si v minulosti sám mnoho takových kampaní, na mnohých se s jemu nakloněnými novináři i sám podílel a dnes jen využívá všech těchto zkušeností. Kdo zná pana Zemana a neztratil paměť, ten ví, že bude jednat vždy podle svého bez ohledu na etiku, bílé límečky nebo urážky, které ho za to stíhají. 

Jak vnímáte atmosféru ve společnosti, kterou zejména protesty 17. listopadu, konkrétně například vyhazování věnců do koše, vyvolaly? Jak to vidět v kontextu protestů posledního půlroku? Nejprve 21. srpna lidé křičeli na premiéra Babiše u rozhlasu, potom se 28. října demonstrovalo proti Zemanovi před Pražským hradem.

Tak protesty jsou zcela normální ve všech demokratických zemích a nakonec jsme právě za právo shromažďovací před listopadem 1989 bojovali. Jen je směšné, když v čele protestů stojí politici, kteří neuspěli ve volbách, protože jakýkoliv protest, byť i oprávněný, tím diskvalifikují. Nehledě na měření dvojím metrem. Není možné křičet na Babiše a zároveň nábožně poslouchat bývalého komunistu Štěcha. Jednou si už budeme muset vybrat a ujasnit si to. Babiš i Zeman nepokládali květiny svým jménem, ale jménem instituce. Můžu k nim osobně mít jakékoliv výhrady, ale pokud tak činí jménem instituce, která je základem státního zřízení a jsou zvoleni lidmi této země, musím to respektovat, jinak vyjadřuji své pohrdání nejen voliči, ale demokracií všeobecně. 

Pokud jde o výročí listopadu 1989, na akademické půdě vystoupil například i komunistický generál Alojz Lorenc. Na Fakultě sociálních věd Univerzity Karlovy se potkal v rámci jednoho diskusního panelu s veřejnoprávním reportérem Markem Wollnerem. Ten byl přítomností Lorence šokován a ptal se, kde je policie, která by Lorence „sebrala“. Lorenc byl totiž v ČR odsouzen na čtyři roky, před rozsudkem ovšem utekl na Slovensko, kde dostal podmínku. Má Marek Wollner pravdu? Je diskuse s každým prospěšná, nebo některé osoby do veřejného prostoru prostě nepatří?

Marek Wollner je přesně tím lepšočlověkem, ze kterých si dělá legraci pan Soukup na TV Barrandov. Tvrdím, že tito lidé si výsměch zaslouží. Mají sami v sobě tolik rozporů, ale cítí se být povolaní napravovat svět a vnucovat lidem své názory jako jediné správné. Pohoršuje se přítomností generála Lorence, ale televizní krize začala proto, že jsme z funkce generálního ředitele odvolali člověka, který byl synem náčelníka StB pro Středočeský kraj. Umíte si představit, že by deset let po druhé světové válce dělal ředitele veřejnoprávní televize v Německu syn ministra pro propagandu Josepha Goebbelse? A právě ten samý Marek Wollner stál v čele protestů proti odvolání tohoto všehoschopného ředitele Chmelíčka, který jak nám tvrdil, se svého otce veřejně zřekl. Ten samý Wollner řval na legálně zvoleného Hodače, že ho nerespektuje a neuznává za ředitele, přestože právě Hodač byl od roku 1970 v Británií, pracoval pro BBC a do české veřejnoprávní televize chtěl zavést standardy a principy novinářské žurnalistiky BBC. Tentýž Wollner, který po rezignaci Hodače, v době, kdy ČT řídila pověřená Věra Valterová, vtrhl do její kanceláře s revoluční gardou a odvolaným finančním ředitelem panem Paluskou, který před listopadem působil jako předseda závodní organizace KSČ, a jali se přebírat řízení ČT. Je to všechno pořád ten samý pan Wollner, který je dnes tolik uražen přítomností generála Lorence. Zdá se, že není estébák jako estébák a komunista jako komunista.

Tvrdím, že diskuse s generálem Lorencem do veřejného prostoru patří, stejně jako jsme požadovali před listopadem diskusi s Václavem Havlem. Já bych se ho např. ráda zeptala, jaký smysl mělo, když nás s manželem při demonstraci v říjnu 1989 jeho lidé zatkli a odvezli nás do Mělníku, kde nás po výsleších pustili nad ránem bez možnosti dopravit se zpět domů. Musel už přece vědět, že ten nesmyslný režim padne. Generál Lorenc už pro mě není nepřítelem, protože byl představitelem totalitního režimu, a vítězem nad tímto režimem se stále ještě cítím já.

A tak jen závěrem budu citovat Jarka Nohavicu, který má snad ty nejpřiléhavější básnické komentáře ke každé společenské události a velice trefně umí pojmenovat ten dvojí metr tehdejších revolucionářů a myšlení lepšolidí. Toto je z jeho písně „To umí každý debil“, která se týká tehdejší televizní krize. Doma jsem řek’ sorry, vzal spacák a pohory a jel na Kavčí hory s kytarou. Lidí tam byl chuml, každý druhý měl VUML a mezi nima Ruml s Che Guevarou.


 

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Daniela Černá

Mgr. Jaroslav Bžoch byl položen dotaz

migrační pakt

Nepřijde vám divné, že se o migračním paktu hlasovalo těsně před volbami? A bude tedy ještě po volbách něco změnit nebo je to už hotová věc? Taky by mě zajímalo, nakolik se nás týká, protože Rakušan tvrdí, že tu máme uprchlíky z Ukrajiny, takže nebudeme muset přijímat další ani se nebudeme muset vyp...

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

A dost. Ladislav Větvička se vrátil do ČR a ukázal na zlo

4:43 A dost. Ladislav Větvička se vrátil do ČR a ukázal na zlo

Proč jsou lidé v Gruzii či na Ukrajině šťastnější než tady? Bloger a spisovatel Ladislav Větvička si…