Máme za sebou letošní oslavy Prvního máje, tradičně vnímaného jako hlavní připomínka toho, co trápí zaměstnance a další sociálně slabší skupiny. Co jsou podle vás hlavní témata, která by se v současnosti měla na Prvního máje připomínat?

Asi vás poněkud zklamu: 1. máj je tradiční svátek lásky a naděje. Muž a žena, kteří v sobě našli zalíbení, se líbají pod kvetoucími stromy. To považuji za největší poselství. Máme ho nádherně zpracované ve verších K. H. Máchy.

Z hlediska toho, co trápilo sociálně slabší vrstvy, je 1. máj připomínkou požadavků na osmihodinový pracovní den v USA v roce 1886 a navazujících událostí v Chicagu. Vyhlášení 1. máje jako „svátku práce“ je zjevný anachronismus a všechny politické strany u nás, zleva doprava, tento den chápou jako den politických proklamací. Oslava lásky by měla být oslavou společenské soudržnosti, zatímco v současnosti se proměnila v den konfrontace, kterou musí občas řešit policie. Aniž bych chtěl adorovat rok 1968, vzpomínám si s nostalgií na prvomájovou demonstraci radosti a národní sounáležitosti. Osobně nevidím silnější téma, než je oslava naděje a společenské shody, kdyby alespoň na jeden den v roce lidé v Čechách zapomněli na tu patologicky zaťatou táborovou konfliktnost do statků a hrdel, která dnes v Čechách panuje. Vymezují se jedni proti jiným, aniž vnímají, že jsme občané jedné vlasti.