Do Prahy měl kvůli některým českým politikům údajně přiletět ruský „diplomat“ s jedem ricin. O celé věci psal na stránkách Respektu novinář Ondřej Kundra. Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář (za TOP 09) prohlásil na Primě, že „je tady Rus,“ který ho má zlikvidovat. Policie hlídá nejen starostu Koláře, ale také primátora Zdeňka Hřiba (Piráti) a starostu Řeporyjí Pavla Novotného (ODS). Ohrožují nás Rusové, nebo celá věc vypovídá o něčem jiném? Jak kauza působí na vás?
Kauza je hloupá a zcela zbytečná. Když se podíváme po středovýchodní Evropě, jsou tu stovky nejrůznějších památníků Rudé armádě. Stačí zmínit dva. Ve Vídni na Schwarzenberském náměstí je obrovský památník sovětským vojákům, a nikomu to nevadí. V Berlíně, pět minut pěšky od Bundestagu, se nachází opět obrovský památník sovětským vojákům. Té Rudé armádě, která Německo porazila, té Rudé armádě, která část Německa pětačtyřicet let okupovala a té samé armádě, která v roce 1953 brutálně potlačila východoněmecké povstání. V Německu to nikomu nevadí, nikoho by nenapadlo pomníky odstraňovat. Němci vědí, že je to součást jejich historie i nacismu, za který se dodnes stydí.
Kdo je vám sympatičtější?Anketa
K soše maršála Koněva – je jasné, že socha byla postavena jako výraz servility sovětskému okupačnímu režimu, ale když přišla listopadová revoluce a odstraňovaly se nejrůznější sochy Lenina, Gottwalda a dalších představitelů komunistické moci, památník zůstal na svém místě. Pokud by někomu vadil, odstranili by ho už tenkrát. Máme třicet let od pádu komunismu, jsme členy NATO, členy Evropské unie, jsme dávno mimo postsovětský prostor, a vytvoříme si naprosto zbytečnou kauzu, která hýbe česko-ruskými vztahy.
Když tato kauza začala loni vznikat a konaly se první demonstrace, bylo jasné, že existuje skupina tak deseti procent populace, která chce památník zbourat, a pak dalších deset procent populace, která památník urputně brání. Říkal jsem: fajn, je potřeba diskutovat, a navrhoval jsem, že nejvhodnější, nejdemokratičtější řešení by bylo udělat referendum. Ať lidé na Praze 6 nebo v celé Praze rozhodnou! Kdyby se rozhodli, že ho chtějí mít, tak by na místě zůstal. Pokud by řekli, že památník nechtějí, tak by celá Česká republika měla mnohem silnější mandát i vůči ruské straně, aby pomník důstojně odstranila. S ruskou stranou se mohlo v klidu jednat a najít důstojné řešení. Místo toho, pod rouškou nouzového stavu, rozhodnou zastupitelé. Starosta oznámil na Facebooku, že socha nemá roušku a byla odstraněna.
Mimochodem, když byly komunální volby, nevzpomínám si, že by některá strana měla v programu odstranění sochy maršála Koněva. Naprosto zbytečně jsme si vytvořili kauzu. A jak říkám, v Německu by se to nestalo, u nás ano. Hloupá a zbytečná kauza, jako bychom v čase koronaviru, kdy hrozí ekonomická, sociální krize, neměli na programu k řešení nic jiného než kauzu Koněv.
Někteří politici chtějí, aby se záležitost projednala na půdě Poslanecké sněmovny, hovoří se o vypovězení diplomatů. Je potřeba už udělat nějaký zásadní krok, protože chování Ruska vůči našemu státu je naprosto nepřijatelné, nebo vše vede jen k poškození vztahů s Ruskem? Jak bychom měli reagovat?
Je potřeba vše důkladně prošetřit. Padly návrhy, aby se vytvořila na půdě Sněmovny komise, a to plně podporuji. Je spousta neznámých. Je tady nějaký agent, nebo není? V tisku se objeví zpráva, že je tu agent s ricinem… Jak je možné, že se k nám vůbec dostal? To ho nikdo nezadrží, pokud je to pravda? Zpráva se objeví v tisku, nepotvrdí ji vláda, prezident ani informační služba BIS. Je spousta otazníků. I pro naši politickou a demokratickou hygienu je potřeba všechno prošetřit.
Bezpečnostní dopady na tři pražské komunální politiky nelze samozřejmě podceňovat. Existuje precedens jak z kauzy Skripal, tak z dalších. Ruská strana je schopná nějaké útoky v zahraničí pomocí svých zpravodajských služeb udělat. Já to nezpochybňuji. Pokud je důvod, pak je povinností poskytnout starostovi Prahy 6 a ostatním policejní ochranu. O tom není pochyb.
Pokud jde o reakci na ruskou stranu, musíme si uvědomit, co vlastně od česko-ruských vztahů očekáváme, co by mělo být smyslem naší politiky vůči Rusku. Zda to má být zbytečný konflikt, nebo zda uvažovat jako ostatní západoevropské země a konstruktivním způsobem pomáhat jak Německu, tak Evropské unii řešit velké problémy, které mezi zeměmi EU a Ruskem jsou. A jaké jsou to problémy? Nedořešený konflikt na východě Ukrajiny, v Sýrii, který plodí statisíce uprchlíků, nebo energetická bezpečnost. V době koronaviru bude obrovská ekonomická a sociální krize. Tohle jsou témata, která by měla převažovat nejenom v evropsko-ruských, ale i v našich vztazích s Ruskem.
Starosta Prahy 6 Ondřej Kolář vyzval v otevřeném dopise předsedkyni Evropské komise Ursulu von der Leyenovou, aby se zasadila o to, že Evropa odsoudí ruské útoky na členské státy Evropské unie, píše euractiv.cz. Měla by naše vztahy s Ruskem řešit předsedkyně Evropské komise?
Jak tvrdí někteří, například paní Němcová, že jsme ve sféře ruského vlivu, to jsou hloupá a nebezpečná prohlášení. Nejsme v žádném ruském vlivu, jak už jsem říkal, jsme členy NATO, EU, náš zahraniční obchod je z 85 procent orientován na země EU, obchod s Ruskem je v celkovém kontextu zanedbatelný. Když si pustíte rádio, hrají západní písničky, žádné častušky neslyšíte. Mluvit o tom, že jsme ve sféře ruského vlivu, je naprosto nepřijatelné. Divím se, že tato slova pronášejí politici z řad ODS.
To samozřejmě neznamená, že v Kremlu nesedí lidé, kteří by byli rádi, kdybychom se vrátili do sféry ruského vlivu, ale záleží na nás jak chytrou a inteligentní politiku budeme vůči Rusku dělat. Jestli budeme Rusku dávat nějaké zbytečné záminky a říkat tomu suverenita. Samozřejmě, je naše suverenita. Jsme svobodní, můžeme si dělat, co chceme... Starosta Řeporyjí nemá daleko k tomu, vyhlásit Rusku válku. Ale, co tím dosáhneme? Akorát se sami před sebou, před Ruskem i před našimi partnery na Západě naprosto ztrapníme.
Psali jsme:
Hovoříte o tom, že bychom měli mít jasno v tom, jak naši politiku vůči Rusku směrovat. Má jasno ministr zahraničních věcí Tomáš Petříček (ČSSD)? Zatím obhajuje svobodu slova, Rusko mluví o novinářské kachně, vyměňují si mezi sebou „nóty“. Vztahy s Ruskem podle Petříčka procházejí „velmi složitým obdobím“. Co to podle vás přinese?
Ministr zahraničí Tomáš Petříček odvádí dobrou práci a dělá, co může. Situaci mu komplikuje, že máme totálně rozhádanou politickou scénu. Je tu řádově deset procent voličů, kteří jsou radikálně ani ne protisovětští, ale už vysloveně protiruští. A strany jako jsou TOP 09, ODS, lidovci a částečně Piráti soupeří o jejich hlasy. Na druhé straně je tu prokremelské křídlo, což je KSČM a lidé jako je Jaroslav Foldyna, Jiří Vyvadil nebo hradní mluvčí Ovčáček. Může se to dokumentovat nejen na jejich projevech, článcích, ale i na jednání a chování. Pak je tu asi 80 procent populace, které je to v podstatě jedno, která má naprosto jiné starosti. V čase koronavirové krize…
Představte si, že máte v Praze hotel nebo restauraci, byli jste odkázáni na turisty, kteří tu letos nebudou, a zkrachujete. Lidem, kteří běžně volí pravostředové strany, je úplně jedno, jestli přijede turista z Ameriky, Ruska, Číny, Německa nebo odkudkoli, chce toho turistu. Jestli my si vyrobíme zbytečně kauzu, která poškodí česko-ruské vztahy, tak bude v Rusku taková atmosféra, že turista raději pojede do Vídně nebo do Paříže, než by přijel do Prahy, kde bude mít pocit, že není vítán.
Kauza má samozřejmě dopad na veřejné mínění v Rusku. Vladimír Putin někdy od roku 2004, 2005 obnovil v Rusku nacionalismus na principech – vrátit se do historie, vymezit se vůči Západu. Každá taková kauza je vodou na mlýn putinovské, prokremelské propagandy dovnitř Ruska. Liberálnějším, prozápadním silám řeknou: podívejte se, tady máte starostu Řeporyjí, kauzu Koněv, to jsou vaši přátelé a takto se chovají. My svým chováním ztěžujeme pozici silám v Rusku, ať je to občanská společnost, nezávislí novináři, opozice, kteří Putinův režim nemilují. Místo toho, abychom jim pomáhali, tak jim pozici zhoršujeme.
V těchto dnech si připomínáme 75 let od konce války. Rusové mají svá bílá místa v historii od roku 1939 do roku 1941, a to si musí zpracovat sami. Jenže Velká vlastenecká válka je nejen několika válečnými veterány nebo kremelským režimem, ale celou veřejností vnímána jako jedno z největších období tisícileté ruské historie. Sovětský svaz ztratil 20 milionů obyvatel. Při osvobozování celého území Československa padlo na 140 tisíc vojáků. A my, když tohle nějakým hloupým způsobem zpochybňujeme, nejenže je to voda na mlýn kremelské propagandě, ale zároveň si neděláme dobré jméno ani u celé ruské společnosti. Tak jako jsme my neměli rádi okupační sovětský systém a mnoho lidí má zcela oprávněně výhrady k Putinovu režimu, tak jsou i v Rusku miliony nebo desítky milionů lidí, kteří také chtějí něco jiného. A to by měli být naši spojenci. Ne mít takové hloupé kauzy, vystupovat v ruské televizi jako blbeček, jako starosta Řeporyjí, kdy se naprosto před ruskou společností snížíme a zesměšníme. Tyto širší souvislosti bychom měli brát do úvahy.
A jak celou kauzu řešit? Těžká rada. Já bych se to snažil řešit dohodou s Ruskem a najít nějaké důstojné řešení. Nejde jen o tuto kauzu. Už patnáct let se nesetkali ministři zahraničí. To je naprosto chybné. Ať máme pohled na kremelský režim jakýkoli, tohle je špatně. Dokonce i já, který jsem nikdy nebyl ministrem zahraničí a nikdy jsem jim být nechtěl, když jsem byl zpravodajem Evropského parlamentu pro Rusko nebo když jsem měl na starosti vztahy s Ruskem vedle Ameriky pro evropskou sociální demokracii, s Lavrovem jsem se setkal dvakrát. Nebyl problém o těch věcech jednat. Jsme v NATO, v Evropské unii, měli bychom vystupovat rozumně, inteligentně, sebevědomě, a ne, že jsme nějaká gubernie v ruské sféře vlivu. Prostě nejsme. Už je tu jiná generace, má jiné starosti. OK, budeme mít na spoustu věcí jiné názory, jistě, vidíme, že Rusko na Ukrajině nebo na Blízkém východě chce získat ztracené pozice. To je bez debat. Ale jsme svobodná demokratická země, nemáme tu žádný komunistický režim, tak vystupujme trošku inteligentně a sebevědomě.
Dr. Libor Rouček
Kam by se historická diskuse 75 let od konce války měla posunout a co by v ní v současné době mělo ještě být řečeno?
Poučení z II. světové války bylo, že jsme v Evropě začali spolupracovat v dnešní Evropské unii. Celou evropskou historii provázely konflikty např. mezi Germány a Francouzi. Dnes je konflikt mezi Německem a Francií nemyslitelný. Snažme se tuto lekci z II. světové války přesunout i na vztahy s východními sousedy i s Ruskem. Rusko samozřejmě nikdy nebude členem EU nebo NATO. Ale to neznamená, abychom nehledali k sobě cestu a nežili jako partneři.
Koronavirová krize postihne Rusko strašným způsobem jak po zdravotní, tak po ekonomické stránce. Několik let bude pokračovat hospodářský pokles. Rusko neustále žilo a žije z prodeje nerostných surovin. Rozpočet byl kalkulován na cenu ropy, a došlo k zásadnímu poklesu. I tady je šance Rusko přes všechno přimět k zasednutí ke společnému stolu, najít přijatelné řešení konfliktu na Ukrajině a v Sýrii.
Snažme se při příležitosti výročí konce II. světové války a desítek milionů mrtvých, které válka přinesla, hledat poučení, a místo konfrontace se snažit spolupracovat. I když nejsou možné nějaké větší oslavy, přehlídky kvůli koronavirové krizi, alespoň toto si v poselství připomínat a snažit se koronavirovou sociální a ekonomickou krizi, která přijde, využít pro zlepšení vztahů.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Daniela Černá
