Přežije Bohuslav Sobotka jako premiér podzimní komunální a senátní volby?Anketa
Zastihl jsem vás právě na cestě do Bruselu. Za jakým účelem jste se tam vydal?
Za tím účelem, že vedení sociálnědemokratické frakce předává štafetu nově zvoleným poslancům. Bude se nově volit vedení této frakce. To je hlavní důvod, proč jsem na cestě do Bruselu.
Za střetem Evropské unie a Ruska jsou podle Bohuslava Sobotky rozdílné představy o integraci na východě Evropy. Znovu zopakoval, že nesouhlasí s posilováním vojenských jednotek USA v Evropě, nicméně uznává, že například pobaltské země se cítí kvůli postupu Ruska vůči Ukrajině v ohrožení a jejich obavy respektuje. Jak to vidíte vy? Shodujete se s premiérem?
Ta věc má několik rovin. Proč vlastně máme současnou situaci na Ukrajině? Protože většina Ukrajinců si přála asociační dohodu s Evropskou unií. Bývalý ukrajinský prezident to nebyl schopen splnit, došlo k demonstracím, k revoluci, ke změně režimu. A nyní z jednoznačně demokratických voleb vyšel s plnou legitimitou nový prezident. Nová vláda chce naplnit tužby Ukrajinců, kteří mají dost korupce, chtějí demokracii, právní stát a užší napojení na Evropu. A naší povinností jako Evropské unie je demokratickým silám na Ukrajině v tom pomoci. Jeden soused Ukrajiny je Evropská unie, ale druhý je Rusko, které má také své zájmy a které se vývoje na Ukrajině do určité míry obává.
Naše úloha jako České republiky či Evropské unie by měla být ta, aby lidé ze západu nebo z východu Ukrajiny spolu hovořili, aby spory vyřešili civilizovanou a mírovou cestou, ne vojenskými prostředky. Předseda Evropské komise Barroso předevčírem řekl, že je potřeba s Ruskem mluvit. Evropská unie chce být nápomocna v dialogu mezi Ukrajinou a Ruskem, ale jde samozřejmě také o dialog mezi Ruskem a Evropskou unií. Není v zájmu ani Ukrajiny, ani Rusů, ani v našem tu mít ozbrojený konflikt nebo novou studenou válku.
Je samozřejmé, že pobaltské státy – hlavně Estonsko a Lotyšsko – které mají silnou ruskou menšinu a historické vzpomínky, kdy každá druhá rodina v těchto zemích měla někoho na Sibiři, se samozřejmě obávají, když Rusové anektují Krym, zda nebudou další na řadě. Mají oprávněné bezpečnostní obavy. Stejné obavy mají třeba Poláci, protože i ti mají určité historické zkušenosti s Rusy. Pak pochopitelně volají po užší bezpečnosti. Všichni jsme členové NATO, které tuto bezpečnost podle Článku 5 zajišťuje.
Protože jsme členy Evropské unie a NATO, měli bychom vyjádřit solidaritu, pochopení s Balty a Poláky. Zároveň je ale potřeba jasně říct, že jsme středoevropská země, ohrožení nepociťujeme a není zde tudíž potřeba nějakých zvláštních cvičení NATO nebo sem umisťovat nějaké vojáky.
Vzhledem k vývoji situace na Ukrajině se objevují spory ohledně toho, zda ukrajinská vláda včas umožnila odchod civilistům a zda nepostupuje necitlivě vůči civilnímu obyvatelstvu. Co si o tom myslíte?
Kupříkladu Doněck je plně v rukou separatistů. Ukrajinská strana drží akorát letiště. Je nefér obviňovat Ukrajince z toho, že neumožní odchod civilistů. Jsou to podle dostupných zpráv naopak proruští separatisté, kteří vyžadují peníze za odchod civilistů například ze Slavjansku. Chtějí údajně tisíc dolarů za dospělou osobu a pět set dolarů za děti. V těchto městech přestává fungovat základní infrastruktura, ať už jde o vodu, elektřinu, obchody začínají být prázdné. Je potřeba, aby spolu hovořili jak Ukrajinci mezi sebou, tak i například za podpory Evropské unie Ukrajina a Rusko, aby alespoň fungovaly humanitární koridory a lidé mohli z měst odejít, pokud se boje nepodaří zastavit. Zprostředkovatelskou roli by zde mělo hrát také Rusko, které by mělo ukázat vůli jednat a umožnit tyto koridory.
Psali jsme:
Je podle vás oprávněné bombardování povstaleckých měst?
Přál bych si, aby k dnešní občanské válce nikdy nedošlo. Nezbývá než neustále apelovat na příměří, zastavení bojů, jednání. To se bohužel nedaří a obě strany používají - což je samozřejmě nebezpečné – stále ostřejší prostředky. Jedna strana bombarduje, druhá strana má protiletadlové střely, což se ukázalo v sobotu, když sestřelili Antonov 76. Ty střely na devadesát devět procent pocházejí z Ruska. Stejně tak se tam začínají objevovat tanky.
Moskva nicméně popírá, že dodává separatistům zbraně…
Pak si ale musíme položit otázku, kde separatisté tyto zbraně získali. Nevidím zde žádnou jinou odpověď, než že je získali z Ruska. Je nepopiratelné, že tanky ze snímků NATO na ukrajinsko-ruské hranici byly přivezeny z Ruska. Máme organizaci OBSE, OSN. V této fázi musí dojít ke kontrole hranice, což by mělo být i v zájmu Rusů, pokud nechtějí konflikt dál rozšířit a chtějí světu ukázat, že tam zbraně nedodávají. Pokud nebudou ochotni k tomuto kroku, podezření se nevyhnou.
Ukrajinský prezident Petro Porošenko slíbil separatistům odplatu poté, co separatisté sestřelili vojenský dopravní letoun II-76 a bojový letoun Su-24. Co podle vás teď bude ze strany Ukrajiny následovat? Jak bude jejich odplata vypadat?
Podle mého názoru bude následovat to, co se už děje, že Ukrajinci se snaží za použití všech dostupných prostředků separatisty zlikvidovat. Zlikvidovat jejich stanoviště, sklady, budovy, v nichž se nacházejí. V tom bude Ukrajina zřejmě pokračovat i nadále namísto toho, co slíbil Porošenko po své inauguraci, kdy chtěl do týdne zastavit boje. Obávám se, že po sestřelení letadla dojde k další eskalaci.
Vidíte nějakou souvislost mezi tím, co se děje na Ukrajině a v Iráku?
Bezprostřední spojení tam není. Máme nevyřešený izraelsko-palestinský spor, máme nevyřešenou otázku jaderných zbraní v Íránu, rozpadá se Sýrie, rozpadá se Irák. Hrozí proto přerýsování jak hranic, tak i mocenského vlivu v celé této oblasti.
Dalo se podle vás to, čeho jsme dnes svědky v Iráku, očekávat? Nebyla celá ta snaha ze strany USA a dalších zemí o obnovu Iráku nakonec marná?
Celé mezinárodní společenství, nejen USA, mělo jasně poukazovat na to, že pokud chce Irák být zachován ve svých současných hranicích, je potřeba spolupráce mezi třemi hlavními skupinami: Šíity z jihu, Sunnity, kteří jsou spíše ve středu, a Kurdy na severu. To se bohužel nedělo. Je tam vláda Málikího, což je Šíit, který vybudoval nový Irák převážně na šíitském obyvatelstvu. To se samozřejmě nelíbilo Sunnitům.
Tak jako za Saddáma se Šíitům nelíbilo, že Irák mají v rukou Sunnité, tak Sunnitům se dnes nelíbí, že zemi mají v rukou Šíitové. To také vysvětluje, proč města ve středu země padala jak hrušky ze stromu, i když irácká armáda je vyzbrojena. Armáda i policie opouštěly jednotky, nechávaly tam zbraně včetně těžkých zbraní, tanků a helikoptér Blackhawk. Pokud Iráčané mají zájem zachovat Irák, musí Sunnité, Šíité a Kurdové spolupracovat. Otázka je, zda toho budou schopni. Kurdové na severu mají jasnou efektivní strukturu státu – administrativní plus bezpečnostní. Mají skoro 200 000 lidí ve zbrani a jasnou identitu státu nebo kurdské povědomosti. To zbytku Iráku chybí.
Psali jsme:
Americký prezident Barack Obama oznámil, že USA Iráku pomohou, zatím se ale nerozhodlo jak. Mohou hrát vůbec roli nějakého zprostředkovatele jednání? Nebo myslíte, že USA nakonec znovu vojensky zasáhnou, byť Obama vyslání pozemních jednotek zcela vyloučil?
Já myslím, že Spojeným státům značná část Iráčanů nevěří. Bude velmi těžké, aby tam samotné Spojené státy hrály zprostředkovatelskou roli. Pokud jde o vojenský zásah, nikdo tam nevyšle - ať je to Barack Obama, nebo i kdyby tam byl konzervativní republikánský prezident - pozemní vojska. O čem Spojené státy uvažují, jsou takzvané chirurgické zásahy ze vzduchu, ale jsem velmi skeptický, že tyto zásahy mohou vyřešit celkový spor. Mohou případně zastavit ofenzívu na Bagdád.
Co je zajímavé, je to, že do určité míry se cítí ohrožen Írán jako hlavní sponzor šíitského obyvatelstva. Obává se také sunnitská velmoc Saudská Arábie. Pokud se těmto rebelům ze syrsko arabského levantského státu podaří přerýsovat hranice a vytvořit tento stát, dřív nebo později to začne ohrožovat jak Írán, tak Saudskou Arábii. Paradoxně tak po letech do toho začíná mluvit Saudská Arábie a Írán, který dokonce nabídl USA, že by se mohly společně začít v případu angažovat.
Já jsem roky v Evropském parlamentu apeloval na to, že je potřeba Írán vtáhnout do této „hry“. Je to velká tradiční země, historická Persie. A není možné dosáhnout stability v této oblasti bez účasti Íránu. Paradoxně může pod vlivem událostí posledních dní v Iráku sehrát Írán pozitivní a konstruktivní roli.
Jaké budou vaše další kroky v rámci ČSSD či v rámci evropské frakce sociálních demokratů? Budete třeba radit novým europoslancům?
Pokud jde o ČSSD, a řekl jsem to i v sobotu na schůzi Ústředního výboru, jsem zklamán přístupem současného vedení. ČSSD chtěla hrát v Evropě první ligu, jak stálo na billboardech. Aby ale v Evropském parlamentu měla vliv, musí tam mít zastoupení. ČSSD tam vliv a zastoupení měla. Já byl dlouhou dobu místopředseda Evropského parlamentu, byl jsem místopředseda sociálně-demokratické frakce. Byl jsem zodpovědný za všechny tyto otázky, o kterých jsme se bavili. Měl jsem přístup i do Evropské komise, rady, do evropské zahraniční služby. Měl jsem vliv na řešení těchto otázek. To sociální demokracie bohužel ztratila.
Já v ČSSD zůstanu jako řadový člen. Samozřejmě budu spolupracovat se sociálně-demokratickou evropskou frakcí, tedy s novým vedením, na všech těchto otázkách. Všichni kolegové jsou překvapení a naštvaní na ČSSD, co udělala. Mezi novými poslanci, kteří byli zvoleni v celé Evropě, není nikdo tak kvalitní, který by byl schopný všechny tyto otázky řešit a koordinovat. Frakce je složena ze skoro dvou set poslanců z 28 států. Každý stát a jeho poslanci mají samozřejmě různé zájmy, což je potřeba všechno zkoordinovat do jednoho společného postoje.
Psali jsme:
Co udělala ČSSD špatně? Máte na mysli kampaň? Kandidátku?
Nejde jen o volební kampaň, ale o samotné sestavení kandidátky. Při sestavování kandidátky by si každá strana, nejen ČSSD, měla uvědomit své priority, čeho chce v Evropském parlamentu dosáhnout a jaký vliv tam chce mít, v jakých oblastech. Podle toho by měla vybírat své kandidáty, ne za účelem podpory z určitých regionů jako je Praha a Střední Čechy, pro příští stranický sjezd. To je totální chyba. Doplatí na to celá ČSSD. (Libor Rouček, který byl europoslancem za ČSSD deset let a byl i místopředsedou Evropského parlamentu, byl odsunut až na deváté místo. Nedostal podporu domovského středočeského regionu, získal nominaci Jihočeského a Olomouckého kraje – pozn. red.)
Naznačujete, že si vedení strany při sestavování kandidátky pro evropské volby zajišťovalo hlasy pro stranický sjezd?
Přesně tak. Bohužel předseda strany vyměnil vliv v Bruselu za podporu pro sebe na příštím stranickém sjezdu.
Dr. Libor Rouček
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
