Když se obecně zamyslíte nad stavem současné společnosti, je něco, co vám dělá dlouhodobě starost?

Tak vždycky něco takového bylo a bude. To je globálně vzato už jakási archetypální pozice lidstva, že vždycky za nějakým tím bukem člověk vědomě či podvědomě cítí nebezpečí. A jediná šance je naučit se s tím žít. A mám pocit – a myslím, že nejsem zdaleka sám – že ten svět je daleko víc neklidný a že to riziko tu prostě existuje.

Poslední dobou mně dělá starosti ten souběh, kterého jsme teď svědky. To znamená energetika, klima, počasí, stoupající ceny potravin atd. Zároveň ale pociťuji, že nastává určité uklidnění a zrod něčeho nového ve společnosti. 

Máte teď na mysli českou společnost?

Tu samozřejmě také, ale nejenom ji. Jsem rád, že se zároveň vlastně celá Evropa probouzí, že Ukrajinci budou snad konečně vědět, zda patří na východ či na západ. Že se Němci po dlouhé době probrali ze svého ryze obchodního vztahu k Rusku, takže si sundali klapky z očí a podobně.