Příští měsíc by se dožil Václav Havel 80 let a k tomuto jubileu se připravuje u nás i ve světě řada akcí. Jaký názor zastáváte na tuto významnou politickou osobnost vy sám? Čeho si vlastně na Havlovi nejvíce ceníte a naopak, co si myslíte, že se mu vůbec nezdařilo?
Každý rok odpovídám stejně – bylo by fajn, kdyby se na devadesátá léta zaměřila nějaká skupina nezávislých historiků a popsala v souvislostech na maximum všechny známé činy i děje.
Mohl bych si cenit jeho občanské statečnosti, kdybych ovšem měl skutečně nezávislými historiky ověřené informace, že byl či nebyl konfidentem StB, že byl či nebyl placeným západním agentem, že ty či ony kroky činil z morálních důvodů, nebo proto, že mu to bylo uloženo.
Ctíte odkaz svatého Václava?Anketa
Možná si už lidé nepamatují, že už samo zvolení Havla prezidentem mělo velmi pozoruhodné okolnosti a dnes by vzbuzovalo mnoho otazníků. Občanské fórum (OF) jako revoluční politické hnutí chtělo, aby prezidenta v souladu s komunistickou ústavou zvolilo komunisty ovládané Federální shromáždění, naproti tomu komunistická strana se chystala provést zásadní ústavní změnu a zavést přímou volbu prezidenta.
Demokratické přímé volbě občany zabránil nakonec rychlým jednáním Havlův nový lobbista Čalfa, který s pomocí slibů a vydírání přesvědčil komunistický parlament, aby ihned, tj. 4 dny poté, co plán schválil Havel, byl 19. prosince Havel zvolen prezidentem, takže veřejnost neměla čas vůbec o nějakých volbách začít diskutovat. A já mohu přemýšlet – byla to historická nutnost, aby nedošlo k nějaké katastrofě, nebo jen mocenský osobní boj, aby v demokratické přímé volbě nezvítězil jiný kandidát, například Valtr Komárek nebo Alexandr Dubček nebo někdo jiný? Šlo o demokracii nebo ovládnutí moci jednou, zřejmě proamerickou lobby? Stávající známá fakta nedovolují bohužel jednoznačný výklad.
Velkou Havlovou zásluhou je prý i fakt, že se zasloužil vhodným diplomatickým jednáním o to, aby nedošlo při státním převratu v roce 1989 ke krveprolití. Že sametová revoluce byla především jeho zásluhou. Na druhou stranu mu někteří jeho kolegové-disidenti vyčítali až přílišnou benevolenci k některým komunistickým hlavounům, kteří se za minulého režimu dopouštěli zločinů. Měl být razantnější, anebo zvolil správnou formu pro tuto zásadní společenskou změnu?
Každoročně opakuji – viz výše – bez znalosti všech faktů neznáme odpověď. Faktem je, že velká část komunistů chtěla v té době již určitou změnu a že změna režimu by u nás proběhla i v případě tvrdších vyjednávacích postojů a proběhla by i v momentě, kdyby OF nezvítězilo, protože prostě tady byl jasný trend v Sovětském svazu, se kterým se naše normalizační vedení přímo rozcházelo. Pouze pod vedením jiné části politické scény by změny vypadaly jinak – asi bychom tu měli skutečnou demokracii, neproběhla by divoká privatizace za účasti normalizačních komunistů a dalších nekomunistických gaunerů. Skuteční demokraté by prosadili více demokracie a tehdejší existující prvky demokracie, například odvolatelnost poslanců, by nezrušili jako naši současní pseudodemokraté.
Velká část české veřejnosti oceňuje Havlovy neoddiskutovatelné zásluhy o změnu režimu u nás, na druhé straně mu někdy vyčítá nezájem o ekonomiku, když ani taková osobnost jako on nedokázala zabránit divoké privatizaci, na kterou pak doplatily tisíce lidí. Některé české osobnosti mu mají i za zlé jeho politické názory a prohlášení ohledně války v bývalé Jugoslávii. Okřídleným rčením se stalo humanitární bombardování Bělehradu, i když jeho blízký spolupracovník Michal Žantovský popírá, že by to Havel kdy řekl. Jak hodnotíte tyto jeho kontroverzní postoje?
Pokud je o ekonomiku, pan prezident Havel se o ni přece zajímal, ale jinak, případně ti, které ekonomikou pověřil, protože on nikdy v bídě nežil a po revoluci ihned restituoval a později své majetky výhodně kapitalizoval. Lidem ve svých projevech přitom tvrdil, že nechce žádný kapitalismus, ale sociální stát, že nebudou nezaměstnaní a podobně.
Jeho projev před volbou prezidenta v roce 1989 je z dnešního pohledu skutečně buď snůškou lží, anebo projev naprosto naivní oběti spiknutí okolí; cituji: „Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, že jsem nepřítel socialismu, že chci v naší zemi obnovit kapitalismus, že jsem ve službách světového imperialismu, od něhož přijímám tučné výslužky, že chci být majitelem různých podniků...“
Dále tvrdil, že má „promyšlený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se možná někteří z vás obávají, který připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimiž bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků.“
Co si má o svém prezidentovi myslet ten, který mu fandil, bral ho jako nejvyšší autoritu, a vzápětí se ocitl na dlažbě, protože nastal kapitalismus nejhrubšího zrna? Fabriky byly zavírané a rozkradené a lidé nejen na dlažbě, ale následně přicházeli o bydlení a vrhli se na ně lichváři a exekutoři. Jako propagátor demokracie bych měl citace zakončit Havlovým tvrzením: „Nejsme proti přímé volbě prezidenta, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Přímé volby se nebojíme, občanská kultura je dnes už tak velká, že nelze v přímých volbách zvolit špatného prezidenta.“ A bohužel ani tady nemám informace, že by pan Havel pro zavedení přímé demokracie u nás hnul prstem, naopak jeho lidé tvrdě pracovali v zákulisí Sněmovny, aby byl v dalších volbách zvolen krom nadšenců i zkorumpovatelnými poslanci. A každý si vzpomene na Sládka, kterého před volbou dokonce nechali zatknout, aby nemohl volit.
To je opět bezprecedentní zneužití moci; já samozřejmě nevím, jaký podíl na tom měl prezident Havel, zda byl schopen a ochoten to vnímat, a jaký podíl odpovědnosti měl jeho tým. Přičemž ale vnímám, že jiní lidé z jeho okolí, třeba paní Marvanová, demokracii v Parlamentu opravdu prosazovali – ale marně a bez jakékoli viditelné podpory odkudkoli.
Pokud jde o Jugoslávii, tak prezident Havel sice podle všeho neřekl doslova tu okřídlenou větu, zněla tuším lehce jinak, ale pro mne je podstatné a negativní to, že válečné zločiny NATO podpořil. A opět si ale netroufám soudit, zda proto, že jako velká většina evropské veřejnosti byl zmanipulovaný skvělou marketingovou mediální kampaní USA ve prospěch kosovských banditů, nebo vědomě spolupracoval se zločinci. Rád bych věřil tomu prvnímu.
Jak si myslíte, že by například dnes reagoval na migrační krizi? Byl by příznivcem uprchlických kvót, nebo jejich odpůrcem? Vadilo by mu zasahování Bruselu do našich nejniternějších vnitřních záležitostí, nebo by je spíše schvaloval?
Netuším. Pan prezident Havel byl prostě buď gauner, nebo naopak dobrý a neskutečně naivní muž. Každopádně dnes už pro kvóty nejsou ani ti, co je v Bruselu ještě před pár měsíci schválili, takže i kdyby pro ně byl, tak by je těžko hájil ještě dnes, kdy jsou mrtvé.
Spíš by mě zajímalo, co by řekl na politiky a strany, včetně zástupců vládní koalice ČSSD, hnutí ANO a KDU-ČSL, kteří přímo v europarlamentu kvóty navrhovali, schválili a jejich zástupci v EK a v naší vládě je vypracovali a znovu schválili.
Připadne mi dost schizofrenní, když poslanci ANO, ČSSD a KDU-ČSL kvóty v europarlamentu navrhnou a schválí, česká Sobotkova vláda s naší komisařkou Jourovou za hnutí ANO je vypracují, a pak najednou bum, nikdo ty kvóty nechce.
Myšlenky, které po roce 1989 dominovaly v návaznosti na osobnost prezidenta Václava Havla, jsou sice dnes stále udržovány, ovšem otázkou je, jak velkou část veřejnosti ještě dokážou oslovit. V této souvislosti se objevují i někdy negativní komentáře, nelichotivé vtipy, vulgární projevy a podobně. Proč je už některým lidem k smíchu teze, že by mohla zvítězit pravda a láska nad lží a nenávistí?
Dovolte mi opravu – myšlenky, které roku 1989 dominovaly, byla demokracie a sociálně spravedlivý stát a prosperující ekonomika, v níž se budeme mít dobře a nejlépe do deseti let doženeme Německo. Bonmot „Pravda a láska zvítězí nad lží a nenávistí“ byl jen bonmotem a já ho vnímám jako správné, žádoucí přání nás všech, i když soudný člověk ví, že to je jen idea, o kterou musíme samozřejmě bojovat, ale nikdy jí nedocílíme.
To, čeho jsme docílit mohli, byla sociálně spravedlivá společnost, demokracie tak, jak to vyhlašoval Havel ve svém kandidátském projevu, a nikoli léta zlodějské kleptokracie, likvidace demokracie s utužováním diktatury oligarchů. Paradoxem je, že politici po sametové revoluci vygumovali ze socialistické ústavy odvolatelnost poslanců, ale do zákona naopak dali zákaz demonstrovat před úřadem vlády a pravomoc v podstatě jakéhokoli policisty rozpustit či rozehnat jakoukoli úřady povolenou demonstraci. Sobotkova a Babišova vláda zahájila také projekt na cenzuru jediného dnes nezávislého zdroje informací – internetu.
Máme tu přitom stovky nepotrestaných tunelářů, lidé páchají z bídy a zoufalství sebevraždy a v těchto souvislostech je jasné, že Havlova věta, že tu zvítězí pravda a láska nad lží a nenávistí, je dnes mnoha lidem k smíchu nebo u obětí našeho systému vyvolává spíše hořkost.
V Česku už máme v Praze letiště Václava Havla, dále máme po něm pojmenovaných řadu objektů i ulic. Domníváte se, že to je už dostatečným prokázáním úcty našemu prvnímu polistopadovému prezidentovi, nebo by to chtělo ještě více památníků? Česká společnost je v této otázce rozdělená opět na dva tábory. Jedni to považují za přílišnou servilnost, druzí by chtěli po Havlovi pojmenovat kde co. Ke kterému táboru se kloníte vy sám?
Asi zdánlivě popřu dříve řečené pochyby o prezidentu Havlovi. Ať si každý sám staví památníky, komu chce. Těžko jako demokrat mohu upírat právo občanům v kterékoliv obci se demokraticky v zastupitelstvu či v místním referendu rozhodnout a postavit pak někomu pomník. Navíc je mi jasné, že většina těch, kdo milují Václava Havla, ho milují proto, že je pro ně symbol statečnosti, morálky atd. Uctívat tyto hodnoty je všeobecně správné. A mnohdy i přes sporné osobnosti.
Vždyť nakonec i Sobotkova a Babišova vláda, která natrvalo usazuje v České republice arabské migranty, a všechny instituce ovládané vítači migrantů, včetně České televize, hlasitě oslavovaly Karla IV., dobrého českého krále, který však jako první u nás uzákonil pod trestem smrti zákaz jakéhokoli usazování muslimů a až do smrti podporoval nesmiřitelný boj s muslimy. Oslavovali ho ti, kteří dnes poklonkují Evropské unii a tvrdí, že bez ní bychom nepřežili, zatímco Karel IV. vymáhal naopak ústupky Evropy vůči České koruně a tvrdě, opravdu někdy nevybíravě, podporoval naše zájmy, například tím, že ve všech svých zahraničních državách zavedl monopol na důležité české produkty na úkor těch evropských. Karel IV. zcela správně kašlal na zájmy ostatní Evropy, protože věděl, že o ty se postarají její zástupci. Bylo mu jasné, že on musí hájit svoji zemi, a to právě dělal.
Panu prezidentu Havlovi by v tomto ohledu tedy měli stavět pomníky hlavně Američané, kteří ho zbožňují a jejichž zájmy zase zbožňoval pan Havel.
Psali jsme:
Redakci PL můžete podpořit i zakoupením předplatného. Předplatitelům nezobrazujeme reklamy.
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Jan Štěpán
