Evropská unie podpoří Ukrajinu částkou 18 miliard eur (cca 437 miliard Kč) formou společné půjčky. Tu pomoc by měla od EU dostávat pravidelně od ledna příštího roku. Fialova vláda proto schválila přijetí úvěru 200 milionů eur (4,9 miliardy korun) od Evropské investiční banky na pomoc uprchlíkům z Ukrajiny. Už v říjnu schválila přijetí úvěru 400 milionů eur (9,8 miliardy korun) od Rozvojové banky Rady Evropy (CEB) na spolufinancování humanitární pomoci pro uprchlíky z Ukrajiny. Z jakého úhlu pohledu je třeba se dívat na tyto naše úvěry ve výši cca 15 miliard korun, což je 0,75 procenta výdajů státu za celý rok?

Možná tady ode mne čekáte nějaké senzační odhalení, ale obávám se, že asi nepřijde. Samozřejmě ideálně by všechny úvěry měly být za tržní úrokovou sazbu. Jenomže tady má stát zjevně nějaké geopolitické zájmy. Můžeme sice mít různé názory, zda tyto geopolitické zájmy jsou, či nejsou správně zamířené, ale je jasné, že jakmile se do hry dostanou tyto faktory, převálcuje to i požadavek na tržní úvěrování. Armádu stát taky nefinancuje tržně tím, že by si vydělávala na svůj život. Toto je analogické.

Maďarský premiér Viktor Orbán si udělal legraci z korupce v Evropském parlamentu (EP). Na svůj twitterový účet nahrál obrázek smějících se někdejších známých politiků, u kterých je anglicky připsáno: „A pak řekli, že EP má vážné obavy z korupce v Maďarsku.“

Jde o reakci na zatčení místopředsedkyně EP Evy Kailiové kvůli podezření z praní špinavých peněz a korupce. „Evropský parlament po desetiletí poskytoval půdu kultuře beztrestnosti… a absolutnímu nedostatku nezávislé etické kontroly,“ uvedla k tomu Transparency International. Jakou lze mít ve světle těchto informací důvěru v rozhodování europoslanců, kteří nemalou měrou zasahují do života všech lidí členských států?