Byl jste jedenáct let starostou města Česká Skalice ve východních Čechách. Být dnes v čele města, jak byste se postavil k dlouhodobému tažení proti hernímu průmyslu?

Já nesnáším, když se cokoliv reguluje a, nedej bože, zakazuje, což je případ herního průmyslu. Třeba v našem městě přijalo zastupitelstvo v čele s nezkušeným a ambiciózním starostou Martinem Staňkem vyhlášku o veškerém zákazu heren. Ale přitom s nimi žádný problém nebyl. Důvody byly pouze populistické. Já bych to nikdy neudělal. Mám velkou obavu, že města, která na populistické vlně půjdou proti hazardu takto tvrdě, tak v nich především vymizí samotné provozovny, kde herny byly. Pokud si starostové myslí, že namísto heren se budou otvírat samé noblesní restaurace s kuchaři, kteří mají michelinskou hvězdičku, tak se šeredně pletou. Provozovny zůstanou prázdné. Menší města jsou specifická. Máte tam seriózní obchůdky, ale řekněme třeba i nálevny, když to řeknu lidově. Patří to k tomu. Všem bych doporučil, aby podporovali i ten nejmenší obchůdek, ale i ten pajzl.  V opačném případě taková města zůstanou slepá.

Zažil jste v období své senátorské pozice v letech 2000 – 2006 nějakou podobnou diskusi, která se dnes vede ve sněmovně i v horní komoře parlamentu o hazardu?

Za mne se jelo mimo jiné po vlně snahy řešit prostituci. Našemu výboru pro veřejnou správu příslušely návrhy zákonů, jež se týkaly nejstaršího řemesla. Pamatuji si tu hrůzu většiny kolegů, aby se náhodou nestali zpravodaji tohoto zákona, který dodnes nemáme. Já jsem jim říkal: chlapi, když to nechcete, já si ten zákon vezmu. Ale každý mi dáte dva tisíce a já to tady v Praze obejdu, abychom věděli, jak to s tou prostitucí je…