Jak ve sledu událostí posledního půl roku, kdy 21. srpna lidé křičeli na Babiše u Českého rozhlasu, 28. října demonstrovali lidé proti Zemanovi před Pražským hradem, vnímat protesty 17. listopadu? Například vyhazování věnců do koše či demonstraci na Václavském náměstí?

Právo vyjádřit názor na společenské dění, či na podporu určitých sociálních požadavků prostřednictvím demonstrací je v demokratické společnosti samozřejmostí. Sledujete-li dění ve Francii, protestní požadavky veřejnosti, zaměřené i proti prezidentovi Macronovi, podpořili občané desetitisícovými demonstracemi v mnoha velkých městech. Trvají už třetí víkend, a jak to při masových shromážděních bývá, eskalují do násilí. Policie používá slzný plyn a vodní děla, demonstranti zapalují automobily, došlo k poškození Vítězného oblouku na Champs-Élysées. Dochází k vandalismu. U nás se zatím jen hází věnce připomínající oběti násilí – ať již roku 1939, nebo 1968 – do odpadkových košů. Příliš se to neliší od vandalismu, který čas od času zaznamenáváme na hřbitovech. Občas také nějaká dáma plive představiteli státu do obličeje. Chvála Bohu, demonstrace v Čechách francouzských, či majdanských parametrů nedosahují.