Lži ódéesáka Jandy, falešná obvinění jiných. Někdo potřebuje hlas bojovníků za svobodu zničit. Promlouvá první místopředseda svazu Kulfánek

26.01.2019 10:48 | Zprávy

ROZHOVOR Politizace, adorace bývalých estébáků, velký úbytek členů, špatné hospodaření, Vodička na Krymu a tak dále. To všechno je vyčítáno Českému svazu bojovníků za svobodu (ČSBS). Právě o tom všem hovořily ParlamentníListy.cz s prvním místopředsedou svazu Emilem Kulfánkem. Mimo jiné si i posteskl, že vlastenecký výklad českých dějin začíná být na obtíž.

Lži ódéesáka Jandy, falešná obvinění jiných. Někdo potřebuje hlas bojovníků za svobodu zničit. Promlouvá první místopředseda svazu Kulfánek
Foto: Hans Štembera
Popisek: Emil Kulfánek

Pomlouvačná kampaň. Ta se podle vás v posledních měsících strhla proti vedení Českého svazu bojovníků za svobodu. Proč?

Tuhle otázku si pokládám také. Když nad ní přemýšlím, tak se nedomnívám, že jsou pravým důvodem všechny ty výtky ze strany politiků. Myslím si, že je to hlavně kvůli jednoznačnému vlasteneckému postoji ČSBS. A nemluvím jen o vedení, ale o většině jeho členů, kteří své vlastenectví vyjadřují jednotně, jasně a bez nějakého taktizování. Za poslední tři roky se totiž nepodařilo tuto jednotu narušit. Bohužel, za poslední měsíce se to částečně daří.

Svazu je v hlavní míře vyčítána politizace s tím, že například předseda Jaroslav Vodička byl v roce 2016 zvolen za koalici Strany práv občanů (SPO) a Svobody a přímé demokracie (SPD) do zastupitelstva Ústeckého kraje, přičemž byl v obou přímých prezidentských volbách hlavním podporovatelem Miloše Zemana. Nejsou tyto výčitky oprávněné?

Podle mě je to zcela účelové. Vždyť každý spolek, který se zabývá odbojem, se vyjadřuje politicky. Na všech historických bojištích šlo přeci o politiku, takže nerozumím tomu, proč by z nás chtěli mít někteří jen archiváře. Ostatně i každý jiný spolek působí někdy politicky. Politika je přeci proces rozhodování určité skupiny lidí s rozmanitými zájmy a názory. Navíc má každý občan podle Ústavy právo kandidovat tam, kam sám uváží. A podporovat v mezích zákona toho, koho chce.

„Pofidérní spolek, který adoruje bývalé estébáky, konfidenty, komunistické policajty a jiné přisluhovače režimu“. To o vás řekl poslanec Občanské demokratické strany (ODS) Jakub Janda. Jak zatím vypadá vaše obrana?

Podali jsme na něj trestní oznámení a v něm se objevila i tato formulace. Ostatně text jeho slov z interpelace, kterou 25. října 2018 uplatnil veřejně na předsedu vlády, je vytržený z kontextu. Těch dehonestací, proti nimž se bráníme, je v oznámení uvedeno daleko více. Také třeba řekl, že porušujeme tuzemské zákony. A to je sprostá lež. Ostatně v odpovědi na trestní oznámení zúžil svou vinu pouze na slova o adoraci bývalého režimu. Adorace je zbožné uctívání a za ČSBS vás mohu ujistit, že žádné estébáky, konfidenty a tak dále zbožně neuctíváme.

Přestože byly prezentovány jisté údaje o některých představitelích ČSBS v České televizi, která se k nim dostala dosti pokoutně, nikdy nebylo dokázáno, že se provinili proti našim zákonům. Ono to ani nejde. Například kolega Milan Andres má negativní lustrační osvědčení a prověrku Národního bezpečnostního úřadu na přísně tajné. Pracoval ve prospěch České republiky  dlouho po jejím vzniku v roce 1993, protože odcházel jako úředník Armády České republiky do důchodu v roce 2003. Nevím, jestli poslanec Janda má vůbec nějakou bezpečnostní prověrku. O čem se tu tedy bavíme? ČSBS nespadá pod lustrační zákon. Ten se vztahuje pouze na státní úředníky. Proč tedy Česká televize najednou začne halasně informovat, že se to v ČSBS nekontroluje. Je to divné.

Navíc ještě musím dodat, že trestní oznámení na poslance Jandu jsou dvě. Jedno za ČSBS a druhé mé osobní. Ostatně to bylo podáno jako první.

Jaká jeho nařčení se dotkla vás osobně?

V té interpelaci o mně prohlásil, že jsem dělal obstrukce válečných veteránů, když jsem jako důchodce pracoval na Ministerstvu obrany. Policie to označila za přestupek, ale i ten je přeci určitým proviněním, uznáním toho, že pan poslanec Janda prostě lhal. Nikdy jsem válečným veteránům na obraně žádné obstrukce nedělal. Ostatně jsem ani nemohl, protože jsem tam v té době nezastával řídící funkci. Nic jsem nepodepisoval.

Nicméně s konstatováním o přestupku jsem se nespokojil a podal před koncem loňského roku stížnost na Generální inspekci bezpečnostních sborů. Tam to vyhodnotili tak, že mé oznámení pro trestní oznámení pro mou pomluvu bylo vyřízeno v pořádku. Přesto mé oznámení bylo postoupeno do Poslanecké sněmovny. To jsem se ale dozvěděl z médií. V následných veřejných reakcích některých ústavních činitelů byl pan poslanec Janda obhajován, že má v Poslanecké sněmovně právo říkat svůj názor. Já si to překládám tak, že občanům České republiky bylo sdělováno, že poslanci mají při výkonu své funkce právo o bezúhonných občanech beztrestně lhát.  

Co se nyní s oběma trestními oznámeními na Jandu bude dít?

Je to v rukou Mandátového a imunitního výboru Poslanecké sněmovny. Tam to snad nějak vyřeší. Trestní oznámení jsme nepodávali proto, aby poslanec Janda „trpěl někde v žaláři o chlebu a vodě“. Veřejně nás pomluvil, čímž odstartoval mediální pomlouvačnou kampaň namířenou proti svazu. Nemáme možnost jiné obrany.

Nicméně již dávno před tím se objevila kritika na adresu vedení ČSBS ohledně nehospodárného zacházení s finančními prostředky, nevhodné reprezentace a politizace od tehdejší předsedkyně kladenské okresní organizace ČSBS Gabriely Havlůjové. V roce 2016 byla ze svazu vyloučena. Není lepší proti kritice bojovat konstruktivní debatou než vyloučením kritika?

Více spolků vyloučilo ze svých řad své členy za porušování stanov, aniž by si toho média všimla. Mám třeba na mysli Československou obec legionářskou, která vyloučila opravdu dost svých členů. Ostatně to je vnitřní záležitostí každého spolku. Paní Havlůjová před vyloučením řešila vnitřní záležitosti ČSBS přes média a tím právě porušovala stanovy. Dost znevažovala dění ve svazu. Nicméně nejdříve byla vyzvána, aby se jedné člence ČSBS omluvila za to, že ji veřejně pomlouvala. Usnesl se na tom ústřední výbor svazu. Vzkázala, že se omlouvat nebude. Přesto se zúčastnila desátého sjezdu v roce 2016 a měla možnost přednést i s ostatními kritiky své výhrady. Výraznou většinou hlasů byly ale tyhle výhrady odmítnuty. Přesto pokračovala ve veřejném špinění ČSBS, takže nabyla jiná možnost než její vyloučení. Neodvolala se.

Sama ostatně pak v několika rozhovorech, pamatuju si třeba DVTV, veřejně přiznala, že hospodaření a účetnictví ČSBS bylo v pořádku. Také přiznala, že byla v menšině. Ostatně obojí přiznává i nyní. Takže vlastně šlo o to, že se jí nelíbilo, jak byly některé peníze utraceny. Jinými slovy, kdyby ty peníze byly utraceny tak, jak si přála, bylo by vše v pořádku. Na druhou stranu by zase nadávali jiní.

V rozhovoru pro Forum 24 uvedla: „Je pak neuvěřitelné, že jsem v městské hromadné dopravě potkávala zasloužilé bojovníky z východní i západní fronty druhé světové války, kteří ve svém vysokém věku museli využívat autobusy a vlaky, aby se dostali na pozvání místních organizací na pietní akty nebo schůze. A předseda Vodička dojel na akci svým luxusním vozem Škoda Superb, který byl ČSBS pořízen na operativní leasing“. Co vy na to?

Vozidlo, které používá ústřední výbor, získala už předchozí předsedkyně Anděla Dvořáková. Předseda Vodička pouze vyměnil auto za auto. Povolení k jeho používání dostal v roce 2011 od tehdejšího předsednictva, tehdy jsem ale ve vedení svazu nebyl. Používání služebního vozidla mu bylo mimo jiné umožněno pro operaci srdce, kterou absolvoval krátce po jeho zvolení a pro jeho těžkou artrózu dolních končetin. Vše bylo legální a v souladu se stanovami. A není pravda, že vůz nepůjčoval ostatním. Například tehdejší místopředseda ústředního výboru ČSBS Vranský jím byl převážen naprosto běžně. Kdokoliv se obrátil na předsedu ČSBS, že potřebuje převést válečného veterána, tak byl tímto vozidlem převezen. Kdyby brigádní generál Vranský ještě žil, tak by to potvrdil.

Mimochodem na jedné fotografii, která se proti předsedovi Vodičkovi v médiích používá, je brigádní generál Vranský, tehdy již jako místopředseda konkurenčního Spolku pro zachování odkazu českého odboje, v družném rozhovoru s předsedou ČSBS Vodičkou na mezinárodní konferenci evropských odbojových organizací FIR, která se konala v Praze a kterou spolu organizovali. V tomhle tedy nemá úplnou pravdu. Připouštím ale, že je možné, že viděla devadesátiletého odbojáře v městské hromadné dopravě. Nicméně někteří starší lidé jsou prostě hrdí na to, že se i ve svém pokročilém věku dostanou někam po vlastní ose a bez pomoci druhých. Tady bych mohl vzpomenout jiného dlouholetého bývalého místopředsedu ČSBS Antonína Štíchu.

Také v tom rozhovoru o udělování ocenění řekla: „Velice trapné a nedůstojné je, když například místní organizace ČSBS navrhne svého člena, kterému je již přes devadesát let a zasloužil se o svobodu naší země aktivní odbojovou činností za druhé světové války. A nakonec zaplatí ještě na vedení ÚV ČSBS tři sta korun, protože dle slov vedení nejsou finance na raznici a podobně. Ti lidé si toho ocenění už ani nemohou vážit“. Jak se k tomuhle postavíte?

Ocenění v podobě medailí nemohou být u žádného spolku vyráběny za státní dotace. To znamená ani u ČSBS. Nejsou to státní, ale spolkové medaile a jejich výroba je placena z členských příspěvků. Na jejich výrobě se vždy podílely všechny organizace ČSBS napříč Českou republikou. Předchozí systém spočíval v tom, že ústřední výbor čas od času oslovil své podřízené stupně, tedy okresní a oblastní organizace, aby přispěly částkou zhruba tisíc korun na obnovu raznice anebo výrobu nových medailí. Některé přispěly, některé ne. A často se pak stávalo, že nepřispívající organizace požadovaly přidělení nejvíce medailí. Proto byl v celosvazové diskusi přijat systém, na kterém se shodla většina okresních organizací.

A tento systém byl zakotven do směrnice, kterou schválil ústřední výbor ČSBS. Na úhradě obnovy raznice a výroby nových spolkových pamětních medailí ČSBS se tak jako dříve podílejí oblastní organizace ČSBS. Pokud tento současný systém někdo kritizuje, tak možná patřil nebo patří mezi ty organizace, které medaile žádaly, ale na jejich úhradě se nijak nepodílely. Stávající systém je mnohem spravedlivější, byl schválen a proto se podle něj chováme. Jednotlivé druhy medailí byly oceněny a oblastní organizace ten svůj podíl splácejí po jednotlivých medailích. Je to nazváno jako správní poplatek. Pokud medaili navrhne ústřední výbor, tak se to platí z jeho peněz.

ČSBS dostává šest milionů korun ze státního rozpočtu ročně. Už dlouho se o tom vedou ve vládě dohady, jestli dát, či nedat...

Víte, abychom byli korektní, stát údajně vydává na různé spolky a neziskové organizace sedmnáct miliard korun. Mám to z diskuse, kterou vedl s některými poslanci na České televizi Václav Moravec. Z té částky dostává ČSBS šest milionů korun. Tyto peníze se udělují podle žádosti, kterou rok dopředu obdrží Ministerstvo financí. A kdyby dotace z předchozího roku nebyla řádně vyúčtována, tak tu další následně Poslanecká sněmovna neschválí. Nedávno jeden náš horlivý člen stáhnul z internetových stránek Ministerstva financí vyúčtování těch dotací od roku 2011 a rozeslal to všem členům ústředního výboru ČSBS. Z přehledu jasně vyplývá, že ta vyúčtování byla vždy v pořádku. Nicméně například náklady na energii stále rostou, ale my dostáváme dotace stále stejné. Provoz ústředního domu ČSSB je prostě stále dražší.

Těch šest milionů korun není určeno pro osobní spotřebu několika lidí na ústředním výboru. Z té částky je hrazen provoz ústředního výboru a to není jenom provoz ústřední budovy ČSBS. Jde také o provoz tří stálých pamětních míst, jednání ústředního a výkonného výboru, jednání komisí ČSBS, organizaci ústředních pietních a vzpomínkových aktů, dotace pro tiskovinu Národní Osvobození, dotace pro činnost oblastních organizací ČSBS a tak dále. V této souvislosti bych chtěl i připomenout, protože se o tom moc nemluví, že  pro většinu oblastních organizací byl zajištěn internet a ústřední výbor to platí. Byly také nakoupeny počítače. Je třeba se o věci zajímat v celé jejich šíři a ne jenom vytrhávat jednotlivé záležitosti z celku.

Ostatně jedním z důvodů, proč snížit dotace pro ČSBS, je ubývání jeho členů. Prý jich máte oproti dřívějšku až o polovinu méně...

Opět poslanec Janda. Citoval ze zprávy, která byla předložena právě desátému sjezdu ČSBS. Uvádí se v ní, že v roce 2006 nás bylo málo přes deset tisíc, zato nyní zhruba čtyři a půl tisíce. A pan Janda to hned dával za vinu vedení v čele s předsedou Vodičkou. Nicméně je třeba doplnit, že se v té samé zprávě píše, že v letech 2012 až 2015 se úbytek výrazně snížil a většinou to bylo dáno úmrtími. Od roku 2008 do roku 2017 nám zemřelo zhruba čtyři a půl tisíce bratrů a sester, jak si mezi sebou říkáme. Takže i to je zavádějící.

Osobně jsem byl také svědkem jedné nepravdy. A to, když se na začátku loňského února po sociálních sítích péčí jiného Jakuba Jandy, toho z Evropských hodnot, rozneslo, že skupina českých kolaborantů slaví v Moskvě. Později se psalo i o přítomnosti na Krymu, což nekriticky převzaly weby EuroZprávy.cz, zmíněné Forum 24 a další. Ještě později se chytil druhého tvrzení i nynější místopředseda Senátu Milan Štěch, když obvinil Jaroslava Vodičku právě z návštěvy Krymu. Tehdy byla ale celá delegace, které jsem se účastnil, na oslavách pětasedmdesátiletého výročí vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě v dnešním Volgogradu. Bylo ostatně přirozené vzdát hold obětem, jejichž nadlidské úsilí znamenalo zvrat v druhé světové válce...

Ano, tam jsme se spolu my dva setkali vůbec poprvé. Milan Štěch se s vedením ČSBS dlouhou dobu přátelil, vycházeli jsme spolu dobře a najednou se proti předsedovi Vodičkovi vymezí takovouto lží. V televizním přenosu prohlásil, že Vodičku odsuzuje za návštěvu Krymu, kde se dokonce nechal vyfotografovat s ruskými okupačními vojsky. Tehdy byl Štěch ještě předsedou Senátu. I tohle samozřejmě silně poškodilo nejen předsedu, ale celý ČSBS.

Tento článek je uzamčen

Po kliknutí na tlačítko "odemknout" Vám zobrazíme odpovídající možnosti pro odemčení a případnému sdílení článku.

Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.

reklama

autor: Jan Rychetský

Mgr. Ivan Adamec byl položen dotaz

Souhlasíte s tím, že dopravní infrastruktura je páteří ekonomiky?

A co mě zajímá ze všeho nejvíc je, proč se u nás stavby nových úseků dálnic, ale i třeba opravy silnic tak vlečou? Je jedno, kdo je u vlády, ten problém trvá už roky. I třeba sousední Polsko je na tom líp a myslím, že jsou na tom líp min všechny státy EU nebo minimálně na tom není žádný hůř.

Odpověď na tento dotaz zajímá celkem čtenářů:


Tato diskuse je již dostupná pouze pro předplatitele.

Další články z rubriky

Pracovníci ČT mají „vedlejšáky“. Konečná má jasno, pro koho bokem ČT pracují

20:32 Pracovníci ČT mají „vedlejšáky“. Konečná má jasno, pro koho bokem ČT pracují

„Green Deal ještě neukázal svoje svaly,“ říká europoslankyně a předsedkyně KSČM Kateřina Konečná. Ml…