V rámci volby ombudsmana na místo Anny Šabatové hnutí Trikolóra navrhlo celý úřad zrušit. V tom se shodujete například s poslancem Jaroslavem Bžochem z hnutí ANO. Co vás k návrhu vede? Proč není ombudsman potřeba?
Úřad veřejného ochránce práv původně vznikl jako malá instituce, která tu měla být pro lidi a proti úřednímu šimlovi. Anna Šabatová z něj udělala velký byrokratický moloch, který neslouží lidem, nýbrž nejrůznějším politickým neziskovkám a levičáckým aktivistům. Ředitelka Ivanka Kohoutová, kterou Šabatová a spol. roky vláčeli a vláčejí po soudech, by mohla vyprávět. Nebo jinak. Copak úkolem ombudsmana je nasazovat volavky? Takový úřad je jen ke zlosti a zcela se míjí se svým původním posláním.
Domníváte se, že pro tento návrh naleznete dostatečnou podporu? Zatím to tak nevypadá…
Přesto je dobře, že náš návrh zazněl. Konečným soudcem nejsou poslanci, nýbrž občané. Je na nich, aby si sami udělali názor a závěr, zdali instituci, která je po šesti letech šafářování Anny Šabatové nevratně zdeformovaná, k něčemu potřebujeme.
Kolem průzkumů a hnutí Trikolóra se hodně diskutuje. Trikolóra vykazuje skoky, z pětiprocentní hranice na 0,5 nebo až na sedm – podle agentury Phoenix Research a SANEP – které Trikolóra uvádí. Proč věřit agenturám, které nepatří do sdružení? Nebo naopak, proč jim nevěřit? A proč Trikolóra věří jiným?
Odpovídala jsem na to už mnohokrát. Nejsou důležitá jednotlivá čísla, podstatný je trend. A vezmeme-li trend a průměr z nejrůznějších průzkumů všech agentur, Trikolóra pomalu, ale jistě roste. Nezkoumám, která agentura patří nebo nepatří do nějakého sdružení. Koneckonců pěkná čísla nám naměřili i výzkumníci, kteří pracují pro Českou televizi, přičemž Trikolóra opravdu není zrovna miláčkem naší veřejnoprávní televize.
Čemu přisuzujete přibývající kritiku a tlak na výzkumné agentury ze strany politiků, o kterém výše postavení mluví? Nespokojenosti s výsledky? Snaze ovlivnit voliče? Nebo je kritika důsledkem „špatné služby“?
Lidé, kteří se hlouběji zajímají o politiku, si především pamatují úlety některých agentur, i těch údajně renomovaných. Občas to prostě bývá tak, že průzkumy nejsou o tom, jak to je, ale jak by si někdo přál, aby to bylo. Mají ovlivnit voliče. Čarováním s čísly se tomu dá pomoci. Tyhle volte, jsou nadějní. Tyhle nevolte, nemají šanci. Hodně také záleží na metodice průzkumu.
Fotogalerie: - Květiny pro Koněva
Dlouhá léta jste byla členkou ODS. Co pro vás znamená odchod předsedy Senátu Jaroslava Kubery (ODS)?
ODS se v posledních letech hodně změnila, protože opouští ideje a principy, na kterých byla založena. Mrzelo mě, že odcházeli další a další členové, častokrát právě ti zakládající. Dlouho jsem věřila, že tenhle trend se dá změnit zevnitř. Jaroslav Kubera byl jedním z mála, kteří drželi její původní linii. Jeho předčasný odchod je velká ztráta. Ne pro ODS v jejím dnešním směřování, ale pro českou politiku.
Za co jste si ho vážila nejvíce? A v čem jste s ním například nesouhlasila?
Kubera nikdy nešel s hlavním proudem. Vždy byl originální, zároveň však vtipný a v tom nejlepším slova smyslu lidový. Právě proto ho lidé měli rádi. Dokonce i politici z jiných stran. V čem jsem s ním nesouhlasila? Vlastně mě nic zásadního nenapadá. V poslední době snad jen v tom, že svým osobním kouzlem zaštiťoval směr strany, se kterým se asi ani moc neztotožňoval.
Psali jsme:
Kubera s chutí vždy opakoval, že sociální sítě ke kampani nepotřebuje. Tvrdil, že nejzákladnější je přímý kontakt s lidmi, a tak vyhrál všechny volby. Trikolóra teď sama jezdí po Čechách a oslovuje voliče. Dá se tedy říci, že s Kuberou souhlasí? Měl pravdu?
Ignorovat sociální sítě můžete, když jste Kubera. Když jste tak moc originální a svérázný člověk. Ale svět se změnil, sociální sítě jsou jeho nedílnou součástí, takže je nelze pominout. To ovšem nic nemění na faktu, že osobní kontakt s lidmi, s voliči, nic nenahradí. Takže právě proto s Václavem i my poctivě obrážíme republiku, proto v rámci naší Trikolóra tour absolvujeme desítky, vlastně spíš stovky setkání ve všech koutech naší země. Proto jezdíme i tam, kde živého politika ještě nikdy neviděli. Je to sice namáhavé a časově náročné, ale myslím, že lidé tuhle poctivost ocení. Koneckonců jsem i já v roce 2017 sázela především na kontaktní kampaň a projela celý Olomoucký kraj, abych se setkávala s lidmi, znala jejich radosti i trable a poznávala specifika a problémy jednotlivých oblastí kraje.
Jistě jste viděla proslov Kubery na kongresu ODS, ale i jeho projev novoroční. Co z nich bychom si měli pamatovat? Jaké poselství nám zanechal?
Kubera jasně pojmenoval nebezpečí spojená se ztrátou našich nejrůznějších svobod, svobody slova na prvním místě. Nebál se rovněž bez obalu vystupovat proti klimatickému šílenství. Kéž by takových, skoro se mi chce říct normálních, politiků bylo víc.
Jak byste řešila vztahy s Čínou vy? Počínaje smlouvou Prahy o sesterské spolupráci, onou problematickou částí v ní o jednotné Číně, až po přístup hlavy státu?
Od toho, abych řešila naše vztahy Čínou, ale nejen s ní, tu opravu nejsem já. Od toho je tu prezident, vláda a parlament. Naše mezinárodní vztahy mají být pokud možno standardní, zcela jistě nemáme být papežštější než papež, což ale bohužel často jsme. A zatímco my si hrajeme na morální maják světa, Merkelová, Macron a mnozí další v Číně vesele domlouvají obchody. Každopádně platí, že naše vztahy s Čínou nemá řešit infantilní primátor, kterému ubohé zahraničněpolitické exhibice slouží pouze k vlastnímu zviditelnění. Ekonomické i jiné škody, které samolibý pražský Hřib napáchal, jsou velké. Problém je, že za jeho hloupost platí jiní, symfonici, podnikatelé, zaměstnanci.
Prezident Miloš Zeman evidentně změnil svůj postoj, protože Čína neprovedla slibované investice. Je to pochopitelné?
Nemyslím, že prezident Zeman změnil svůj názor na to, že máme s Čínou, již brzy největší ekonomikou světa, čile obchodovat. Spíš za tím vidím rozčarování, že to nejde tak, jak si představoval. Ale ono se vlastně není co divit, když jiní do soukolí tak usilovně sypou písek.
Chystá se sloučení dvou ministerstev. Je to dobrý nápad? Jak ho srovnat s tím, že státní aparát jinak stále roste?
To je jen taková populistická vějička. Ostatně žádné sloučení se nekoná. Tím, že jeden ministr řídí dvě ministerstva, byrokratický Otesánek nijak nezhubne.
Jakou největší chybu vidíte v rozpočtu na letošní rok? Co nejvíce vadí vám, kde byste si přála změnu?
Deficitní rozpočet v době ekonomického růstu je zločin. Tečka.
Jak se podle vás daří vládě plnit slib o nezvyšování daní?
Nedaří. Ale nejde jenom o daně. Stát, respektive vláda, tahá lidem peníze z kapes i jinými způsoby. Socialisté to tak dělají vždycky, odírají všechny, aby vybraným mohli rozdávat. Ale ono to nejde do nekonečna. Dovolím si citovat Margaret Thatcherovou: problém se socialismem spočívá v tom, že ani peněženky těch druhých nejsou bezedné.
Objevuje se hypotetická otázka. Vím, že volby ještě nebyly, ale myslím, že otázka dává logiku – určitě jste o tom mluvili či uvažovali. Byla by Trikolóra ochotna spolupracovat ve vládní koalici s hnutím ANO? Proč ano, či ne?
Víte, ono platí, co kdysi řekl Václav Klaus mladší: smyslem politiky je vládnout, ne být svatý. Ale chcete po mně účet bez hostinského. Do voleb jdeme proto, abychom sami získali co nejvíc, a mohli tak realizovat co nejvíc ze svého programu, což, jak jistě uznáte, jde určitě mnohem líp ve vládě než v opozici. Ale jestli a s kým to bude, a hlavně s jakou silou, to se opravdu uvidí až po volbách.
Fotogalerie: - Čínské švadlenky
Evropský parlament už nemůže mít vlaječky na stolech. Politici států by je neměli používat. Jeden z pokynů Bruselu. K čemu je to dobré? A jak tento pokyn čtete?
Původně jsem chtěla odpovědět, že k ničemu. Ale k něčemu to přece jenom dobré je. Evropský parlament je na dobré cestě, jak Evropskou unii v očích lidí ještě více zdiskreditovat. Zákaz jako takový není to hlavní. Naprosto šílená je jeho forma, arogance a dehonestace národních symbolů na úroveň, která tak silně připomíná povýšenost sovětských papalášů. Vstoupili jsme do Evropské unie jako suverénní země, nevzdali jsme se svobody a sebeurčení pro pohodlné, ale nectné otroctví...
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
