Mafián mě pohostil a vysvětlil, že je normální podnikatel a lidé mu závidí. Český spisovatel, kterému ruší jeho akce, promlouvá o naší společnosti

10.04.2017 10:10

ROZHOVOR Drsným příběhem podle skutečné události přibližuje spisovatel Jan Žáček prostředí vazeb mezi organizovaným zločinem, policisty, právníky a státními zástupci. Kniha Zelená mafie je završením jeho volné myšlenkové trilogie, kterou spojuje zoufalý stav naší společnosti a vyprávění o absolutní bezmoci slušných lidí s tím cokoliv udělat. Tragédií této země ale podle něj nejsou ani ODS nebo ČSSD, které se tu už více než čtvrtstoletí střídají u moci, ale komunisté napříč všemi našimi stranami a ti, kteří byli jako komunisté, tedy zločinci, vychováni.

Mafián mě pohostil a vysvětlil, že je normální podnikatel a lidé mu závidí. Český spisovatel, kterému ruší jeho akce, promlouvá o naší společnosti
Foto: Archiv JŽ
Popisek: Spisovatel Jan Žáček

Jaké byly okolnosti vzniku vaší knihy Zelená mafie?                                 

Natáčel jsem dokumentární film v rámci cyklu ČT „Nedej se“ o lidech, kteří nařezávají v lesích stromy. Točil jsem s hajným, který se třásl a neodpověděl mi na jedinou otázku. Jeho žena mě prosila, abych ho nechal být. Policista, který případ vyšetřoval, mi pak – mimo záznam – vypověděl, co se hajnému stalo. Přistihl v lese tři muže, kteří nařezávali stromy. Jako poctivý člověk a státní zaměstnanec jim řekl, aby toho nechali a ukázali mu občanky. Dostal několik ran pěstí, srazili ho k zemi, kopali do něj, jejich šéf zapnul motorovou pilu a přiložil mu ji ke krku s tím, že jestli je ještě jednou bude otravovat, zabijí jeho, jeho ženu i jeho děti. Hajný odešel na policii podat trestní oznámení. Vyšetřovatel ho varoval a řekl mu, jak to dopadne. Oni jsou tři, on je jeden. To jsou tři svědectví proti jednomu. On měl, jako hajný, pušku. Dopadne to tak, že se prokáže, že je napadl se zbraní v ruce a půjde sedět. Co bude s jeho ženou a dětmi, to se neodvažuje předpokládat. Hajný trestní oznámení nepodal a od té doby se bál chodit do lesa. Můj příběh ale pokračuje, sleduje politiky, kteří vytvářejí zákony a jejich novely na míru zločincům, například o přestupcích při kácení stromů, které nelze slučovat za určitých okolností a udělat z nich trestný čin, úplatné soudce, státní zástupce, policisty... Je ten příběh, tak jak je psaný dál, fikce? To nechám na čtenářích.

Kniha tedy líčí skutečný příběh šumavského lesníka a jeho boj s organizovanou skupinou, která nelegálně těží dřevo v jeho revíru. Neměly by se ho spíše chopit orgány činné v trestním řízení, než aby se ho chopil spisovatel?           

To by bylo hezké, kdyby se ho chopily. Jenže... Policisté se dělí na dvě části. Alespoň, jak jsem je poznal já. Na ty slušné, kteří mají dost často strach o svůj život, když už se tedy dostanou k vyšetřování čehosi závažného, a na ty druhé. Policista, který mi tenhle případ vykládal – nebo jeho podstatnou reálnou část – patřil k těm slušným a měl strach. Ptal jsem se ho, proč nezatkne vůdce tzv. nařezávačů stromů? Nařezávači jsou ti, kteří naříznou strom, poškodí ho a donutí tak patřičné úřady vydat rozhodnutí – povolení kácení – stromy by mohly jinak spadnout, někoho zranit nebo být napadeny škůdci. Dozvěděl jsem se, že ten člověk má snížený práh vnímání bolesti, že má obrovskou sílu a že by ho jistě posléze napadl a on věděl, že by na něj fyzicky neměl. Ostatně, jednou toho muže prý zatkla jihočeská zásahovka, několik jich zranil, odvezla ho do Budějovic, kde byl vyslechnut a následně propuštěn. Kancelář, kde byl uložen jeho spis, té noci prý vyhořela. Ptal jsem se ho, proč nezatkne šéfy lesní mafie? Jenom se smutně smál. Ti lidé mají vynikající právníky. Kromě toho spolupracují s řadou velmi vlivných lidí ve státní správě. Mají své výplatní listiny. A on nechce přijít o zaměstnání.

Když ne od hlavního hrdiny, tak od koho jste čerpal informace pro psaní a s jakou odezvou jste se setkával při jejich získávání?               

Od vyšetřujícího policisty, od lidí z odborů životního prostředí místních městských úřadů, od jednoho z malých mafiánů, který souhlasil s rozhovorem. Od hlavního hrdiny jsem se nedozvěděl nic. Tedy, pokud pominu jeho strach a strach jeho ženy, který na nich byl jasně patrný. Odezva? Kromě mafiána nikdo nechtěl mluvit otevřeně do kamery.

Vy jste natáčel s mafiánem?

To bylo takové humorné... Policie nás varovala. Také jsme jeli natáčet až pozdě večer. Dřív ten člověk neměl čas. Spřátelený policista ležel se zbraní v ruce na podlaze našeho auta, byli jsme ve spojení telefonem. Mafián a jeho žena nás pohostili, pán nám vysvětlil, že je normální podnikatel a lidé mu závidí.

V čem se liší vaše literární zpracování od skutečnosti, kterou vám jednotliví aktéři převyprávěli?                                          

Právě v tom, že moji hrdinové, ač se také bojí, nemohou nechat vyhrát darebáky. Bohužel, za to pak ale nesou tragické následky. Myslím, že člověk by neměl nechat pořád vyhrávat lumpy tak, jak se to v naší zemi stále děje.

V upoutávce je uvedeno, že kniha zavádí čtenáře do prostředí vazeb mezi organizovaným zločinem, policisty, právníky a státními zástupci. Čelil jste nějakým nepříjemnostem či výhrůžkám z tohoto prostředí, nebo tou největší byly komplikace při organizaci křtu knihy?                                               

Výhrůžkám jsem čelil, stejně jako můj právník, spíše v souvislosti s mou dávnou knihou – Džordžíno, politický buldozer. Nebo s jinou – Hradu smrt nevadí. Ale na to už se – raději – nepamatuji. Pokud jde o Zelenou mafii, dělo se okolo ní cosi zatím pouze v souvislosti se křty. Luxor nabídl Olympii dva termíny na dva křty. Dvou knih. Ten můj – bez zdůvodnění – zrušil. Posléze jsem se bokem doslechl, že jim jde o paritu a že přece nemůže mít jedno nakladatelství dva křty krátce za sebou. Proč ale Olympii ty dva termíny nabídli? Posléze měl být křest u Dobrovského. I tam byl zrušen bez vysvětlení. Připomíná mi to trochu situaci s mou knihou Zběsilá bezmoc. Nakladatelství Fragment tehdy odmítlo – zničehonic – dělat křest, kmotrem měl být Ivan Langer. Od doktora Langera odmítli i předmluvu ke knize. Když jsem chtěl knihu v knihkupectvích sehnat, zjistil jsem, že ji nemají na regálech, ale pouze na vyžádání. Zběsilá bezmoc, Nenávist a Zelená mafie, to je jakási volná – myšlenková trilogie. Spojuje ji zoufalý stav naší společnosti a pravdivé vyprávění o absolutní bezmoci slušných lidí s tím cokoliv udělat.

Když jste pracoval na takovém tématu, tak si asi moc iluzí o policii a justici u nás dělat nemůžete. Myslíte si, že je reálná naděje stav zlepšit, nebo je situace stejná, ať je u moci kterákoli politická garnitura?

Obávám se, že ta naděje není. Alespoň ne v dohledné době. To by se muselo změnit cosi velice zásadního ve vnímání a přístupu našich občanů k zemi a k politice. Nesmělo by to být tak, že do politiky jdou pouze dva typy lidí: ti, kteří se neuplatnili ve svých profesích a ti, kteří se v politice rozhodli obohatit se.

Čtvrtstoletí se o vládu nad zemí přetahovali občanští a sociální demokraté. Ti první už se zařadili spíše mezi menší strany, na ty druhé to nejspíš čeká po podzimních volbách. Jsou tyto dvě strany viníkem toho, v jakém stavu jsou nejen zmiňovaná policie a justice, ale celá společnost?                                                                            

Neřekl bych. To nelze přičítat stranám. Ono to už začalo po listopadu 89. Budu personifikovat a řeknu, že Václav Havel – ale myslím tím, celou tu tzv. skupinu „něžných“ vítězů – vzal do vrcholné politiky exkomunisty. Logicky, většina chartistů byli komunisté. A ti tam zůstali dodnes. Celé vedení tohoto státu je jimi prolezlé. Tvrdím, že komunisté byli, jsou a zůstanou zločinci. Pan Stránský kdesi napsal – parafrázuji – že komunismus je neléčitelná nemoc. Hluboce s ním souhlasím. Ne ODS, ne ČSSD, ale komunisté napříč všemi našimi stranami jsou tragédií této země. Komunisté a ti, kteří byli jako komunisté, tedy zločinci, vychováni.

Vidíte v Česku nějakou politickou sílu, o níž by se před volbami dalo uvažovat, že nepojede ve vyjetých kolejích, ale že jí půjde na rozdíl od předchozích garnitur o zájmy co nejširšího počtu lidí, a ne jen o úzké stranické zájmy a zájmy na politiky navázaných podnikatelských a jiných struktur?                

Nezlobte se, ale nevidím. Tedy aspoň ne mezi těmi, kteří mají reálně šanci dostat se do Parlamentu. Jsou některé malé strany, které působí sympaticky, ale co já vím, zda se s nimi nestane to samé, co se stalo s Věcmi veřejnými, ODA, Unií svobody? Pokud by se tedy staly parlamentními. Takže je raději ani nebudu jmenovat.

Soudě podle předvolebních průzkumů, lidé si spojují naděje do budoucna s předsedou hnutí ANO Andrejem Babišem. Jsou ta očekávání reálná, a není tato podpora především důsledkem zavržení tradičních politických stran, které v minulosti zklamaly na celé čáře?                                         

Podle mého názoru jsou ta očekávání naprosto nereálná. Už proto, že pan Babiš býval členem zločinecké KSČ. Ale nejenom to, s tím pánem je spojena řada problémů a podezření... Ve vyspělé demokracii by politik obviněný z tolika nepravostí dávno rezignoval a pokusil by se očistit. Inu, nejsme vyspělá demokracie. Což je patrné i na dalších politicích. Navíc, zcela zásadní opatření, s nímž pan Babiš spojil své bytí a nebytí v politice – EET – uškodilo malým a středním podnikatelům, stejně tak jako koncovým uživatelům služeb, jimž se všechno zdražilo. Nehledě na to, že EET zdá se býti prodělečná i pro stát. Jistěže ale je podpora pana Babiše spojena s nespokojeností s tradičními politickými stranami. Ale již jsem mluvil o tom, kdo jsou naši dnešní politici, čili se nelze divit, že lidé hledají kohokoliv, kdo jim dá aspoň koblihu a hodně jim toho naslibuje.

Co by mělo být pro voliče hlavními tématy při rozhodování mezi kandidujícími stranami, a čekáte v nabídce něco víc než jen prázdná hesla?                                                                             

V nabídce čekám prázdná, populistická hesla, řadu slibů, na něž politici vteřinu po skončení voleb zapomenou a snahu zalíbit se především „prostším“ voličům, kteří těm heslům a slibům uvěří. Hlavní témata pro voliče, no je rozdíl mezi „mělo být“ a „bude“. Bude opravdu cokoliv, co voliči chtějí slyšet. I kdyby to měl být sebevětší nesmysl. Věřím, že naši politici by svým voličům klidně slíbili, že budeme mít moře, jen když je zvolí. Naše společnost má řadu zásadních problémů – témat, která by se měla řešit. Např. absolutní nevymahatelnost práva, porušování zákonů bez jakéhokoliv postihu – viz autorského zákona nebo trestního zákona č. 140/1961 Sb. Dále nerespektování rozhodnutí soudu ze strany vrcholných představitelů státu. Kličkování našich představitelů v souvislosti s nařízeními EU – snaha vyhovět našim občanům i EU – čehož výsledkem je další a další potlačování národních zájmů Čechů.

Ing. Miloš Zeman

  • BPP
  • První přímo zvolený prezident ČR
  • prezident České republiky

Po podzimních parlamentních volbách nás začátkem příštího roku čeká přímá prezidentská volba. Už více než čtyři roky je hlavou státu Miloš Zeman, který byl takřka celou dobu terčem až nenávistných útoků svých odpůrců. Zaslouženě, nezaslouženě?

Miloš Zeman byl členem zločinecké KSČ. Jak sám konstatoval, mnohokrát se v politice mýlil a přivedl do ní řadu lidí, kteří této zemi uškodili. Ve svých „omylech“ pokračuje i nadále, jak je patrné ze sestavy zaměstnanců na Hradě. Kromě toho, je to právě ten člověk, který není schopen uznat rozhodnutí soudu a podřídit se mu. Není schopen uznání vlastních omylů, souvisejících možná s jeho slábnoucí pamětí, snad s nějakou nemocí. Na to toto téma by asi zasvěceněji mluvil pan profesor Höschl. Osobně se mi nechce věřit například tomu, co nedávno řekl pan Kalousek o úchylných starcích. Spíše bych řekl, že se prezident opět mýlil ve výběru svých spolupracovníků a opět za to odmítá přijmout zodpovědnost.

Vkládáte tedy naděje do Jiřího Drahoše nebo Michala Horáčka, kteří jsou sice veřejnosti předkládáni jako nejvážnější možní vyzyvatelé stávajícího prezidenta, ale až do ohlášení jejich kandidatury nikdo neměl ani ponětí o jediném jejich politickém postoji? V čem by zvolení některého z nich mohlo být přínosem pro tuto zemi?

Pokud bude Miloš Zeman kandidovat, jejich zvolení by nepřineslo nic. Protože nebudou zvoleni. Za stávající situace může Zemana porazit snad jedině Jarda Jágr, kdyby už nehrál v NHL. Lidé jsou nepoučitelní a opravdu v Česku volí toho, kdo jim říká to, co chtějí slyšet. Osobně se ale domnívám, že jsou mnohem zajímavější kandidáti na prezidenta než všichni tři jmenovaní. Ti ovšem nekandidují. Měl bych velice rád prezidentem člověka slušného, který uspěl ve svém oboru a kterého si všichni mohou vážit. Zároveň člověka s jasnými politickými i lidskými názory. Profesor Jan Pirk nebo profesor Vladimír Beneš jsou pro mne takovými osobnostmi.

Myslíte si, že vzhledem k pravomocem prezidenta je důležitý jeho postoj k takovým otázkám, jako je například migrace, nebo jde spíše o to, aby v čele státu byl člověk, který vypadá seriózně, volí diplomatická vyjádření a je reprezentantem, nikoli zastáncem, občanů České republiky?                               

Prezident by rozhodně měl obhajovat zájmy občanů země. V rámci svých pravomocí, v rámci úcty, kterou k němu občané chovají. A měl by být diplomatem, moudrým člověkem, který jde za svým a za naším. Především za naším. Protože pro Čechy jsou a logicky musejí být těmi nejdůležitějšími Češi. Ano, mne zajímá má žena, můj domov, moji přátelé. To je to nejpodstatnější.

Dovolím si maličký odskok. Kdysi jsem působil jako režisér v rozhlase a poznal jsem všechny možné typy režisérů. Ty, kteří herce a členy štábu uráželi, ponižovali, křičeli na ně, ubližovali jim, aby si získali respekt a mohli naplnit svou představu o výsledku díla. A potom jsem poznal pana režiséra Melče. Byl to zvláštní člověk. Dobrota či lidskost sama. Přitom nesmírně vzdělaný, sečtělý, moudrý. Nezvyšoval hlas, neubližoval, jeho spolupracovníci k němu přicházeli jako do chrámu. Nikdo by se neodvážil přijít nepřipraven, on dostal všechny do stavu, že ten rozhlas dělali, tak jako on, s láskou.

Přál bych si mít prezidentem osobnost tohoto typu. Člověka, před nímž bych bez řečí smeknul a věděl bych, že to, co on činí, správně a pro nás všechny činí.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Jiří Hroník

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

19:59 Milion chvilek? Netolerance, pohrdání volbami. A generál Pavel jako nástupce Havla... Docent Ševčík se obává o svobodu

30 LET OD LISTOPADU 89 „Studentské demonstrace urychlily nevyhnutelný pád starého režimu,“ říká prod…