Máme informace, že ruské letadlo vůbec nevstoupilo na území Turecka. USA hovoří o demokracii, ale je to jinak, řekl PL chargé d'affaires Sýrie v ČR. A též se velmi rozesmál

Co říkáte sestřelení ruského letadla, které se zřítilo v Sýrii, Tureckem?

Sestřelení ruského letadla Tureckem je především porušení svrchovanosti Sýrie a zároveň odhaluje špinavou roli režimu tureckého prezidenta Erdogana, který podporuje neslýchaným způsobem teroristické organizace v Sýrii v čele s takzvaným Islámským státem.

Důvěryhodné informace, které mají syrské zainteresované strany, dokazují, že ruské letadlo se nacházelo v syrském vzdušném prostoru. Dopadlo na syrské území a vůbec nevstoupilo do vzdušného prostoru Turecka. Proto považujeme tento čin za provokaci a nestal se náhodou.

Je známo, že ruské nálety způsobily velké škody teroristickým skupinám v Sýrii v čele s takzvaným Islámským státem. V posledních dnech zničily dokonce více než tisíc cisteren, které převážely syrskou ukradenou naftu do Turecka spolu s naftovým zařízením, což vyvolalo hněv Erdogana. Podle jistých informací je právě jeho syn zapojen do nelegálního obchodu s kradenou syrskou naftou.

Jaký je váš komentář k teroristickým útokům v Paříži? Pokud jsem zaznamenal správně, tak syrský prezident Asad naznačil, že Francie si za to trochu může i sama...

Prezident Asad prezentoval názor většiny obyvatel Sýrie tím, že vyjádřil lítost a smutek z utrpení francouzských občanů. Ale bohužel ti civilisté, kteří padli ve Francii nyní i před tím, byli zabiti kvůli chybám politiky francouzské vlády vůči Sýrii a Blízkému východu obecně. Minulý týden se objevila zpráva, že bývalý šéf francouzské vojenské tajné služby přiznal, že Damašek nabízel francouzské vládě jména těch teroristů, kteří přijeli z Francie bojovat do Sýrie na straně Islámského státu a jiných teroristických organizací. Syrská vláda upozornila vládu Francie, že mnoho z těch mladých občanů Francie, kteří bojovali v Sýrii za Islámský stát, by se mohlo do Francie vrátit a spáchat hrůzné teroristické činy a atentáty. Bohužel bývalý francouzský premiér Fillon odmítl nabídku Sýrie na předání jmen těch teroristů. Toto neříkáme jenom my, to prosím řekl bývalý šéf francouzské vojenské tajné služby.

My jsme od začátku krize v Sýrii varovali Západ, že to, co se děje v Sýrii, je válka s terorismem. Ale bohužel některé evropské státy se spojily s určitými blízkovýchodními mocnostmi i s USA, aby prakticky svrhly syrskou vládu. Bohužel některým vůdcům západních států, konkrétně prezidentu Francie Francoisi Hollandeovi a britskému premiérovi Cameronovi jde jenom o peníze, ropu, lukrativní kontrakty a ovládnutí ekonomiky jiných států. Před několika dny Saúdská Arábie s Francií podepsala smlouvu o nákupu zbraní za 12 miliard eur. Proto nemohou přiznat, jaké jsou jejich skutečné cíle a koho podporují. A v evropských zemích kvůli politice těchto evropských politiků umírají nevinní lidé. Pokud nedojde ke změně politiky Francie a dalších zemí vůči syrské krizi a vůči otázce terorismu, tak lze očekávat, že další teroristické útoky proběhnou v Belgii, Německu, Velké Británii a dalších evropských zemích. Jistě jste si všiml, že po teroristických útocích v Paříži francouzský prezident Francoise Hollande náhle změnil postoj k zásahu Ruska v Sýrii proti teroristickým skupinám. A 26. listopadu se dokonce prezident Hollande v Moskvě setkat s ruským prezidentem Vladimirem Putinem.

Co říkáte tomu, že summit EU, který se před časem konal, označil režim prezidenta Bašára Asada odpovědným za statisíce mrtvých v syrské občanské válce? A jaký máte komentář k tomu, že některé evropské země označují vládu Bašára Asada za nedemokratickou či diktátorskou?

Evropskou politiku sleduji již delší dobu a mrzí mě, že v ní vidím falešné a nepravdivé postoje. Některé státy EU jsou s naší vládou ve stálém kontaktu přímo nebo nepřímo a říkají nám otevřeně, že si myslí, že v Sýrii nešlo v žádném případě o demokratickou revoluci, ale dodávají, že bohužel toho nemohou moc v rámci EU udělat, protože monopol na politická rozhodnutí Evropské unie mají prakticky jen velké státy jako Německo, Francie či Velká Británie. Proto chci zdůraznit, že to, co se děje v Sýrii, není občanská válka. Jednotlivé náboženské či etnické komunity neválčí proti sobě, neválčí proti sobě například křesťanská či muslimská komunita. Syrská armáda, která prakticky pět let bojuje za celý svět proti terorismu a radikálním islamistickým takfiristům, je většinou tvořena vojáky sunnitského vyznání. Sunnitský islám je většinové náboženství v Sýrii.

Největší odpovědnost za válku v Sýrii nesou regionální mocnosti jako Turecko, Saúdská Arábie, Katar a podobně společně s některými západními zeměmi jako Francie a Velká Británie. Tyto země nebojují proti Sýrii kvůli tomu, že by chtěli vyvézt demokracii, jak sami tvrdí, ale cílem těchto zemí, které stojí za válkou nejenom v Sýrii, ale i v dalších sekulárních arabských republikách, je svrhnout režimy v těchto zemích a dostat do vlády v těchto zemích Muslimské bratrstvo. Tyto státy sázely na ozbrojené islámské radikální skupiny za účelem svrhnutí syrské vlády. Cílem je založit menší státečky v rámci současných zemí a ty by měly náboženský, nikoli sekulární charakter. Podobně jako židovský stát v Izraeli na základě náboženství. Kdyby se to stalo, tak to dává Izraeli rámec, aby vyhodil Palestince z Izraele s odůvodněním, že jde o židovský stát a že v něm nemají existovat příslušníci jiných náboženství. To, co se děje, je realizace projektu amerických neokonzervativců od roku 2001.

Jakého projektu?

Cílem tohoto projektu je přetvořit a vytvořit nové uspořádání Blízkého východu a rozdělit tuto oblast do menších států než nyní, které by byly založeny na náboženských a kmenových základech a mezi nimiž by bylo nepřátelství, čímž by krize pokračovala desítky let. Cílem je, aby v té oblasti vládl chaos. Američané a další západní státy by tím ovládly trh ropy a plynu a kupovaly by to za nejnižší ceny a zároveň by pokračovaly v prodeji zbraní těmto státům, aby válčily mezi sebou. Ekonomiky malých států by tak byly závislé na USA a západních státech. Tento projet „konstruktivního chaosu“ byl předložen pod názvem Nový Blízký východ Dickem Cheneyem, Condoleezou Riceovou a Georgem Bushem a jinými. Pod záminkou šíření demokracie chtěli realizovat tento projekt. Oni hovoří o šíření demokracie, přitom víme, že podpořili a podporují nejkrutější a nejreakčnější režimy na světě.

Ve Vídni došlo k nějaké dohodě o budoucnosti Sýrie. Mají tam proběhnout volby. Lze předjímat, jak to proběhne? Lze volby ve válkou zmítané zemi vůbec zajistit? Bude Bašár Asad kandidovat znovu na post prezidenta?

Je třeba zdůraznit, že syrský lid je tím jediným, kdo rozhodne o svém osudu a rozhodne, kdo ho povede. Některé státy, které se zúčastnily posledních jednání ve Vídni, možná měly dobré úmysly vůči Sýrii, některé rozhodně dobré úmysly neměly, ale každopádně my v Sýrii nechceme připustit, aby někdo hovořil do vnitřních záležitostí Sýrie. Nevměšování se do vnitřních záležitostí suverénních států je jedním z hlavních principů OSN. Syrský lid by měl rozhodnout, zda Bašár Asad zůstane syrským prezidentem na další dobu, nebo zda by neměl zůstat. Nenecháme se od států, které každý den porušují lidská práva, nemají žádné demokratické hodnoty, jako Saúdská Arábie, Turecko a podobně, poučovat, jak máme spravovat věci v naší vlasti. My v Sýrii nedokážeme pochopit, jak si může stát jako Saúdská Arábie, která prakticky neví nic o demokracii, neprobíhají tam volby, existuje tam obrovská diskriminace žen, zatýkání a popravování členů opozice, dovolit diktovat Sýrii, kdo by ji měl vést. Tyto státy válčí proti sekulárním státům a považují vyznavače jiných náboženství za nevěřící („káfir“). Jak nás takové státy můžou naučit demokracii?

Pan prezident Asad vícekrát řekl, že na té funkci nelpí a když syrský lid řekne, aby odešel, tak odejde, a když řekne, že by měl pokračovat, tak zůstane. Kdybychom chtěli teď zorganizovat volby v Sýrii, měly by být splněny dvě podmínky. První je osvobození oblastí, které jsou nyní pod kontrolou Islámského státu či jiných teroristických skupin. Tyto organizace bohužel stále kontrolují velkou část území Sýrie. Tyto skupiny rozhodně nepovolí, aby se uspořádaly volby v oblastech pod jejich kontrolou. Ty skupiny neuznávají princip státu. Druhou podmínkou je, aby byla zajištěna bezpečnost pro voliče. Samozřejmě, že nemohou jít volit, když by na ně padaly rakety a střely. Takže logickou cestou je porazit teroristy či je výrazně oslabit, a tím vytvořit podmínky pro uspořádání voleb. Mohu vám potvrdit, že jediná osoba, která je schopna porazit terorismus a vrátit stabilitu Sýrii, je prezident Bašár Asad, protože většina Syřanů a syrská armáda mu věří a stojí za ním.

V Evropě se hovoří o takzvané syrské demokratické opozici. Jaký na ni máte názor?

Demokratická? Tak to je špatný vtip. V Sýrii se nachází národní politická opozice. Dále je pak opozice v zahraničí, většina z ní je tvořena osobami, které jsou v Sýrii neznámé. Tito dostávají pokyny od států, ve kterých žijí, dostávají od nich miliony dolarů a jejich rozhodnutí podléhají tajné službě těchto států. A pak je tam opozice ozbrojená. Jak můžeme někoho označit za „umírněné“, když terorizuje civilní obyvatelstvo, ničí soukromý a veřejný majetek a zabíjí nevinné? Spojené státy prakticky pomáhají teroristickým organizacím jako Islámský stát nebo Fronta an-Nusrá tím, že posílají nejmodernější zbraně pro takzvanou syrskou umírněnou opozici a ta je pak předá do rukou ISIL a dalších teroristů.

Takže demokratická opozice není prakticky nic jiného než zástěrka. Aby se nemohlo říci, že Američané poskytují přímo zbraně teroristickým skupinám, které jsou na seznamu OSN, včetně takzvaného Islámského státu a Fronty an-Nusrá. Takže zbraně dávají takzvané umírněné opozici a vědí, že ti „umírnění“ předají zbraně teroristům. Rusové při prvních jednáních ve Vídni žádali Američany a další státy, aby jim poskytly seznam takzvané umírněné opozice, aby je Rusové letecky nenapadli. Takový seznam ale neobdrželi. Náčelník generálního štábu USA při slyšení v Kongresu přiznal, že Američani vycvičili pouze 60 takových lidí, a když se tito lidé dostali do Sýrie, tak většina z nich přešla k Frontě an-Nusrá či Islámskému státu. A stálo to americký rozpočet přes 500 milionů dolarů.

Lze vyhodnotit úspěšnost ruského zásahu v Sýrii a jak to pomohlo syrské armádě?

Zásah Ruska syrské armádě velice pomohl. Rusko dosáhlo během krátké doby toho, co nedokázalo 60 států v takzvané Koalici pod vedením Američanů během 14 měsíců. To dokazuje na neserióznost USA a jejich spojenců v boji proti terorismu. Co to je za koalici proti terorismu, když někteří její členové sponzorují terorismus?

Dnes máme již více než 50 dnů od zahájení ruského vojenského zásahu. Ruské síly bombardují ze vzduchu a syrská armáda postupuje na zemi. I syrské vzdušné síly po boku těch ruských každý den podnikají nálety na pozice teroristů. V současné době jsme v Sýrii otevřeli deset nových front boje s teroristy v Sýrii. Naše armáda dosahuje pokroku od jihu až na sever Sýrie. Jedním z úspěchů je ukončení blokády vojenského letiště u Aleppa, kde bylo tři roky obklíčeno tisíc vojáků a důstojníků syrské armády. Syrská armáda též dosahuje úspěchu při snaze ukončit obklíčení druhého největšího města Sýrie Aleppa, které je největším ekonomickým centrem v zemi. Syrská armáda se též snaží zničit poslední pozice teroristických skupin na pobřeží, v Latakíji a okolí. Na jihu postupuje syrská armáda a již je nedaleko jordánské hranice.

Ruské letectvo doposud podniklo přes 2250 náletů. Ruský zásah je velmi efektivní, co se týče velitelských center teroristických skupin, na jejich skladiště zbraní a jejich další důležitá zařízení. V současnosti proběhl velký útěk islamistů z Rakky do Mosulu v Iráku.

Mezi evropskými politiky se objevily komentáře, že uprchlíci ze Sýrie mužského pohlaví v bojeschopném věku a stavu jsou fakticky dezertéři. Je tomu tak? Neměli by zůstat ve své zemi a bojovat proti Islámskému státu? Nyní i český prezident Miloš Zeman či polský ministr pro evropské záležitosti navrhli, že by bylo vhodné, aby uprchlíci ze Sýrie mužského pohlaví byli nasazeni do bojů proti Islámskému státu...

Posun syrského obyvatelstva do Evropy je výsledkem agresivní politiky ze zahraničí a podpory teroristů ze strany některých již zmiňovaných států. Domníváme se, že jde o součást spiknutí proti Sýrii, které má za cíl celou tu oblast vylidnit a zničit a donutit syrské elity a inteligenci odejít do zahraničí. Vzhledem k tomu, že dochází ke zničení infrastruktury v Sýrii a přerušení výrobního procesu a nelze ani zapomenout na sankce, které Evropská unie uplatňuje vůči Sýrii, tak to vše se negativně odrazilo na životě Syřanů. Hodně Syřanů prchá kvůli těm příšerným vraždám a mučení, které provádí bojovníci Islámského státu a jiné teroristické organizace na civilistech. Proto tisíce syrských občanů musely hledat bezpečnost a práci buď v části Sýrie, která je pod kontrolou syrské vlády, nebo v zahraničí.

Většina syrských občanů, kteří se dostali do Evropy, nepřijela ze Sýrie, ale z Turecka, kde byli v uprchlických táborech několik let. Turecko hrálo svou hru, aby dostalo tyto uprchlíky do Evropy, a to z několika důvodů. Zaprvé, Turecko tím vyvíjí tlak na evropské státy a NATO, aby vyhověly jejich žádosti na vytvoření takzvané bezpečné zóny v Sýrii, která by byla pod kontrolou Turecka. Druhým důvodem je vydírání evropských států, aby Turci dostali mnoho miliard eur pod záminkou, že se Turecko stará o uprchlíky na svém území. Zatřetí je zde snaha zbavit se zátěže uprchlíků na tureckém území.

Chci zdůraznit, že syrská vláda má největší podíl na zabezpečení potřeb obyvatel Sýrie, kteří museli opustit své domovy a jít žít do jiných oblastí pod kontrolou syrské vlády. Podle statistik OSN pouze 30 procent výdajů na spotřebu vnitřních uprchlíků přišlo ze zdrojů OSN. Tedy syrská vláda zajišťuje 70 procent nákladů na uprchlíky žijící v Sýrii. Takže ne všichni ze Syřanů, kteří utíkají do Evropy, to nedělají proto, že nechtějí jít do armády. Někteří utíkají před terorismem a někteří proto, že jsou v zoufalé ekonomické situaci, utíkají za lepšími ekonomickými poměry.

Myslíte si, že by bylo tedy vhodné vytvořit ze syrských uprchlíků v Evropě nějaký vojenský kontingent, aby šli bojovat proti Islámskému státu? Například v České republice se objevuje takový názor, že když byla naše země okupována nacisty, tak naši muži šli do Velké Británie či Sovětského svazu a tam vytvořili vojenské jednotky, které bojovaly proti nacistickému Německu. Neměli by syrští muži, kteří odešli ze Sýrie, jít bojovat za svou vlast?

Záleží na motivech jednotlivých lidí. Hodně lidí, i těch mladých, zůstalo v Sýrii, protože si uvědomují, že je potřeba bojovat proti zlu, proti teroristickým skupinám, a proto zůstali. Nejlepší by bylo, aby ti lidé byli sami vnitřně přesvědčeni, že je třeba bojovat pro svoji vlast a za sebe. Můžu vám dát příklad ze Sýrie z předměstí Damašku. Tam vyvíjí velkou činnost takzvaná Islámská armáda, která je prakticky přímo podřízená Saúdské Arábii. Před pár dny odtamtud utekly desítky lidí, zejména muži, a žádaly syrskou armádu, aby se k ní mohly připojit a bojovat proti milicím Islámské armády. Na jihu Sýrie se též hlásili dobrovolníci do syrské armády. Prožili teror na vlastní kůži a chtějí se pomstít za ty hrůzy, které způsobili teroristé. Ale dobrovolníci se hlásí i z dalších oblastí Sýrie.

Vy jste zmínil Jordánsko a Libanon, že mají samy problém. Ale když teď například Saúdská Arábie předsedá Radě OSN pro lidská práva a otázku uprchlíků má mezi prioritami, neměla by se více zapojit sama do pomoci uprchlíkům, aby podpořila svou agendu lidských práv? Neměly by se zapojit i další bohaté státy Perského zálivu jako Bahrajn, Spojené arabské emiráty, Kuvajt, Katar...

(huronský smích) To je veliký paradox, že Saúdská Arábie byla zvolena do vedení Rady OSN pro lidská práva. To je podvod, co provádí Západ. USA ji podpořily. Saúdská Arábie možná přijala deset uprchlíků ze Sýrie. Státy, které se podílí na vyvolání a pokračování té krize, dávají ruce pryč od důsledků, které samy vyvolaly. Saúdská Arábie, Katar a arabské státy Zálivu se tomu vyhýbají. Platí za to ty státy, které tu krizi nevyvolaly. Když Saúdské Arábii a Kuvajtu vyčítali, proč nevezmou uprchlíky ze Sýrie, tak odpověděli, že mají více než milion Syřanů. Ale zapomněli dodat, že ti žijí v Saúdské Arábii již od založení království, což platí i pro ostatní státy v Zálivu.

Bývalý papež Benedikt XVI. svého času ještě před válkou označil Sýrii za vzor soužití křesťanů a muslimů. Jak tedy probíhalo před válkou či probíhá soužití křesťanů a muslimů a dalších etnických a náboženských skupin v Sýrii?

Většina obyvatel Sýrie jsou muslimové. Přesto v Sýrii žije 21 náboženských a etnických komunit. Dle syrské ústavy je formálně náboženstvím státu islám, ale ve skutečnosti jsme sekulární stát. Pro zajímavost mohu uvést příklad dobrého soužití mezi muslimy a křesťany v Sýrii. První předseda vlády v Sýrii po skončení francouzského mandátu byl křesťan. V Sýrii bylo a je ministerstvo pro náboženské záležitosti, ale týká se prakticky jenom muslimů. V té době došlo ke sporům, kdo obsadí toto ministerstvo. Nemohli se dohodnout, tak z předsedy vlády, který byl křesťan, udělali také ministra pro náboženské záležitosti. Takže křesťan řídil záležitosti muslimů v Sýrii. (smích)

My jsme vždy byli pyšní na to, že v Sýrii žily ty komunity v harmonii a bez problémů, byli jsme vlastně takovou jedinou oázou na Blízkém východě, kde tomu tak bylo. Nemůžeme opomenout roli bývalého syrského prezidenta Háfize Asada i nynějšího prezidenta, že dbali na zachování této světlé stránky Sýrie. Muslimské bratrstvo se snažilo na začátku sedmdesátých a osmdesátých let destabilizovat Sýrii, aby vznikly střety mezi náboženskými skupinami. Ale neuspěli a Muslimské bratrstvo je v Sýrii zakázáno.

Bývalý papež Jan Pavel II. Sýrii navštívil. Sýrie je považována za kolébku křesťanství. Dodnes máme v regionu kolem Damašku několik oblastí, kde lidé mluví jazykem Krista. Jedna z těch oblastí se jmenuje Málula. Bohužel před dvěma roky ji obsadili příslušníci Fronty an-Nusrá a zničili veškeré kostely a kláštery a ukradli ikony nevyčíslitelné hodnoty a rukopisy. Zabili také některé křesťany z této oblasti, protože odmítli přestoupit k islámu. Turisté, kteří jezdili do Sýrie, tam jezdili, aby slyšeli jazyk Ježíše Krista. Syrská armáda naštěstí tuto oblast dobyla zpět. Prezident Asad nařídil, aby došlo rychle k opravě všech škod, které vznikly. Ale bohužel některé ukradené ikony byly prodány v Turecku a dodnes je nemůžeme dostat zpět.