Hodně se diskutuje o přístupu médií ohledně imigrace, uprchlíků… Jak vnímáte práci médií vy sám?
Slovo média pro mě skoro nic nepředstavuje. Je to jako odpovědět, jak se v nějaké situaci chová běloch nebo černoch. Pro mě se slovo média skládá z množství jednotlivých entit a jednotlivců, na které bych měl jednotlivé názory. Ale pokud bych měl vyslovit nějaký obecný soud, česká média dlouhodobě přizvukují tomu provinciálnímu, co je vlastní české společnosti. Zahraniční zprávy jsou popelkou, protože česká společnost se o svět moc nezajímá. Málokdy jsou zahraniční zprávy na předních stránkách novin, protože to nikoho nezajímá. A teď sklízíme důsledky. Svět se nám vloupal do našeho malého hezkého českého dvorečku, který jsme drželi před světem v izolaci.
Jsou zprávy a informace v našem zpravodajství vyvážené?
Vyvážené není to správné slovo, jsou nedostatečné. My totiž máme málo informací o tom, co se děje na Blízkém východě, z Balkánu známe maximálně Chorvatsko, kam jezdíme na dovolenou, ale jinak je nám celý Balkán španělskou vesnicí. Vemte si, kolik máme zahraničních zpravodajů. Kromě České televize a Českého rozhlasu už tenhle institut zcela vyhynul. Je to drahé a nikdo to nečte. My ani nevíme, kdo tvoří hlavní uprchlickou vlnu, nevíme proč, nevíme, co se děje v Sýrii, jestli lidé přicházejí od Asada nebo z Islámského státu. Tady se stále omílá, že drtivá většina uprchlíků ze Sýrie odchází kvůli Islámskému státu, což je zločinecká organizace a banda hrdlořezů. Nicméně zřejmě hlavní proud uprchlíků přichází kvůli Asadovi, diktátorovi, který dlouhodobě bojuje se svými obyvateli a má velkou podporu Ruska, pravděpodobně i vojenskou.
Potřebovali bychom detailní informace z jednotlivých států, potřebovali bychom více rozlišit, kdo je skutečný uprchlík, proč se vydal na cestu, co mu v jeho zemi hrozí. To nevíme, proto lehce podléháme stereotypům. Zásadní prvek všech totalitních ideologíí je, že pracují s obecnými pojmy. Už George Orwell upozornil, že když o někom řeknete, že je Žid, buržuj nebo křesťan, tak ho budete mnohem snáze odsuzovat, než když řeknete, že je to Pepa Novák. Lidé jsou různí i v rámci jednoho etnika a obecné pojmy jim odnímají lidskou stránku. Snáze pak podléháme odsudkům nebo dokonce likvidačním soudům. Takový je i pojem uprchlík. Těžko budeme vynášet likvidační soudy, když vidíme jejich tvář tak, jako nyní u utopeného syrského chlapce.
Už jste na to předtím narazil, moje další otázka je, zda dnes musíme více hledat, abychom dostali informace kompletní?
Podle mě je v Čechách ani nenajdeme. Tím se obloukem vracíme k tomu, zda selhávají česká média a k tomu, co nedělají – dlouhodobě neinformují o zahraničním dění. Netlačí je zezadu na přední stránky, proto jsme snáze vystaveni různým ideologickým zneužitím, která se týkají jiných kultur a jiných etnik. Zároveň, abych nevypadal jako sluníčkář, jsem si vědom, že uprchlická vlna je pro Evropu obrovský problém, a zamýšlím se nad tím. Nemyslím si, že bychom měli bezhlavě následovat zkušenosti západních a jiných vyspělých zemí. My víme, že ve Francii nebo Británii změnili přistěhovalci z arabských zemí – především ve druhé a třetí generaci – jednotlivé čtvrti velkoměsta způsobem, se kterým bychom se nechtěli ztotožnit – jenže je to i důsledek kolonizace, obraz pocitu viny, které potomci kolonizátorů byli ochotni přijmout. To u nás nehrozí. Naše tolerance k odlišnosti je malá, nikoli bezbřehá.
Je správné, že nechceme, aby se ženy zahalovaly, aby měly méně práv než muži. Jsme zvyklí, že naše konflikty řešíme demokraticky a žena má stejná práva jako muž a tak dále. Za tím si musíme stát. Ale to neznamená, že se máme bát každého uprchlíka nebo se máme panicky děsit, že sem přicházejí změnit naši kulturu. To jsme tak málo sebevědomí, že se bojíme, že by nám civilizačně opožděný islám změnil naše pravidla hry? Měli bychom si věřit. Protože náš strach využívají xenofobní hnutí a právě tihle lidé jsou pro nás větší nebezpečí. Když se společnost bojí a když je ve společnosti strach, je snadno ovladatelná. Populisté pak nabízejí jednoduchá řešení, aby tu společnost ovládli. Musíme zůstat sebevědomí, držet se dobrých tradic a hodnot, držet se demokracie. K tomu patří neztrácet zdravý rozum a lidskost, neztrácet schopnost podat ruku lidem v nouzi, těm, kteří ji potřebují. Jsou to lidé v nouzi, kteří prchají před válkou.
Psali jsme:
Nedá mi to nezeptat se, jak vnímáte zpravodajství v České televizi v rámci nejen imigrační situace, ale také Ruska a Ukrajiny?
Určitě nečekáte, že budu pomlouvat Českou televizi. V České televizi je kladen velice silný důraz na vyváženost, korektnost, pravdivost. Pokud se někdo zajímá o zahraniční dění, nemusí spoléhat jen na tok denních informací, ale může například sledovat pořad Horizont na ČT24, který jde hodně pod povrch a nabízí exkluzivní informace.
Co si myslíte o názoru prezidenta Miloše Zemana na novináře? Je všeobecně známo, že je nemá rád. Proč si myslíte, že tomu tak je?
Miloš Zeman stejně jako Václav Klaus má velice silně vyvinutou představu o své neomylnosti. K demokracii ovšem patří kritika, takže kdesi v minulosti, v prehistorii devadesátých let, vznikl fatální konflikt mezi médii a těmito dvěma muži a už se to táhne. Je to obraz nezralosti naší demokracie, ve které se z osobních konfliktů vytvářejí paušální likvidační soudy o celých institucích, jež jsou ovšem pro demokracii nezbytné. Ale novináři musejí být zvyklí na to, že je politici nebudou mít rádi, to k tomu patří.
Čím jsme si vysloužili tuto pozici? Já slyšela na jeho cestách po krajích, že novináři jsou lidé s povrchními znalostmi a velkým sebevědomím. Souhlasíte s tím?
Je to výrok, který vypovídá spíše o svém autorovi než o předmětu jeho výpovědi. Je to, jako bych řekl, že inženýři jsou lidé s nulovými znalostmi o společnosti, a přitom velkou ambicí ji soudit a měnit. Nebo že prezidenti jsou lidé, kteří plují ve svém gumovém člunu s většinovým proudem a jsou vždy populisti. Mohou, ale nemusejí takoví být. Mně prostě paušální výroky neimponují, často jsou dokonce hloupé, ale chápu, že jsou účinné. Demagogie je v politice účinnou zbraní.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
