Na tiskové konferenci, kde se představoval program SPD do podzemních voleb, jste mluvila o tom, že by neměly být už žádné výpadky léků. To je dost odvážná ambice; jak toho dosáhnout?
Ano, skutečně jsem na tiskové konferenci uvedla, že chceme zabránit výpadkům důležitých léků a považujeme to za klíčový krok k ochraně zdraví občanů. Jedním z hlavních řešení, které navrhujme, je zřízení státního výrobce léků. Důvod je jednoduchý, dnes jsme často závislí na dovozu léků ze zahraničí, hlavně z Asie, a v krizových situacích nebo při přetížení trhu dochází k výpadkům. Ty pak ohrožují pacienty včetně dětí, seniorů a chronicky nemocných.
Státní výrobce by měl za úkol zajistit výrobu klíčových a strategických léků a udržovat krizové zásoby, působit jako pojistka proti selhání trhu, tedy zasáhnout tam, kde soukromé firmy přestávají dodávat z ekonomických důvodů, a měl by snížit závislost na dovozu a posílit soběstačnost ČR v oblasti léčiv. Je to ambiciózní, ale realistické, a hlavně nezbytné. Zdraví lidí nesmí být rukojmím globálních trhů.
V této souvislosti jste kritizovala ministra Válka, že se mu nepodařilo realizovat slibovaný plán na zajištění penicilinu přímo v ČR. Důvodem bylo rozhodnutí EU, která nepovolila potřebnou dotaci, a vy jste zmínila, že jste na to ministra Válka upozorňovali, ale marně. Jak to tedy bylo?
Ano, přesně tak, kritizovala jsem ministra Válka zcela oprávněně, protože se mu nepodařilo naplnit sliby, které sám opakovaně veřejně deklaroval, a to především v souvislosti se zajištěním výroby penicilinu přímo v České republice.
Ministr Válek tvrdil, že obnoví tuzemskou produkci penicilinu, což byl krok, který jsme podporovali, později to ministr konkretizoval už jen na blistrování. Ale v praxi se nic z toho nepodařilo dotáhnout. Když pak Evropská unie zamítla potřebnou dotaci, pan ministr to začal používat jako výmluvu. Jenže jak jsme už zmínila na sociálních sítích, výrobci ho opakovaně upozorňovali, že bez silné státní podpory a včasné přípravy se to nepodaří.
Výrobci léčiv ho opakovaně varovali, že výroba léků pro malý trh, jako je Česká republika, se jim ekonomicky nevyplatí, pokud nebude zajištěna dlouhodobá a garantovaná podpora ze strany státu. To pan ministr Válek buď ignoroval, nebo podcenil.
A výsledek? Léky stále chybí, závisíme na dovozu z ciziny a opět jsme svědky výpadků léčiv, dokonce i těch, za které není náhrada.
To je přesně důvod, proč SPD navrhuje zřízení státního výrobce léků, abychom nebyli rukojmím neschopnosti ministra zdravotnictví a abychom nemuseli čekat, až nám EU milostivě něco schválí. Zdraví lidí nemůže být závislé na byrokracii v Bruselu ani na nečinnosti naší vlády. Potřebujeme jasný plán, silný stát a konkrétní kroky – a ne sliby, které končí na papíře.
V nedávné minulosti prošly dvě velké sociální reformy ministra Jurečky. Reforma důchodů a reforma sociálních dávek. Co si o nich myslíte?
Obě tzv. „reformy“ ministra Jurečky (KDU-ČSL), tedy reformu důchodovou i reformu sociálních dávek považujeme za naprosto nedostatečné, chaotické a v některých ohledech až škodlivé.
Důchodovou reformu pan ministr Jurečka prezentoval jako zodpovědný krok směrem k udržitelnosti systému, ale ve skutečnosti pouze odkládá problémy, místo aby je řešila, například otázku férového a stabilního výpočtu důchodů, spravedlivé valorizace nebo motivace k práci ve vyšším věku. Prakticky jen zvyšuje věk odchodu do důchodu bez jakékoli vize pro lidi, kteří dělají fyzicky náročnou práci, těm se tímto bere naděje na důstojné stáří. Neřeší budoucí výpadky financí v systému, místo strukturálních změn a podpory prorodinné politiky jen „zalepuje díry“.
Fotogalerie: - Jo, pojďme na to
Reforma sociálních dávek? Tak, zde jsme svědky digitalizace bez zajištění funkčního systému, což vedlo ke zmatkům a frustraci lidí, kteří pomoc opravdu potřebují. Navíc, systém je stále zneužitelný, především některými nepřizpůsobivými skupinami, a pracující lidé právem cítí nespravedlnost. Motivace k práci zůstává slabá, člověk, který pracuje za minimální mzdu, často nedosáhne na větší jistoty než ten, kdo nepracuje vůbec a pobírá dávky. Stát není schopen efektivně kontrolovat oprávněnost čerpání. Pan Jurečka rád mluví o zjednodušení a zprůhlednění, ale reálně došlo jen k přesunu problémů jinam a lidé se v nových pravidlech ztrácejí.
Za SPD říkáme jasně – potřebujeme spravedlivý a efektivní sociální systém, který pomáhá těm, kdo ho opravdu potřebují, motivuje k práci, a zároveň zajišťuje důstojné stáří pro ty, kteří celý život pracovali. To, co předvedl ministr Jurečka, jsou jen kosmetické úpravy s reálnými negativními dopady.
Klasická politická poučka říká, že vládu máte hodnotit podle toho, jestli se vám dnes žije lépe než čtyři roky nazpátek. Jak se, podle vás, nyní žije lidem v Karlovarském kraji, kde jste poslankyní?
Odpověď je bohužel jednoznačná – lidem v Karlovarském kraji se dnes nežije lépe, ale hůře než před čtyřmi lety. Tato vláda a především premiér Fiala a jeho ministři selhali v tom nejzákladnějším, tedy zajistit občanům stabilitu, dostupnost uspokojování základních potřeb a důvěru v budoucnost.
V našem kraji to vidíme naprosto konkrétně. Ceny potravin, energií a bydlení dramaticky vzrostly, a to i v menších městech a obcích, kde si lidé prostě nemohou dovolit vysoké náklady. Přitom mzdy tu stále patří k nejnižším v celé republice. Zdravotní péče je čím dál méně dostupná. Chybí praktičtí lékaři, zubaři, čekací doby na specialisty jsou nepřijatelné. A vláda to řeší leda sliby.
Doprava? Místo slibovaných investic do infrastruktury tu máme železniční spojení jako z minulého století. Podpora regionu? Minimální. Karlovarský kraj stále bojuje s důsledky strukturálních změn po útlumu těžby uhlí, s vysokou nezaměstnaností v některých částech a s odlivem mladých lidí. Vláda ale nepředložila žádný účinný plán, jak sem přivést nové investory nebo podpořit malé podnikatele.
Vláda se zaklíná „odpovědným hospodařením“, ale v praxi hází problémy běžných lidí na jejich bedra. A Karlovarský kraj je toho smutným důkazem. Za SPD mohu říct jediné, že chceme, aby se i lidem v regionech žilo důstojně. Aby měli práci, dostupné služby, bezpečnost a budoucnost pro své děti. Ale tohle tato vláda zcela ignoruje.
Vláda, nejvíce premiér Fiala, ale formuluje tyto volby jako rozhodnutí o „směřování země“ a o jejím zahraničněpolitickém ukotvení. Máte pocit, že zrovna tohle je to, co lidé řeší a co je trápí?
To je přesně ten problém. Premiér Fiala a jeho vláda žijí úplně mimo realitu běžných občanů. Ano, hovoří o směřování země, o zahraničněpolitickém ukotvení, o geopolitice, ale lidé v České republice dnes řeší úplně jiné věci.
Občany skutečně trápí ceny potravin, energií, bydlení, všechno letí nahoru, ale vláda místo pomoci lidem řeší ideologické priority. Lidé musí řešit dostupnost zdravotní péče, nedostatek léků, praktických lékařů, zubařů. Máme kolabující školství, kde učitelé nemají podporu a rodiče jsou zahlceni byrokracií. Nízké mzdy a vysoké daně, které dusí podnikatele i zaměstnance.
Fotogalerie: - Teď jde o všechno
A zatímco lidé bojují s tím, jak zaplatit nájem, Fialova vláda jim říká, že teď máme rozhodnout o „ukotvení na Západě“. Lidé však chtějí slyšet, jak jim politici pomůžou v konkrétních věcech tady doma.
Fialova vláda se schovává za zahraničněpolitická hesla, protože v domácí politice naprosto selhala. A co je nejhorší, uráží tím běžné občany, protože tím vlastně říká, že jejich problémy nejsou podstatné.
My za SPD říkáme jasně, že směřování země je důležité, ale směrem k tomu, aby lidé mohli normálně žít. Aby měli práci, dostupné bydlení, kvalitní zdravotnictví a bezpečí. Nechceme geopolitické fráze – chceme konkrétní kroky pro české občany.
Dalším tématem, z nějž někteří chtějí udělat klíčovou otázku voleb, je osud České televize. Jedni chtějí bojovat za její „nezávislost“, jiní naopak říkají, že moloch z Kavčích hor potřebuje změny, včetně toho, že by jeho hospodaření mělo podléhat kontrole NKÚ. Vy jste se v minulosti jako poslankyně tématu České televize dost věnovala, jak se na to tedy díváte?
Ano, tématu České televize a Českého rozhlasu jsem se dlouhodobě věnovala, a mohu říct jedno – současný systém je zastaralý, nespravedlivý a neudržitelný.
Dnes jsme svědky absurdní situace, kdy i lidé, kteří vůbec nesledují Českou televizi ani neposlouchají Český rozhlas, jsou nuceni platit koncesionářské poplatky. A co je ještě horší, vláda Petra Fialy schválila změnu, podle které tyto poplatky budou nově platit i příjemci internetu, i když třeba nemají doma ani televizor. To je zcela nepřijatelné.
Psali jsme:
Mnozí občané se oprávněně ptají, za co vlastně platí? Za zprávy, které jsou často jednostranné, ideologicky vychýlené a ignorují názory části společnosti? Za moloch, který hospodaří s miliardami, ale odmítá transparentní kontrolu? To není veřejná služba, to je státem chráněný mediální monopol, který si žije ve své vlastní bublině. A zatímco někteří dělají z ČT symbol svobody a demokracie, běžní lidé musí platit povinný poplatek i v době, kdy sami počítají každou korunu.
Poplatky musí být dobrovolné, nikoli povinné pro každého s připojením k internetu. Hospodaření České televize a Českého rozhlasu musí podléhat kontrole NKÚ. Veřejnoprávní média mají být skutečně nestranná, otevřená všem názorovým proudům, a odpovědná občanům, ne politickým elitám. Pokud se mají veřejnoprávní média těšit důvěře, musí přestat být nedotknutelnou pevností na Kavčích horách a stát se službou pro všechny občany, ne jen pro vyvolené.
Nedávno bylo odhlasováno zvýšení koncesionářských poplatků, které velmi vehementně hájili i koaliční politici, kteří sami od ČT dostávají zakázky či s ní mají smlouvy, mj. poslanec Jan Lacina a senátor Břetislav Rychlík. Nemáte pocit, že to spojení současné vládní koalice s některými lidmi z ČT je až nezdravě blízké?
Ano, to spojení je nejen nezdravě blízké, ale dokonce až nebezpečné pro důvěru veřejnosti v nezávislost médií veřejné služby. Zvýšení koncesionářských poplatků, které koalice odhlasovala navzdory odporu veřejnosti, je nejen ekonomickým rozhodnutím, ale i politickým signálem: My si svoje médium ochráníme a ještě si ho necháme zaplatit od vás všech. A to včetně lidí, kteří Českou televizi vůbec nesledují.
Je naprosto nepřijatelné, že tento krok nejhlasitěji obhajují politici, kteří mají s ČT osobní nebo finanční vazby, jako poslanec Jan Lacina a senátor Břetislav Rychlík. Oba vystupují jako zastánci „nezávislé“ televize, ale zároveň mají přímé nebo nepřímé prospěchy z jejího fungování. To je jasný střet zájmů, a lidé to vidí.
Místo skutečné reformy veřejnoprávních médií jsme svědky toho, jak si vládní koalice s ČT vytváří pohodlný vztah výměnou za pozitivní obraz v médiích. A kdo to zaplatí? Občané, což v době, kdy rostou životní náklady, stát škrtá lidem důchody a rodinám dávky a lidé musí šetřit na základních výdajích, tak to je výsměchem občanům. A vláda tím dává jasně najevo, že chrání svoje spojence, ne veřejný zájem. Česká televize musí být nezávislá na politicích – a to platí i pro ty, kteří jí dnes přidělují peníze z kapes všech občanů.
Mnozí tito lidé jsou spojeni s hnutím STAN. To původně slibovalo, že bude přinášet praktická „starostenská“ řešení, ale po třech letech jejich působení se naopak zdá, že přinesli naopak velmi ideologický přístup, spojení s velmi agresivním bojem proti politickým oponentům, ve kterém třeba ministerstvo vnitra za Víta Rakušana zašlo dále než kdokoliv před ním. Jaká je vaše parlamentní zkušenost se „starosty“?
Hnutí STAN se odklonilo od původních slibů praktické politiky a proměnilo se v ideologicky vyhraněnou a často arogantní mocenskou strukturu. Původně slibovali, že do vysoké politiky přinesou „zdravý selský rozum“ z komunálu. Realita? Namísto řešení konkrétních problémů občanů vidíme elitářství, ideologickou zaslepenost a nebezpečně těsné vazby na některé zájmové skupiny včetně těch napojených na veřejnoprávní média či neziskový sektor s politickou agendou.
Zvlášť alarmující je chování ministerstva vnitra pod vedením Víta Rakušana. Tam jsme svědky věcí, které jsme v demokracii dosud nezažili. Monitorování názorových oponentů, cenzurní praktiky, vliv na mediální prostor pod záminkou „boje proti dezinformacím“, vytváření státem podporovaných struktur, které mají potlačovat svobodu slova a názorovou pluralitu.
To je naprosto nepřijatelné. Ministr vnitra by měl chránit práva všech občanů – a ne být nástrojem ideologického boje vlády proti opozici a nepohodlným hlasům. Navíc nelze přehlédnout, že řada osob napojených na STAN je propojena s veřejnými zakázkami, s médii a s dalšími institucemi, které by měly zůstat nezávislé. Ať už jde o Českou televizi, některé univerzity nebo neziskové organizace, vzniká tu propletený systém vzájemných služeb a loajality, který má k transparentní politice daleko. Politika má být služba občanům, ne elitám. Stát nesmí potlačovat svobodné názory pod záminkou boje s dezinformacemi. A hnutí STAN už dávno nejsou „starostové“, ale mocenský projekt, který selhal v tom nejdůležitějším – být tu pro lidi.
V nedělní Partii jste řekla, že „politik, který odmítá zákon o obecném referendu, se bojí hlasu lidu“. Má podle vás současná koalice důvod se bát lidí?
Současná koalice má velký důvod se bát hlasu lidí, a to z několika zásadních důvodů.
Za prvé, tato vláda během svého působení mnohokrát ukázala, že nenaslouchá běžným občanům, ale spíše prosazuje zájmy úzkých skupin, byrokratických elit a zahraničních vlivů. To vede k rozhodnutím, která lidem ztěžují život, ať už jde o rostoucí ceny energií, nedostatek léků, problémy ve zdravotnictví, ve školství nebo v sociální oblasti.
Za druhé, vládní koalice opakovaně blokuje nástroje přímé demokracie, jako je zákon o obecném referendu, protože se obává, že by lidé mohli těmito nástroji změnit její nepříliš populární rozhodnutí. To není jen otázka politické taktiky, ale i nedůvěry v samotný hlas občanů.
A konečně strach koalice z hlasu lidu pramení také z toho, že její popularita klesá, a roste nespokojenost s její politikou, kterou občané pociťují na vlastní kůži. Proto se snaží omezovat možnosti, jak mohou lidé přímo ovlivnit dění v zemi.
Politici by se hlasu lidí bát neměli, ale měli by ho respektovat a ctít. Obecné referendum je jeden z nejdůležitějších nástrojů, jak dát občanům skutečnou moc rozhodovat o zásadních otázkách. Proto stojíme za tím, aby zákon o obecném referendu prošel a aby lidé mohli konečně říct své ano nebo ne v důležitých otázkách našeho státu.
Mimochodem, za hnutí STAN je ministrem pro místní rozvoj Petr Kulhánek, pocházející právě z Karlovarského kraje. Máte pocit, že jeho už téměř roční působení něco přineslo?
Upřímně řečeno, působení ministra Petra Kulhánka z hnutí STAN, a to i přes jeho původ z Karlovarského kraje, zatím nepřineslo žádné významné zlepšení ani konkrétní výsledky, které by občané našeho regionu pocítili.
Největší zklamání je zejména v oblasti veřejného vysokého školství, které je pro náš kraj klíčové, nejen kvůli vzdělávání mladých lidí, ale i kvůli podpoře místního rozvoje a inovací. Místo toho, aby ministr Kulhánek aktivně prosazoval a hájil vznik veřejné vysoké školy, který prošel zastupitelstvem Karlovarského kraje, tak vidíme naprostý opak, což ohrožuje kvalitu vzdělání i budoucnost studentů v Karlovarském kraji.
Navíc, jeho ministerstvo pod jeho vedením nepřineslo žádné průlomové projekty nebo investice, které by zlepšily infrastrukturu, bydlení či rozvoj regionu, a to i přesto, že by měl být blíže k potřebám místních obyvatel.
Celkově lze říct, že jeho působení postrádá jasnou vizi a skutečnou snahu řešit konkrétní problémy Karlovarského kraje. Ministr Kulhánek i celé hnutí STAN musí přestat s ideologickými pózami a začít konečně přinášet praktická a měřitelná řešení, která občané opravdu potřebují.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
Váš názor? (Hlasovali 3 čtenáři)
Zaslouží si ČT váš koncesionářský poplatek?
autor: Jakub Vosáhlo
anaboca
