Máte Romy v obci? Takhle si to zařiďte, radí zkušená starostka

Paní starostko, v oblasti řešení problematiky sociálního vyloučení máte z vlastní obce rozsáhlé zkušenosti. Jak na Vás působí program, který v Teplicích prezentoval Jiří Paroubek se svými spolupracovníky?

Pokud by se jej podařilo realizovat v té míře, jak zde zaznělo, byla by to cesta k řešení problému, který trápí celý Ústecký kraj. Tématem by se ale rozhodně neměly zabývat jen nově vzniklé politické strany či hnutí, ucházející se o místa v krajských orgánech. Obávám se, aby nedošlo pouze k využití této problematiky a jakési jízdě na vlně populismu. Je třeba to dopracovat. Z mé vlastní zkušenosti mohu politiky ujistit, že jde o práci na několik dlouhých let a určitě déle než jedno volební období. Pro politiku je také nevýhodné, že se zde nikdy nedá říci "Máme to vyřešené." Je také nutné postupovat ve všech čtyřech hlavních oblastech, které definuje i Paroubkův program, spolupracovat napříč politickým spektrem. Nějaká populistická programová výzva je bohužel málo. Je třeba konkrétních řešení. Minimálně v obecné poloze to už definovat umíme a takové dokumety navíc existují. Já mám jeden takový schválený zastupitelstvem Obrnic už půl roku a celých šest let realizujeme, co jsme schopni na úrovni komunálu v oblasti sociálního vyloučení řešit.

Nešlo pravděpodobně o snadnou cestu...

To rozhodně nešlo a navíc i dnes je to, řekla bych, stále křehké. Mám na mysli dosažení jakési rovnováhy mezi problémy majority a minority. To musí řešit všichni, ne jen jedna politická strana. A já opakuji, velice se obávám, aby se s toho nestalo pouhé atraktivní téma krajských a senátních voleb.

Program NS-LEV 21 dosti připomíná jiný dokument. Právě ten váš, vycházející z řešení situace v Obrnicích. Dokonce jste to v diskusi s účastníky zmínila, na což jeden z diskutujících nereagoval zrovna vstřícně. Jak zní recept starostky Obrnic, v podstatě vzorové lokality v této oblasti, na řešení problému sociálního vyloučení?

Ve věci bydlení jsme zastavili privatizaci bytového fondu a pokusili se zpětně ovlivnit co nejvíce nových vlastníků tak, abychom výrazně omezili vznik nejrůznějších ubytoven a především příchod vlastníků odjinud, kteří by nám tam mohli vytvářet kumulaci nové příchozích, nikomu neznámých lidí. S tím ale samozřejmě souvisí potřeba zlepšovat prostředí a udržet tak v obci její obyvatele. V oblasti zaměstnanosti realizovala obec projekt Restart. Aktivovali jsme díky němu 200 lidí, 140 bylo přímo účastníky projektu. Úspěchem bylo umístění deseti lidí na dotovaná a třiceti na nedotovaná pracovní místa. Plně samozřejmě využíváme instrument veřejně prospěšných prací a veřejné služby, i když tady jsme poněkud rozpačití, nevíme, jak to bude fungovat. Chceme působit i v oblasti sociální ekonomiky, plánujeme založení Technických služeb, kde by mohli být zaměstnáni lidí s nízkou kvalifikací na úklid obce, zimní údržbu a péči o zeleň. Jenže takový projekt je závislý na dotacích EU a administrativa s tím spojená je nesmírně složitá. Zvýšení finanční účasti žadatele z deseti na dvacet procent také není zrovna velké plus. Představuje to hlavně pro malá města a obce velký problém. Velmi zásadní byla pro nás i oblast bezpečnosti. Máme smlouvu na pomoc Městské policie z Mostu, ve městě funguje bezpečnostní kamerový systém, podařilo se zachovat služebnu státní policie. Realizujeme také řadu projektů v rámci prevence kriminality z programů Ministerstva vnitra i Ústeckého kraje. Jde o příměstské tábory, asistenty prevence kriminality působící v panelovém sídlišti a programy pro děti a mládež, abychom je dostali z ulic.

V oblasti boje proti sociálnímu vyloučení je podle expertů i oblast vzdělávání, jak se Obrnicím daří na tomto poli?

Klademe maximální důraz na perfektní fungování školy i školky. Provedli jsme řadu úprav, abychom děti motivovali k navštěvování školy. Musíme školu zatraktivnit, aby nám děti neodcházely do blízkého Mostu jen proto, že máme ve třídách mnoho romských dětí. To se myslím daří a konstatovala to při své návštěvě i vládní zmocněnkyně pro lidská práva Monika Šimůnková. Byla velice mile překvapená, když zjistila, že takové ty diskriminační problémy mezi dětmi tam musíme řešit opravdu v minimálním rozsahu, a pokud přeci jen vzniknou, tak ho způsobí zpravidla spíše rodiče než děti.

Pan Paroubek uvedl, že sice s velkými výhradami, ale přeci jen podpoří ve sněmovně legislativní požadavky Ústeckého kraje, které se dají označit, a lidskoprávními aktivisty označovány jsou, jako cesta spíše represivní než preventivní. Jak vy vnímáte návrhy z díly hejtmanky Jany Vaňhové, popřípadě dřívejší práci poslankyně Ivany Řápkové?

Přiznám se, že se v tom přestávám orientovat. podobných návrhů šla do sněmovny celá řada ať už z ODS nebo od paní hejtmanky. Některá zpřísnění legislativy jsou potřeba, to bezesporu ano, vymahatelnost práva je nesmírně důležitá. Já jsem ale spíš zastáncem prevence než restrikce.

Jak hodnotíte přístup Ústeckého kraje k problematice sociálního vyloučení? Z úst Jiřího Paroubka zaznělo mnoho kritických slov na adresu krajského vedení a jeho zanedbání včasného řešení, opravdu se toho na regionální úrovni děje tak málo?

Nepovažuji problémy na Šluknovsku či jinde za chybu vedení kraje, začátek je třeba vždy hledat na úrovni tékteré obce. Pokud sociálnímu vyloučení nevěnuji pozornost od samého začátku a už jen hasím požár, je daleko obtížnější s problémem cokoli dělat. I proto dávám důraz na prevenci. Musím třeba od počátku sledovat kam, do jaké ubytovny se mi kumulují nově příchozí obyvatelé. V případě jakýchkoliv pochybností musím vyslat na místo terénní pracovníky, aby zmapovali situaci. Jako starostka musím vědět, co se na území obce děje. Ruku v ruce s tím jde podpora sociálních programů, terénních pracovníků, volnočasových aktivit. Protože hlavní pravidlo zní, že problém nesmí vůbec vzniknout, pak už je pozdě a řešení je nesmírně složité.

Ze strany některých romských aktivistů, například šéfa Společenství Romů na Moravě Karla Holomka, zaznívá ostrá kritika směrem ke krokům vlády, respektive působení vládní Agentury pro sociální začleňování. Jak se Vám osobně s agenturou spolupracovalo?

Nevím, jestli za to může velikost naší obce, ale díky tomu, že máme větší přehled o lidech a komunikujeme s neziskovkami, kterých se do našeho projektu lokálního partnerství zapojilo asi dvacet, podařilo se ve spolupráci s agenturou vypracovat plán řešení. Společně jsme problém definovali přes rok. Agentura následně pomohla vypracovat plán řešení. Trochu se nám ale zastavilo vyhodnocování strategického dokumentu, protože paní Kokavcová (autorka Paroubkovy strategie, vycházející podle starostky Miklošové zásadním způsobem ze zkušeností z Obrnic, pozn. red.) nám odešla na mateřskou dovolenou a my čekáme na nového asistenta. Díky ASZ mám cosi jako kuchařku, kterou mohu využívat několik let. Kdyby se nám podařilo realizovat třetinu nebo jen čtvrtinu řešení, navržených na základě zkušeností z Obrnic, byl by to obrovský úspěch. Chci, aby se v obci dalo žít a vyřešili jsme problém cestou lidskosti než vyháněním někoho za brány města a přesunem problému jinam. Každé město či obec musí své sociálně vyloučené lokality poznat, pochopit jejich fungování a začít je řešit. Vzájemné posílání problémových obyvatel tím řešením není. Tito lidé si nemohou vytvořit vztah k nějakému místu. A právě onen vztah k místu, kde bydlím, potkávám sousedy a vychovávám děti, je klíčový. Samozřejmě spolu s vytvářením pracovních míst, podporou podnikatelů zaměstnávajících tyto lidi i rozvojem systému veřejné služby, což ale nemůže řešit obec. To je úkol státu.