Co soudíte o Václavu Klausovi?Anketa
Jak hodnotíte kondici a podporu ČSSD ze strany občanů a voličů? Známe výsledky sněmovních voleb, v eurovolbách nezvítězila, v mnoha průzkumech veřejného mínění již za delší dobu vede ANO před ČSSD o 10 procent, kdy má ANO zhruba 30 procent, zatímco ČSSD zhruba 20 procent...
Určitě to není důvod k jásání a oslavám. Je to dlouhodobější proces již od voleb do sněmovny v roce 2010, kdy jsme těsně vyhráli, ale vládu sestavoval Petr Nečas. V prezidentské volbě náš kandidát skončil až na čtvrtém místě, což je také jeden z výrazných neúspěchů sociální demokracie. Utěšovat se tím, že máme tvrdé jádro voličů zvláště po posledních volbách do europarlamentu je poněkud mimo. Zdá se, že naši voličskou základnu nám postupně rozebírá ANO. Část voličů nám sebral Okamura. Je potřeba se zamyslet, kterým směrem by se sociální demokracie měla vydat.
A jakým směrem?
Dnes se řada motivů ukazuje jako překonaná a problematická, a to i pro naše kolegy a kolegyně z našich sesterských a bratrských stran. Začíná převažovat názor, že je potřeba se vrátit ke kořenům, ke klasické sociální demokracii, která bude reprezentovat skupiny, jež nás vždy volily. Tedy zaměstnance, drobné živnostníky, lidi práce, rodiny s dětmi, seniory. Pokud sečtu tyto skupiny a podaří se nám oslovit aspoň polovinu těchto lidí, tak by ČSSD neměla mít do budoucna problém.
A v čem může mít problém?
Pokud se ČSSD soustředí na různé menšiny, bude podporovat pozitivní diskriminaci Romů a bude zavírat oči před tím, že problém v této minoritě existuje, pokud bude ČSSD řešit osvojování dětí pro gaye a lesbičky, tak s tím se volby nevyhrávají.
Psali jsme:
Premiér Sobotka přiznal, že neočekává, že ČSSD na podzim obhájí všechna křesla, která v Senátu má, že počítá s tím, že obhájí jenom devět křesel. Jak se na to díváte? Je to realistický odhad, nebo to je defétismus? Nebo si připravuje už nyní pozici, aby mu po volbách nikdo nenadával?
Mě trošku mrzí, když slyším od vrcholových členů naší strany, že si klademe nízké cíle, a to ještě, když jsme daleko od brodu. Ty volby ale nebudou jednoduché. Situace není srovnatelná s dobou před šesti lety, kdy přišlo oranžové tsunami a ČSSD získala tehdy 24 z 27 mandátů. Naše ambice by měla být obhájit těch 24 křesel. Mrzí mě, že někteří senátoři z ČSSD odešli. Je možné a reálné, že těch 24 křesel neobhájíme, ale měli bychom se o to aspoň pokusit. Otázkou je, co budou volby znamenat pro pozice ČSSD v Senátu, kdy tu máme dnes absolutní většinu. Já jsem osobně připraven pomáhat našim kandidátům ve volební kampani.
A v komunálních volbách kandidují prakticky všichni naši členové, ale je potřeba získat i nestraníky, kteří se na našich kandidátkách objeví. Tady se mluví o STAN jako o nezávislých, přitom jsou nalepeni na TOP 09 a nyní konjunkturálně hledají nového spojence, přitom ČSSD má mnohem více svých starostů. Čili Starostové a nezávislí nejsou nyní nezávislí a rozhodně nemluví za všechny starosty. Volební úspěch či neúspěch bude muset být námětem debaty uvnitř ČSSD, jak dál a čím oslovovat lidi. Pokud by se nepodařilo obhájit alespoň polovinu z 24 mandátů, které jsme získali dříve, tak by to ukazovalo, že je nutné v ČSSD něco zásadního udělat.
Hovoří se o tom, že pokud bude pokračovat trend zhoršování volebních výsledků ČSSD a poklesu preferencí, tak by sociální demokracie mohla dopadnout podobně jako ODS, kdy Andrej Babiš bude pro ČSSD tím, čím byl Miroslav Kalousek pro ODS. A nabízí se otázka, aby to v ČSSD nedopadlo stejně jako s ODS i v tom smyslu, že když začala část ODS na úpadek své strany upozorňovat, tak vedení strany se drželo hesla „každý den dobrý“, kdy se snažili už jen přežít a za každou cenu udržet naposledy své posty a moc....
ODS nám určitě musí být negativním příkladem toho, kam to může úspěšná politická strana dotáhnout. Voliči i členové ODS přechází k ANO, TOP 09 i lidovcům. Ukazuje se, že dřívější lídři ODS v komunální volbách se nyní sem tam objevují za TOP 09, ANO či lidovce i další subjekty.
Pokud jde o ČSSD, tak jsem byl překvapený reakcemi na ústředním výkonném výboru, když Jeroným Tejc navrhl některá další témata pro vnitrostranické referendum. Pokud má někdo nějaký návrh či námět, přece to nelze prezentovat jako útok na stranu. Naopak v koalici je možné využít to, že ve straně je větší tlak na témata, která se Babišovi či Bělobrádkovi nelíbí. Lidovci i ANO vystupují s tématy, která nejsou v souladu s koaliční dohodou. Vždy lze o tom jednat. Vždy si vzpomenu na slova Vladimíra Mečiara, který stupňoval slovo přítel na „přítel, nepřítel a koaliční partner“ (smích). Ono sto stále platí. Na jedné straně se odehrává boj na bázi vláda a opozice, na druhé probíhá souboj uvnitř samotné koalice o to, kdo co prosadí.
Sociální demokracie musí Babiše přitlačit tvrdě ke zdi, protože zatím ke zdi tlačí on nás a získává veřejnou podporu, což se projevuje i v těch průzkumech, byť k nim jsem opatrný. Ale i když mluvím s lidmi při různých příležitostech: V hospodě, sportovních a společenských akcích, tak ty vzkazy pro sociální demokracii nejsou pozitivní. Je potřeba jasně si dupnout a říci: „Bude po našem!“ Samozřejmě při struktuře vlády je to složité, protože sociální demokracie kromě Ministerstva průmyslu a obchodu v zásadě nemá velký vliv na ekonomické rezorty. Ty mají naši protivníci v rámci vlády. To jsou účeloví spojenci, kteří se programově velmi liší od sociální demokracie. Čili ta témata, o nichž jsem mluvil na začátku, můžeme využít k tomu, abychom koaliční partnery tlačili ke zdi a na koni byla sociální demokracie, ne Babiš.
Psali jsme:
Jak se díváte na otázku v referendu, že ženy by měly být ze 40 procent na kandidátkách? Máte ve straně dost ženských, aby to zaplnily?
Chci jenom upřesnit, že správně genderově jde o minimální zastoupení obou pohlaví, protože i když to není časté, tak jsou i kandidátky, kde jsou muži v menšině. Jako princip je to správné a žen máme dost. Vždy jsem se snažil pomáhat ženám směřovat nahoru. Myslím si, že by bylo správné takto rozhodnout. Jiná věc je technické provedení a jak toho dosáhnout. Tam se pak může projevovat rivalita.
Jaký je váš pohled na otázku kumulování funkcí, která je také součástí referenda?
Politik by měl mít jednu stranickou a jednu veřejnou funkci. To je přesně akorát, aby to stíhal. Zúžit to jenom na hejtmany je nedostatečné a je potřeba to rozšířit i na stranické funkce. Mně nepřijde normální, aby předseda či předsedkyně – abychom to měli genderově vyrovnané – místní organizace byl zároveň šéfem okresu, kraje a ještě členem ÚVV. To je podle mě přílišná kumulace funkcí u jednoho člověka a ubírá to na iniciativě lidí kolem. Když má člověk jednu funkci, může se jí plně věnovat a zároveň se do stranického života a vedení strany zapojí více lidí a aktivita členské základny vzroste. Zabránilo by se tak tomu, že někteří by mohli mít pocit, že jsou ve straně zbyteční a jen do počtu.
Jak je to s vaší kandidaturou do vedení?
Jsem přesvědčen, že výhodou ČSSD je, že má různé názorové proudy, které jí dávají sílu v tom, že může reagovat na různé situace a oslovuje různé skupiny voličů. Pokud jde o mě, vždy jsem zastával princip jedné funkce stranické a jedné veřejné, takže jsem rezignoval v reakci na volební neúspěch, kdy jsme sice obsadili první místo, ale byli jsme nuceni jít de facto do velké koalice s Babišem, která nám rozhodně neprospívá. Jako řadový člen sociální demokracie jsem pak využil více volného času, že jsem na sobě trochu zapracoval, sundal jsem 27 kilo. A protože sociální demokracie říká, že chce nové tváře, tak jsem tady (smích). Vždy říkám, že nejhorší je smrt z vyděšení a že vždy jde všechno lépe s úsměvem. Takže je dobré dělat si legraci i z vážných situací (smích). Pokud byl v ČSSD zájem o mé služby, byl jsem vždy připraven a tak je tomu i nadále.
A podpoříte do vedení Jeronýma Tejce?
Pokud jde o lidi do vedení strany, tak si myslím, že přichází nová generace. Je potřeba hledat charismatické vůdce, kteří budou schopni obhájit program sociální demokracie. Myslím si, že nám vyrůstá několik takových lidí. Jeroným Tejc mezi ně patří. Jirka Zimola má určitě charisma. Jistě se najdou i další, kteří nám vyrůstají na komunální a krajské úrovni. Myslím si, že Jeroným Tejc jako jasný kandidát na prvního místopředsedu je jasná volba. V politických bojích se osvědčil. Je představitelem mladšího radikálnějšího proudu, který má jasno, kam bychom měli směřovat. Názorově prezentuje klasickou sociální demokracii, které je orientována na lidi práce.
Psali jsme:
Budou mít podzimní volby vliv na sjezd ČSSD?
Já si přeji, aby ČSSD uspěla. Pokud uspěje, bude jarní sjezd relativně v klidu a věřím, že přestanou vnitrostranické boje. Těm atakům se musím někdy smát, i když je to někdy smích takový hořký. Když vidím některé zastydlé spolustraníky, jak na úrovni okresní a místní vedou žabomyší války v pojmech „sobotkovci versus haškovci“, tak si říkám: „Chlapci a děvčata, tak se ještě chvilku mezi sebou perte a za chvilku se nebudete mít prát o co a Babiš se vám bude smát.“ Pokud toto lidi nepochopí a v boji se bude pokračovat, tak se výsledek ČSSD nedostaví a budeme pokračovat v trendu, který započal sněmovními volbami v roce 2010, pokračoval prezidentským propadákem, loňskými sněmovními volbami i eurovolbami. Byla by škoda, pokud bychom ztratili hegemonii v Senátu. Pokud by Babiš výrazně uspěl v senátních volbách, mohl by stupňovat své požadavky v koalici a snažit se rekonstruovat vládu a posílit své postavení v rámci ústavních institucí.
Vy jste řekl, že by se ČSSD měla více vrátit ke svým klasickým voličským skupinám a neobracet se jenom na menšiny a na to co, říká pražská kavárna. Neměla by ČSSD i více reflektovat, že voliči ČSSD nejsou příliš velcí zastánci další integrace a centralizace EU či přijetí eura? Neměla by ČSSD více reflektovat národní cítění a vymezit se proti eurohujerismu za každou cenu? Ty euroskeptické voliče může třeba sezobat Andrej Babiš, který se k euru vyjadřuje rezervovaně, či Okamura...
To je složitá záležitost. Dokázali jsme rozložit Rakousko-Uhersko, kdy jsme nadávali na Vídeň. Pak jsme nadávali na Moskvu, rozložili jsme RVHP i Varšavskou smlouvu. Poté jsme rozdělili Československo na dva státy. Ti lidé, kteří radí Ukrajině, aby zůstala jednotná, se aktivně podíleli na rozdělení Československa, i když je pravda, že na hranicích se Slovenskem nestály tanky a ozbrojené jednotky a proběhlo to v klidu. Na Brusel nadáváme také a patříme k těm, kteří Evropskou unii spíše rozkládají, než aby ji spojovali. Je to trošku národní sport – vše, co se nedaří, házet na Brusel, i když v mnoha případech to není pravda.
Ale před EU stojí zásadní rozhodnutí, zda půjde cestou Spojených států, což by odpovídalo demokratizaci struktur EU, či se EU vrátí k jakési zóně volného obchodu. Ale v žádném případě si nemyslím, že pro Českou republiku je dobře, aby stála mimo. V podmínkách globalizace a okamžiku, kdy probíhá nové dělení světa a jsou tu velcí hráči jako Spojené státy, Rusko, Čína, Indie a další, je dobré patřit k nějakému celku.
Problémem sociální demokracie dlouhodobě je, že se neodkázala vyhranit jasně, kterým směrem chce jít. Když se to hodí, nadáváme na Brusel, na druhé straně říkáme, že chceme Evropu více jednotnou a pokračovat v integračním procesu. Je potřeba vrátit lidem hrdost v náš stát. Když dokážeme nastavit správně podmínky v rámci vlastní ekonomiky, dokážeme hrát významnou roli i v rámci Evropy. Kdybychom byli Československo, měli bychom větší vliv, ale v rámci Evropy patříme mezi lepší země. Měli bychom vracet lidem důvěru a hrdost na vlastní zemi, a to v rámci Evropské unie. Jsem zastáncem toho, že by ČSSD měla směřovat k demokratizaci evropských struktur.
Okamuru volí nižší vrstvy, které více národně cítí a také jsou rády, že Okamura zvednul téma problémů s Romy či imigrací...
Sociální demokracie v rámci Evropy spíše ztrácí a otevírá prostor radikálnějším skupinám. Miloš Zeman kdysi říkal, že jsme převzali voliče bývalých Sládkových republikánů jako zdivočelé sociální demokraty. Tak dnes mám obavu, že jsme tyto lidi ztratili a oni odešli k Okamurovi či k radikálnějším skupinám. Je potřeba říkat: Ano, Evropa je pro nás důležitá, ale na druhé straně je potřeba si udržet vlastní suverenitu a vlastní názory a hrdost. Hrdost je potřeba lidem vrátit, protože takové to neustálé omílání, jak jsme ve všem nejhorší a nejvíce zkorumpovaní a jak je u nás všechno špatně, to není dobré. Ne, že by u nás byla korupce, ne, že by se u nás nekradlo a že by u nás nebyly problémy, určitě jsou, ale rozhodně nejsme tak výjimečně špatní, jak si namlouváme. A když člověk jezdí po Evropě, tak zdaleka nejsme nejlepší v nejhorších věcech, jak si mnohdy říkáme.
Psali jsme:
Myslíte si tedy, že to je pro ČSSD víceméně podobné nebezpečí jako ve Francii, kdy řada levicových voličů volila Národní frontu jak kvůli problémům EU a eura, tak i kvůli imigraci? Ony asi řeči o multikulturalismu a lidských právech obyčejné dělníky neuspokojují, když jim tam imigranti v jejich ulici zapalují auta...
Jednoznačně. My tady řešíme Ukrajinu a Rusko a imigraci z východních zemí, přitom si myslím, že to pro Evropu není takovým nebezpečím jako migrace z afrických zemí. Evropa by měla daleko více pomoci zemím, jakou jsou Itálie a Španělsko, přes které do Evropy proudí tisíce migrantů, kteří žádají politický azyl, přitom to jsou v naprosté většině ekonomičtí migranté. Pronikají sem i extremistické skupiny, kteří zde nepůsobí pozitivně a můžou být bezpečnostním rizikem pro EU. Příliv imigrantů z islámských zemí znamená určité nebezpečí pro Evropu. Čili by se mělo pomoci těmto zemím, aby lidé z nich neměli motivaci stěhovat se sem.
Příliš velká tolerance k menšinám vede k tomu, že majoritní společnost se brání a pak vidíme ve Francii úspěch Le Penovy dcery. To je zdviženým prstem. Určitou fašizaci EU sledujeme delší dobu. Fašismu a nacismu v Itálii a Německu ze začátku také nikdo nevěnoval pozornost, ale víme, kam to vedlo. Demokratické struktury svou někdy až přehnanou tolerancí vůči některým menšinám či národnostem a otvíráním prostoru pro příliv nepřiměřeného množství migrantů ze zemí, které jsou těžko kompatibilní s kulturou a civilizačními hodnotami národů Evropské unie, vede k vnitřní nespokojenosti občanů a možné poptávce po vládě silné ruky.
autor: Lukáš Petřík
