Merkelová je symbolem Evropy, musela volit mezi špatným a ještě horším řešením. A Krym je stále ukrajinský, ať se Putin s Lavrovem nediví. Promlouvá lidovecký poslanec Benešík

Lídři Francie, Itálie a Německa hledali na společném summitu „nové impulzy pro Evropu“. Prý šlo hlavně o plány v reakci na referendum o Brexitu nebo imigrační politiku. Hovořili o budoucnosti a pokračování i bez Britů.

Na summitu šlo spíše o obecné záležitosti, například o to, že Evropská unie potřebuje nový impulz a reformu, ale přitom spíše reformu nepsaných pravidel než smluv. To ale víme všichni, Unie musí doznat změn v komunikaci s občany a vysvětlování toho, o čem ta společná Evropa je. Ne setkání lídrů právě těchto tří států bych neviděl žádné jinotaje, je normální, že se různá uskupení zemí setkávají, koneckonců Česká republika lobuje za své zájmy v rámci V4.

V souvislosti s Brexitem i s kritikou EU se objevují otázky personálních změn v čele Unie. Myslíte, že k ní v nějaké formě dojde?

V dohledné budoucnosti k tomu zřejmě nedojde, ale hlavně – největší slovo ve fungování Evropské unie jako takové jsou členské státy, a to jejich premiéři, kteří mají největší hlas. Myslím, že pokud jde o Evropskou komisi, ta musí zůstat výkonným orgánem a ne tím, kdo určuje směr, Juncker je pro mě úředníkem, který má vykonávat to, co mu řeknou po společné dohodě premiéři jednotlivých států, a ne tím, kdo říká, co se má dělat. A jednotliví lídři států mu k tomu vůbec nemají dávat mandát a prostor.

Anketa

Máte rádi Angelu Merkelovou?

Ano

96%

hlasovalo: 18104 lidí

Britové z EU vystupují a v dalších zemích jako Nizozemsko, Rakousko či Dánsko se začíná mluvit o tom, že by se mohlo také vystoupit. Těsně po britském referendu se spekulovalo, zda budou následovat i další země, jaké jsou podle vás nálady nyní, více než dva měsíce poté? Existuje alternativa ke členství v EU?

To bude záležet na voličích. Pokud lidé v Evropské unii zvolí strany a politiky, kteří chtějí z Unie odejít, nikdo s tím nic neudělá. Já bych byl ale velmi opatrný a počkal si, jak vlastně tzv. Brexit dopadne. Lidé, kteří horovali pro odchod Británie, jej ve větší míře ani nechtěli, chtěli jen demonstrovat sílu a spíš EU reformovat. Nejsem si nyní jistý jejich reakcí, Británie po tak dlouhé době od referenda tápe, zatím ani neaktivovala článek o vystoupení. Referendum bylo konzultativní, lidé vyjádřili demokraticky svou vůli – a tu nesmíme zpochybňovat –, ale ti odpovědní politici nyní nevědí, co vlastně chtějí. Míč je na straně politiků Spojeného království.

Pokud jde o dominový efekt, ten nastat může, Evropská unie rozhodně není dokonalá, ale musím se ptát – mají evropské státy jinou alternativu? Bude mít Česká republika ve Strání zase ostnatý drát, budeme si navzájem platit cla a budou tady stát kamiony na hranicích? To, že EU má problémy, víme, ale jako KDU-ČSL říkáme, že tento prostor zaručuje i přes problémy mír, stabilitu a prosperitu a že nemá alternativu. Snažme se tedy evropský prostor spíš vylepšovat, než abychom šli do destruktivního neznáma.

Jedním z problémů u nás je stále klesající důvěra obyvatelstva v Unii. Kde se tato tendence bere a jak se díváte na snahy o odchod z Unie?

Politické strany, které to chtějí, by měly předložit alternativy nejen v tom, co nechtějí, ale i co chtějí. Říct, co by nastalo po odchodu z EU a jak by vypadala spolupráce s Unií pak. Česká republika je velmi otevřená ekonomika a navíc navázaná na Německo. Pokud ve volbách vyhrají strany, které jasně řeknou, že chtějí odchod, nedá se nic dělat a bude nutné to respektovat. Za rok a pár měsíců budou volby, a pokud takové strany zvítězí, k odchodu dojde, jestliže budou mít jejich politici odvahu a reálnou alternativu. V Británii se ukázalo, že ji příliš nemají.

Mluví se i o referendu o setrvání v Unii…

Referendum je zdlouhavá záležitost, ať se každá strana vyjádří a řekne, co chce, a pak, když euroskeptické strany vyhrají, mohou to zařídit mnohem rychleji, než kdyby to proběhlo přes referendum.

K návštěvě německé kancléřky se podrobněji rozepsal profesor Martin C. Putna, podle nějž je Merkelová jediným symbolem, který Evropě zbyl. Merkelová prý symbolizuje zlatou éru Unie a grandiózní úspěch ve vnějším i vnitřním sjednocení EU. Vnímáte její úlohu takto výlučně pozitivně? Co si o ní jakožto jediném pozitivním symbolu Unie myslíte?

Angela Merkelová představuje pro nás obrovského strašáka kvůli svému postoji k migraci, ale obecně je jistě velkým symbolem Evropy. Když se u nás kohokoli zeptáte na zahraničního politika, drtivá většina lidí řekne Merkelová a Trump. Symbolem nepochybně je a nechám na každém, aby si vybral to pozitivní nebo negativní. Kancléřka Merkelová často musela vybírat mezi špatným a ještě horším řešením.

Francouzský prezident na zmiňovaném summitu varoval před nacionalismem a zmínil nutnost budovat jednotu. Mohlo jít o reakci na vzrůst některých údajně extremistických stran v mnoha zemích EU. Velké naděje si dělá Le Penová ve Francii, Hofer v Rakousku a v Německu roste AfD. Mají tyto strany šanci převzít moc v některých zemích? A jaká rizika v tom vidíte?

Šance mají velké, ale to má dvě příčiny. Jednak je to velmi špatná komunikace přínosů evropské integrace a zadruhé je to skutečnost, že evropští politici těmto stranám sami nahrávají. Udělali spoustu chyb, které jim ženou vodu na mlýn, a navíc podceňují komunikaci o tom, co sjednocená Evropa znamená. Nijak bezhlavě bych proti těmto populistickým stranám ale nebrojil, protože mají voličské zázemí a prostor pro prosazování svých názorů.

Podívejme se také na vztahy Evropy vůči Rusku. Řada evropských lídrů má zjevně jinou představu než oficiální Brusel. Putin byl nedávno ve Slovinsku, Řekové chtějí nakupovat ruské zbraně, Bulharsko by rádo plyn přes South Stream, Německo dál podporuje Nord Stream, Portugalcům Rusové pomáhali při hašení lesních požárů, italský premiér se schází s Putinem a tak by se dalo pokračovat. Mohou v takové situaci sankce vydržet? Jak to může se vztahy k Rusku dopadnout, když mnoho zemí EU se chová „mimo oficiální linii“?

Efekt sankcí se rozhodně projevil a volání po jejich zrušení je spíše marginální. S tím, že dopadají na země EU, se dalo počítat, ale pokud si má Evropa zachovat tvář a být politickým lídrem v regionu, nemůže Ruské federaci ustupovat. Jestliže se podíváme, na co byly uvaleny sankce, jde o technologie, které mají vazbu na ozbrojený konflikt a na jeho financování. Putin v reakci na to zavedl odvetné sankce na běžné výrobky, a to právě má dopady na lidi. Ty sankce působí silně na Ruskou federaci a mně je líto, že nedopadají na Putina a jeho bohaté oligarchy, ale na běžné lidi. I tak doufám, že sankce vydrží, nemůžeme si nechat od Ruska kálet na hlavu. Byl jsem smutně pobaven, když jsem slyšel, že si Rusko stěžuje na podvratnou činnost ukrajinských tajných služeb na Krymu. Proboha, vždyť Krym je pořád podle mezinárodního práva ukrajinský! Zděšení Lavrova s Putinem nad tím mi připadá tragikomické.

Držitel Nobelovy ceny a bývalý hlavní ekonom Světové banky Joseph E. Stiglitz tvrdí, že se EU potácí nad propastí nejvíce za dlouhá desetiletí a podepisuje se na tom i euro, které nedokázalo zajistit ani jeden z cílů, které byly v počátcích vytyčeny. Může být euro prvkem, který nakonec EU místo provázání rozloží? Co k tomu všemu říci?

On má trochu pravdu zejména proto, že do eurozóny mohlo vstoupit Řecko, které nesplňovalo podmínky. Řekové se asi řídili Churchillovým heslem „věřím jen statistice, kterou jsem si sám zfalšoval“, a svou ekonomickou výkonnost si „trochu upravili“. Pokud by ale všechny země dodržovaly podmínky pro vstup, je euro opravdu stmelujícím prvkem. Problémem je to, že v eurozóně jsou země jako Řecko, které podmínky obešly. Pokud mluvíme o problémech s eurem, není řeč o problémech obecně, ale o řeckém problému.

Nakolik má v reakci na všemožné krize z posledních let a nyní stále trvající migraci EU šanci vydržet?

Možná dvě tři miliardy lidí na světě žijí v naprosté bídě, pak zhruba stejný počet lidí sice netrpí hladem, ale žije v naprosto nuzných podmínkách, například v komunistické Číně, kterou tolik obdivují naši komunisté a pan prezident Zeman. A pak je tady v Evropě půl miliardy lidí, kteří si ve všech ohledech žijí nejlépe, ale na rozdíl od ostatních pořád řeší nějakou krizi. Je tedy otázka, jestli si budeme v otázce životních standardů brát příklad v Číně – ne ovšem z tamních „horních deseti milionů“ komunistů. Pokud si to uvědomíme a začneme se chovat odpovědně, můžeme si svůj standard udržet. A to je i povinnost a odpovědnost politiků a budoucnost Evropy.