Ve vašem nedávném vystoupení v ČT24 mě zaujalo, když jste prohlásil: „Poruchy osobnosti jsou přitahovány určitými prostředími. Agresivní psychopaty náramně láká držet zbraň. Mezi legálními držiteli zbraně bude větší procento poruch osobnosti než v normální populaci, naprosto zákonitě“. O co své tvrzení opíráte?

Je všeobecně známou věcí, že psychiatrické diagnosy nejsou rovnoměrně rozptýleny v populaci – ani v prostoru, ani čase. I v tom pořadu jsme říkali, že například Alzheimerovu demenci mají převážně staré ženy. Agresivní poruchy osobnosti spíše muži. Dyslexie najdeme převážně mezi dětmi. Dříve převažovaly hysterické konverzní poruchy, dnes jsou to spíše deprese, narcismus a tak dále. Z toho vyplývá, že v psychologii je nulovou hypotézou, že zkoumaná skupina je odlišná od populace. I když statistické programy jsou většinou konstruované tak, že nulová hypotéza předpokládá shodu zkoumaných skupin.

Na čem byste nám to nejlépe ilustroval?

Například když dělám nějakou výpověď o populaci partnerských vztahů na základě svých klientů, tak upozorňuji a rovnou předesílám, jaké můžeme čekat zkreslení oproti populačnímu průměru, zda se bude týkat spíš dlouhodobých či krátkodobých vztahů a podobně, viz kniha Křesťanství, vztahy a sex. Stejně tak pokud by jakýkoli student udělal výzkum na legálních držitelích střelných zbraní a své výsledky by zobecnil na celou populaci, tak mu při obhajobě každá komise řekne, že to je závažná metodologická chyba. Ani legální, ani nelegální držitele střelných zbraní nemůžeme považovat za reprezentativní vzorek populace. Psychologický předpoklad zkrátka je, že držitelé střelných zbraní se liší od populačního průměru.

V jakém směru se tedy držitelé zbraní liší od populačního průměru?