Co následuje poté, když ministr jménem České republiky podepíše mezinárodní smlouvu?

Záleží na tom, jaká mezinárodní smlouva to je. U dvoustranných smluv může smlouva vstoupit v platnost i podpisem. Mnohostranné smlouvy se připravují tak, že skupina odborníků nebo zástupců států připraví návrh textu smlouvy. Samotný podpis ministrem nebo jiným zástupcem země zpravidla vyjadřuje souhlas s předloženým textem. S tím, že daný text vyjadřuje to, na čem se příslušné státy dohodly v procesu vyjednávání. Podpis smlouvy sám o sobě neznamená, že by smlouva stát plně zavazovala. U většiny smluv tohoto druhu je v ČR nutný souhlas Parlamentu, aby smlouva mohla být ratifikována. Teprve poté je možné odeslat ratifikační listinu k depozitáři.

Plně právně zavazovat stát může smlouva až poté, kdy vstoupí v platnost. Většinou je pro to ve smlouvě stanovena podmínka určitého počtu ratifikací. Obvykle je také stanovena určitá lhůta, která musí pro vstup v platnost uplynout od uložení poslední požadované ratifikační listiny. Je to něco na způsob legisvakanční lhůty. Řeší se to většinou tak, že smlouva obsahuje ustanovení, podle nějž smlouva vstupuje v platnost například čtyřicátým dnem následujícím po uložení padesáté ratifikační listiny v sídle depozitáře.

Samotný podpis na smlouvě stanoví státu pouze povinnost v nějaké dohledné době smlouvu buď ratifikovat, nebo sdělit, že na smlouvě nehodlá participovat. Podle dosavadních zkušeností s mezinárodním právem může ta dohledná doba znamenat i několik desetiletí.