Za necelé tři týdny se konají krajské a senátní volby. Překvapilo vás něco na průběhu kampaně? Jak ji hodnotíte?

Samotný průběh kampaně snad ani příliš ne. Očekávám od začátku, že ta hlavní překvapení se soustředí až na posledních zhruba deset až dvanáct dnů před volbami, takže na ta je ještě čas. Zajímavý je však vývoj politický.

Jistá míra roztržky mezi největšími stranami vládní koalice a zároveň i největšími soupeři na scéně, tedy mezi sociálními demokraty a hnutím ANO 2011, se přirozeně čekala, poněkud nečekané však je, jakou na sebe nakonec nabrala podobu. ANO 2011 si otevřelo cestu ke komunistům, a tím jasně deklarovalo, že jeho prvořadým zájmem je vládnout krajům bez sociálních demokratů.

Andrej Babiš vzkázal veřejnosti, že by mu v krajích nevadily koalice s KSČM. Zaslouží za to kritiku, nebo je to pragmatický realismus?

Ano, přesně o tom mluvím. Volební aritmetika předem jasně říká, že každá z těchto velkých stran bude mít velké potíže se sestavením koalic, v nichž nebude zapojen i jejich soupeř. Museli by do koalice vzít doslova každého (a to je letošní šance pro malé strany), aby získali většinu. A když Andrej Babiš prohlásil, že do koalice vezmou i komunisty, což je u sociálních demokratů vyloučeno, změnil tím pravidla hry. Je to významný tah, který už má následky. Ostatní strany na to začínají reagovat, především sociální demokraté to vnímají jako vyhlášení otevřené války. Jestli za to bude ANO 2011 kritizováno, pak z morálních pozic, a ty milerád přenechám jiným. Elektorát Andreje Babiše to přijme, jsou to protestní voliči a ještě se budou těšit, jak to teď Andrej spolu s komanči „těm nahoře“ dvojnásob zavaří.