Za necelé tři týdny se konají krajské a senátní volby. Překvapilo vás něco na průběhu kampaně? Jak ji hodnotíte?
Samotný průběh kampaně snad ani příliš ne. Očekávám od začátku, že ta hlavní překvapení se soustředí až na posledních zhruba deset až dvanáct dnů před volbami, takže na ta je ještě čas. Zajímavý je však vývoj politický.
Jistá míra roztržky mezi největšími stranami vládní koalice a zároveň i největšími soupeři na scéně, tedy mezi sociálními demokraty a hnutím ANO 2011, se přirozeně čekala, poněkud nečekané však je, jakou na sebe nakonec nabrala podobu. ANO 2011 si otevřelo cestu ke komunistům, a tím jasně deklarovalo, že jeho prvořadým zájmem je vládnout krajům bez sociálních demokratů.
Andrej Babiš vzkázal veřejnosti, že by mu v krajích nevadily koalice s KSČM. Zaslouží za to kritiku, nebo je to pragmatický realismus?
Ano, přesně o tom mluvím. Volební aritmetika předem jasně říká, že každá z těchto velkých stran bude mít velké potíže se sestavením koalic, v nichž nebude zapojen i jejich soupeř. Museli by do koalice vzít doslova každého (a to je letošní šance pro malé strany), aby získali většinu. A když Andrej Babiš prohlásil, že do koalice vezmou i komunisty, což je u sociálních demokratů vyloučeno, změnil tím pravidla hry. Je to významný tah, který už má následky. Ostatní strany na to začínají reagovat, především sociální demokraté to vnímají jako vyhlášení otevřené války. Jestli za to bude ANO 2011 kritizováno, pak z morálních pozic, a ty milerád přenechám jiným. Elektorát Andreje Babiše to přijme, jsou to protestní voliči a ještě se budou těšit, jak to teď Andrej spolu s komanči „těm nahoře“ dvojnásob zavaří.
Jiná situace je u potenciálních dalších koaličních partnerů; u těch proběhne štěpící vnitrostranická diskuse, jestli je „být u toho“ pořád ještě dobré pravidlo, i když to tentokrát znamená „být u toho s komunisty“. O tom budou uvažovat všechny strany, a tady si myslím, že výsledek není pro ANO příliš pozitivní. Výsledek těchto diskusí totiž bude většinou v tom smyslu, že ANO je tygr, na němž není radno nikam vyjíždět, protože se z něj obtížně sesedá. Menší strany tak může paradoxně Babišovo prohlášení posunout blíže k sociálním demokratům.
Sněmovna odhlasovala „Lex Babiš“ o omezení, pokud jde o vlastnictví médií. Co to znamená pro Andreje Babiše a co pro český mediální prostor obecně?
Pro Andreje Babiše to znamená jen samé výhry. Pro své voliče je ještě větším mučedníkem, kterému všichni házejí klacky pod nohy (proč se mluví jen o jeho mediálním impériu, proč ne o dalších?), média bude mít pod kontrolou tak jako tak, i kdyby je měl přepsat na vlastního psa, a týdny měl v novinách publicitu, která donekonečna vlastně jen opakovala mantru „mocný Babiš, vlivný Babiš, bohatý Babiš“.
A pro mediální prostor? Otevřeně, nic takového neexistuje, a jestli ano, tak je to špatně. Nic jako „mediální prostor“, jako entita, jíž se přisuzuje nějaký význam, o níž se mluví a která se řeší, nemá vůbec být. To je špatný způsob uvažování. Lidé nemají věřit médiím. Mají dobře vědět, být si vědomi, kdykoli přijímají jakékoli mediální sdělení, že je to nanejvýš jen zábava, že informace mají přijímat s nejvyšší kritičností, protože média vždy pracují v něčím zájmu a vždy jsou tendenční. Takže jestli Lex Babiš posunul myšlení lidí tímto směrem, tak je jen dobře.
Jak ovlivnila volební kampaň na jižní Moravě kauza hejtmanovy fiktivní tiskové mluvčí? Uškodila Michalu Haškovi?
Ne, Michal Hašek je jasný vítěz voleb. Nemá soupeře.
Exprezident Václav Klaus pro iDnes řekl, že pravice v Česku vymizela. Co je na tom pravdy, a pokud s ním souhlasíte, kam se pravice poděla?
Zestárla, stala se prezidentem a pak šla do důchodu. Protože pravice, to byl v nových dějinách České republiky jen reformní Václav Klaus z první poloviny devadesátých let, jinak nikdo. Pravice je étos, a já žádné další významné nositele toho étosu v celých polistopadových dějinách nevidím.
Vysoký komisař OSN pro lidská práva zařadil Miloše Zemana k extremistům z IS, lucemburský ministr chce vylučovat Maďarsko z EU. O čem svědčí takové radikální postoje?
O tom, že si jednou jeden ministr neviděl do úst, když zrovna něco povídal, ale hlavně o ohromné poptávce po těchto zprávách. Každý novinář ví, že zprávu nedělá výrok ministra, ale novinář. To ten musí z toho plkání vybrat nějakou „pikošku“, zprávu, o níž tuší, že bude rezonovat, zabalit ji a patřičně prodat. To, že se média (a která) urputně snažila prodat právě tuto zprávu, je silný signál ne o postoji EU, ale o postoji médií a jejich konzumentů k EU.
O čem svědčí vítězství Putinovy vládní strany v Rusku?
Že se nic nemění. Což, v kontextu Ruska, je spíše dobrá zpráva.
Kam se po zdravotních potížích H. Clintonové a atentátu v NY sune prezidentská kampaň v USA? Bude případné zvolení Donalda Trumpa katastrofou?
Donaldu Trumpovi osobně fandím. Představuje pro mne styl politiky – zdůrazňuji styl, nikoli nutně obsah – jaká by měla být. Otevřeně konfrontační, s jasnými, pevnými, silnými postoji, pro voliče jednoznačně čitelná a vyhraněná. Víš, co volíš, a to také dostaneš, a když ne, máš plné právo křičet, že ti to bylo slíbeno. Žádné kompromisnictví, v němž vítězí šedá zóna politiků, která raději mlčí, protože kdo mlčí, nic nepokazí, a kdo nic nepokazí, bývá pochválen. Beznázorový politik podle mne není politik. Trump je brutální, silácký politik, politický bagr. Země v neklidných dobách mají vést takoví lidé.
Změnilo se něco v EU po summitu EU v Bratislavě, respektive – přiblížil summit potřebné reformy Unie?
Ne, naopak je popřel. Evropská unie, přesněji její socialistické vedení, dělá mrtvého brouka a doufá, že se to přežene. Nejsou akceschopní a hlavně ani nic měnit nechtějí.
V Německu proběhly dvoje zemské volby. Co naznačují o náladě v zemi s největším počtem migrantů a „vítací“ politikou?
Jasný posun od vítačů k realistům. Očekávám, že se totéž promítne i do výsledků říjnových voleb u nás, tím víc, oč je český volič méně konzervativní než ten německý.
Jaká je vaše prognóza vývoje migrační krize?
Nedívejte se na migrační krizi jako na počasí. Není to cosi, co na nás přišlo a nějak se to vyvine a nám nezbývá, než to strpět. Migrační krize je vyhrocení dlouhého konfliktu. Dlouhého politického sporu mezi socialistickým kolektivismem a společností svobodného jedince. Ta konfrontace dnes eskaluje, vyhrocuje se, a události migrační krize jsou jejím výsledkem, nikoli příčinou. Prognóza? Je jen jediná – my vyhrajeme, oni prohrají.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: David Daniel
