Právě se nacházíte ve Francii. Jaká tam panuje momentálně atmosféra? Jaká je vaše návštěva v souvislosti s tím, co se ve Francii v posledních měsících děje?
Jsem na pravidelném plenárním zasedání Rady Evropy ve Štrasburku, kde pracuji ve výboru pro migraci a podvýboru pro zahraniční diaspory. Zasedání probíhá od rána do včera, a tak nemám moc možností pozorovat, že by se tady od posledního teroristického útoku dělo něco zvláštního.
Francouzští politici už reagují na protesty Žlutých vest, například v případě daní, plánují také směřování celé země… Zklamali se Francouzi ve svých politicích?
Určitě, tradiční levice - socialisté, i pravice – republikáni, dlouhodobě selhali v řízení země, zejména v sociální a ekonomické oblasti, nemluvě o imigrační a azylové politice. Je to stav, který lze sledovat i v jiných evropských zemích. Masivní deficity veřejných rozpočtů, neustále navyšování daňové zátěže, snižování sociálních benefitů na úkor financování nelegálních migrantů a podobně. Rostoucí nespokojenost obyvatel je daní za neschopnost vládců. Krutost policejních zásahů proti demonstrujícím je neuvěřitelná a je neuvěřitelné, že něco podobného se děje v demokratické Evropě.
V případě Žlutých vest jsou patrné pokusy o jejich infiltraci státní mocí, například prostřednictvím nasazení jedinců provokatérů a skupinek, které vyvolávají násilné incidenty, a pomáhají tak k delegitimizaci hnutí jeho prezentací coby hnutí nebezpečných extremistů. Nemůžeme vynechat ani možnost, že před nadcházejícími volbami do Evropského parlamentu může jít i o pokus oslabit Národní sdružení Marine Le Pen, vytvořením jakési řízené alternativy - stejně jako u nás dochází před volbami k vytváření účelových ministran k rozdrobení vlasteneckých hlasů.
Nic to ale nemění na faktu, že tři roky občanských nepokojů nepřinesly Francii nic dobrého a život obyčejných Francouzů se stal velmi složitým. Politici kolem prezidenta Macrona nedokázali tuto situaci vyřešit, zabránit islámskému terorismu, ani vyřešit nelegální migraci. Nepochopitelný je rozdílný přístup francouzské policie, která dokáže být tak krutá k vlastním protestujícím občanům a tak tolerantní k nelegálním migrantům, kteří nerespektují místní zákony a přinášejí násilí a teror.
Migranti se dávají do pohybu, tentokrát zamířili k hranicím Makedonie kvůli falešné zprávě, že je hranice otevřená. Jaký zásah bychom měli učinit nyní, abychom se nedostali zpět do situace podobné před čtyřmi lety?
Migranti opět táhnou, aby kopli do místních zákonů, do práva státu určit si, koho pustí na své území a koho ne. Alarmující je například zneužívání dětí, které migranti nastrkují v první řadě proti bezpečnostním silám a kamerám novinářů, aby si vynutili průchod přes hranice. Toto je naprosto nepřijatelné a musí být tvrdě trestáno. Bylo totiž prokázáno, že drtivá většina takových dětí je zde proti své vůli. Makedonští pohraničníci proto nesmějí násilí ani vydírání ustoupit a určitě by stálo za úvahu vyslání našich policistů k pomoci při ochraně makedonských hranic. Alarmující je také násilí ze strany migrantů vůči policistům, které nesmí být bráno za běžnou věc, ale musí být tvrdě sankcionováno. Rovněž musí být vyšetřeno, kdo a proč tuto fake-new rozšířil mezi migranty.
Potřebujeme nezbytně skutečné posílení přísné ochrany vnější hranice Evropské unie. Musíme zajistit distribuci informace, že Evropská unie již žádné nelegální migranty nepřijímá. Finanční podpora neziskovým organizacím provozujícím dovoz migrantů k břehům Evropy, včetně takzvaných integračních činností a podobně, musí skončit a dosud vynaložené státní peníze musí být jasně vyúčtovány. Výsledkem těchto kroků musí být jasná deklarace, že azylová politika je opět v gesci národních států a že nebude probíhat žádná vynucená relokace migrantů po Evropské unii. Musíme proto trvat také na dodržování dohody Evropská unie - Turecko. Globální pakt o uprchlících musí být jako velice nebezpečný pakt vypovězen. Nezbytností je také tvrdé a jednoznačné provádění návratů odmítnutých migrantů a celkové readmisní politiky Evropské unie dle platného práva a bez ohledu na názory vypovězených.
Fotogalerie: - Tisíc migrantů denně do EU
Nedávno došlo k únosu lodi, který zachránila přes stovku uprchlíků a chtěla je vrátit do Libye. Přišel rázný zásah. Měli bychom takto postupovat? Co s loděmi, co čekají na přijetí?
Námořní pirátství je jeden z nejhorších zločinů a pachatelé musí být přísně potrestáni. Jejich potrestáním bude vyslán jasný signál, že bezplatný transport přes moře, zajišťovaný takzvaným trosečníkům loděmi takzvaných neziskovek už skončil a nemůže být vynucován násilím. Základem musí být tvrdý kontrolní režim již v nástupních přístavech. Včetně evropského tlaku na Egypt, Maroko, Alžírsko, Tunisko a Libyi v této věci, aby si plnily své povinnosti pobřežní stráže. Přístup Itálie, která pro dovoz nelegálních imigrantů zavřela své přístavy, ukazuje, že příliv nelegálních imigrantů do Evropy lze výrazně omezit.
Jak již bylo uvedeno, očekáváme konečně nezbytné zastavení jakéhokoli veřejného financování převaděčských a dopravních neziskovek. Dalším faktorem je mezinárodní námořní právo a jeho dodržování - například Úmluva OSN o mořském právu – UNCLOS. Lze třeba využít klauzule o možném ohrožování životního prostředí těmito plavidly, anebo zvýšeným tlakem na takzvané státy vlajky – státy, pod jejichž vlajkou příslušné lodi plují včetně hrozby finanční sankce nebo zabavení lodi. Dále detailní kontroly a prohlídky lodí ve vztahu k právním předpisům a tak dále. A o takzvaném přijetí, či nepřijetí lodí i migrantů by měly rozhodovat už konkrétní státy, kterých se toto týká.
V jednom rozhovoru jste mi řekl, že „nejlépe se Africe dá pomoct, když jí přestaneme pomáhat, podpoříme místní produkci a otevřeme evropský trh jejich výrobkům - pokud budou odpovídat evropským standardům. Rovněž zastavením imigrace zastavíme „brain-drain“ a motivujeme místní inteligenci, aby se snažila prosadit doma.“ Jak to Evropské unii a členským státům jde?
Nejde jí to vůbec. Není mi jasné, jestli se vůbec snaží, zda je zde vůbec politická vůle něco efektivního podniknout. To by totiž mohlo ohrozit zavedené penězovody. Jakákoliv pomoc by neměla být v žádném případě v gesci Evropské unie, protože to by znamenalo jen obrovské plýtvání finančními prostředky evropských daňových poplatníků ve prospěch politických neziskovek. Pomoc musí být výhradně v kompetenci jednotlivých členských států. Pomoc způsobem: dodáme vám sítě a budeme kupovat ryby, které do nich ulovíte, je nejefektivnější formou pomoci rozvoji Afriky. Teze o tom, že nejlépe se Africe dá pomoct, když jí přestaneme pomáhat a podpoříme místní produkci, není mým výmyslem, ale vyslovil ji jako první, tuším, ghanský prezident a přihlásilo se k ní více afrických politiků.
V České republice bude v této souvislosti třeba novelizovat zákon o rozvojové pomoci a zejména změnit logiku a strukturu jejího financování. Na obojím pracuji.
Kritika se snáší na hlavu generála Khalifa Haftara v Libyi za to, že chce ovládnout celou zemi. Vyjadřují se k tomu i státy z celého světa, znepokojena je i OSN. Západ tvrdí, že neexistuje válečné řešení tamní situace. Co vy na to? A potřebuje Libye pomoc Západu?
Libye patří Libyjcům, ať už naše média říkají, co chtějí. Libyjci si musí uklidit, co jim zničily koaliční státy. Smutným faktem je, že v Libyi nebude mír bez vítěze. Vítězem bude ten, kdo jednoznačně porazí všechny oponenty a ovládne celé území.
Západní země, zejména Francie, Itálie a Spojené státy, zapříčinily totální rozvrat stabilní a prosperující Libye, která mimo jiné hlídala svoje jižní hranice před migrací ze zemí subsaharské Afriky do Evropy. Důsledkem tohoto rozvratu je mimo jiné právě masová nelegální migrace do Evropy se všemi symptomy zločinnosti a terorismu, stejně jako například obchod s narkotiky, prostituce a šíření radikálního násilného islámu přes Libyi třeba do Mali a tak dále. Po zkušenostech z Iráku, Afghanistánu a zemí arabského jara by se takzvaný Západ už, proboha, nikde v oblasti vojensky angažovat neměl… Jiná věc je pomoci Libyi znovu vybudovat vše, co jí bylo zničeno. Nesmíme připustit, aby se ve vzniklém vakuu po občanské válce kromě domácích lybijských zájmů, střetávaly i zájmy mocností, Spojených států, Ruska, Číny, aby zde vypukla obchodní a bankovní válka o nerostné zdroje, budoucí produktovody... Neměli bychom připustit předlužení Libye a měli bychom jí vrátit práci na ostraze jižní hranice.
Turecký prezident Recep Tayyip Erdogan přišel po komunálních volbách o tři nepodstatnější města. Výsledky voleb neuznává. Jak celkově hodnotíte jeho politiku v Turecku?
S velkým znepokojením. Za mlčení ochránců lidských práv probíhá v Turecku masivní potlačování lidských práv. Otec moderního Turecka Ataturk je očividně zapomenut. Došlo ke zničení zárodků sekulární demokracie ve prospěch politického islámu. Turecká armáda operuje proti Kurdům hluboko na syrském území, bez mandátu OSN, bez souhlasu syrské vlády. Alarmující je, že svět se - jako i v případě vraždění Jemenců Saudskými nálety - dívá jinam. Jak bychom mohli pozitivně hodnotit turecké násilné a nezákonné intervence do zahraničí? Cožpak lze neodsoudit vraždění tisíců Kurdů, kolaboraci s Islámským státem a to vše za mlčení Západu a Severoatlantické aliance včetně České republiky s čestnou výjimkou prezidenta Miloše Zemana.
Nový Zéland se vzpamatovává po teroristických útocích. Není samotné, objevují se stále častěji, existuje ještě cesta ven? Nebo si budeme muset (nebo už jsme si zvykli) na to, že jsou na denním pořádku?
Já si na teror zvykat nechci a také nechci, aby si na něj musela zvykat moje rodina, nebo aby mé děti musely žít ve strachu z nenadálého útoku nějakého fanatika. Proto nevidím jako možné chránit práva nelegálních migrantů, mezi kterými se teroristé skrývají. Rovněž nemůžeme s ohledem na migranty omezit právo řádných občanů - například na zbraň a obranu. Díky teroristům je nezbytné omezit práva všech skupin, mezi kterými se potenciální teroristé mohou vyskytovat. Musíme dát policii jasný mandát k jednání a k nezbytným akcím, posílit protiteroristické jednotky, posílit výuku arabštiny, ale i islámských reálií. Musíme vyslat jasné poselství, že nelegální migranti nejsou v České republice chráněni státem ani zákony. Neziskové organizace, které se nelegálních imigrantů zastávají, si musí být vědomy, že se v případě útoku stávají spolupachateli trestných činů.
Nezapomínejme, že za oběť islámským teroristům náhodně padlo už pět občanů České republiky. Pokud tento počet všem zastáncům nelegální migrace a islamizace Evropy nestačí, potom se ptám, kolik lidí ještě bude muset zemřít, aby si všichni aktivisté uvědomili, co spáchali na tomto národě.
Je lépe kvůli bezpečí a boji s terorismem ozbrojovat, nebo odzbrojovat obyvatele? Čeká nás další a další omezení držitelů zbraní?
Zlého člověka se zbraní zastaví jen dobrý člověk se zbraní. To je známá pravda. Nová zbraňová direktiva Evropské ale mluví o opaku, mluví o strachu Evropské unie z vlastních ozbrojených občanů. Logika věci je jednoduchá, pokud teroristé budou vědět, že místní občané jsou ozbrojení, vycvičení a své zbraně nosí sebou, nebudou mít vůbec jednoduché útočit bez rizika, že je první kolemjdoucí pošle do pekla. Jenže jak vidíme, nekompetentní vedení Evropské unie dělá vše obráceně, než velí zdravý rozum, takže oprávněně předpokládám, že nejhloupější řešení otázky legálně ozbrojených obyvatel bude bohužel také to nejpravděpodobnější.
Nový Zéland zareagoval dost odlišně například od evropských zemí. Zdá se, že razantněji. Souhlasíte? A je to správně?
Podle mne reagoval velmi nesprávně. Všimněte si, jak stranou pozornosti médií v hysterické reakci na události z Christ Church bohužel zůstal ukrytý fakt, že ve stejné době byly v Nigerii muslimy vyvražděny dvě křesťanské vesnice. Na tyto hromadné vraždy nenásledovala žádná reakce, dokonce ani od muslimských kruhů ve světě, které to měly odsoudit jako první. Čekal bych, že po vzoru novozélandské premiérky hlavní imám z Al Aqsá vyzve muslimské ženy, aby zahodily hidžáby, aby se tak přiblížili křesťanským obětem - i těm budoucím a vyjádřily tak svou solidaritu s křesťany. A ono ku podivu nenastalo nic. Není to zvláštní?
Celá situace i prognózy dalšího, neradostného vývoje je jenom zvýrazněním faktu, že integrovaná Evropa vedená opilci a pomatenými naivky není řešením budoucnosti Evropských národů. Nadcházející volby nám dávají malou šanci na změnu kurzu směřování Evropské unie. Je i na našich občanech, zda tuto šanci využijí a půjdou volit anebo podpoří stávající vedení Evropské unie tím, že volit nepůjdou nebo nechají svůj hlas propadnout nějaké straně pod hranicí volitelnosti. U těchto voleb, jde opravdu o hodně.
Psali jsme:
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
