Ministři zemí Evropské unie se shodli na sankcích proti Bělorusku. Jsou sankce tím, co poškodí Alexandra Lukašenka a jeho režim?
Krátkodobě možná ano. Dá se ale předpokládat, že se v reakci na uvalení sankcí Bělorusko ještě více prováže s Ruskem a pravděpodobně zvýší také vzájemný obchod s Čínou a nejspíš i se Spojenými státy. Výsledek bude takový, že jako v případě sankcí vůči Rusku budou nejvíce biti naši exportéři. Ztratíme další trh a hned tak se na něj nevrátíme. Evropští ministři, kteří pro sankce hlasovali, nahradili politiku zhovadilým aktivismem.
Podle senátora Pavla Fischera by měla také Česká republika neprodleně uvalit sankce na určité představitele Lukašenkova režimu. Souhlasíte, či nikoliv a proč?
Nesouhlasím. Bělorusko nás nijak neohrožuje, a do toho, jak si Bělorusové v Bělorusku budou vládnout, nám nic není.
Ano, minule jste mi právě řekl: „Jestli je vůle po změně v celé běloruské společnosti, se dozvíme jen tak, že Bělorusy necháme, aby si poměry v Bělorusku zařídili po svém, a nebudeme jim do toho zasahovat.“ Jak to nezasahování státům Evropské unie, ale i jiným jde?
Po nástupu prezidenta Donalda Trumpa do úřadu se Spojené státy snaží prosazovat ve světě pouze zájmy Spojených států, což je z amerického pohledu samozřejmě v pořádku, ovšem Evropská unie se stala v krafání do věcí, do kterých jí nic není, světovým lídrem. Bohužel však pouze v tomto ohledu. A zde se musím na chvíli zastavit, i když se trochu odchýlím od otázky. Evropa se během relativně krátké doby proměnila z technologicky, ekonomicky i vojensky nejrozvinutějšího regionu planety v turistický skanzen s tak zbytnělým sociálním systémem, že se na něj, kromě mnoha nikoli těch potřebných, ale parazitů domácích, snaží – a bohužel většinou úspěšně – napojit další miliony opět nikoli potřebných, ale parazitů z celého světa – Afghánci počínaje a Somálci konče.
Evropský sociální systém je ale držen při životě pouze stále se zvyšujícím zadlužením. Když k tomu připočítáme demografický vývoj původního evropského obyvatelstva, stále se zvyšující šikanu normálních lidí nejen ze strany státu, ale stále více také různých neziskovek, neustálý nárůst byrokracie a unijní systém dotací, který z velké části spočívá v tom, že se seberou peníze chudších, aby se rozdaly bohatším, tak je vlastně zázrak, že se máme zatím ještě relativně dobře. Zázrak, nebo – dočasná – benevolence věřitelů... dlouhodobě to však udržitelné není. Jak se nám ale něco takového mohlo stát, když Evropané dominovali světu posledních pár století? Došlo snad u nás k nějakým biologickým změnám, jež snížily kapacitu našich mozků? Ne, nic takového.
Změna je pouze rázu ideologického. To, co vedlo k naší dominanci, tedy pragmatické myšlení, bylo nahrazeno destruktivní ideologií, jejíž součástí je, kromě rozkladu evropské společnosti, pomocí útoku na veškeré zdroje evropské identity také neustálé mistrování okolního světa z morálky, o které jsme přesvědčeni, že na ni máme patent. Neexistuje proto žádný nepřekonatelný důvod, aby náš současný úpadek byl nevyhnutelný. Stačí, když se zbavíme zmíněné ideologie a vrátíme se k tomu, co je staletími ověřené. Číňané a mnozí další se to od nás naučili a teď s tím slaví úspěchy.
Mnozí určitě namítnou, že zde čínský komunistický režim nechtějí.
V Číně žádný komunismus není. Ano, vládnoucí strana se jmenuje komunistická, ale to je asi tak všechno. To, jak si kdo říká, není podstatné. Antifa přece také tvrdí, že bojuje proti fašismu a nacismu, a přitom jde o fašouny a nácky nejhrubšího ražení. Hnutí Black Lives Matter také tvrdí, že bojuje proti rasismu, a přitom jde o rasisty, ze kterých se normálnímu člověku chce zvracet. Důležité je přece to, co kdo dělá, ne jak se jmenuje. A když se podíváme na Čínu, tak tam žádný komunismus ve smyslu učení Karla Marxe nenajdeme. Samozřejmě že čínský politický systém je přizpůsobený jejich společnosti, která je, vždycky byla, a doufám, že vždycky bude jiná než společnost evropská. Vždyť také říkám, že se máme vrátit k tomu, co se osvědčilo nám a co od nás Číňané okopírovali.
Navíc je řeč pouze o zahraniční politice. V té musíme přestat poučovat a zachraňovat svět, a místo toho se začít starat sami o sebe a o své zájmy. Jinak nás totiž ten okolní svět sežere. Abych to vysvětlil, tak uvedu rozdílné přístupy Evropy a Číny k Africe. Zde je to totiž vidět asi nejlépe.
Evropské vlády, včetně té české, tam za peníze vymírajících Evropanů stimulují rychle se množící Afričany, aby se množili ještě rychleji, a pak je s okázalým dojetím nad vlastní šlechetností – a někdy i nadšeným tancem s oštěpem v ruce – opět za peníze vymírajících Evropanů dovážejí do Evropy a nutí vymírající Evropany, aby jim zajistili evropskou životní úroveň.
A teď se podívejme, co dělá Čína. Ta bez sebemenšího dojetí pod cenou vykupuje africké zdroje surovin. Evropa si z Afriky dováží černochy, Čína suroviny. Evropské vlády dovážejí do Evropy zdroje bídy a násilí, čínská vláda dováží do Číny zdroje prosperity. Která strategie je lepší, není těžké odhadnout. Pohádkám o jaderných fyzicích, leteckých konstruktérech a nesmírně zručných a pracovitých řemeslnících cestujících na gumových člunech z Afriky do Evropy už dnes asi nikdo nevěří...
A podobně jako Čína se chová třeba i Japonsko nebo Jižní Korea, zatímco podobně jako Evropa se nechová nikdo. Pokud chceme přežít, musíme opustit náš naivní estetismus a začít se chovat racionálně. Je právem a zároveň zodpovědností obyvatelstva každé země, aby si u sebe doma zajistilo takové poměry, jaké chce nebo dokáže. Na nás je, abychom to respektovali a zároveň se postarali, aby pro nás žádná země nepředstavovala hrozbu. Stejně jako Číňané, Rusové či třeba Keňané nemluví do toho, jaký politický systém jsme si zařídili v Evropě, a to i přesto, že se jim nejspíš nelíbí, protože jinak by si ho zařídili i u sebe doma, tak my bychom do toho neměli mluvit jim.
Vývoz demokracie, snad s výjimkou již zmíněného Japonska a Jižní Koreje, nikde nezafungoval, a proto bychom od této chybné strategie měli upustit. Stejně jako se ukázala mylnou Marxova teorie o nevyhnutelnosti světové bolševické revoluce, tak se stále jasněji ukazuje mylnou i teorie o nevyhnutelnosti celosvětového zavedení západního pojetí demokracie. Je neuvěřitelné, že po třiceti letech, kdy praktické zkušenosti s touto tezí jsou stoprocentně negativní, na ní pořád lpíme. Je potřeba ji, a nejen ji, opustit.
Psali jsme:
Několik demonstrantů bylo údajně běloruskou policií uneseno a později byli nalezeni na různých místech mrtví, jeden z nich byl například oběšen. Nechává podle vás Lukašenko zavraždit své odpůrce?
To ví jenom on. Domnívám se ale, že kdyby pan Lukašenko dokázal nechat zavraždit své odpůrce, tak by nejspíš dokázal zařídit i to, aby se jejich těla nikdy nenašla.
Opoziční politik Alexej Navalnaj byl podle německých lékařů otráven. Může to mít nějakou souvislost? Jak se díváte na jeho případ?
Pokud to tak je, a já tomu věřím, protože Němci by přece nikdy nelhali, tak je namístě otázka, kdo Alexeje Navalného otrávil. Skutečností je, že dnes by Navalnyj byl pro Putina nebezpečnější mrtvý než živý. Představa, že Vladimir Putin nechá otrávit jednoho ze svých, mimochodem poměrně mírných, kritiků v okamžiku, kdy je v blízkosti Ruska napětí a celý svět ten region sleduje, a zároveň že se otrava nepovede, mi připadá hodné inspektora Clouseaua. Kdyby byl Putin takto hloupý, tak nejenže už dávno není ruským prezidentem, ale nejspíš by se jím ani nikdy nestal. Kdybych byl v kůži Navalného, tak bych se mnohem více než Putina bál některých ruských oligarchů, některých členů ruské opozice a tajných služeb některých západních zemí. Těm všem by smrt Alexeje Navalného posloužila mnohem lépe než Vladimiru Putinovi.
Domníváte se, že kvůli Bělorusku budou chtít někteří naši politici potrestat i Rusko, které Bělorusku kryje záda?
Ano, ti politici, kteří chtějí odvést pozornost od skutečných problémů naší země, se o to určitě pokusí. Možná někteří budou opět žádat preventivní jaderný útok na Rusko. V tomto směru jsem ve Sněmovně vypozoroval docela zajímavou věc: nejvíc chtějí válčit vždycky ti, kteří by si jen z pouhé facky nadělali do kalhot. Jsou to takoví Jasánkové verze 2.0.
Co říkáte na částku pět tisíc korun pro důchodce, kterou schválila vláda jako takzvané rouškovné?
Obecně bych rád přidal peníze všem, kdo si to zaslouží – což důchodci nepochybně jsou. V tomto ohledu tedy krok vlády podporuji. Abychom ale mohli přidat, nebo méně brát těm, kdo si to zaslouží, musíme peníze sebrat těm, kdo si je nezaslouží. A tady vláda dělá pravý opak. Podpora různých parazitů, ať již domácích či zahraničních, je ze strany této vlády enormní. Ty peníze pak, logicky, někde musejí chybět.
Je to uplácení voličů, nebo vstřícná pomoc seniorům, když jiným skupinám společnosti vláda v rámci koronavirové krize přispívala, či odpouštěla například pojištění?
Je to všechno dohromady.
Jak nejlépe pomoci důchodcům, kterým s koronavirovou nákazou stouply náklady na dezinfekce, respirátory, roušky a podobně?
Koronakrize dopadla nejtvrději na skupiny obyvatel, kterým se kromě zvýšení nákladů zároveň snížily i příjmy, což důchodci a také například státní zaměstnanci nejsou. Je ale pravdou, že důchody jsou u nás nízké dlouhodobě, takže jejich zvýšení je opodstatněné. Pomoc nejpostiženějším skupinám byla a stále je příliš administrativně náročná a chaotická. Obávám se, že místo toho, aby se pomohlo tam, kde je to opravdu třeba, tak se zase jenom napakují ti, kdo žádnou pomoc nepotřebují.
Proč se podle vás stále nedaří schválit a spustit funkční důchodovou reformu, i když ji snad všechny strany dlouhá léta prezentují ve volebních programech?
Protože je to politicky nebezpečné. Každá takto rozsáhlá reforma s sebou nese riziko chyb, a chyby rád využije váš politický soupeř. Je ovšem pravdou, že změna důchodového systému je nutná.
Minulý týden se kolem roušek udály nečekané veletoče. Ministr zdravotnictví Vojtěch původně stanovil, že od 1. září budou povinné například v obchodech a kadeřnictvích, což poté dementoval premiér Andrej Babiš, který část chystaných opatření nařídil zrušit. Podle Babiše uvedly Vojtěcha v omyl odborné týmy, které se věci věnovaly. Co na to vše říci?
V té záplavě nových nařízení, jejich neustálém rušení a změnách se už nikdo pořádně nevyzná. Postrádám také, že by někdo jasně řekl, zda je ten virus skutečně tak nebezpečný, aby se zaváděla takto relativně drastická opatření. Možná nebezpečný je, možná nebezpečný není. Já však nejsem ani členem vlády, ani krizového štábu, a proto takové informace od odborníků nemám k dispozici.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
