Co z odkazu 17. listopadu 1989 bychom si právě v letošním roce měli připomínat nejvíce?

Boj za svobodu. Tenkrát jsme vedle svobody slova, názorů, vyznání a shromažďování chtěli také cestovat, podnikat, bavit se. Dnes pozorujeme, že se nás vláda znovu snaží připravit o svobodu slova a názorů. Stejně jako tehdy nám vnucují jediný povolený názor a místo zpravodajství se na nás z veřejnoprávních médií hrne propaganda.

Tenkrát útočili proti štvavým západním vysílačkám (Svobodné Evropě, Hlasu Ameriky), dnes kritizují „dezinformační“ weby. Těmi jsou vlastně všechna média poslušně neopakující vládní propagandu. Pojem „dezinformace“ dnes zahrnuje také pravdivé zpravodajství o událostech.

Pamětníci předlistopadových časů jsou i v nejvyšších funkcích pomalu nahrazováni generací, která už pojmy jako „totalita“ nebo „cenzura“ zná jenom z vyprávění. Nevede to k tomu, že jsou tyto pojmy a vnímání jejich nebezpečí trochu zkresleny?

Po 33 letech došlo ke zmatení pojmů. Když třeba Viktor Orbán hovoří o demokracii bez přívlastků, naše média ho označují za autoritáře. Jediný správný termín je pro ně liberální demokracie. Za mého mládí se ze stejných důvodů hovořilo o demokracii lidové (lidodémo, jak jsme to zlomyslně zkracovali). Vztahoval se k tomu vtip: „Jaký je rozdíl mezi demokracií a lidovou demokracií? Asi jako mezi kazajkou a svěrací kazajkou!“

Liberální demokracie (libodémo) v pojetí pětikoalice patří do stejné kategorie. Její součástí je také cenzura. Dnes se jí říká boj proti dezinformacím.