„Především chci říci, že MMR trvá na pojetí sociálního bydlení jako systému nástrojů sociální a bytové politiky, který pomáhá lidem v bytové nouzi,“ řekla nám Karla Šlechtová. „Chceme, aby zákon nejen stanovil základní parametry sociálního bytu, ale i hlavní standardy tzv. sociální práce, navazující na prevenci ztráty bydlení a jeho udržení. Teprve v případě, že poskytnutí sociálních dávek a sociální práce nebudou stačit k vyřešení bytové nouze člověka, měl by mu být poskytnut sociální byt.

Naším cílem také je, aby zákon o sociálním bydlení byl funkční, finančně dlouhodobě udržitelný a motivační pro ty, kterým má sloužit. Zde došlo k určitému rozporu mezi námi a návrhem z dílny MPSV. V jejich pojetí byla koncepce sociálního bydlení redukována na přídělový systém sociálních bytů s nízkým nájemným.

V čem Vy spatřujete důvody zpoždění?

MPSV v roce 2015 připravilo Koncepci sociálního bydlení ČR 2015 - 2025 (dále jen Koncepce), která je východiskem chystaného zákona, většinu připomínek MMR ke Koncepci však nezapracovalo. Nepřijímalo fakt, že sociální byty jsou součástí bytového fondu, jehož celkové fungování včetně jeho rozvoje, správy a financování garantuje dle kompetenčního zákona MMR. Naše kompetence nebyly mimo jiné respektovány ani při přípravě tezí zákona a návrhu jeho paragrafovaného znění.

Měli jsme také pochybnosti o investiční části Koncepce a jejích dopadech na trh s byty. Proto jsme chtěli po MPSV vypracování tzv. RIA - tedy hodnocení dopadů regulace. Avšak finální dokument nedosahoval potřebné kvality. Do jeho přípravy bylo pouze minimálně zapojeno ministerstvo financí a ministerstvo vnitra a také Svaz měst a obcí – zákon se ho přitom výrazně dotýká.