Miroslav Kalousek se PL přiznal a slíbil...

Nebojíte se, že změna v čele strany, kdy na postu předsedy TOP 09 střídáte Karla Schwarzenberga, může stranu poškodit, protože jste ve veřejnosti vnímán jako kontroverzní politik?

Já si nemyslím, že by nás to poškodilo. Naši příznivci, sympatizanti jsou zvyklí na Karla Schwarzenberga a Miroslava Kalouska a na tom se nic nemění. Jsem samozřejmě velmi vděčný, že Karel Schwarzenberg neřekne, mně je sedmdesát osm, odcházím na zasloužený odpočinek na některý ze svých zámků, že to neudělá, ale je ochoten s námi do těch zápasů jít dál a bude stát s námi v první linii, půjde do voleb, jako čestný předseda má řadu povinností v zahraničních a lidskoprávních otázkách. Naši příznivci, kteří měli rádi TOP 09 kvůli Karlu Schwarzenbergovi, o něj tedy nepřicházejí. A když nás volili, současně jim nemohl až tak vadit Miroslav Kalousek. A těm, kteří naopak fandí Miroslavu Kalouskovi, to také nebude vadit. Je důležité, že tento sněm byl velkou šancí, aby TOP 09 nebyla vnímána jen jako Karel Schwarzenberg a Miroslav Kalousek, snažíme se tu výkladní skříň do značné míry více nasvítit, protože máme celou řadu zajímavých, atraktivních osobností, které mají co sdělit. Hlavní ovšem je, že politická strana nikdy nemůže být úspěšná jen proto, že má tu nebo onu osobnost, politickou stranu charakterizují její ideje. Ty my máme a myslím, že jsou dostatečně čitelné. Naopak pevně doufám, že rozšíření osobností, které mohou být pro veřejnost přitažlivé, může mít svůj pozitivní efekt.

Mnohé jste možná překvapili, když jako první česká politická strana, navíc konzervativní, budete mít v nejužším vedení dokonce tři ženy. Jiným stranám, které o nutnosti zapojení více žen v politice hodně nahlas mluví, jako ČSSD nebo KSČM, se často daří jen horko těžko prosadit do vedení alespoň jednu. Chcete být u nás průkopníky evropského trendu?

Já jsem o větší podíl žen ve vedení strany velmi stál, ale byl bych velmi nerad, aby to bylo vnímáno, že jejich pohlaví je hlavní kvalifikace. Všechny tři zvolené místopředsedkyně jsou velmi zkušené a kvalifikované političky. Skutečně jsem měl velký zájem na tom, aby žen bylo ve vedení strany co nejvíc. Protože jsem si všiml, že v onom zápase za zachování svobodného demokratického prostředí jsou naše političky mimořádně zásadové a nesmlouvavé a velmi citlivé na jakékoli oklešťování svobod a na druhé straně jsou mimořádně empatické vůči individuálním lidským osudům. Před navrhováním nezbytných úsporných opatření, která mají svůj plošný charakter, mají vždycky velkou starost, jestli ta opatření budou dostatečně flexibilní vůči lidským osudům, které se tzv. nevejdou do tabulek. To je mi hrozně sympatické, proto jsem o ně hodně stál. A pevně doufám, že se tím velmi obohatí diskuse ve vedení strany, jak programová, tak politická.

Politika u nás je zatím stále spíš mužská záležitost, navíc boj o místa ve vedení strany bývá všude poměrně ostrý. A muži mají obvykle nejen podstatně ostřejší lokty, ale také je známo, že se podporují navzájem, protože ženy jako političky podceňují a většinou je i „nad sebou“ těžko snášejí. Jak se vám tedy přes tohle všechno podařilo prosadit tolik žen do vedení strany?

Byl bych nerad, aby to vypadalo, že jsem někoho obcházel a říkal: chci, abys volil Jitku Chalánkovou nebo Markétu Adamovou. To jsem vážně nedělal. Fakt je, že jsem řekl před dvěma třemi měsíci, že by vyšší podíl žen byl pro TOPku z těchto důvodů obohacující a atraktivní. Zdá se, že si to myslelo poměrně hodně lidí. Koneckonců je to pádná odpověď na to, jestli povinné kvóty pro účast žen potřebujeme nebo nepotřebujeme. Když máte kvalifikované a inteligentní dámy, tak je nepotřebujete.

A také kvalifikované a inteligentní šéfy stran, kteří o tom rozhodují…

Já jsem o tom nerozhodoval, měl jsem jen jeden volební hlas jako všichni ostatní.

Tak přesněji, když mají šéfy stran, kteří mají autoritu a vliv. Souvisí vyšší podíl žen ve vedení strany i s tím, že chcete trochu změnit strategii v sociální oblasti? Přiznal jste, že jste v minulosti udělali chybu a že musíte být v budoucnu mnohem empatičtější vůči lidem obávajícím se o svůj sociální standard a dohlédnout na to, aby přijatá opatření byla flexibilní vůči konkrétním lidským osudům.

My ale nemůžeme uhnout od zásady, že pozitivního řešení problémů, které tady jsou, se nedá dosáhnout bez větší odpovědnosti a bez větší spoluúčasti. My nemůžeme nikdy vidět sociální spravedlnost v tom, že někdo platí celý život vysoké sociální pojištění a druhý malé a berou pak stejně. Od toho nemůžeme ustoupit. Ale je pravda, to jsem otevřeně přiznal, že celá řada opatření, která jsme v rychlosti prosazovali, byla plošná. A docházelo ke dvěma nedostatkům. Za prvé o tom, o čem jsem už hovořil, že existují lidské osudy, které se vám nevejdou do tabulek a nařízení, a ti lidé se opravdu ocitli ve velmi složité situaci, protože ta opatření nebyla tak flexibilní, aby na to dokázala zareagovat. To pokládám za chybu a takových chyb se musíme vyvarovat. A druhá chyba, které jsme se dopouštěli, byla, že jsme nedohlédli na řádnou aplikaci těchto opatření. Takže třeba v případě příspěvku zdravotně postiženým se stávalo dnes a denně, že situaci špatně posoudil posudkový lékař, ale večer v televizi všichni viděli, v jak zoufalé situaci je ten a ten člověk a že za to může Drábek (ministr práce a sociálních věcí za TOP 09 ve vládě Petra Nečase– pozn. red.). Ale ten Drábek za to nemohl, mohl za to posudkový lékař. Ale v rámci tekutého hněvu byla potřeba všem vysvětlit, že za to může Drábek. Druhá chyba tedy byla, že když už jsme takové opatření zavedli, nedohlédli jsme na to, aby bylo také řádně a spravedlivě aplikováno. To jsou chyby, kterých bych se rád vyvaroval. Tam také vidím velký přínos našich političek, které tohle měly vždycky na srdci.

Mluvil jste také o tom, že šanci na dlouholetý úspěch mají jen takové systémové změny, které jsou akceptovatelné většinově. Došel jste k tomu poznání, když sociální demokracie po svém nástupu k moci zrušila téměř všechna opatření, ať už zdravotnické poplatky, nebo druhý pilíř důchodové reformy, která jste v minulosti za cenu obrovských konfliktů uvnitř pravicových stran i v koalici prosadili, protože jste je prohlasovali přes obrovský odpor levicové opozice?

Ano. My jsme za cenu velkých politických nákladů i za cenu určitých obětí veřejnosti dokázali tempem šedesát miliard ročně snížit strukturální deficit na kladnou nulu. Tahle vláda to dokázala za dva roky vrátit zpátky do naprosto nesmyslného mínusu, který je při růstu ekonomiky neopodstatněný. To je v podstatě zmaření toho úsilí a všech těch nákladů, které jsme platili všichni. Nejen my svými politickými náklady a svou nepopularitou, ale i veřejnost svými příjmy. O to všechno jsme teď přišli.

Neobáváte se, že o to horší by bylo po těchto zkušenostech případné další prosazování větší spoluúčasti pacientů, které je ovšem podle zdravotníků nezbytné, protože patříme k zemím s nejnižší spoluúčastí ve zdravotnictví?

Ona nikdy neexistuje jediná cesta. Je možné samozřejmě zvolit i jiné způsoby. Ale nelze vymyslet způsoby, které mají zajistit dlouhodobě udržitelný důchodový systém a zdravotní pojištění a zároveň zaručí, že budou mít všichni všechno zadarmo. To prostě nejde. To znamená, že nikdy to nebude úplně populární, ale musíme být mnohem empatičtější k tomu, o čem jsem mluvil, a že si uvědomuji, že při té aplikaci docházelo k chybám.

Znamená to, že i některé kroky, například v postoji k migraci a s tím související kritikou prezidenta republiky, budete nadále prosazovat, i když nejsou dnes ve veřejnosti příliš populární?

Rozhodně nechci, aby to vypadalo, že podceňujeme riziko migrace. Ale to, z čeho je nám opravdu nevolno, je, když odpovědní politici zneužívají oprávněných obav lidí k vlastní popularitě. To je poměrně sprostý, leč účinný chvat v politice, že vás napřed vyděsím a pak vám slíbím, že vás ochráním. K tomu se uchylují populisté, my se k tomu uchylovat nebudeme. Kromě toho, že to je nefér, přináší to také vždycky s sebou nárůst extrémismu. A my si nepřejeme společnost, kde by měli extrémisté výrazný veřejný vliv. Říkáme otevřeně: nepodceňujme tu věc, obavy jsou na místě, ale nejhorší možné je nechat se ovládnout strachem a hysterií, řešme to sebevědomě s důvěrou ve vlastní síly, řešme to jako lidé, protože i utečenci jsou lidé. Teroristé jsou bohužel na území Evropy už mnoho desetiletí a vidět v každém utečenci teroristu je nesmysl. Jistě, že některý z nich mezi imigranty může být, ale ten sem může přijet i jakýmkoli jiným způsobem. Řešme to tedy věcně, řešme to neideologicky. Považuji za důležité podřídit to jednotnému procesu. Chceme-li být lidskou společností, nemůžeme rezignovat na soucit a solidaritu. Ale chceme-li si také ubránit naši civilizaci, nemůžeme dovolit, aby náš přirozený očekávaný soucit byl zneužíván k něčemu jinému než k ochraně života, zdraví a svobody jiného člověka. To znamená, že proces, kterému to musí být podřízeno, musí být také velmi důrazný v procesu repatriace, tedy vrátit všechny ty, u kterých nebude shledán důvod k azylu.

Prezident Miloš Zeman vyzval 17. listopadu na Albertově k tomu, že by se nemělo nálepkovat, tedy označovat lidi, kteří mají z příchodu lidí jiné kultury a víry strach a obavy, za xenofoby a rasisty. Souhlasíte s tím?

Strach je přirozená lidská emoce a obavy jsou zcela na místě. Nikomu nechci říkat, aby neměl obavy. Ale když se nechám tím strachem ovládnout a strhne mě to k hysterii, že se nebudu chovat jako člověk, tak to už není na místě.

Ale nárůst extrémismu se objevuje všude. Co jste říkal tomu, pokud jste měl čas to zaznamenat, když měla vaše strana o víkendu sněm, že se v Českém slavíku umístila na druhém místě mezi kapelami kontroverzní skupina Ortel spojovaná s extrémní pravicí a její zpěvák Tomáš Ortel ještě na třetím místě mezi zpěváky?

Nezlobte se, mně to absolutně nic neříká. Ale je nicméně pravda, že narůstají extrémistické nálady ve společnosti a že k tomu politici jako pan prezident Zeman přispívají. Nás to znepokojuje, proto říkáme, že by všechny demokratické síly měly spolupracovat na tom, aby se to nedělo.

Vy jste také na víkendovém sněmu varoval před oligarchizací politiky, která je spojena se vstupem druhého nejbohatšího muže v Česku Andrejem Babišem do politiky. Ale zdá se, že části veřejnosti, která ho podporuje, to nevadí, jak ukazují žebříčky volebních preferencí ANO i popularity politiků. Čím to je?

Je asi mnoho důvodů. Jeden je asi ten, že jsme se nikdy nevypořádali s totalitní minulostí. Nikdy jsme si nepoložili otázku, jak se mohlo stát, že jsme tak snadno přišli o svobodu v letech 1938–39, v roce 1948 a 1968. Ono se to nikdy nestalo ze dne na den. Společnost se měnila postupně a byly tady jednoznačné příznaky, které tomu nasvědčovaly. A zřejmě proto, že jsme si tohle nikdy nedokázali říci, nejsme vůči těm příznakům citliví. Takové Německo, které denacifikovalo velmi úspěšně, je nejen na tyto příznaky oklešťování demokracie, svobodného prostředí a svobody slova nesmírně citlivé, tam by Babišové neměli sebemenší šanci. Kdyby tam řekli jen desetinu těch nehorázností, které pan Babiš vypouští z úst, okamžitě by jako veřejní činitelé skončili. Právě proto, že tam je společnost velmi citlivá na příznaky, které by mohly ohrozit její svobodu. Když budete ignorovat náhlé ochlazení, když budete ignorovat vítr a kupení mračen, pak vás bouřka překvapí, protože jste ignorovali její příznaky. Když budeme ignorovat příznaky autokracie, oklešťování svobodného prostředí, svobody slova nebo pojistek, jako je dělba moci, tak jednou procitneme nesvobodní a bude pozdě. Teď je ještě čas, jsou tu jen příznaky, na které se snažíme upozornit.