Jak hodnotíte vývoj ODS od posledního kongresu? Dochází k nějakým pozitivním změnám a restartu strany? Cítíte v členské základně zlepšení nálady?
Já si myslím, že jsme v procesu toho restartu zhruba někde v polovině. Je vcelku logické, že to nové vedení těch pár měsíců po kongresu si muselo udělat revizi stavu ODS. To znamená, že věnujeme poměrně hodně energie pohledu dovnitř a seznamování s fakty. V této první fázi to může znamenat, že ta strana je méně hlasitá navenek, než by si sama představovala. To občas slyšíme i od našich členů. Určitě s nimi souhlasím, že by ODS měla být více vidět a být více konkrétní. Na druhé straně po tom všem, co se v ní odehrálo a po všech problémech, které prožila, tak bez té fáze zmapování vnitřní situace, sebereflexe a nastavení nových mechanismů se restart odehrát nemůže.
A jak to bude trvat dlouho?
Ta prvotní fáze si myslím, že bude trvat do léta letošního roku. Je třeba si uvědomit, že jsme museli řešit vizi dlouhodobého ekonomického fungování strany. Strana, která má padesát poslanců, hospodaří jinak než strana, která jich má 15. Když nejsme ve světle ramp, tak i oslovování sponzorů je složitější. Udělali jsme velké množství organizačních změn a vybudovali analytický tým, který vytváří postupně kvalitní podklady pro poslanecký i senátorský klub a vedení strany. Tyto věci se projeví. Bylo nutné provést kroky, které nebyly hned na první pohled vidět a které by měly přinést ovoce později.
Dále jsme řešili i to, že ODS potřebuje novou krev, nové členy. Byl bych rád, kdyby za rok, za dva, padesát procent členské základny byli jiní lidé. Dělat to v době útlumu strany je těžké, ten zájem o vstup nemusí být tak velký. Ale zjistili jsme, že vstupování do ODS může být složité a že některé místní či oblastní organizace nereagují a lidem, kteří chtějí vstoupit do ODS, se to mnohdy nepodaří. Strana je v určitých lokalitách zapouzdřená, takže jsme spustili mechanismus, který to řeší. Prostě těch věcí, které jsme dělali uvnitř, je strašně moc, a ještě to bude chvilku trvat, protože ten restart myslíme vážně.
Dělal jsem rozhovor s pravicovým sociologem Petrem Hamplem, který právě řekl, že u ODS vidí problém, že třeba Petr Fiala přišel s vizí pro ODS, ale nikoli s vizí ODS pro Českou republiku. Je to tedy tak, že nyní se řeší ta vize pro ODS a pak přijde ODS s vizí pro naši zemi?
Ano, to je ten další nejbližší cíl. S některými kolegy jsme si řekli, že ODS musí odstartovat nějakým zásadním ideovým prohlášením, zásadní vizí pro Českou republiku, která bude mít stejnou relevanci, jako měly kdysi poděbradské artikuly. Pro některé netrpělivé členy ODS to bude pořád ještě málo. Na začátku toto musí být obecné a za několik měsíců to bude nutné rozpracovat do konkrétního programu s konkrétními návrhy řešení. ODS musí zdůvodnit, že je ještě potřebná a že má co nabídnout a v čem ji nemůže nahradit někdo jiný.
Na který druh výroby elektřiny má Česko spoléhat v první řadě?Anketa
Není nezbytné obecné ideje politického konzervatismu a ekonomického liberalismu přeložit lidem do konkrétních opatření, aby tomu rozuměli? Například, pokud jde o ekonomický liberalismus: „Tady vám o tolik a tolik snížíme daně a když nás budete volit, o tolik vám zůstane více ve vaší kapse peněz, odbouráme tyto regulace, daňové přiznání bude na jednu stránku, jako konzervativní strana podpoříme rodiny, podpoříme bezpečnost v sociálně bouřlivých oblastech...“
Ano, ta fáze rozpracování tady bude. Ale řekl bych, že problémem ODS je, že se nikdy nepokusila vytvořit specificky českou verzi pravicového ideového názoru vázaného na český prostor a jeho tradici a historii. Když ODS začínala s Václavem Klausem, tak se poměrně silně odvolávala na anglosaský liberalismus a konzervatismus. To je pro mě sice nadále platné, ale myslím, že musíme české společnosti sdělit, jak si nejobecněji představujeme její budoucnost, kdo jsou pro nás autority ve společnosti, jaké jsou pro nás společenské vzory, jaké jsou hodnotové modely, které vyznáváme.
Musíme dělat věci, kterým se ODS v minulosti spíše bránila, tedy říkat věty, že podnikat se má slušně, naším vzorem je takový podnikatel, a ne jiný podnikatel. Dále jaký máme vztah k základním složkám společnosti, jako je rodina. My jsme se odvolávali na anglosaské autority z ekonomické a politické teorie, ale neřekli jsme lidem srozumitelně, jak si představujeme Českou republiku a jaký by to měl být stát. Ukazuje se, že kromě konkrétních témat v politice hraje velkou roli i taková ta základní atmosféra. Jestli lidé mají naději, nebo beznaděj. Dnes je společnost bohužel založena na frustraci. Babiš nevyhrál volby, protože by lidem sliboval jenom konkrétní věci, ale vyhrál je proto, že pracoval s náladami ve společnosti a trefil se do toho. Trefil se do toho, že jsou lidé frustrovaní, ale na frustraci se dlouhodobě budovat nedá.
Psali jsme:
Blíží se eurovolby. Jak odhadujete výsledek a co by byl v nynější situaci pro ODS úspěch?
My jsme realisté. Vidíme v průzkumech veřejného mínění, že se nám podařilo zastavit trend poklesu, nejhůře jsme na tom byli ke konci roku. Vidíme teď čísla kolem sedmi, osmi procent, čili realisticky bychom považovali za úspěch, kdybychom měli dva, v lepším případě tři europoslance. Proti současným devíti je to určitě silný pokles, ale nové vedení musí být realistické a klást si realistické cíle. ODS si dlouhá léta zahrávala s důvěrou veřejnosti a důvěra je tak křehká bylina, že obnovit ji nelze jednoduše za pár týdnů. Když je značka poškozena, na její obnově se musí tvrdě pracovat. A možná léta. Přesto si myslím, že to stojí za to.
Psali jsme:
Na kongresu se též hodně mluvilo o tom, že ODS vždy stála na svých komunálních politicích. Neobáváte se toho, že s raketovým nástupem ANO a Andreje Babiše mohou někteří starostové z ODS přejít k té momentálně lépe znějící značce, aby si udrželi pozice na radnicích? I s tím, že komunální politika není tolik ideová, ale spíše pragmatická, čili že i oni by mohli pragmaticky zvolit, kde mají větší šanci...
Ve vedení ODS mám komunální volby na starosti já jako člověk, který v této oblasti dlouhá léta pracoval. Úkol vděčný to určitě není. Nepochybně se asi nebudeme plácat po ramenou a nebudeme oslavovat naše drtivé volební vítězství. Na druhé straně ale dojem, že bychom měli očekávat nějaký masový úprk našich komunálních politiků, nemáme. Určitě pečlivě sledujeme personální aktivity hnutí ANO v regionech, kde oni velmi intenzivně pracují na oslovování atraktivních osobností z řad široké veřejnosti, tak i populárních politiků ze stávajících stran.
Nemohu vyloučit individuální přechody, ale z atmosféry z našeho celostátního setkání starostů naprostá většina našich starostů i s vědomím toho, do jak těžkého souboje jdou, i s vědomím toho, že ve funkci nemusí pokračovat, tak má vztah k té značce natolik dlouhodobý a hluboký, že jejich odchod neočekávám. Samozřejmě důležitým signálem bude výsledek v eurovolbách. Hodně špatný výsledek by mohl vyvolat negativní atmosféru. Ale úprk našich starostů neočekávám.
A nemyslíte si, že může TOP 09 hrozit, že STAN začne spolupracovat s ANO?
Tam, kde základem spojenectví je spíše pragmatická dohoda než dlouhodobá hodnotová orientace, tak tam ten odchod může hrozit víc. Tam záleží, jak si to Starostové a nezávislí v určité chvíli vyhodnotí, co je pro ně výhodnější. Na druhou stranu Miroslav Kalousek je velmi obratný politik, takže to bude zajímavá hra.
Jak hodnotíte současné poměrně ostré střety ve vládní koalici?
Musím přiznat, že jsem překvapen, jak rychle ty konflikty eskalují. Jsou za tři, čtyři měsíce tak daleko, jak byla nečasovsko-kalouskovská koalice možná za tři čtvrtě roku. Ty vzájemné spory jim jdou rychleji než té minulé koalici (smích). Zatím je předčasné z toho dělat nějaké závěry, že by třeba vláda nemusela dožít konce roku. V politice je nyní mnohem více lidí z byznysu a v byznysu je vymezování si teritoria lokty a velkými gesty daleko silnější než v politice. Vládní koalice se nenaučila, že základem politiky je jednání. Oni proti sobě velmi silně vymezují stanoviska, ještě než zasednou k jednacímu stolu. Většinou se v politice lidé pohádají poté, co stráví šest či osm hodin bezvýsledně u jednacího stolu, tihle se začínají hádat, aniž by si ke stolu sedli.
Psali jsme:
A jak se díváte na kroky hnutí ANO?
Pokud bychom se dívali na krátkodobé a okamžité zisky – které vždy nemusí znamenat to, co dlouhodobé a mohou být s nimi naopak v rozporu – tak Andrej Babiš se zatím chová politicky velmi obratně a pro sociální demokracii je to velká výzva, aby se zamyslela nad tím, jak tu politickou hru v této koalici chce hrát. A kdyby se chtěli s námi poradit, jak ty věci v koalici nedělat, tak máme bohatou studnici zkušeností (smích). Přestože to jsou naši letití hlavní političtí konkurenti, tak si v žádném případě nepřeji, aby docházelo k dalšímu oslabování tradičních politických stran, a proto v tomto směru přeji sociální demokracii, aby se jim podařilo vyřešit toto dilema.
Vidíme, že v posledních průzkumech ANO válcuje ČSSD skoro o deset procent. Nemůže ČSSD dopadnout stejně jako ODS?
Když se Andrej Babiš rozhodl vstoupit do politiky na svůj vlastní obličej a rozhodl se stát lídrem toho hnutí, kde nebylo z počátku jasno, zda ho bude podporovat jen ze zákulisí, tak jsem si to sám pro sebe okomentoval nietzschovským výrokem ze Zarathustry „a tak začal Zarathustrův zánik“. Jeho krok je od počátku chybný, nemůže dopadnout dobře. Všechny tyto subjekty tohoto typu, pokud se nepromění ve standardní politickou stranu, tak jejich konce bývají velmi smutné a velmi smutné osobně i pro ty, kteří jsou nositeli těchto subjektů.
Na druhé straně nevíme, jak dlouho může tento proces trvat. Krize českého politického systému může trvat mnohem déle. Ty příčiny jsou mnohdy hlubší a mají kořeny v ústavním a politickém systému. Zajímavé debaty o tom vedou politologové typu Michala Kubáta. Tyto subjekty získaly sílu na základě chyb standardních politických stran a nedokonalostí našeho ústavního systému. O to víc na sobě musí standardní politické strany typu ODS pracovat a pracovat na dlouhodobých vizích.
Lze tomu vůbec čelit v okamžiku, kdy tady média ovládá několik mediálních hráčů a je tady faktický oligopol? Mohou se tomu klasické politické strany, které nemají mediální krytí, postavit?
Podstatné ovládnutí mediálního trhu je vážný problém. Můj oblíbený komik z První republiky Hugo Haas ale říkal: „Nic netrvá věčně, ani láska k jedný slečně“. Podívejte se, jak naprosto hegemonní postavení měl Robert Fico před rokem a půl na slovenské politické scéně. Nikdo by nečekal, že se mu přihodí to, co se mu stalo nyní. Možná neměl to postavení s tak velkou mediální podporou.
Mediální prostředí situaci komplikuje. ODS cítí, že existuje snaha uštědřit straně další rány a že to někdo řídí. Ale to je život. Život není peříčko a my se s tím musíme poprat, to je v zájmu této země. Jednoduché to nebude. Česká republika si ale nezaslouží, aby se proměňovala v zemi typu Běloruska. A má to i závažná geopolitická rizika.
V čem vám zatím nejvíce vadí vládnutí koalice?
V čem dělá vláda zásadní chybu, tak si myslím, že tam je strašně patrné, že Andrej Babiš podřizuje všechno tomu, aby někdy na podzim či v zimě mohl vykázat nějaké výsledky a úsporná opatření ve státním rozpočtu a ukázat, že ty úkoly zvládl. Ale bohužel to často dělá tak, že ty peníze získává na úkor budoucnosti. Jen proto, aby se teď mohl chlubit lepším výsledkem.
Modelově to je třeba otázka ČEZu. Samozřejmě, že lze vysát prostředky této firmy a použít je k sanaci jednoho ročního rozpočtu, ale energetická koncepce a otázky investic typu Temelína vyžadují, aby ty finanční prostředky zůstaly někde v rezervě k dispozici. Nestojí to za to, aby si jimi vylepšil bilanci jednoho rozpočtu. Dělá řadu kroků, které jsou na první pohled efektní, viditelné, ale ve střednědobém a dlouhodobém horizontu se můžou ukázat jako nekoncepční a neefektivní.
Psali jsme:
-634993683252682645.jpg&id=10608)
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Lukáš Petřík
