Někteří označují rok 2015, který je téměř za námi, dokonce za nejsložitější rok od sametové revoluce. Masová nelegální migrace, občanská válka na Ukrajině, Sýrie, Turecko a ISIL, řecká krize, teroristické útoky a hrozba jejich pokračování… Byl podle vás rok 2015 něčím přelomový?

Ano. Protože se snažím nazírat věci komplexně, jako velké pozitivum vidím růst české ekonomiky po několika, řekněme, letech hubených. Jestliže hospodářství roste 4,5procentním tempem, je to velmi pozitivní signál. Na druhou stranu bychom si o to víc měli uvědomit naši odpovědnost a peníze, které do ekonomiky přetečou jaksi „nad plán“, bychom neměli prohospodařit. V dobách hojnosti se splácejí dluhy, startují se projekty, které jsou finančně náročné, ale potřebné a z dlouhodobějšího hlediska další peníze budou generovat. Mám na mysli především silnice a dálnice, železniční koridory nebo také investice do vědy a výzkumu.

Tématem číslo jedna se stala migrační krize. Do Evropy se dostávají stovky tisíc lidí, o kterých údajně nic nevíme. Když se s odstupem podíváme na průběh krize v roce 2015, co lze považovat za úspěch v jednání Evropské unie v tomto kontextu? A v čem naopak evropské elity selhaly?

Řekl bych, že Evropa a její „elity“ trpí prokrastinací. Odkládat a odsouvat skutečné problémy a naopak se zabývat trivialitami, které pak vydávat za východiska a řešení se stalo v EU téměř normou. Takto rozbujelá byrokracie, byť poháněná těmi nejčistšími úmysly, přestává být efektivní ve svých rozhodovacích procesech. Svými zasedáními, konferencemi, summity a tak dále pak vytváří jen kouřovou clonu a zdání akceschopnosti. Vezměme Řecko, vezměme situaci na Blízkém východě, připomeňme si takzvanou hypoteční krizi z roku 2008. Nejsme schopni se poučit z jasných chyb, kterých jsme se my, nebo jiní dopustili. Pak to dopadá tak, že místo striktní ochrany vnějších hranic „Starého kontinentu“, jsme jako Česko a několik dalších zemí peskováni za to, že nesouhlasíme s kvótami – s problémem v kontextu milionů uprchlíků naprosto marginálním, nicotném.

Jsme svědky toho, jak Spolková republika Německo zcela zásadně přehodnocuje svůj jen několik měsíců „neotřesitelný postoj“ o otevřené náruči pro všechny, kteří o ni projeví názor. Sama SRN odhadla jen přímé náklady spojené s řešením 1 milionu imigrantů na v přepočtu 540 miliard korun ročně. To nejsou a nebudou investiční peníze. Tyto skončí v nenávratnu. A podotýkám, to je odhad jen na jeden rok. I proto bychom s aktuálním růstem naší ekonomiky měli hospodařit velmi odpovědně, protože horší časy mohou přijít ani se nenadějeme…