Mladí přestávají vnímat přidanou hodnotu EU. Polská velvyslankyně jim připomněla, jak to bylo dříve

Brexit je těžká rána evropské integraci, otázkou je, zda nebude pro ni smrtelná. Velmi skepticky se k soudržnosti EU vyjádřil například český politolog Alexander Tomský ve svém komentáři: „Doufejme, že bude pomalu chátrat a rozpadne se mírumilovně jako kdysi Sovětský svaz a nahradí ji nějaké minimalistické, pragmatické a vzájemně si konkurující společenství evropského trhu. Británii možná čeká lepší budoucnost než sklerotickou Evropu.“ Lze s tím souhlasit? Do jaké míry hrozí nyní Evropské unii rozpad?

Nepřirovnávala bych EU ohledně způsobu fungování k SSSR, o jehož mírumilovném rozpadu bych se taky nebavila. SSSR zanikl ve výsledku hluboké ekonomické krize, příliš pozdních reformních pokusů, které měly za důsledek rozhodnutí jednotlivých sovětských republik o odpojení se. Stojí za to si v této souvislosti připomenout několik konfliktů na území bývalého Sovětského svazu – válku o Náhorní Karabach, občanské války v Gruzii, Tádžikistánu, konflikt v Podněstří nebo dvě války v Čečensku.

Myslím si, že žádný z členských států nemá zájem na rozpadu Unie, a dokonce i pro samotnou Velkou Británii bude mnohem jednodušší znovu určit vztahy s Unií jako s jedním celkem než separátně s každým jednotlivým členským státem. Zatím panuje v Evropě shoda, že Unie potřebuje reformy, nikoliv likvidaci. Jaká budoucnost Unii a Británii čeká, se ukáže postupem času. Doufejme, že to bude jak pro sjednocenou Evropu, tak pro Sjednocené království budoucnost dobrá.

Pokud by k rozpadu skutečně došlo, co by to pro státy východní Evropy a konkrétně pro Polsko mohlo znamenat? Naplnily by se například černé scénáře některých komentátorů, že by se v této části Evropy zvýšila nezaměstnanost a šlo by se ekonomicky rapidně dolů?

Zaprvé, Polsko není ve východní Evropě. Zadruhé, případný rozpad Evropské unie je především postupný zánik společného trhu: trhu se zbožím a službami a zároveň trhu pracovního a kapitálového. To by byl pro každou jednotlivou zemi obrovský šok a subjekty fungující na trhu by potřebovaly hodně času, aby se k těmto změnám adaptovaly. Navíc menší trhy mají menší schopnost k samoregulaci. Mělo by se tedy počítat s tím, že pro mnohé země by rozpad Unie znamenal dlouhé období nejistoty, nutnost zásadních adaptačních opatření, co se týče struktury ekonomiky, a to by mohlo ústit ve snížení ekonomického potenciálu.

Jak vůbec polští politikové hodnotí Brexit? A nebude polská ekonomika ohrožená jednak částečnou ztrátou trhů, jednak návratem mnoha tisíc svých krajanů do Polska, kdy by se tak mohla zvýšit nezaměstnanost? Neobává se tohoto efektu současná polská vládní reprezentace?

Polská vláda respektuje suverénní rozhodnutí Britů. Zároveň podobně jako většina členských států vyjádřila zklamání z výsledků referenda a zdůraznila, že z polského hlediska je zachování jednoty Unie výhodné pro všechny. Do jaké míry přijdeme o britský trh, se dozvíme teprve z výsledků „rozvodových“ jednání, pro která evropská legislativa počítá s obdobím 2 let od podání žádosti o vystoupení, k čemuž zatím ještě přeci jen nedošlo. Návrat Poláků do vlasti není pro nás vůbec starost. Mnozí odborníci, kteří pracují ve Velké Británii, jsou potřeba v Polsku, kde už pociťujeme jejich nedostatek. V Polsku máme nyní nízkou nezaměstnanost a pracovních příležitostí u nás využívá čím dál více imigrantů, mimo jiné z Ukrajiny.

A jak by to bylo vlastně s bezpečností? Někteří i zahraniční političtí analytici tvrdí, že silné evropské státy budou bez spojovacího článku EU mezi s sebou obchodně i politicky soupeřit, což by mohlo vygradovat až k vojenským konfliktům jako ve 20. století. Je tento scénář možný?

Obávám se, že v nynější době není možné vyloučit žádný scénář, avšak tento patří mezi ty nejméně pravděpodobné. Nicméně musíme udělat absolutně všechno, abychom znemožnili uskutečnění jakéhokoliv extrémního scénáře. Pamatujme si, že na jedné straně máme Brexit, ale na druhé straně jsme měli summit NATO ve Varšavě, jehož se Velká Británie aktivně účastnila a potvrdila svůj zájem o spolupráci v oblasti bezpečnosti. Potvrzuje to skutečnost, že Sjednocené království převezme velitelství nad jednou ze čtyř jednotek rozmístěných v Polsku a pobaltských státech.

Nebude třeba Brexit konečně impulsem pro EU, aby se reformovala na volnější společenství států, které bude spolupracovat jen v těch nejpodstatnějších oblastech, jako jsou například bezpečnost, energetika, ekonomika...? Anebo dojde ještě k těsnější integraci, jež vyvolá další exity?

Zdá se, že se v Evropě všichni shodli na tom, že Evropská unie potřebuje reformy. Jsme zatím v etapě, kdy se teprve rýsují první reformní představy. Podle mě je pro domněnky o dalších exitech moc brzo. Zatím mám dojem, že celá evropská rodina spíše vyčkává první důsledky britského rozhodnutí a další kroky bude zvažovat velice opatrně.

Někteří britští komentátoři, ale i další novináři z celé Evropy tvrdí, že Brexit podporovali zvláště obyčejní lidé, kterým vadí neřízená migrace, a to i z východní Evropy. Přicházejí prý tak o práci nebo jim zaměstnavatelé snižují kvůli této konkurenci mzdy a vůbec Británie pak chudne. Podobné stanovisko v referendu prý zastávali i starší lidé, kteří se zase obávali o svou bezpečnost. Jaký máte názor na tato tvrzení?

Není to o mém názoru, protože existují evidentní důkazy a tvrdá ekonomická data, svědčící o tom, že pracovníci, kteří přišli do Velké Británie včetně těch ze střední Evropy i z Polska, výrazně přispívají k hospodářskému růstu této země. Protikladné názory nevyplývají z fakt, ale pouze z osobních zklamání nebo účelové dezinformace.

Tajemník pro evropské záležitosti Úřadu vlády ČR Tomáš Prouza říká, že EU se zcela zásadně změnila, protože velká část lidí v členských státech jí přestala věřit, a vedení Unie by mělo být také pokornější než doposud. Lze s tímto názorem souhlasit?

Po nás Poláky je členství v EU pořád zdrojem spokojenosti. Potvrzují to data – přibližně 80 procent občanů je spokojených s tím, že Polsko vstoupilo a působí v Evropské unii. Avšak získává hlas už také generace, která jinou realitu neměla šanci osobně zažít. Proto velice jednoduše ztrácí povědomí o přidané hodnotě, pramenící z členství v Unii. V mnoha zemích občané ztratili důvěru vůči Unii, když pozorovali, jaké problémy unijní instituce měly s řešením krizových situací, jimž jsme během posledních let čelili, jak často se narušoval princip subsidiarity (princip, kdy mají rozhodovat o důležitých otázkách občané) a podobně.

Už teď jsme svědky volání po referendu o vystoupení z EU. Ať už jde o Česko, Slovensko, možná budou o vystoupení usilovat také ve Švédsku, Nizozemsku i Rakousku. Francouzský publicista Yves Mamou poukazuje na zcela reálnou možnost, že po Velké Británii by mohla Evropskou unii opustit v blízké budoucnosti také Francie. Zdůrazňuje, že na rozdíl od Británie by Francouzi hlasoval pro „Frexit“ především kvůli migrační krizi. S přihlédnutím k popularitě protievropských či protiimigračních stran jako Front National, UKIP, Praví Finové či Švédští demokraté, bude se tedy měnit politická mapa v Evropě?

Obavy z dalších „exitů“ mi přijdou přehnané. A informace o jejich pravděpodobnosti slouží určitým protievropským politickým silám. K nebezpečným politickým změnám dochází v bezprostředním sousedství Unie. Jak na východě, tak i na jihu se potýkáme s rostoucí politickou destabilizací a hrozivými tendencemi. V této situaci by měly členské státy dělat vše, aby držely pohromadě, a to i přes různá napětí a střety, které se přeci občas vyskytnou v každé rodině, což je přirozené. Měli bychom jednat v zájmu vlastní stability a být jejími protagonisty i navenek.