Jak často pobýváte v České republice?
Jezdím do Čech často a sice především do Českého Těšína na polské hranici, protože přímo tam je sídlo bývalé hraniční správy - objekt, jenž dostala naše organizace POLITICAL CRITIQUE, která je zároveň hnutím. Ta polská část sídlí právě v tomto objektu.
Zabýváte se i žurnalistikou, informacemi, které se týkají spolupráce Polska, Ruska, Ukrajiny...
Je to součástí tohoto sociálního hnutí, které je aktivní především v Polsku a Ukrajině a obecně tedy ve východní Evropě. Pracujeme i v Rusku, kde ovšem jsou podmínky pro naši práci obtížné, složité. Tam se tomu dá říkat spíše underground. Nejsme tak oficiálně zastoupeni v České republice. Spolupracujeme zde spíše se spřátelenými médii a s přáteli, kteří jsou zde podobného smýšlení jako my.
Můžete zhodnotit, jak je to s Ruskem? Říkal jste, že tam je vaše hnutí jako underground... Ta situace se tam přiostřuje?
Ano, situace se zhoršila už před nějakým časem. To není teď úplně aktuální. V těch hlavních médiích se nedá mluvit o žádném opravdu nezávislém politickém médiu. To tam neexistuje. Proto některé iniciativy, jako je například to naše, mají velmi omezenou působnost. Jedná se, jak jsem již řekl, více méně o underground. V souvislosti s válkou, která právě na Ukrajině probíhá, zaznamenáváme velké znovuzrození a nárůst občanské angažovanosti, občanského hnutí. Znovu se objevila a sílí jistá protiválečná hnutí, občanská angažovanost sílí.
Byl jste účastníkem toho úplně prvního Majdanu. Jak ta iniciativa vlastně vznikla, čím si prošla a kde je dnes?
Majdan začínal jako opravdu autentické celospolečenské povstání, dalo by se tomu říci opravdu lidové povstání, protože ta původní fáze zahrnovala účast všech sociálních skupin. V tomto smyslu lze hovořit o opravdové revoluci. Bohužel tato původní revoluce celospolečenská nám byla ukradena a sice dvěma silami. Ta první síla je ultrapravicové křídlo-extrémní pravice. Ta bohužel byla na Majdanu velmi silně zastoupena. Tato jejich účast byla později využita jako záminka k rozdmýchání a prohlubování sociálního konfliktu. Takže v dnešní době viníme tuto extrémní pravici a nacionalisty z eskalace společenského konfliktu v rámci Ukrajiny. Tou druhou silou bylo přirozeně Rusko. Nedává to moc smysl, ale paradoxně právě tyto dvě síly za to mohou. Ukrajinští nacionalisté se stali spojenci Ruska. Spousta lidí je vidí jako takové užitečné idioty. Bohužel jejich účast během revoluce byla přeceněna a dostalo se jí příliš velké publicity, přestože oni tam nebyli zastoupeni zdaleka v tak velkém počtu. Ta jejich účast byla zveličována médii a především to bylo potom využíváno hojně v ruských médiích jako určitý strašák. Celou tu revoluci pak prezentovali jako dílo extrémistů.
Psali jsme:
Ptají se na Ukrajinu běžní lidé, se kterými se tady v Čechách setkáváte?
Přijel jsem teprve dnes, ale z té komunikace, která tady proběhla s Čechy, jsem si především všiml jakéhosi úžasu, překvapení, trošku zmatení z pozice českého prezidenta a z jeho proruského postoje. Obzvlášť s přihlédnutím k té naprosto zřetelné paralele s ruskými tanky v České republice v roce 1968 a ruskými tanky v Doněcku v roce 2014. Chtěl bych připomenout, že od roku 1968 se ruská armáda nezapojila nikde do žádných intervencí do evropských zemí. Toto je první angažmá ruské armády na východě Ukrajiny. Je to také poprvé, co Rusko vysílá armádu směrem západně od svých hranic. Proto mě tedy udivuje reakce českého prezidenta.
Spěje podle vás Ukrajina k jakémusi většímu rozdělení či federalizaci? Zůstane Ukrajina Ukrajinou, nebo to bude spíše po vzoru Balkánu?
Ukrajina se rozhodně nerozpadne sama od sebe. Pokud ano, tak jedině skrze ruskou invazi, protože velmi rychle se ukázalo, že to protimajdanské hnutí, které začalo anexí Krymu, nemělo žádnou reálnou podporu. Rusko se nemohlo opřít o masy a lidi, kteří by vyšli do ulic. Místo toho museli poslat tanky, aby tam úplně neselhali a neprohráli. Je otázkou, co ruská armáda udělá dále, jestli bude postupovat dál na západ, zůstane, nebo se stáhne.
Myslíte si, že se teď dá více vyburcovat naše občanská společnost, aby se více angažovala a zajímala se o Ukrajinu? Nemáte dojem, že se zatím projevuje více politicky a málo osobně?
Myslím, že k takovému vyburcování nedojde, dokud tady všichni budou vnímat tuto realitu jako něco vzdáleného. Lidé si asi myslí, že je to něco, co je natolik daleko, že se to jejich životů netýká. Možná by to vnímali jinak, kdyby si uvědomili skutečnost, že to tak daleko není. Nepočítáme-li hranici se Slovenskem, tak vlastně mluvíme jen o jediné hranici, jež nás dělí od země, která je v současné době částečně okupována ruskou armádou. To už zní přeci jen trochu jinak, když si představíme, že stačí překročit jednu hranici a už jste v zemi, kde momentálně probíhá ruská invaze. Pokud by se podařilo v tomto ohledu přesvědčit občanskou společnost, nebo voliče obecně, tak by potom mohli začít vyvíjet tlak na politickou reprezentaci, prezidenta, aby revidovali svůj přístup k Ukrajině.
Fotogalerie: - Proti fašismu na Ukrajině
Fotogalerie: - Svíčky za padlé na Ukrajině
Fotogalerie: - Den nezávislosti Ukrajiny
Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.
autor: Václav Fiala
