„Mirek Topolánek může být se svým nástupem spokojen. Takový asi nečekal. To vyděšení na politické scéně vstoupí do dějin. Zkazil někomu poklidné spaní? Bezesporu,“ napsala jste ve svém blogu ke vstupu bývalého premiéra a předsedy ODS Mirka Topolánka do prezidentského souboje. Ve vašem textu však jde spíše o účelové zatahování zákona do politických bojů. V tomto případě o diskusích, zda je správné, že někteří senátoři podepsali kandidaturu dvěma kandidátům. Jak však připomínáte, například při závěti platí podpis poslední. Teď tato kontrorverze utichla. Může však opět vzplanout. Myslíte, že hrozí v případě Topolánkova úspěchu, tedy i jen jeho postupu do druhého kola, že bude prezidentská volba zpochybněna? Pak by totiž prezidentské volby byly ještě napínavější než očekáváte. Pokud popustím uzdu své představivosti, nemohlo by nastat i to, že by výsledek neplatil a třeba se i opakovaly?

Tak právní pozitivisté by se o to pokusit mohli – já dávám před formalistickým textem a výkladem zákona přednost zdravému rozumu a duchu zákona, a ten zpochybnění voleb z tohoto důvodu vylučuje. Dostat ze hry někoho touto formou není nic pozitivního ani pro voliče, není to nic proti demokracii – proč někomu bránit soupeřit? A to, že zákon není jednoznačný – on ani být nemůže. Proč by senátor nemohl podepsat kandidaturu více lidem? To má čekat, až budou všichni adepti, a pak by si měl vybrat? Nebo pak podpis odvolávat a amorálně zklamat toho, komu už podepsal? Zase se prostě vytvořila bouře ve sklenici vody, a měli bychom na to rychle zapomenout. Stačí problémy, které máme, ještě si budeme nějaké vymýšlet. Asi někdo nemá co pořádného dělat.  A kdyby se to teoreticky stalo? Mirek Topolánek ty další volby vyhraje. Protože bude mučedník.    

Mezi prezidentskými kandidáty je zajímavé, že jsou to samí muži. Čím to je? A vadí vám to?

Musím se trochu usmívat. Nevadí. Jen ať si to pánové užijí. Neznám ženu, která by prahla po prezidentské funkci, protože prostě ženy jsou, mají-li schopnosti, jinak nastaveny. Potřebují za sebou vidět výsledek, smysl své práce. To prezidentská funkce neumožňuje, to je u nás téměř výlučně reprezentativní role. A obětovat tomu kus života, to žádná rozumná žena prostě neudělá. Tím neříkám, že role prezidenta je málo významná – vůbec ne. Jen to chce trochu víc osobního ega a minimálně pár procent narcismu. A to je vlastní spíše mužům.     

Ve svém posledním textu píšete poněkud tajemně „s GDPR běžte do PR“. K tomu uvádíte: „Co to zase je? Buzerace, administrativa, udavačství... A nikdo tomu zatím ani pořádně nerozumí. Jakoby v tom Bruselu neviděli jiné problémy, které se na Evropu hrnou, a tak vymyslí další šílenou agendu, která si od počátku říká o sabotáž. Protože když zjistíte, co to obnáší, musíte si zaťukat na čelo a celou EU poslat do Bohnic.“ O co prosím jde?

Složitá odpověď. Je to systém ochrany osobních údajů, kdy už si budeme, omlouvám se za ta slova, připadat všichni jako blbci. Jak veřejná sféra, tak soukromá, třeba i my advokáti, budeme muset mít systém ochrany osobních údajů, pověřené osoby, zkrátka agenda jako blázen. V počtu třeba tří lidí v kanceláři. Přitom ze všech možných papírů, evidencí, hlášení a z toho plynoucího potenciálního udavačství už málem nedýcháme.

Příklad – mám obvykle na stole spisy. Všichni mí pracovníci mají podepsanou mlčenlivost, do našich prostor se nikdo nedostane. Nechávám si spisy na stole – často je mám rozpracované. A teď abych z toho měla panickou hrůzu. A jak jsem popsala v blogu – je to schizofrenní – na jedné straně chráníme až hystericky rodná čísla, na druhé chceme tisíce lidí v samosprávě zákonem o střetu zájmů tzv. svlékat do naha – aby byly veřejné i jejich úspory.

Ta věta „běžte s tím do PR“… je myšleno opravdu s tím jadrným slovem. Ti evropští politici jsou prostě v tomto směru opravdu nesvéprávní. Každý hacker si dnes o mne zjistí i číslo podprsenky – prostě stačí zjistit, kde si objednávám zboží. Ano, osobní data je třeba chránit. Ale s mozkem a logicky.      

Příští rok jsou komunální volby. Podle vás však „samospráva plná starostů, starostek, radních a zastupitelů, jichž si občané váží, se dnes nehodí moc do krámu. A to přímo státu. Ten by měl rád všechno na povel, rozkazoval, a vrátil se do éry národních výborů.“ Je to opravdu tak vážné?

Je to nesmírně vážné. Nepřeháním, a velmi omezím humor, který občas používám. Až tak vážné, že v nejbližších dnech spustíme petici na obranu samosprávy, petici proti její devastaci. Sama budu v petičním výboru, nebude to politická akce, ale akce zdravého rozumu zdola. Podpořena odborníky.

A proč se silná samospráva nehodí? Samospráva má totiž přirozenou autoritu, roste tam řada osobností, hodně i nestranických, a ty se státu často stavějí tzv. na zadní. A hodně často třeba končí v Senátu – mimochodem. Stát by měl ale opět nejradši národní výbory, kterým by velel. Dnes tu má ale přes 6 tisíc obcí a měst, které si velet nenechají. A tak je dusí. Kontrolami vnitra, finančních úřadů v případě dotací, a tak dále. A obce dýchají z posledního. K tomu ještě státu slouží, a dělají pro něj státní správu.