Muslim žijící v ČR: Nesouhlasím s tím, aby ženy chodily zahaleny. V Íránu jsou to ale pravidla. Stejně jako v ČR, pokud svítí na semaforu červený panáček...

17. 6. 2017 16:00

ROZHOVOR Írán je pro někoho „osa zla“, kde se jezdí jen na velbloudech. Mnohdy smutné poznatky o nevědomosti Čechů o této významné regionální velmoci přináší v rozhovoru pro ParlamentníListy.cz Omid Khalaj, který pracuje jako odborný asistent na Fakultě energetiky Západočeské univerzity v Plzni. Hovoří o tom, proč si v roce 2013, jako „softmuslim“ a Peršan, nikoliv jako migrant či běženec, zvolil Českou republiku za svůj druhý domov. Česky mluví ještě nepříliš dobře, takže rozhovor byl veden v angličtině. Jeden ze zhruba pěti set Íránců žijících u nás vysoce hodnotí naši kvalitu života i vstřícný přístup svého okolí náhodných známých, kolegů i v podstatě neznámých lidí.

Muslim žijící v ČR: Nesouhlasím s tím, aby ženy chodily zahaleny. V Íránu jsou to ale pravidla. Stejně jako v ČR, pokud svítí na semaforu červený panáček...
Foto: Ilustrační foto pixabay.com
Popisek: Blízký východ

Proč jste si zvolil pro další život a práci právě Českou republiku?

Studoval jsem a dokončil doktorát v Íránu, pracoval jsem tam ve společnosti jako viceprezident. Byla to dobře placená práce, ale problémem bylo, že většina členů mé rodiny žila v ČR, takže jsem se rozhodl přestěhovat do České republiky. Takže jsem přišel do ČR v roce 2013. Je to docela nedávno. Ze začátku byla pro mě těžká hlavně čeština, den ode dne se mi zdála těžší…

Zdálo se vám kulturní prostředí v ČR hodně odlišné od Íránu?

Když jsem přišel do ČR, někteří lidé se mě ptali, odkud pocházíte? A když jsem řekl, že z Íránu, řekli vyděšeně, z Íránu? Pro většinu z nich jsme všichni muslimové stejní, i jazyk prý máme stejný a ani Írán nenajdou třeba na mapě. Ale poslední dobou se to zlepšuje. Jsem moc rád, že se i tady ukazuje, že v Íránu jsou také normální lidé. V každé zemi jsou nějací pozitivní a negativní lidé. V České republice tak 95 procent lidí mě a mou rodinu bere a nemám žádné problémy ani v práci.

Lidé odevšad nejsou zase tak jiní. Sice pocházím z Íránu, ale kultura Íránu není až tak moc rozdílná od té české. Myslím, že pokud se lidé jednoduše budou respektovat, bude to v pořádku.

Když jsem přišel na univerzitu, byl jsem asi jediný pracovník z Íránu. Ale v průběhu času se mí kolegové s touto kulturou více seznámili, měli jsme i nějaké prezentace, abychom ukázali, jaké to tam je. Řekl bych, že se povědomí o Íránu zlepšuje.

A pokud byste porovnal profesní či pracovní styl v obou zemích...

Pracoval jsem v Íránu deset let. Za ten čas jsem tam poznal hodně lidí, i to, jakým stylem pracují. Nejdůležitější rozdíl mezi Íránem a Českou republikou je v tom, že Íránci vědí téměř vše o všem...  Pokud třeba pracujete ve společnosti a tiskárna zlobí, daný člověk si ji hned opraví. A pokud zlobí kávovar, také si ho sami spraví. Nebo když něco potřebujete koupit, hned se to koupí. Ale tady na univerzitě, budu mluvit jen o zkušenosti z univerzity, je situace jiná. Každá osoba má jednu specifickou práci. Pokud potřebujete spravit tento mikrofon, řeknete tomuto pánovi. Ale když například potřebujete opravit obraz, řeknete zase jinému pánovi. V některých případech je to dobré. Například teď mám na starosti jeden projekt a každý z týmu udělá svou danou práci. V Íránu je to jinak.

Negativní na tom je, že pokud daný člověk omarodí, projekt se zastaví, protože není nikdo jiný, kdo by ho nahradil. To je ten hlavní rozdíl, ale jinak se mají věci podobně. První den na univerzitě jsem potřeboval zastřihnout v tiskárně jedny dokumenty, a tak jsem řekl mému profesoru, „půjdu to vyřídit sám“, a on řekl: „Ne, to není tvá práce, tvá práce je zůstat na univerzitě a věnovat se projektu.“ Někdy to šetří čas člověku věnujícímu se projektu, ale v některých případech to není moc dobré.

Jak je to u vás s tradicemi? Dodržujete původní, nebo si zvykáte na české?

Ohledně islámské ideologie, vůbec ji zde nedodržuji. Mám dítě – dceru a myslím, že jak bude růst, měl bych žít více podle české tradice, protože bude chodit do školky, pak do školy a bude se stýkat s českými dětmi. Později budu dodržovat tradice české, ale momentálně dodržuji jen íránské.

Jste tu spokojen, nebo pomýšlíte na návrat?

Momentálně neplánuji změnit zemi, protože není tak jednoduché přijít například z naší země do jiné. Tady v ČR je to tak, že pokud zde máte svůj vlastní byznys, je to bez problémů, ale pokud jste zaměstnaný, třeba jako já na univerzitě, tak našetříte dost peněz na stěhování. Za dobu mého pobytu v Plzni plánuji mít v budoucnu svůj vlastní byznys. Pokud budu úspěšný, zůstanu zde, protože Česká republika je velmi dobrá země s dobrými lidmi a kvalita života je zde skoro stejně dobrá jako v ostatních zemích Evropské unie. Takže pokud budu mít úspěch, zůstanu tady, to jsem si jistý na 99 procent. Pokud se mi nebude dařit profesně nebo osobně, tak se odstěhuji zpět do Íránu.

Írán se mnohdy vypodobňuje v těch nejhorších barvách, ale na druhé straně je to mnohamilionová země s mnoha památkami, nádhernou přírodou a také pestrou společností…

Myslím, že když zapomenete na politickou situaci, tak je hlavní vidět Írán takový, jaký skutečně je. Z mé zkušenosti – během prvních let v ČR jsem mluvil s jedním mužem a on se mě zeptal: „Máte v Íránu auta?“ Řekl jsem: „Proč se mě ptáte na takovou otázku?“ On odpověděl: „Myslím, že jezdíte v Íránu na velbloudech.“ Řekl jsem: „Možná před třemi sty lety.“

Pro české lidi je důležité poznat Írán, jaký ve skutečnosti je. Jsem rád za každé akce, prezentace, aby zdejší lidé konečně poznali, jaký Írán vlastně je. Říkají: „Jsme rozhodnuti podívat se do Íránu, vidět jeho krásu, kulturu a poznat tradice.“ Íránci jsou tady velmi malou komunitou, možná v celé ČR je nás 500, ale v Plzni je nás pouze tak třicet.

Když vidíte snímky nebo filmy z Íránu, z malých vesnic, tak zde nosili burky nebo šátky, ale když to porovnáte s Teheránem, jsou tam zase jiní lidé. Nesouhlasím s tím, že by měly ženy chodit zahaleny, protože mezi ženou a mužem není v tomto ohledu rozdíl. Ale jsou to pravidla v Íránu. Je to stejné jako pravidla v ČR, pokud svítí červený panáček na přechodu, tak si nemůžete říct, nebudu se tím řídit, budu přecházet. Takže pokud jsou taková pravidla například ohledně zahalování u nás, jsou zase různě orientovaní muslimové, kteří tato pravidla chtějí, anebo naopak nechtějí dodržovat. V Íránu je asi 70 procent  takzvaných softmuslimů a zbytek jsou úplní muslimové. U nás je nejen islám, ale způsob víry odlišný. Vy, já nebo můj otec nebo můj bratr, všichni přece věříme v to své.

Jste politik? Zveřejněte bez redakčních úprav vše, co chcete. Zaregistrujte se ZDE.
Jste čtenář a chcete komunikovat se svými zastupiteli? Zaregistrujte se ZDE.

autor: Václav Fiala

Bety.cz - magazín nejen pro mámy - horoskopy, recepty, diskuse, soutěže

Bety.cz TESTOVÁNÍ - Testujte s námi nové produkty či služby a o své názory a doporučení se podělte s ostatními čtenářkami Bety.cz.

Prostřeno.cz - recepty on-line - vaření, recepty, gastronomie

reklama
Tento článek je již staršího data a diskuse k němu byla uzavřena. Děkujeme za pochopení.

Další články z rubriky

Sabotáž! To se musí řešit. Vojtěch Filip pro PL vážně zaútočil na Babišovy ministry. Přijdou vážné kroky

4:42 Sabotáž! To se musí řešit. Vojtěch Filip pro PL vážně zaútočil na Babišovy ministry. Přijdou vážné kroky

ROZHOVOR Počínání ministra zahraničí Petříčka je občas na úrovni sabotáže českých národních zájmů a …