O tom, jací (ne)jsou osobní strážci vysoce důležitých osob pro chod státu, však ví Zdeněk Šarapatka i nyní víc než dost. Povyprávěl o tom ParlamentnímListům.cz.  

Vy jste pracoval před časem na pozici, kde jste se s osobními strážci ústavních činitelů setkával - jaké byly tehdy Vaše dojmy? 

Stejně jako v jiných profesích ani  tady se nedá úplně  paušalizovat. Mezi metrosexuálními ochránci, kteří trávili spoustu času u zrcadla, i za tmy si užívali černých brýlí a se spirálou v uchu chodili snad  i spát,  jsem se setkával i se skutečnými profíky, kterým šlo hlavně o to, co dělají. A ne jak u toho vypadají. Právě ti byli už tenkrát  dost  naštvaní na poměry a na šéfy v ochranné  službě a často odcházeli od policie.

Můžete být konkrétnější, jaký v nich byl největší rozdíl?

Prostě jedni mezi sebou soutěžili, komu z nich  tyká premiérova manželka,  jestli můžou dojet nakoupit  „Šárině“  a kdy zase budou hlídat  premiérské dcerky a roztomile na ně žvatlat…Dělali ze sebe blbce a ono se to líbilo!  Druzí  se zatím  vzdělávali,  zdokonalovali, ale premiérské přízni – světe div se -  moc netěšili....