Turecko se po odchodu Spojených států rozhodlo vytvořit vojenskou silou v Sýrii pásmo, které by mělo sloužit jako oblast pro návrat syrských migrantů. Zároveň chce vyčistit území od kurdských teroristů. Tolik z vyjádření Turecka. Jak se na celý konflikt díváte vy?
Dá se na to dívat ze dvou hledisek. To první hledisko je fakt, že se jedná o vojenský útok na území sousedního státu, který je v rozporu s Chartou OSN a v rozporu s mezinárodními zákony. Je to vlastně i v rozporu se smlouvou Severoatlantické aliance, jíž je Turecko členem. Článek smlouvy číslo jedna ukládá Turecku řešit veškeré mezinárodní spory a veškeré problémy, které mohou vzniknout, mírovou cestou.
Na tom je jasně deklarovatelné, že Severoatlantická smlouva jako taková neexistuje, protože v současné době je mrtvá. Severoatlantická aliance je de facto také mrtvá a jednoznačně naprosto nefunkční, protože se k tomu Jens Stoltenberg jako generální tajemník Severoatlantické aliance postavil tak, že Turecko sice útočí na sousední zemi, ale je věrným spojencem Aliance, což je velice zajímavé, protože došlo k radikálnímu porušení článku číslo jedna Severoatlantické smlouvy a nic se nestalo. To je jedno hledisko.
Druhé hledisko je, že Turecko útočí na Kurdy v Sýrii, kterým výrazně narostl hřebínek, což chápu, protože Kurdové vlastně století bojují o svůj stát a nemají ho. To sémě problému bylo zaseto už v době, kdy odcházeli Britové, kdy docházelo k rozdělení, Palestina a tak dále. Stále to pokračuje, Kurdové stále nemají svůj stát a existuje jen velmi malá pravděpodobnost, že ho v dohledné době sta let mít budou – pokud nedojde v oblasti k něčemu zásadnímu. Kurdové měli v této oblasti obrovskou šanci, protože je velmi podporovali Američané, kterým pomáhali v boji s Islámským státem a podobně. Ale je fakt, že Američany, kteří ovládali tuto část, Kurdové vlastně podrazili.
Jak Kurdové podrazili Američany? A jak vnímáte, že je odchod Spojených států označován za zradu spojenců?
Američané to Kurdům v podstatě vrátili, protože Kurdové se místo sjednocení a jednotného postupu začali obracet částečně i proti Spojeným státům, které do nich investovaly peníze, dodávaly jim zbraně, cvičily jejich lidi. Místo aby se Kurdové sjednotili, začaly se frakce hádat, prát se a nevyužily možnosti vojenské politické situace, která se v tom regionu vytvořila. Skutečně došlo k tomu, že Američané nad Kurdy víceméně zlomili hůl a nechali je Turecku napospas. A nebyli sami, protože se čekalo, že bude nějakým způsobem zasahovat Rusko, když se jedná o území Sýrie, kde má Rusko své zájmy. To ale nikdo nemůže čekat, protože pokud by Rusko zasáhlo vojensky, zaútočilo by na členskou zemi Severoatlantické aliance. A zatímco členské zemi Severoatlantické aliance je umožněno libovolně útočit na okolní země, jak jsme toho svědky dnes a denně už téměř běžně, tak zaútočit někomu na členskou zemi Severoatlantické aliance by mohlo znamenat značnou ostudu na úrovni válečného konfliktu poměrně velkého rozsahu.
Kurdové se spojili s Bašárem Asadem. Očekával jste to? Bylo to logické vyústění?
Já jsem očekával tento vývoj, že dojde k dohodě, a museli ho očekávat i Američané, protože ze strany Donalda Trumpa byl odchod relativně velmi promyšlený. Ačkoliv se mu vyčítá, jak opustil Kurdy, připomínám, že Kurdové svým způsobem podrazili Američany, což Trump těžce nesl. A Spojené státy nevidí rády, když je někdo podráží, ale zase na druhou stranu v širším, globálním pohledu má odchod Američanů svůj důvod. V rámci geopolitiky jde o velice dobrý tah, kdy tam Američané po odchodu z oblasti nechali Turky, nechali tam Íránce, nechali tam Rusy, nechali tam Kurdy a nechali tam další země, které tady mají svoje zájmy a skupiny.
Ponechali jednoho jediného silného hegemona, protože předtím tam zase působily především Spojené státy a Rusko a všichni ostatní byli takzvaní přicmrndávači. Svým způsobem i Turecko. Ale najednou je tady Rusko jako jediný hegemon, na druhé straně Turecko, jeho donedávna zatím spojenec a pevná součást Severoatlantické aliance, a teď ke komu se kdo přimkne? Je otázka, nakolik ti, co spolupracovali s Američany, budou ochotni k dohodě s režimem Bašára Asada a jeho vládou. Zda budou skutečně ochotni fungovat jako spojenci, když dosud rozhádané skupiny nebyly schopny se nějakým způsobem domluvit, a jak se situace vyvine.
Fotogalerie: - Kurdové proti Erdoganovi
To je i má další otázka. Jak se podle vás bude situace vyvíjet a existuje riziko, že se konflikt z limitovaného území rozšíří dále?
Myslím, že si to nikdo nepřeje, dokonce ani Turecko. Turecko si to přeje ze všeho nejméně, protože v této oblasti si chce zajistit pokoj od Kurdů. Také mají zájem o oblast, kde Kurdové fungují, protože jsou tam poměrně bohaté zásoby ropy, voda a tak dále – tedy artikly vysoce ceněné nejen v této oblasti, ale po celém světě.
Zároveň musejí počítat s tím, že pokud se konflikt protáhne… nikdo nemá zájem, aby Turecko získalo silnou pozici, protože se jedná o otázku triády muslimských sil – Turecko, Saúdská Arábie a zájmy Íránu. Spojené státy vidí v dalekých horizontech, že všechny tyto islámské státy se postupně setřepou na jednu hromadu a obrátí se proti Rusům, kteří tam budou rušivým prvkem, pokud není skutečně prezident Putin geniálním šachistou. Jak se říká, jeho síly už do jisté míry ochably, a přestože hrál dosud na této šachovnici velmi geniálně, tak bude velmi obtížné, aby se z této situace dostal ven. Nemyslím, že by tohle vedlo k velkému konfliktu.
Dopadne to tak, že se Turecko s nějakým brbláním a zárukami stáhne zpátky za hranice a nechá tamní party, aby si to vyříkaly samy. Ale vyřídí si to s Kurdy. Kurdové ztratili šanci vytvořit si vlastní syrské Kosovo, kde by měli jakousi samostatnost a podobně, ale je dost možné, že dojde k určité dohodě v budoucnu, kdy může hrát velkou roli Rusko a může jít o jednu z cest, jak zklidnit celou situaci v regionu. Pokud vezmou věc skutečně do ruky Kurdové, kteří jsou stále poměrně silnou skupinou, tak si na území mohou udělat pořádek a mohou fungovat jako autonomní oblast v rámci Syrské republiky.
Psali jsme:
Každopádně Rada bezpečnosti OSN se neshodla na společném prohlášení k turecké akci v Sýrii. O čem to podle vás vypovídá?
Ještě je tu třetí aspekt, který jsem nezmínil. Došlo k zásadnímu narušení rovnováhy v regionu Středního a Blízkého východu, kde desítky let existovala rovnováha mezi šíity a sunnity – co se týče islámu. Prudkým nárůstem vlivu Íránu v oblasti se narušila ona rovnováha, která zde desítky let fungovala, a Írán začíná mít navrch. To se pochopitelně nelíbí státům sunnitským.
Také se jedná o boj mezi Íránem a Saúdskou Arábií o hegemonii v tomto regionu. Saúdská Arábie je podporována Spojenými státy, Turecko je také podporováno Spojenými státy a Írán má bohužel smůlu. Některé frakce Kurdů začaly spolupracovat s Íránem, protože viděly, že by mohly dosáhnout na pomoc Íránu v některých jejich záměrech, a to i vůči Turecku. Samozřejmě je velmi malá pravděpodobnost, že by Írán šel do střetu s Tureckem, takže si myslím, že Kurdové to v mnoha ohledech poněkud prohráli. Ačkoliv se přiznám, že jsem jim poměrně fandil a fandím stále, tak tohle nezvládli a neudělali to dobře. Naopak zadělali na velký mezinárodní problém.
Další věcí je vytvoření koridoru, kde se jedná především o to, aby se Írán nedostal na hranici s Irákem a se Sýrií a aby si vytvořil koridor, který by tohle blokoval. A o to se turecká armáda bude v současné době snažit.
Co říkáte na výrok tureckého prezidenta Recepa Tayyipa Erdogana, který řekl, že pokud Evropská unie prohlásí celou akci za útok, tak může otevřít brány a poslat do Evropy 3,6 milionu migrantů?
To udělá stejně. To je úplně jedno.
Udělá to stejně?
Ano, protože politicky potřebuje ukázat, že se jich dokáže zbavit. Jedná se o obrovskou ekonomickou zátěž, Evropská unie do toho cpe spoustu peněz, a přesto to nestačí a uprchlíci přicházejí, protože vidí Turecko jako cestu do Evropy. A Erdogan jim otevře, protože Turecko nebude schopné to množství zvládnout. Domnívám se, že se – dejme tomu – jedná o výhrůžku, ale z mého pohledu k tomu stejně dojde dříve, nebo později a tři a půl milionů těch, komu se říká uprchlíci, se do Evropy vypraví.
A v Turecku se nejedná o nějaké uprchlíky ze Sýrie. Jak je to dlouho, co byla osvobozena Rakka (město v severní Sýrii, které do loňského roku ovládal Islámský stát, pozn. red.) a její okolí? Dodnes se tam vrátilo přes 300 tisíc lidí, mluví se i o 700 tisících, kteří se vracejí domů. Už dnes takzvaní uprchlíci nemají se Sýrií téměř nic společného, jsou to běženci z různých zemí, kteří se v Turecku shromáždili, a když to řeknu opravdu natvrdo, tak je to součást budoucí, potenciální, invazní armády. To je můj pohled na věc.
Psali jsme:
Přidejte si PL do svých oblíbených zdrojů na Google Zprávy. Děkujeme.
autor: Zuzana Koulová
