Proč souvisí jméno prezidenta Beneše s tzv. dekrety? 

Čs. stát byl mnichovským diktátem rázem rozvrácen, Parlament nebyl s to operativně přijímat zákony, takže zákonodárná moc byla svěřena i prezidentu dr. Háchovi formou dekretů. Dr. Beneš tudíž nouzový legislativní instrument moci výkonné – dekrety – nevytvořil. Z voleb v r. 1935 měl sedmiletý mandát. Prozatímní státní zřízení, založené 9. 7. 1940  v Londýně, jej potvrdilo jako prezidenta s pravomocí vydávat dekrety. Žádný ze 142 dekretů nenařizuje vysídlení. Byly věnovány vedení odboje a po osvobození ke stabilizaci poměrů do obnovy Parlamentu. Ústavní soud ČR v nálezu č. 55/1995 Sb. z 8. 3. 1995 konstatoval: „Všechny dekrety  byly vydány ústavním způsobem, ústavním způsobem potvrzeny a jsou platnou součástí našeho právního řádu.“

Kdo tedy rozhodl o vysídlení Němců, o konfiskaci jejich majetku?

Ústavní soud dále připomněl závěry Postupimské konference Spojenců – SSSR, USA a Británie – z 2. 8. 1945, která sub. XII uvádí: „Německé obyvatelstvo … v Polsku, Československu a v Maďarsku bude třeba odsunout do Německa… Kontrolní rada ... (bude) přihlížet ... aby tito Němci byli spravedlivě rozděleni mezi jednotlivá okupační pásma… O tom se současně uvědomují československá vláda, polská…“ Merkelová odhadla počet  vysídlenců na 12 mil. (z ČSR, Polska, Maďarska, Rakouska, Belgie, Nizozemska, Dánska). Podle zprávy FMV z r. 1991 bylo  z ČSR do U.S. okupační zóny vysídleno 1,5 mil. osob, do sovětské 0,8 mil. osob. Tzv. sudetských Němců padlo za války cca 0,5 mil., zbytek využil možnost požádat o vrácení čs. občanství. Ústavní soud dále konstatuje, že „na ... body Postupimské dohody navazuje Dohoda o reparacích od Německa …sjednaná 21. 12. 1945 v Paříži.“ V části I. čl. 6 A ... stanoví, že „každá signatární vláda si ponechá formu, již si sama zvolí, a německý majetek ... aby se nemohl vrátit do německého vlastnictví nebo pod německou kontrolu a odečte tento majetek od svého podílu na reparacích...“ Podle Ústavního soudu bylo z českého pohraničí vysídleno přes 400 000 Čechů. Nejenom jejich movitý majetek byl tzv. sudetskými Němci zkonfiskován bez náhrady. Ústavní soud uvádí: „Konfiskace … souvisela se škodami způsobenými Československé republice nacistickou agresí a okupací. Nešlo tedy o svévolné zbavení majetku, jehož nepřípustnost byla stanovena až v článku 17. Všeobecné deklarace lidských práv (z 10. 12. 1948).“